Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Pátrání

Den poté, co draci předčasně opustili výměnný pobyt v lidské škole a vrátili se zpět do hnízda, začal se Zuřivý plamen opatrně vyptávat, proč bylo zrušeno představení a co se vlastně stalo. Nemohl prozradit, že slyšel, co vyprávěli žáci školy, musel vystopovat událost tady a vlastními silami. Všiml si, že učitelé odpovídají se značnou nechutí. Nebyli rádi, že museli zakázat spornou scénu. Něco nejspíš věděli, ale Plam si byl jist, že mu to neprozradí. Bude se muset zeptat lidí ve vesnici.

Jeho bratr Zuřivý dráp sledoval Plamovo počínání s nechutí.

„Měl by ses učit a ne strkat nos do věcí, do kterých ti nic není,“ řekl mu důrazně. Jenže Plamen byl vždycky problémový a zvědavý. Dráp si brzo uvědomil, že svého bratra od jeho zvědavého vyptávání neodradí.

„Vymáchám mu hubu v jačím trusu,“ zuřil druhý den mezi svými kama­rády, „ten zmetek, co si říká můj bratr, mě ještě nakonec dostane do průšvihu.“

„Do průšvihu ses dostal sám,“ zasmál se jeho kamarád Krvavý zub, „kdybys nebyl mlsný a nesežral chovná stáda, nemuselo k tomu všemu dojít.“

„Tys tam asi nebyl a nežral, co?“

„Jasně, že jsem žral. Mně k něčemu takovému nemusíš dlouho přemlouvat, vždyť víš. Já se rád přidám ke každé srandě, která se naskytne. Ale tys to začal.“

„Nechte toho,“ napomínala je Studená noha. Navzdory nepoetickému jménu to byla krásná štíhlá dračice, o jejíž přízeň oba usilovali a ona z toho měla většinou legraci.

„Nemůžu si dovolit, aby mě obvinil před hnízdem,“ mračil se Dráp.

„Je to přece drak,“ uklidňovala ho Studená noha, „a draci nežalujou.“

„Drak, jo? On je podle tebe drak? Dovol, abych se zasmál. Je to slaboch, neumí bojovat, paktuje se s lidmi a předvádí akorát parádičky ze své zparchantělé magie. Tomu říkáš drak?“

„Je to tvůj bratr, nebude na tebe žalovat,“ trvala na svém dračice, „a i kdyby, stejně to byla nehoda, ne?“

„A kdo mi to uvěří? Všichni si budou myslet, že se akorát bojím přiznat.“

„A nebojíš?“ popíchla ho zlomyslně kamarádka.

Zuřivě se po ní podíval.

„A co chceš dělat?“ zeptal se ho Krvavý zub.

„Nó, měl bych jeden nápad, ale potřebuju, abyste mi pomohli.“

„Proti tvýmu bráchovi ti pomáhat nebudu,“ řekla dračice.

„Neblázni, nic se mu nestane. Jenom ho trochu znemožním, aby si nevyskakoval.“

„A co že to máš v plánu?“ zeptala se Drápa s opatrným zájmem.

„Uvidíš,“ zasmál se drak, „pojďte se mnou, připravíme Plamínkovi malé překvapení.“

Zavedl oba své kamarády k bráně u vesnice, kde jeho dechem zemřel správce stáda.

„Jak znám bráchu, nebude se zdržovat létáním a použije bránu. Tady položíme tříbodovou přemisťovací past, do které vložím jeho otisk, aby nesklapla za někým jiným.“

„A kam ho přemístíme?“

„Přece do jeskyně, kde jsme číhali.“

„Tak jdeme na to,“ zasmál se Krvavý zub a všichni se rozmístili, aby pokryli plochu před bránou. Pak vztyčili a propletli magickou síť, do které Zuřivý dráp vložil identifikační šupinu. Po zafixování a zamaskování kouzla se přemístili k jeskyni.

„A čím mu vylepšíš pobyt tady?“ vyzvídala dračice.

„Vidím to na kouzlíčko nepropustné stěny, ticha, úzkosti a temnoty.“

„A co když do vesnice nepřijde a nechytí se?“

„Pokud nebude čmuchat, nic se mu nestane. Ale jak ho znám...“ drak mávl prackou a vydal se po římse k otvoru jeskyně, aby přichystal jmenovaná kouzla.

„No, já nevím,“ zapochybovala dračice.

„Co se ti nezdá?“ zeptal se Krvavý zub.

„Jakmile sem dorazí ten váš džin, jsou všechna tahle kouzla nanic.“

„No jo,“ zamyslel se Zuřivý dráp, „ale tohle se taky dá ošetřit. Připravíme jednu malou pastičku i pro džina.“

„A bude to fungovat?“ měla pochyby Studená noha.

„Plamenovi tu žádné přímé nebezpečí hrozit nebude, takže náš džin bude úplně bezmocný proti mému příkazu. To by ho sem musela přijít vysvobodit moje sestra nebo matka. Jenže sestra je momentálně pryč a matka sem zásadně nechodí. Zkrátka budou muset počkat, až se tu objevím já.“

„A když se chytí, jak dlouho je tu chceš nechat?“ zajímalo dračici.

„No,“ zašklebil se Dráp, „úplně by mi stačilo, kdyby bratříček prošvihl zkoušku.“

„Hm, to je ďábelské,“ uznale přikývla Studená noha a Krvavý zub se zachechtal.

„Ještě tu pečeť doplním signálním vláknem, abych zjistil, kdyby se mi do ní někdo montoval,“ komentoval Dráp svůj poslední magický krok a zazubil se na své přátele.

Vrátili se do hnízda, kde je vyhmátla Drápova matka a poslala je, aby pomohli balit potraviny pro expedici do krajiny ledu. Dobrovolníci, kteří se chtěli pokusit o založení nového hnízda v kraji sněhu a ledu, už prováděli poslední kontroly zásob a vybavení. Dráp obdivoval jejich odvahu a před měsícem matku žádal, aby mohl vyrazit s nimi. Zpočátku ho mrzelo, že mu odmítla udělit souhlas, ale když pak slyšel, co všechno tam na draky čeká, byl rád, že tam s nimi nebude. Potěšeně si všiml, že matka zaměstnala i Plamena, který skládal a balil deky. Aspoň nebude mít roupy a čas na hlouposti, řekl si spokojeně a hned se mu zlepšila nálada.

Druhý den, když se členové expedice rozloučili, zaletěl si s kamarády na pastviny, aby se tu v klidu nakrmili a trochu si odpočinuli. Právě byli v příjem­ném rozpoložení a vyhřívali si svá křídla v pozdním odpoledním slunci, když Zuřivý dráp ucítil zachvění signálního vlákna. Zvedl se a v té chvíli mu zvonivý zvuk prozradil, že byla magická pečeť ze vchodu do jeskyně odstraněna.

„To není možné,“ zařval a tím zvedl i své dva přátele, „musíme to ověřit.“

„Já nikam nejdu,“ řekla líně dračice a Dráp se rozzuřil tak, že dělal čest svému jménu.

„Jdeš a okamžitě!“ zasyčel na ni tak výhružně, že nakonec nahnula znechuceně hlavu a přikývla.

Dráp vyvolal bránu, kterou všichni tři draci prošli až do blízkosti jeskyně. Před jeskyní stál džin se třemi dětmi. Dráp nevěřil svým očím. Očekával, že tu bude matka. Tihle přece nemohli jeho kouzlo zlomit. Nedokázal si to vysvětlit.

 

line

Zpět Obsah Dále

09.08.2016 19:48

Komentáře: