Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Magický most

„Jdu si promluvit se Zachariášem,“ řekl Rafan, když dorazili do svého stromového domku.

Hanka si trochu nepřítomně vybalila věci a přichystala školní výbavu na zítra. Pak mlčky zalezla do svého pokoje. Tulík jí celou dobu seděl na rameni a ani si ke Sváťovi nedošel pro sušenku, když je chlapec rozbalil.

„Tady máš aspoň čaj,“ donesl jí kamarád hrnek s nápojem s postavil ho na stolek v jejím pokoji. Hanka ani nezvedla hlavu z polštáře, aby poděkovala. Tulík byl stočený pod její bradou a ocásek položil dívce kolem krku.

Mezitím se objevil Rafan i se Zachariášem.

„Navečeřím se s vámi,“ řekl trpaslík a sáhl do trouby pro jídlo.

„Hanka je v posteli, dal jsem jí tam čaj,“ řekl Sváťa, „doufám, že ho vypije, má v něm bylinky na spaní.“

Zasedli ke stolu a chvíli se mlčky věnovali řízku na talíři.

„S bydlením si nemusíte dělat starosti,“ řekl Zachariáš, když dojedl a vytáhl z trouby korbel s pivem, „Vron vám u mě zaplatil tenhle domek i se stravou na deset let dopředu. Doufal, že neskončíte jen u základního vzdělání, ale že budete ve studiu pokračovat dál.“

„Je to, jako kdybychom přišli o rodiče,“ vzdychl Sváťa a ani si nepřidal druhý řízek.

„Pokud byste potřebovali nějakou finanční výpomoc, stačí říct,“ nabídl jim trpaslík a zhluboka si přihnul piva.

„Ve škole nic nepotřebujeme, ale díky,“ pokusil se o úsměv Rafan.

„No jo, musíte být po dnešku unavení, nebudu vám tady zaclánět,“ poklepal Zachariáš Sváťu po zádech, až chlapec zalapal po dechu, a zvedl se.

Popřál jim dobrou noc a zmizel. Teprve po jeho odchodu si Rafan všiml obálky, která byla schovaná za korbelem od piva a našli v ní zastrčené tři tisícovky.

„Neměli bychom mu to vrátit?“ zeptal se nejistě Sváťa.

„Já se o to rozhodně nepokusím,“ vrtěl hlavou Rafan, „ale jestli to chceš zkusit ty...“

„Ne..., ani já ne. Myslím, že trpaslíkům je lepší neodporovat,“ souhlasil Sváťa a přistrčil obálku přes stůl k Rafanovi, aby ji uklidil.

Ráno měla Hanka oči rudé od pláče, ale už s kluky začala mluvit. S díky Rafanovi vrátila Plavíka a dokonce se i nasnídala. Mluvili o škole a pečlivě se vyhýbali jakékoliv zmínce o Vronovi.

Po prázdninách je opět čekalo spoustu učení a všichni tři se nadšeně vrhli do práce, protože zaměstnávala jejich mysl a odsunovala trápení na vedlejší kolej. Leželi v knihách, trénovali magické dovednosti častěji než museli, a to dokonce i během osobního volna.

První týden Ferinová ve škole chyběla. Jak se Rafan dozvěděl od Anděly, byla při soudním zasedání odsouzena za nedostatečný dohled nad svými svěřenci k veřejně prospěšným pracím, což znamenalo podílet se celý následující týden na úklidu Poluty po festivalovém řádění.

Patrik a René z toho měli švandu.

„To jste už slyšeli, že Ferina vyměnila prkno za koště? Možná se na něm učí lítat,“ pošklebovali se učitelce před svými spolužáky.

Jednou je však při tom přistihl Rafan: „Opravdu, René? Já zase slyšel, že jsi své ohořelé boty hasil v Polutě vlastními tekutinami. Prý jste po tom incidentu vy dva s Patrikem smrděli tak, že už vás nepustili ani do průvodu.“

Řehot spolužáků bratry Pohromakovy rozzuřil.

„A co je pravdy na tom, že váš vychovatel radši zhebnul, než by vás dál vychovával?“ jedovatě si zaryl René, ale to bylo to poslední, co řekl, než mu Rafan zkroutil ruku a chytil ho pod krkem. Nikdo kolem sice neslyšel, co mu pošeptal, ale od té doby už si René i Patrik vtípky odpustili.

V pátek před prvním víkendem požádal profesor Jasanov Hanku a Sváťu, aby ani oni, ani jejich bratr neodcházeli domů a aby se ve škole tentokrát zdrželi i přes víkend. Překvapeně čekali, co se bude dít.

Když už ve škole nezůstali žádní studenti, ozvaly se jejich hodinky a oznámily jim, že mají přijít před školu. Čekal tu na ně profesor Jasanov, zástupkyně ředitele Diana Rena a dračice Karmaneuduna.

Při pohledu na Plamovu matku v nich byla malá dušička. Jak asi přijala ztrátu kouzelného džina? Zlobí se i na ně?

Zdvořile pozdravili a nejistě čekali, co má tahle schůzka znamenat.

„Dozvěděli jsme se,“ oslovila je zástupkyně ředitele, „že jste přišli o svého opatrovníka. Upřímnou soustrast. Právě proto sem přiletěla uznaná starší, ctihodná Karmaneuduna, která nad vámi drží ochrannou ruku a doposud hradila vaše vzdělání. Jako vašeho nového poručníka stanovila pana Zachariáše, u kterého bydlíte. Zároveň nás poprosila, abychom zprostředkovali tohle setkání, aby za vámi nemusela do Santareny. Tento víkend tedy můžete mimořádně strávit zde ve škole. Jídlo vám bude doručeno do vašeho pokoje, jinak se můžete volně pohybovat po běžně přístupných pozemcích školy.“

Poté se i s Jasanovem uklonila dračici a oba učitelé odešli. Zůstali zde s Plamovou matkou sami.

„Nešťastné okolnosti Vronova odchodu mě přinutily vás vyhledat. Jak jistě víte, ráda bych se s vámi setkala, až dokončíte magická studia. Ovšem jeden z mých synů nedbá na mé domluvy a dá se říci, že i ohrožuje váš život. A protože už nemám kouzelného džina, aby vás ochránil, chci vás během zítřka něco naučit. Ráno se proto sejdeme na louce jednorožců. Budu vás tam čekat.“

„A v kolik hodin máme přijít?“ zeptala se Hanka.

„Pošlu vám vzkaz,“ odpověděla dračice a než se mohli zeptat, jaký vzkaz, otočila se k nim zády, vzlétla a zamířila přes řeku ke skalám.

Děti na sebe udiveně pohlédly a pokrčily rameny.

„A co když zaspíme?“ strachoval se Sváťa.

„Ale nezaspíte, já vás vzbudím,“ vykoukla zpoza rohu známá dračí hlava.

„Plame,“ vykulila oči Hanka, „kde se tu bereš?“

„Jsem tu s matkou. Prý se budu učit společně s vámi.“

„Ty víš, co nás chce tvoje matka naučit?“

„Nemám nejmenší tušení. Poslední dny byla velice zamyšlená a zdálo se mi, že má starosti. Pak řekla ostatním, že se bude o víkendu věnovat mladšímu synovi a odletěla se mnou přímo sem. Taky se mi to všechno zdá poněkud zvláštní.“

„Ona se na nás kvůli Vronovi nezlobí?“ odvážila se zeptat Hanka.

„Měl jsem dojem, že se spíš zlobí na sebe a na Drápa. Dost se s ním pohádala. Jinak od té doby, co jsme se vrátili, skoro nemluví a je smutná.“

„Hm, to my taky,“ řekl Sváťa.

„Máte s sebou nová prkna?“ změnil raději drak téma.

„Máme,“ přikývl Rafan.

„A co si tak trochu zalítat po louce jednorožců?“

„Já jsem pro, a Hanka myslím taky,“ rozhodl za kamarádku Rafan.

„Ne, mě na prkno nedostanete,“ vrtěl hlavou Sváťa, když mu nabízeli, aby se svezl na některé eftrojce, „lítejte si, jak chcete, já si jdu číst.“

Rychlý pohyb a dovádění bylo přesně to, co potřebovali. Tenhle víkend by stejně doma nestál za nic. Tady se aspoň trochu rozptýlili a unavili.

Ráno na ně čekala Karmaneuduna s Plamenem přímo na louce.

„Po dlouhém váhání jsem se rozhodla přistoupit na jeden Vronův návrh, který mi předložil při našem posledním setkání. Brala jsem jeho obavy na lehkou váhu a mýlila jsem se. Teď jsem usoudila, že byste měli umět něco, co dovedou zatím jen draci. Nerada draky zrazuji, ale nevidím jiné východisko. Teď od vás budu chtít přísahu s magickou pojistkou. Chci, abyste přísahali, včetně tebe, můj synu, že nikdy nikomu neprozradíte, kdo a co vás tady učil. Jediné, co smíte v nejvyšší nouzi říci, je, že toto umění jste se naučili v santarenské škole. Magická pojistka vás zabezpečí i proti násilnému výslechu. Pokud s mou podmínkou souhlasíte, přísahejte, že budete mlčet.“

„Přísaháme,“ odpověděli Hanka, Sváťa, Rafan i Zuřivý plamen.

„Přijímám váš závazek,“ odpověděla dračice a každého z nich se dotkla drápem na prsou.

„Tak a teď se pustíme do práce. Plamen říká, že už jste zvládli základ procházení divokou branou. Něco podobného budete potřebovat i dnes. Musíte se naučit dokonale obalit své tělo neaktivní magií. Povrch vašeho těla musí při tom být dokonale hladký a dokonale neutrální a dole sahat až kousek pod povrch, na kterém stojíte. Až zvládnete tenhle první krok, naučím vás přidat další vrstvu kolem neaktivní magie. Tahle vrstva bude hustá zpomalovací. Právě v ní by se mělo zachytit útočné kouzlo, které proti vám někdo použije. Vsákne se do husté hmoty a neškodně po vašem povrchu sklouzne do země. Právě díky tomuto umění se o dracích říká, že jsou odolní proti většině kouzel. Naučím vás základy magického mostu a doufám, že budete společně pilně trénovat, protože úspěch této obrany proti magii tkví především ve schopnosti se soustředit a v sebekázni.“

Dračice jim dala nějaký čas, aby kolem sebe zkusili vytvořit onu neaktivní vrstvu. Pak ji otestovala zahřívacím kouzlem. Pokud někdo cítil teplo, bylo to špatně. Nutila je zkoušet to znovu a znovu.

Pak je pustila na oběd a dopřála jim krátký odpočinek. Odpoledne zase pokračovali tam, kde přestali.

„Už je to o fous lepší,“ řekla Karmaneuduna, když na ně použila téměř opravdový plamen a oni to ustáli.

Večer se jim ještě pokusila vysvětlit, jak přidat k obalu druhou vrstvu. Pak výuku ukončila a dopřála jim ještě trochu času na létání a honění se na prknech.

Nedělní dopoledne s dračicí bylo náročné. Nutila je k maximálnímu soustředění a museli ustát šrapnelové kouzlo, které k testování jejich sebekázně užívala. Hanka měla vždycky pocit, že má po těle tisíc miniaturních bombiček, které naprosto nepravidelně a velice rychle vybuchují po celém povrchu těla. Udržet soustředění v takové situaci bylo téměř nemožné, natož hlídat dvě vrstvy, které se nesměly vzájemně pomíchat. Přesto byla vděčná za to, že tu může být společně s kluky a svým dračím kamarádem a že se musí pořád na něco soustředit. Díky únavě se poslední dva dny docela dobře vyspala a díky spánku se cítila lépe. Dračice ji proháněla mnohem víc, než oba kluky, ale na druhou stranu ji i několikrát pochválila.

Po obědě přiletěl na louku jednorožců už jen Plam.

„Až matka zavolá, budu muset domů. Ale prý si ještě můžeme chvilku zalétat,“ drcnul do Hanky a Rafana.

„To je od ní hezké, že nám věnovala trochu společného času,“ usoudila Hanka a naskočila na prkno. Bylo to skoro jako o prázdninách. Málem při tom zapomněla, že má být smutná.

Pak se objevila dračice a jejich létání ukončila.

„Vzhledem k tomu, že dračí škola letos zrušila výměnný pobyt se Santarenou, chtěla jsem vám dopřát aspoň trochu společného času. Ale teď už musíme letět. Nezapomeňte trénovat a mějte na paměti svou přísahu. Zatím sbohem.“

Rozloučili se s Plamem a pak už jen sledovali, jak odlétají za řeku.

Víkend pomalu končil a za chvíli se škola zase naplní vracejícími se prvňáky. Mají smůlu, že letos neuvidí draky, politovala je Hanka. Jenže i ona má smůlu, že nebude moci navštívit dračí školu. Tak se snažila mít dobré výsledky, naučit se jejich jazyk a teď se to takhle zhatilo. Zatracení Pohromakovi!

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:16

Komentáře: