Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah

Ach, ty konce...

Středa, stejně jako všechny ostatní dny, které tu strávili, byla teplá a slunečná. Byl to jejich poslední den na školních pozemcích jednorožců.

B’hara přišel do tábora a řekl, aby se připravili na delší výlet a vzali si s sebou jídlo a pití. Vedl je po lesních cestách. Některé byly schůdné a příjemně široké, jiné je nutily šplhat přes kořeny do kopců a pak zase dolů. Kupodivu jediný, kdo proti tomu reptal, byl profesor Smítko, kterému jeho zaoblená postava občas překážela při šplhání neschůdným terénem. Všichni byli velice zvědaví, co je na konci cesty čeká za překvapení. Zatím všechno, co pro ně jednorožci připravili, bylo podivuhodné a zajímavé.

Konečně dorazili na místo. Kolem nich se zdvihaly koruny lesa, který tu rostl snad tisíc let. Uprostřed toho všeho čněl velikán, před kterým se B’hara zastavil a poklonil se mu.

„Dovolte, abych vám představil Praotce kořenů,“ otočil se k dětem, „vodíme sem jen své nejlepší přátele a hosty, kterých si vážíme. Vaše skupina mezi ně patří, protože jste projevili ochotu pomáhat lesu, aniž vás o to kdokoli požádal. Usoudili jsme, že si zasloužíte, abychom vás představili našemu Praotci kořenů. Postupně k němu přistupte a dotkněte se jeho kmene. Ucítíte sílu, která z něj vyzařuje, a kdo je obzvlášť citlivý, může s ním i promluvit. Ten dotek si budete pamatovat celý život a stromy kolem vás budou vědět, že jste se s Praotcem setkali.“

„Než se všichni vystřídáte, můžou se ostatní zatím posadit a posilnit,“ řekl profesor Smítko a jako první hned vytáhl svačinu.

Sváťa přistoupil ke stromu před Hankou a jak čekala, až na ni přijde řada, pozorovala kamaráda, jak se dotýká kmene a jak se k němu natahuje jedna z větví. Pak mu do dlaně vklouzl list a Hanka si všimla, jak v jeho ruce mizí, až se úplně ztratil. Zdálo se jí, že trvá celou věčnost, než se její kamarád otočil a opustil své místo u stromu.

Konečně se i ona mohla dotknout kmene a téměř pocítila závrať ze síly, která do ní proudila. Zaplavilo ji hřejivé teplo a pocit štěstí. Pohladila láskyplně kmen a opustila s trochou lítosti své místo, aby mohl přistoupit další zájemce o setkání s Praotcem kořenů.

„Cos to tam prosím tě dělal s tím listem?“ zeptala se kamaráda Hanka, když se posadila se svačinou vedle něj.

„Ty sis všimla? Dostal jsem od Praotce kořenů dárek. Kouzlo řeči.“

„To ti nemusel dávat, to máš už dávno.“

„Jenže teď si mohu povídat i se stromy.“

Hanka se po něm nedůvěřivě podívala.

„Opravdu,“ ujišťoval ji Sváťa, „však jsem si s Praotce kořenů i popovídal. Poděkoval nám, že jsme pomohli driádám. Jenže stromy mluví velice pomalu. Pokud bych si měl s některým povídat, potřeboval bych na to den nebo možná i týden.“

Poté, co se všichni vystřídali, čekala je stejně obtížná cesta zpět. Toho večera nikdo neponocoval. Po takové vydatné procházce se jim spalo nádherně.

Druhý den si sbalili věci a hned po snídani se vydali na cestu domů do Santareny. Zachariáš na čekal už u veřejné brány. Běželi se s ním přivítat. Trochu se pousmál, popadl jejich zavazadla a za chvíli už byli doma ve svém stromovém domečku.

Na oběd je trpaslík pozval na terasu a tam jim mezi jídlem podal dopis, ve kterém škola oznamuje, že Rafael Vron byl přezkoušen komisí a zařazen do třetího ročníku Santarenské magické školy. Radovali se spolu s trpaslíkem, jako kdyby tu zprávu slyšeli poprvé. Konec konců, tady to stálo černé na bílém a nebylo nejmenších pochyb o tom, že jejich kamarád opravdu uspěl.

„Zítra je školní slavnost,“ připomněl Sváťa.

„No jasně, já přece nezapomínám,“ zavrčel Zachariáš, „ráno dorazí Mojerana s těmi svými rarachy a pak se tam vydáme všichni najednou.“

„A z útulku nepřijde nikdo?“ zeptala se Hanka.

„Povídal Mojerana, že tam zase mají funě s tou kožní nemocí a mají plné ruce práce.“

„Škoda.“

„Poslyš, Zachariáši, asi bych ti měl něco říct,“ odhodlal se Sváťa k vyprávění o Zrcadle času.

Trpaslík pozorně naslouchal a občas mrknul i na Hanku, co ona na to. Za chvilku už věděl své.

„Tak to už se ke mně asi po prázdninách nevrátíš,“ pokýval hlavou, když Sváťa domluvil.

„To neříkej. Chci se sem vrátit.“

„No, tohle rozhodnutí už za tebe udělá tvůj otec,“ podrbal se ve vousech Zachariáš, „ale podle toho, cos mi řekl, možná bude chtít, abys změnil školu.“

„To ne, to by neudělal,“ přesvědčoval trpaslíka chlapec.

„Ať už to dopadne jakkoliv, Hana s Rafaelem tu zůstanou, takže nic nebrání tomu, abys tu zůstal i ty.“

„Ach jo,“ vzdychl Sváťa, „dřív to bylo všechno tak jednoduché.“

Hanka se Zachariášem se začali smát a Sváťa se k nim vzápětí přidal, když si uvědomil, že ani dřív to vlastně tak jednoduché nebylo.

V pátek ráno se nastrojili, Hanka vyleštila svou dračí sponu do vlasů a společně přivítali pana Mojeranu a jeho kluky.

„Ještě než se vypravíme na tu vaši slavnost, rád bych se s vámi domluvil na té brigádě v Magickém lese. Doufám, že s vámi mohu počítat,“ řekl pan Mojerana a vytáhl z kapsy mapku, kterou rozložil na stole.

„Jasně,“ řekl Sváťa, „táta už mi to schválil.“

„Táta?“ povytáhl muž obočí.

„Před několika dny objevil svého otce, ale to je na delší vyprávění,“ vysvětlovala Hanka.

„Aha. Tak to už se těším, až mi všechno povíte,“ řekl s úsměvem a pak pokračoval, „ale teď k té brigádě. Celá skupina by se měla během neděle sejít tady. Je to velká ubytovna poblíž veřejné brány Vrchovina. Tady přespíme a ráno se rozdělíme do skupin, které budou kontrolovat úseky potoka, který se postupně rozšiřuje v řeku. Odtud z kopců budeme postupovat přes území jednorožců. Tam by měla být údržba jednoduchá, R’íhan na čistotu ve svém okolí dost dbá. Tady zahýbá říčka na západ do rezervace, kde už to bude trochu složitější, protože díky magickým anomáliím bude lepší čistit koryto ručně a pomocí vlastních sil. Doufám, že během čtyř týdnů všechno bez problémů zvládneme. Před odjezdem se sejdeme v neděli hodinu po poledni u santarenské veřejné brány. Kdyby se přihodilo něco nečekaného, tak se uvidíme až v ubytovně poblíž brány Vrchovina. Budu se na vás těšit.“

„My taky,“ usmál se Sváťa.

„Tak už, dědo, pojď,“ tahal pana Mojeranu za ruku netrpělivý Sam, „ať tu slavnost nakonec nezmeškáme.“

„Jestli budeš zlobit, tak tě tu necháme,“ hrozivě se na něj zaškaredila Hanka.

Sam se nejdříve podíval, jestli to myslí vážně, ale pak ji prokoukl, vesele vypískl a v předstíraném strachu vyrazil i se svým bráškou ven z domku.

Všichni nasedli do Zachariášova slavnostního povozu, který je dopravil až ke školním branám, kde už byla pořádná fronta. Nezbylo, než čekat, až na ně přijde řada. Když už byli skoro u kabinek, zjistili, že Tom se Samem někam zmizeli. Než se je podařilo najít, předběhla je spousta lidí.

Konečně se přenesli do školy, kde u vstupu dostali informační kartičku, která návštěvníky navigovala, kde najdou občerstvení, kde jsou jaké zajímavosti a kde se bude konat představení.

„Doufám, že letos to představení dokoukáte bez nějakých incidentů,“ řekl na adresu Hanky a Sváti výhružně Zachariáš.

Rafana objevili mezi stoly s občerstvením podle obvyklého chumlu dívek, které si chtěly popovídat s chlapcem, který má na rameni tulíka.

„Hanko, Sváťo,“ rozzářil se jejich kamarád a nadšeně se s nimi přivítal. Tulík skočil na rameno Sváťovi, pak mu rozcuchal vlasy a přesunul se na Hanku. Ta se ho snažila chytit dřív, než se dostane i k jejím vlasům. Nakonec jí pomohl Rafan, který svého malého přítele polapil a držel ho navzdory jeho protestům. Obdivovatelky se stáhly kousek dál, ale vyčkávaly, zda dostanou znovu šanci se k Rafanovi připojit.

„Tak co? Jak jste se měli?“ zajímal se.

„To budeš koukat, co máme za novinku,“ odpověděla Hanka.

„To si snad necháme až na doma,“ zavrtěl hlavou Sváťa, „tady bych o tom ani vyprávět nedokázal.“

„Copak se stalo?“ zamrkal Rafan tázavě na Hanku, protože jejich menší kamarád už mezitím objevil stůl s jídlem a zmizel za ním.

„Něco zvláštního a důležitého. Ale vyprávět ti to musí Sváťa, je to jeho novinka.“

„Ty mě napínáš.“

„A hodlám v tom ještě chvíli pokračovat,“ vrhla na něj škodolibý pohled, „podívej, Plavíkovy fanynky se nemohou dočkat, až se jim zase budete věnovat. Naše povídání může klidně počkat do zítřka.“

„Hm,“ zaškaredil se na ni Rafan a jako na truc se otočil k dívkám, které na něj čekaly.

Hanka se vesele ušklíbla a šla si prohlédnout stoly, jaké lahůdky Sváťa objevil. Už se jí stýskalo po mase a uzeninách, které u jednorožců neservírovali. Rozhlédla se a pocítila lítost, že tu letos nejsou draci. Postupně se Sváťou obešla všechny atrakce jednorožcůsirén, které se tu v okolí nabízely.

„Jé, podívej, támhle je táta,“ zajásal najednou Sváťa, „tak on dodržel slovo a přijel. To je bezva. Můžu ho seznámit se Zachariášem a panem Mojeranou a s Rafanem.“

„Jen jestli je tu dokážeme najít,“ zapochybovala Hanka.

„Svátíku, rád tě vidím,“ rozcuchal mu vlasy jeho otec, když k němu došli, „už jsem se bál, že se v tomhle mumraji ani nepotkáme.“

„Jak se má Miranda a Anička?“ zeptala se Hanka.

„Děkuji za optání, cítí se dobře,“ odpověděl léčitel a Hanka měla opět pocit, že by ji tu raději neviděl.

„Pojď, tati, zkusíme najít Zachariáše a ostatní. Rád bych tě s nimi seznámil,“ táhl Sváťa otce směrem k davu u občerstvení. Hanka šla pomalu za nimi.

Trpaslíka objevili, jak stojí u pultu s medovinou.

„Tohle je, tati, Zachariáš a tohle je, Zachariáši, můj opravdový táta,“ představil je s úsměvem Sváťa.

„Jsem rád, že se tu s vámi sekávám,“ řekl Dundar a lehce pokývl hlavou.

„Taky mě těší,“ zavrčel trpaslík.

Léčitel se znechuceně podíval na Zachariášovy vousy, po kterých stékaly kapky medoviny. Pak přistoupil blíž a sáhl do kapsy.

„Myslím, že mi tohle setkání ušetří jednu cestu do Santareny, pane Zachariáši. Děkuji vám za dosavadní péči o mého chlapce. Jistě pochopíte, že nechci zůstat dlužen za jeho ubytování a stravu.“

„Nejste nic dlužen, všechno bylo náležitě uhrazeno,“ zdvihl k němu výhružně zrak trpaslík.

„Jeho pobyt a všechno tady uhradím já!“ zvýšil hlas Dundar. „Můj syn nebude zavázán žádným pochybným individuím. Klidně těm, co to platili, jejich peníze vraťte, tady to máte. Doufám, že je to dost!“

Léčitel vysypal na stůl vedle trpaslíka hromádku mincí.

Zachariáš jedním rozzlobeným gestem smetl mince ze stolu zpět k Dundarovým nohám a přistoupil až těsně k léčiteli.

„Vrať jim to sám, ty hrdino. Mně nemůžeš zaplatit za přátelství ke tvému synovi, to si pamatuj,“ a Zachariáš plivl na mince pod jeho nohama, otočil se a odešel.

„Tati,“ pípl zděšeně Sváťa.

Hanka se neodvážila přistoupit k němu a utěšit ho. Ucítila na svém rameni ruku. Ani se nemusela otočit, okamžitě věděla, že to je Rafan.

„Koukám, chlapče, že jsi neměl zrovna štěstí na dobré poručníky. Ale to se změní. Já už se o tebe postarám, neboj se,“ řekl Dundar synovi a Hanka se zachvěla vzteky.

„Drž hubu, děvče,“ zašeptal jí do ucha Rafan, „nedělej to horší, než to je.“

Sváťa se sehnul, posbíral peníze a podal je otci. Ten je strčil do kapsy a přistoupil k Hance.

„Až se vrátíš domů, sbal prosím mému synovi všechny jeho věci. Zítra někoho pošlu, aby je vyzvedl. Od teď už bude bydlet u mě. Na, tady máš za svou námahu,“ vtiskl dívce do dlaně minci. Pak se otočil, vzal Sváťu za ruku a oni už jen viděli jeho nešťastný pohled, když ho otec odváděl.

Hanka otevřela dlaň, upustila minci na zem a otírala si ruku, jako by v ní držela jedovatou stonožku.

„Tak tohle je ta vaše novinka?“ zeptal se trpce Rafan.

Hanka jen mlčky přikývla a po tvářích jí nezadržitelně stékaly slzy. Kamarád ji vzal kolem ramen a tulík se tentokrát beztrestně nastěhoval do jejích vlasů.

„Sakra,“ řekla po chvilce Hanka a utřela poslední slzu, „takhle to dopadnout nemělo.“

„Je to opravdu jeho otec?“ zeptal se Rafan.

„Bohužel ano,“ přikývla, „byla jsem u toho, když ho spatřil v Zrcadle času. Zpočátku to vypadalo jako Sváťův šťastný den. Otec se mu líbil a chtěl se s ním setkat. Jsou jako rodina, právě se jim narodila holčička, takže má Sváťa i malou sestřičku. Opravdu to vypadalo velice nadějně.“

„Proč tě nemají rádi?“

„Nevím. Nemají rádi černé draky.“

Rafan se při těch slovech zarazil, rozostřil se mu pohled a chvilku působil, že je mimo. Pak potřásl hlavou, jako by se chtěl probudit: „Co jsi říkala?“

„Že nemají rádi černé draky.“

„Aha. V tom případě doufám, že měl náš Svatoušek tolik rozumu, aby jim nevykládal o Plamovi.“

„Byl smutný, že jim nemůže povědět všechno,“ vzdychla Hanka.

„Neměj strach, on to zvládne. Jak ho znám, brzy najde způsob, jak s námi komunikovat.“

„Co jsi to měl před chvílí za vidění?“

„Cože?“

„Ale, Rafe, přece se známe. Pověz mi to.“

„To nebylo nic důležitého,“ zamračil se a mávl rukou.

„Bylo to něco o nás?“

„Neptej se, byla to jen taková hloupost. Naprostý nesmysl.“

„Pokud to byla hloupost, tak proč mi to nechceš říct? Akorát jsi probudil moji zvědavost.“

„Dobře, vidím, že bys mi nedala pokoj. No, jak myslíš, řeknu ti to. Vlastně to bude trest za tvoji zvědavost. Viděl jsem Sváťu, jak stojí vedle Dundara, já vedle něj stál také, akorát že na druhé straně. Dundar nás oba držel kolem ramen. Ty jsi stála před námi a Dundar si před tebou uplivl. To je všechno, co jsem viděl. Jsi spokojená? Musíš sama uznat, že je to pěkný nesmysl.“

„Asi máš pravdu.“

„Tak vidíš.“

„Tady jsou,“ zahalekal za nimi Sam a v patách měl i Toma.

„Pojďte honem, za chvíli to začne,“ táhli je k hledišti, „držíme vám senzační místa.“

Světla kolem pohasla a hlediště se ponořilo do tmy. Poslední diváci honem hledali místa, kde je ještě volno. Někdo se prodral na volné místo vedle Hanky. Ohlédla se a uviděla Andělu Pohromakovou.

„Ahoj,“ řekla tiše Anděla, když se posadila. Hanka otočila oči v sloup a doufala, že to v té tmě není vidět. Pak drcla do Rafana, který seděl z druhé strany.

„Nějak tady špatně vidím, nemohli bychom si přesednout?“ zeptala se a pak ho vystrčila na své původní místo.

„Psst,“ zamračil se na ni Sam, vedle kterého se usadila.

„Díky,“ usmál se na ni zářivě Rafan z druhé strany.

Dívala se na představení, ale ani pořádně nevnímala, o čem je. Kluci vedle ní vykřikovali nadšením a na druhou stranu se raději ani nedívala. Pořád si v hlavě přehrávala události posledních dní a přemýšlela, jestli by se nějak nedalo napravit to, co se před chvílí stalo. Ale přes veškerou snahu ji nic nenapadlo.

Na závěr se připojila k všeobecnému potlesku a byla ráda, že už je konec a mohou se vypravit domů.

Vyspala se velice špatně. Tak ošklivé sny už se jí dlouho nezdály. Nejdřív o Vronovi, pak o Dundarovi. Nakonec vstala a pustila se do balení Sváťových věcí.

Rafan znechuceně vrčel, proč tak brzo vstává, ale pak šel připravit na stůl snídani.

„Nech toho na chvíli a pojď se najíst,“ houkl na ni.

Posadila se, natáhla se pro sladký rohlík a trochu nepřítomně si osladila čaj.

Rafan ji pozoroval a kroutil hlavou: „To snad není možný.“

„Co?“

„Nic. Jen čekám, jak se budeš tvářit, až se napiješ toho čaje.“

Hanka opatrně ochutnala, vyprskla a šla čaj vylít.

„Tos mi nemohl říct rovnou, že jsem si ho osolila?“

„Doufal jsem, že tě ten lok aspoň trochu probere. Chodíš tu jak mátoha.“

„Mám jásat nad tím, že se od nás Sváťa odstěhoval?“

„Nepřeskočilo ti? Je živý a zdravý? Je! Děje se mu nějaká nespravedlnost? Neděje! Zkrátka jenom našel tátu, který řekl: ano, jsi můj syn a patříš do naší rodiny. Jestli ta rodina není právě podle našich představ, to přece není žádná tragédie. Co my víme o tom, jak se žije v normální rodině? Nic. Sváťa se prostě bude muset naučit s nimi žít! Chápu, že ti bude chybět. Mně taky. Ale on právě získal to, po čem jsme v domově celý život toužili. Takže je vlastně všechno v nejlepším pořádku.“

„Doufám, že máš pravdu,“ řekla Hanka nepřesvědčeně, „ale stejně jsem smutná.“

„To klidně buď. Jen se konečně začni chovat trochu normálně, ať tě mohu přiškrtit za to, co jste mi se Sváťou provedli.“

„Co jsme provedli?“

„Zachariáš včera večer kapku přebral a cestou domů mi vyprávěl o té školní komisi, co jste na mě v době zkoušky poštvali. A nic jste mi neřekli. To se přece kamarádovi nedělá.“

„Promiň.“

„Kriste pane, ženská, já se s tebou potřebuju pohádat, vynadat ti. Copak ale můžu, když se tváříš takhle pohřebně? A neříkej promiň!“

Vtom se ozvalo zaklepání a hlas: „Jdu si pro věci pana Svatopluka. Mohu vstoupit?“

„Sakra,“ vyskočila Hanka, „ještě jsem zapomněla na knihy v jeho pokoji.“

„Samozřejmě, pojďte dál,“ otevřel dveře Rafan, „budete muset ještě chvíli počkat, než to dobalíme.“

„Nevadí,“ řekl muž, „ještě tu mám od Svatopluka dva ústní vzkazy. Jeden je pro Rafaela a zní: uvidíme se zítra na brigádě.“

„Slyšelas to, Hanko?“ zahalekal na ni Rafan. „Tomu říkám vzkaz, který člověku zvedne náladu.“

„Snad už je to všechno,“ nacpala dívka knihy do připraveného zavazadla.

„Druhý vzkaz je pro Hanku a zní: Teď hned vyzkoušej kouzlo, které sis přivezla od jednorožců. Pak mi pošli odpověď na můj vzkaz.“

To je ale divné přání, pomyslela si Hanka. Pak si uvědomila, že své nové kouzlo ještě ani jednou nezkusila. Zaostřila na magické vidění a byla překvapena, jak snadno se jí to podařilo. Dívala se na muže a na moment měla pocit, že se jí točí hlava. Nemohla uvěřit tomu, co její magický zrak odhalil. Tak tohle měl Sváťa na mysli! Tohle chtěl, aby uviděla. Tohle bylo to tajemství, o kterém nesměl mluvit? Stál před ní kouzelný džin.

„Kdo jsi?“ přistoupila k muži blíž.

„Služebník Dundara a jeho rodiny.“

„Jak dlouho u něj sloužíš?“

„Necelé dva týdny.“

„A jak ti říkají?“

„Vron.“

Hanka ucítila, jak i Rafan přistoupil se zájmem blíž.

„Pamatuješ se na mě?“

„Ne.“

„Nepamatuješ se na svou minulost?“

„Moc ne.“

„Ani na ženu a její dvojčata?“

„To si pamatuji, ale jak to víš ty?“

„Zkus si vzpomenout, třeba na to jednou přijdeš,“ usmála se Hanka.

Vtom ucítila, jak ji Rafan zezadu popadl za krk.

„Já tě za tu komisi zabiju,“ zařval a smýkl s ní do strany.

„Co blbneš?“ chtěla se zeptat, ale zacpal jí pusu.

V příštím okamžiku muž chytil Hanku za ruku a Rafan byl odmrštěn přes celou místnost, až rozbil stolek, na který dopadl. Tulík, chroustající sušenku, zděšeně vykvikl a chystal se rozběhnout proti útočníkovi. Rafan ho ale chytil za ocas a znemožnil mu to.

Hanka si uvědomila, že se muž chystá poslat na Rafana další útočné kouzlo. Rychle přiskočila a chytila kouzelného džina za ruce.

„Přestaň, on mi nechce ublížit.“

„Přísahal jsem ti, má paní, musím tě chránit.“

„Takže si vzpomínáš?“

„Na tebe ano. A trochu na draky.“

„Víš, Vrone, asi by bylo lepší, kdyby ses před svým novým pánem o té přísaze nezmiňoval, pokud se na to sám přímo nezeptá.“

„Rozumím.“

Následuje:

Únosce draků

„A Sváťovi vyřiď: test byl úspěšný, je to on.“

„Vyřídím.“

Hanka mu podala zavazadlo a muž zmizel.

„On je zpátky,“ rozzářila se a běžela obejmout kamaráda, který kulhal a hladil si naraženou kostrč.

„Kdybys mě raději namasírovala,“ durdil se naoko Rafan, ale oči prozrazovaly, že i on má radost z toho, že se Vron vrátil, „jinak mě zítra na tu brigádu budeš muset odnést na vlastních zádech.“

 


 

Konec 2. části

  

Konec

Zpět Obsah

© 2010 Ilka Pacovská, Praha

Slovník


Aberilové = patří mezi měňavce, pohybují se pomocí rosolovitých chapadel, komunikují mentálně. Žijí v podzemí Prokletých hor a využívají své mimořádně silné magické schopnosti ovlivňovat ostatní živé tvory

Berdové = společenství s nadprůměrnými chemickými znalostmi. Jsou drobní a mírumilovní

Bersereta = nenápadná mořská ryba požírající jedovaté řasy. Za pomoci magie zkonzumovaný jed přetvoří a využívá ho při obraně rybího hejna. Tvora, který ji pozře, se zmocní agresivní šílenství

Běsové = mají vlastní sykavou řeč a málokdy se učí jiné jazyky. Tvar jejich těla připomíná rejnoky, ale sídlí na souši poblíž míst, kudy odcházejí duše do zapomnění. Živí se magií a strachem umírajících. Jsou neuvěřitelně rychlí, takže vidět jsou jen rozmazaně

Bohrové = mimořádně vyspělá společnost, dávají přednost rozumu před emocemi a příležitostně kontrolují světy ve svém dosahu. Obvykle na nich zasahují až v případě nějakého mimořádného ohrožení. Experimentují při vytváření inteligentního života

Děsivý strážce lesa = magická bytost zdržující se obvykle v lesích na území jednorožců

Dizlobraz = druh dikobraza, který se snaží vetřelce oslepit vystřelujícími ostny

Dryády = malé víly žijící v symbióze se stromem

Duch = mlhavá existence mezi životem a smrtí, kdy vědomí odmítá odejít do zapomnění a drží se neviditelné podoby bývalého těla

Kouzelný džin = magická bytost potrestaná za těžký zločin, musí neustále někomu sloužit s nepatrnou nadějí na vysvobození

Fagliniové = vznikli při experimentu Bohrů, kteří se pokoušeli vytvořit vědomí nezávislé na hmotě. Dostali svoji planetu, časem se z nich vyčlenili knutové

Fuň = kůň s omezenými magickými schopnostmi, s oblibou se chová poťouchle

Genog = mohutná, málo inteligentní, o to však agresivnější příšera s ohromnými chlupatými končetinami

Goblini = v primitivním společenství se občas vyskytnou i nadanější jedinci, kteří se naučí mluvit a čarovat. Žijí v divočině Prokletých hor a potencionální vůdce tlupy posílají do magické školy v Airbowanu

Guruvan = vylepšený knut. Jeho posláním je proniknout na vhodnější a zajímavější světy a umožnit přistěhování dalších knutů

Harpyje = domlouvají se harpyjštinou, ale některé ovládají i lidskou řeč. Vzdáleně se podobají se lidem, v dospívání jim narostou křídla, místo vlasů se vytvoří peříčka, ostrý nos vzdáleně připomíná zobák a na končetinách jim vyrůstají místo nehtů drápy. Rády na sebe berou podobu divoké husy. Doprovázejí umírající duše přes hranici zapomnění. Tvorové s magickým zrakem je vidí jako nádherné andělské bytosti

Hřejiváček = drobný zpěvný pták, jehož zpěv zmírňuje napětí a vylepšuje náladu

Jednorožci = domlouvají se mentálním kontaktem, dávají přednost životu v ústraní, jsou magicky zdatní a nezáludní

Ještěroraf = bývá s oblibou využíván jako hlídací ještěr. Většinu času prospí, ale je mimořádně magicky vnímavý. Útočí na vetřelce, ale nehybných postav si nevšímá

knutové = tvorové z experimentu Bohrů, kteří zatoužili mít svoje tělo, a odešli zkoumat možnosti na jiný svět

Kvanter = štíhlá šelma, která s pomocí magie dotáhla mimikry k dokonalosti

Mžitka = podobná světlušce, ale víc září a vyhledává tmu

Norous = vypadá jako větší křeček a při hloubení cestiček pod zemí využívá magii

Pálivec = připomíná malého ježka, který kolem sebe při nárůstu emocí vytváří pole se silným žárem

Pupusata = vzácná sladkovodní želva, jejíž magické schopnosti se objevují pouze v době rozmnožování. Je pojmenovaná po zvucích, které vydává

Rochňák = připomíná bobra bez ocasu a jeho doupě neuvěřitelně smrdí. Tento druh obrany před nepřáteli navíc posiluje i magicky

Savule = vypadají jako průsvitní zelení motýlci. Jejich bílé housenky vysávají magii stromů

Sirény = žijí pod vodou, hovoří sirénštinou, podobají se lidským ženám, ale dýchají žábrami, na nohy si navlékají plovací ploutev, nemají mezi sebou muže

Skřeti = se vyskytují ve Tvém hradu. Tito vychrtlí hrbatí služebníci, kteří dovedou nakrátko měnit vzhled, se většinou živí krysami

Skřítci = drobní hbití mužíčci se pohybují v blízkosti Záludného lesa a při polapení splní jedno přání. Ti nejtlustší bývají sežráni vlky

Spíd = připomíná vzhledem vlka, ale z hrudi se mu vysunuje oko a zub na dlouhé stopce. Jeho útok je smrtící. Někdy bývá hostitelem knuta

Spiripyr = inteligentní bojovný pták, menší než archeopteryx, obvykle doprovází mocné draky. Klid mu nedělá dobře, svědčí mu žár a válečné podmínky, umí plivat oheň

Svrbilky = připomínají hbité malé ještěrky. Sají temnou magii a místo, kde se dotkly kůže napadeného, týden výrazně svědí

Temnochod = druh lenochoda. Pohybuje se hlavně v noci a jeho srst produkuje temnotu

Tleskavec = patří mezi dravé ptáky a používá při lovu zvláštní techniku. Zmizí ve vzduchu a pak se objeví těsně nad kořistí, což doprovází hlasitý tleskavý zvuk

Trpaslíci = hovoří stejným jazykem jako lidé, jsou menší, ale silní a vždy bojovně naladění

Tulíci = drobní tvorové podobní maličkým veverkám s dlouhým ocáskem jsou schopní komunikovat mentálně, ale dokážou se naučit i lidskou řeč. Žijí jako chráněný druh v rezervaci Magický les, a pokud se některý z nich připojí ke kouzelníkovi, doprovází ho celý život. Dovedou mírnit stres

Upírek = drobný druh netopýra, který s pomocí magie vyhledává po setmění teplokrevné živočichy a saje jejich krev. Šíří nebezpečnou nemoc debilózu

Visák = mimořádně jedovatý pavouk s magicky zesíleným účinkem jedu

Vososák = patří mezi nepříjemně útočné vosy, jimž magie umožňuje přežít i v nepříznivých podmínkách

31.12.2017 21:16


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od SW: 14/7 v 21:33 na téma: §Karty : Překvapení i pro mě: Našly se originální karty "Rakety"! karty/original-karty Dcera je objevila v bedně s haraburdím, pečlivě zabalené a převázané gumičkou. (Popis tohoto nálezu jsem přidal do textu o těchto kartách). Tyhle jsme tedy "mastili" na vojně v Písku 1970!15.07 SW: Bonus: V sekci "Download" je soubor PDF "Karty-Rakety", ze kterého se dají karty vytisknout na listy A4. Pozor, první stránka se musí tisknout 8x,...

Domů
Statistiky

"Smrt kouzelného džina" (komentáře)

Téma=§Sed2 Hlasovalo 11, celkem 55 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

15.07.2018 v 22:44 id: 000000

*** Zrušeno ***



Komentáře

Žádný komentář tu není.

Začátek


Přílepky dnes: §Karty