Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah

Ach, ty konce...

Středa, stejně jako všechny ostatní dny, které tu strávili, byla teplá a slunečná. Byl to jejich poslední den na školních pozemcích jednorožců.

B’hara přišel do tábora a řekl, aby se připravili na delší výlet a vzali si s sebou jídlo a pití. Vedl je po lesních cestách. Některé byly schůdné a příjemně široké, jiné je nutily šplhat přes kořeny do kopců a pak zase dolů. Kupodivu jediný, kdo proti tomu reptal, byl profesor Smítko, kterému jeho zaoblená postava občas překážela při šplhání neschůdným terénem. Všichni byli velice zvědaví, co je na konci cesty čeká za překvapení. Zatím všechno, co pro ně jednorožci připravili, bylo podivuhodné a zajímavé.

Konečně dorazili na místo. Kolem nich se zdvihaly koruny lesa, který tu rostl snad tisíc let. Uprostřed toho všeho čněl velikán, před kterým se B’hara zastavil a poklonil se mu.

„Dovolte, abych vám představil Praotce kořenů,“ otočil se k dětem, „vodíme sem jen své nejlepší přátele a hosty, kterých si vážíme. Vaše skupina mezi ně patří, protože jste projevili ochotu pomáhat lesu, aniž vás o to kdokoli požádal. Usoudili jsme, že si zasloužíte, abychom vás představili našemu Praotci kořenů. Postupně k němu přistupte a dotkněte se jeho kmene. Ucítíte sílu, která z něj vyzařuje, a kdo je obzvlášť citlivý, může s ním i promluvit. Ten dotek si budete pamatovat celý život a stromy kolem vás budou vědět, že jste se s Praotcem setkali.“

„Než se všichni vystřídáte, můžou se ostatní zatím posadit a posilnit,“ řekl profesor Smítko a jako první hned vytáhl svačinu.

Sváťa přistoupil ke stromu před Hankou a jak čekala, až na ni přijde řada, pozorovala kamaráda, jak se dotýká kmene a jak se k němu natahuje jedna z větví. Pak mu do dlaně vklouzl list a Hanka si všimla, jak v jeho ruce mizí, až se úplně ztratil. Zdálo se jí, že trvá celou věčnost, než se její kamarád otočil a opustil své místo u stromu.

Konečně se i ona mohla dotknout kmene a téměř pocítila závrať ze síly, která do ní proudila. Zaplavilo ji hřejivé teplo a pocit štěstí. Pohladila láskyplně kmen a opustila s trochou lítosti své místo, aby mohl přistoupit další zájemce o setkání s Praotcem kořenů.

„Cos to tam prosím tě dělal s tím listem?“ zeptala se kamaráda Hanka, když se posadila se svačinou vedle něj.

„Ty sis všimla? Dostal jsem od Praotce kořenů dárek. Kouzlo řeči.“

„To ti nemusel dávat, to máš už dávno.“

„Jenže teď si mohu povídat i se stromy.“

Hanka se po něm nedůvěřivě podívala.

„Opravdu,“ ujišťoval ji Sváťa, „však jsem si s Praotce kořenů i popovídal. Poděkoval nám, že jsme pomohli driádám. Jenže stromy mluví velice pomalu. Pokud bych si měl s některým povídat, potřeboval bych na to den nebo možná i týden.“

Poté, co se všichni vystřídali, čekala je stejně obtížná cesta zpět. Toho večera nikdo neponocoval. Po takové vydatné procházce se jim spalo nádherně.

Druhý den si sbalili věci a hned po snídani se vydali na cestu domů do Santareny. Zachariáš na čekal už u veřejné brány. Běželi se s ním přivítat. Trochu se pousmál, popadl jejich zavazadla a za chvíli už byli doma ve svém stromovém domečku.

Na oběd je trpaslík pozval na terasu a tam jim mezi jídlem podal dopis, ve kterém škola oznamuje, že Rafael Vron byl přezkoušen komisí a zařazen do třetího ročníku Santarenské magické školy. Radovali se spolu s trpaslíkem, jako kdyby tu zprávu slyšeli poprvé. Konec konců, tady to stálo černé na bílém a nebylo nejmenších pochyb o tom, že jejich kamarád opravdu uspěl.

„Zítra je školní slavnost,“ připomněl Sváťa.

„No jasně, já přece nezapomínám,“ zavrčel Zachariáš, „ráno dorazí Mojerana s těmi svými rarachy a pak se tam vydáme všichni najednou.“

„A z útulku nepřijde nikdo?“ zeptala se Hanka.

„Povídal Mojerana, že tam zase mají funě s tou kožní nemocí a mají plné ruce práce.“

„Škoda.“

„Poslyš, Zachariáši, asi bych ti měl něco říct,“ odhodlal se Sváťa k vyprávění o Zrcadle času.

Trpaslík pozorně naslouchal a občas mrknul i na Hanku, co ona na to. Za chvilku už věděl své.

„Tak to už se ke mně asi po prázdninách nevrátíš,“ pokýval hlavou, když Sváťa domluvil.

„To neříkej. Chci se sem vrátit.“

„No, tohle rozhodnutí už za tebe udělá tvůj otec,“ podrbal se ve vousech Zachariáš, „ale podle toho, cos mi řekl, možná bude chtít, abys změnil školu.“

„To ne, to by neudělal,“ přesvědčoval trpaslíka chlapec.

„Ať už to dopadne jakkoliv, Hana s Rafaelem tu zůstanou, takže nic nebrání tomu, abys tu zůstal i ty.“

„Ach jo,“ vzdychl Sváťa, „dřív to bylo všechno tak jednoduché.“

Hanka se Zachariášem se začali smát a Sváťa se k nim vzápětí přidal, když si uvědomil, že ani dřív to vlastně tak jednoduché nebylo.

V pátek ráno se nastrojili, Hanka vyleštila svou dračí sponu do vlasů a společně přivítali pana Mojeranu a jeho kluky.

„Ještě než se vypravíme na tu vaši slavnost, rád bych se s vámi domluvil na té brigádě v Magickém lese. Doufám, že s vámi mohu počítat,“ řekl pan Mojerana a vytáhl z kapsy mapku, kterou rozložil na stole.

„Jasně,“ řekl Sváťa, „táta už mi to schválil.“

„Táta?“ povytáhl muž obočí.

„Před několika dny objevil svého otce, ale to je na delší vyprávění,“ vysvětlovala Hanka.

„Aha. Tak to už se těším, až mi všechno povíte,“ řekl s úsměvem a pak pokračoval, „ale teď k té brigádě. Celá skupina by se měla během neděle sejít tady. Je to velká ubytovna poblíž veřejné brány Vrchovina. Tady přespíme a ráno se rozdělíme do skupin, které budou kontrolovat úseky potoka, který se postupně rozšiřuje v řeku. Odtud z kopců budeme postupovat přes území jednorožců. Tam by měla být údržba jednoduchá, R’íhan na čistotu ve svém okolí dost dbá. Tady zahýbá říčka na západ do rezervace, kde už to bude trochu složitější, protože díky magickým anomáliím bude lepší čistit koryto ručně a pomocí vlastních sil. Doufám, že během čtyř týdnů všechno bez problémů zvládneme. Před odjezdem se sejdeme v neděli hodinu po poledni u santarenské veřejné brány. Kdyby se přihodilo něco nečekaného, tak se uvidíme až v ubytovně poblíž brány Vrchovina. Budu se na vás těšit.“

„My taky,“ usmál se Sváťa.

„Tak už, dědo, pojď,“ tahal pana Mojeranu za ruku netrpělivý Sam, „ať tu slavnost nakonec nezmeškáme.“

„Jestli budeš zlobit, tak tě tu necháme,“ hrozivě se na něj zaškaredila Hanka.

Sam se nejdříve podíval, jestli to myslí vážně, ale pak ji prokoukl, vesele vypískl a v předstíraném strachu vyrazil i se svým bráškou ven z domku.

Všichni nasedli do Zachariášova slavnostního povozu, který je dopravil až ke školním branám, kde už byla pořádná fronta. Nezbylo, než čekat, až na ně přijde řada. Když už byli skoro u kabinek, zjistili, že Tom se Samem někam zmizeli. Než se je podařilo najít, předběhla je spousta lidí.

Konečně se přenesli do školy, kde u vstupu dostali informační kartičku, která návštěvníky navigovala, kde najdou občerstvení, kde jsou jaké zajímavosti a kde se bude konat představení.

„Doufám, že letos to představení dokoukáte bez nějakých incidentů,“ řekl na adresu Hanky a Sváti výhružně Zachariáš.

Rafana objevili mezi stoly s občerstvením podle obvyklého chumlu dívek, které si chtěly popovídat s chlapcem, který má na rameni tulíka.

„Hanko, Sváťo,“ rozzářil se jejich kamarád a nadšeně se s nimi přivítal. Tulík skočil na rameno Sváťovi, pak mu rozcuchal vlasy a přesunul se na Hanku. Ta se ho snažila chytit dřív, než se dostane i k jejím vlasům. Nakonec jí pomohl Rafan, který svého malého přítele polapil a držel ho navzdory jeho protestům. Obdivovatelky se stáhly kousek dál, ale vyčkávaly, zda dostanou znovu šanci se k Rafanovi připojit.

„Tak co? Jak jste se měli?“ zajímal se.

„To budeš koukat, co máme za novinku,“ odpověděla Hanka.

„To si snad necháme až na doma,“ zavrtěl hlavou Sváťa, „tady bych o tom ani vyprávět nedokázal.“

„Copak se stalo?“ zamrkal Rafan tázavě na Hanku, protože jejich menší kamarád už mezitím objevil stůl s jídlem a zmizel za ním.

„Něco zvláštního a důležitého. Ale vyprávět ti to musí Sváťa, je to jeho novinka.“

„Ty mě napínáš.“

„A hodlám v tom ještě chvíli pokračovat,“ vrhla na něj škodolibý pohled, „podívej, Plavíkovy fanynky se nemohou dočkat, až se jim zase budete věnovat. Naše povídání může klidně počkat do zítřka.“

„Hm,“ zaškaredil se na ni Rafan a jako na truc se otočil k dívkám, které na něj čekaly.

Hanka se vesele ušklíbla a šla si prohlédnout stoly, jaké lahůdky Sváťa objevil. Už se jí stýskalo po mase a uzeninách, které u jednorožců neservírovali. Rozhlédla se a pocítila lítost, že tu letos nejsou draci. Postupně se Sváťou obešla všechny atrakce jednorožců a sirén, které se tu v okolí nabízely.

„Jé, podívej, támhle je táta,“ zajásal najednou Sváťa, „tak on dodržel slovo a přijel. To je bezva. Můžu ho seznámit se Zachariášem a panem Mojeranou a s Rafanem.“

„Jen jestli je tu dokážeme najít,“ zapochybovala Hanka.

„Svátíku, rád tě vidím,“ rozcuchal mu vlasy jeho otec, když k němu došli, „už jsem se bál, že se v tomhle mumraji ani nepotkáme.“

„Jak se má Miranda a Anička?“ zeptala se Hanka.

„Děkuji za optání, cítí se dobře,“ odpověděl léčitel a Hanka měla opět pocit, že by ji tu raději neviděl.

„Pojď, tati, zkusíme najít Zachariáše a ostatní. Rád bych tě s nimi seznámil,“ táhl Sváťa otce směrem k davu u občerstvení. Hanka šla pomalu za nimi.

Trpaslíka objevili, jak stojí u pultu s medovinou.

„Tohle je, tati, Zachariáš a tohle je, Zachariáši, můj opravdový táta,“ představil je s úsměvem Sváťa.

„Jsem rád, že se tu s vámi sekávám,“ řekl Dundar a lehce pokývl hlavou.

„Taky mě těší,“ zavrčel trpaslík.

Léčitel se znechuceně podíval na Zachariášovy vousy, po kterých stékaly kapky medoviny. Pak přistoupil blíž a sáhl do kapsy.

„Myslím, že mi tohle setkání ušetří jednu cestu do Santareny, pane Zachariáši. Děkuji vám za dosavadní péči o mého chlapce. Jistě pochopíte, že nechci zůstat dlužen za jeho ubytování a stravu.“

„Nejste nic dlužen, všechno bylo náležitě uhrazeno,“ zdvihl k němu výhružně zrak trpaslík.

„Jeho pobyt a všechno tady uhradím já!“ zvýšil hlas Dundar. „Můj syn nebude zavázán žádným pochybným individuím. Klidně těm, co to platili, jejich peníze vraťte, tady to máte. Doufám, že je to dost!“

Léčitel vysypal na stůl vedle trpaslíka hromádku mincí.

Zachariáš jedním rozzlobeným gestem smetl mince ze stolu zpět k Dundarovým nohám a přistoupil až těsně k léčiteli.

„Vrať jim to sám, ty hrdino. Mně nemůžeš zaplatit za přátelství ke tvému synovi, to si pamatuj,“ a Zachariáš plivl na mince pod jeho nohama, otočil se a odešel.

„Tati,“ pípl zděšeně Sváťa.

Hanka se neodvážila přistoupit k němu a utěšit ho. Ucítila na svém rameni ruku. Ani se nemusela otočit, okamžitě věděla, že to je Rafan.

„Koukám, chlapče, že jsi neměl zrovna štěstí na dobré poručníky. Ale to se změní. Já už se o tebe postarám, neboj se,“ řekl Dundar synovi a Hanka se zachvěla vzteky.

„Drž hubu, děvče,“ zašeptal jí do ucha Rafan, „nedělej to horší, než to je.“

Sváťa se sehnul, posbíral peníze a podal je otci. Ten je strčil do kapsy a přistoupil k Hance.

„Až se vrátíš domů, sbal prosím mému synovi všechny jeho věci. Zítra někoho pošlu, aby je vyzvedl. Od teď už bude bydlet u mě. Na, tady máš za svou námahu,“ vtiskl dívce do dlaně minci. Pak se otočil, vzal Sváťu za ruku a oni už jen viděli jeho nešťastný pohled, když ho otec odváděl.

Hanka otevřela dlaň, upustila minci na zem a otírala si ruku, jako by v ní držela jedovatou stonožku.

„Tak tohle je ta vaše novinka?“ zeptal se trpce Rafan.

Hanka jen mlčky přikývla a po tvářích jí nezadržitelně stékaly slzy. Kamarád ji vzal kolem ramen a tulík se tentokrát beztrestně nastěhoval do jejích vlasů.

„Sakra,“ řekla po chvilce Hanka a utřela poslední slzu, „takhle to dopadnout nemělo.“

„Je to opravdu jeho otec?“ zeptal se Rafan.

„Bohužel ano,“ přikývla, „byla jsem u toho, když ho spatřil v Zrcadle času. Zpočátku to vypadalo jako Sváťův šťastný den. Otec se mu líbil a chtěl se s ním setkat. Jsou jako rodina, právě se jim narodila holčička, takže má Sváťa i malou sestřičku. Opravdu to vypadalo velice nadějně.“

„Proč tě nemají rádi?“

„Nevím. Nemají rádi černé draky.“

Rafan se při těch slovech zarazil, rozostřil se mu pohled a chvilku působil, že je mimo. Pak potřásl hlavou, jako by se chtěl probudit: „Co jsi říkala?“

„Že nemají rádi černé draky.“

„Aha. V tom případě doufám, že měl náš Svatoušek tolik rozumu, aby jim nevykládal o Plamovi.“

„Byl smutný, že jim nemůže povědět všechno,“ vzdychla Hanka.

„Neměj strach, on to zvládne. Jak ho znám, brzy najde způsob, jak s námi komunikovat.“

„Co jsi to měl před chvílí za vidění?“

„Cože?“

„Ale, Rafe, přece se známe. Pověz mi to.“

„To nebylo nic důležitého,“ zamračil se a mávl rukou.

„Bylo to něco o nás?“

„Neptej se, byla to jen taková hloupost. Naprostý nesmysl.“

„Pokud to byla hloupost, tak proč mi to nechceš říct? Akorát jsi probudil moji zvědavost.“

„Dobře, vidím, že bys mi nedala pokoj. No, jak myslíš, řeknu ti to. Vlastně to bude trest za tvoji zvědavost. Viděl jsem Sváťu, jak stojí vedle Dundara, já vedle něj stál také, akorát že na druhé straně. Dundar nás oba držel kolem ramen. Ty jsi stála před námi a Dundar si před tebou uplivl. To je všechno, co jsem viděl. Jsi spokojená? Musíš sama uznat, že je to pěkný nesmysl.“

„Asi máš pravdu.“

„Tak vidíš.“

„Tady jsou,“ zahalekal za nimi Sam a v patách měl i Toma.

„Pojďte honem, za chvíli to začne,“ táhli je k hledišti, „držíme vám senzační místa.“

Světla kolem pohasla a hlediště se ponořilo do tmy. Poslední diváci honem hledali místa, kde je ještě volno. Někdo se prodral na volné místo vedle Hanky. Ohlédla se a uviděla Andělu Pohromakovou.

„Ahoj,“ řekla tiše Anděla, když se posadila. Hanka otočila oči v sloup a doufala, že to v té tmě není vidět. Pak drcla do Rafana, který seděl z druhé strany.

„Nějak tady špatně vidím, nemohli bychom si přesednout?“ zeptala se a pak ho vystrčila na své původní místo.

„Psst,“ zamračil se na ni Sam, vedle kterého se usadila.

„Díky,“ usmál se na ni zářivě Rafan z druhé strany.

Dívala se na představení, ale ani pořádně nevnímala, o čem je. Kluci vedle ní vykřikovali nadšením a na druhou stranu se raději ani nedívala. Pořád si v hlavě přehrávala události posledních dní a přemýšlela, jestli by se nějak nedalo napravit to, co se před chvílí stalo. Ale přes veškerou snahu ji nic nenapadlo.

Na závěr se připojila k všeobecnému potlesku a byla ráda, že už je konec a mohou se vypravit domů.

Vyspala se velice špatně. Tak ošklivé sny už se jí dlouho nezdály. Nejdřív o Vronovi, pak o Dundarovi. Nakonec vstala a pustila se do balení Sváťových věcí.

Rafan znechuceně vrčel, proč tak brzo vstává, ale pak šel připravit na stůl snídani.

„Nech toho na chvíli a pojď se najíst,“ houkl na ni.

Posadila se, natáhla se pro sladký rohlík a trochu nepřítomně si osladila čaj.

Rafan ji pozoroval a kroutil hlavou: „To snad není možný.“

„Co?“

„Nic. Jen čekám, jak se budeš tvářit, až se napiješ toho čaje.“

Hanka opatrně ochutnala, vyprskla a šla čaj vylít.

„Tos mi nemohl říct rovnou, že jsem si ho osolila?“

„Doufal jsem, že tě ten lok aspoň trochu probere. Chodíš tu jak mátoha.“

„Mám jásat nad tím, že se od nás Sváťa odstěhoval?“

„Nepřeskočilo ti? Je živý a zdravý? Je! Děje se mu nějaká nespravedlnost? Neděje! Zkrátka jenom našel tátu, který řekl: ano, jsi můj syn a patříš do naší rodiny. Jestli ta rodina není právě podle našich představ, to přece není žádná tragédie. Co my víme o tom, jak se žije v normální rodině? Nic. Sváťa se prostě bude muset naučit s nimi žít! Chápu, že ti bude chybět. Mně taky. Ale on právě získal to, po čem jsme v domově celý život toužili. Takže je vlastně všechno v nejlepším pořádku.“

„Doufám, že máš pravdu,“ řekla Hanka nepřesvědčeně, „ale stejně jsem smutná.“

„To klidně buď. Jen se konečně začni chovat trochu normálně, ať tě mohu přiškrtit za to, co jste mi se Sváťou provedli.“

„Co jsme provedli?“

„Zachariáš včera večer kapku přebral a cestou domů mi vyprávěl o té školní komisi, co jste na mě v době zkoušky poštvali. A nic jste mi neřekli. To se přece kamarádovi nedělá.“

„Promiň.“

„Kriste pane, ženská, já se s tebou potřebuju pohádat, vynadat ti. Copak ale můžu, když se tváříš takhle pohřebně? A neříkej promiň!“

Vtom se ozvalo zaklepání a hlas: „Jdu si pro věci pana Svatopluka. Mohu vstoupit?“

„Sakra,“ vyskočila Hanka, „ještě jsem zapomněla na knihy v jeho pokoji.“

„Samozřejmě, pojďte dál,“ otevřel dveře Rafan, „budete muset ještě chvíli počkat, než to dobalíme.“

„Nevadí,“ řekl muž, „ještě tu mám od Svatopluka dva ústní vzkazy. Jeden je pro Rafaela a zní: uvidíme se zítra na brigádě.“

„Slyšelas to, Hanko?“ zahalekal na ni Rafan. „Tomu říkám vzkaz, který člověku zvedne náladu.“

„Snad už je to všechno,“ nacpala dívka knihy do připraveného zavazadla.

„Druhý vzkaz je pro Hanku a zní: Teď hned vyzkoušej kouzlo, které sis přivezla od jednorožců. Pak mi pošli odpověď na můj vzkaz.“

To je ale divné přání, pomyslela si Hanka. Pak si uvědomila, že své nové kouzlo ještě ani jednou nezkusila. Zaostřila na magické vidění a byla překvapena, jak snadno se jí to podařilo. Dívala se na muže a na moment měla pocit, že se jí točí hlava. Nemohla uvěřit tomu, co její magický zrak odhalil. Tak tohle měl Sváťa na mysli! Tohle chtěl, aby uviděla. Tohle bylo to tajemství, o kterém nesměl mluvit? Stál před ní kouzelný džin.

„Kdo jsi?“ přistoupila k muži blíž.

„Služebník Dundara a jeho rodiny.“

„Jak dlouho u něj sloužíš?“

„Necelé dva týdny.“

„A jak ti říkají?“

„Vron.“

Hanka ucítila, jak i Rafan přistoupil se zájmem blíž.

„Pamatuješ se na mě?“

„Ne.“

„Nepamatuješ se na svou minulost?“

„Moc ne.“

„Ani na ženu a její dvojčata?“

„To si pamatuji, ale jak to víš ty?“

„Zkus si vzpomenout, třeba na to jednou přijdeš,“ usmála se Hanka.

Vtom ucítila, jak ji Rafan zezadu popadl za krk.

„Já tě za tu komisi zabiju,“ zařval a smýkl s ní do strany.

„Co blbneš?“ chtěla se zeptat, ale zacpal jí pusu.

V příštím okamžiku muž chytil Hanku za ruku a Rafan byl odmrštěn přes celou místnost, až rozbil stolek, na který dopadl. Tulík, chroustající sušenku, zděšeně vykvikl a chystal se rozběhnout proti útočníkovi. Rafan ho ale chytil za ocas a znemožnil mu to.

Hanka si uvědomila, že se muž chystá poslat na Rafana další útočné kouzlo. Rychle přiskočila a chytila kouzelného džina za ruce.

„Přestaň, on mi nechce ublížit.“

„Přísahal jsem ti, má paní, musím tě chránit.“

„Takže si vzpomínáš?“

„Na tebe ano. A trochu na draky.“

„Víš, Vrone, asi by bylo lepší, kdyby ses před svým novým pánem o té přísaze nezmiňoval, pokud se na to sám přímo nezeptá.“

„Rozumím.“

„A Sváťovi vyřiď: test byl úspěšný, je to on.“

„Vyřídím.“

Hanka mu podala zavazadlo a muž zmizel.

„On je zpátky,“ rozzářila se a běžela obejmout kamaráda, který kulhal a hladil si naraženou kostrč.

„Kdybys mě raději namasírovala,“ durdil se naoko Rafan, ale oči prozrazovaly, že i on má radost z toho, že se Vron vrátil, „jinak mě zítra na tu brigádu budeš muset odnést na vlastních zádech.“

 


 

Následuje:

Únosce draků (Sedmý smysl 3)

Konec 2. části

Zpět Obsah

Konec

Mapa světa Sedmého smyslu

Sedmý smysl - seznam knih

1 - Ostrov zasvěcení

2 - Smrt kouzelného džina

3 - Únosce draků

4 - Vrať drakovi, co je jeho

5 - Průvodce ztracených

6 - Otrocká krása

7 - Zlodějíček z pátých hradeb

8 - Dračí cejch

9 - Bez práva na život

10 - Naučte mě zabít draka!

11 - Sedmý smysl - bytosti

12 - Magické zrcadlo


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od jaxx: 19/10 na téma: §Manu : Kdo tam pustil muslimy z ISIS?

Domů
Statistiky

"Smrt kouzelného džina (Sedmý smysl 2)" (komentáře)

Téma=§Sedm Hlasovalo 7, celkem 35 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

20.10.2017 v 09:06 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: Robo-mailek

 

Info: hláška sama zmizí

Téma: Admin

  Smazat!?

20.10.2017  id: 1287455

Robotek Emailek hlásí: rozeslal jsem za Autobus 299 e-mailu 20.10.2017 00:00 :

Kapitola 17 dodána k "Veverčí příhody". 19.10.2017 1551

Změna v "Veverčí příhody" 19.10.2017 1551-1635

Změna v "Manuscript" 19.10.2017 1715-2146

Změna v "Impérium-2" 19.10.2017 2000   (Příspěvek dnes v poledne zmizí!)


3. Jméno: Jerry

 

 

 

07.09.2017 v 19:06 id: 1287311

Sedmý smysl jsem si zařadil mezi nejoblíbenější knížky. Díly 1-9 jsem přečetl už několikrát, a teď se můžu vrhnou i na 10.díl. Už se nemůžu dočkat, až se do něj začtu. Moc děkuji paní Pacovské, že neskončila u 9.dílu a pokračuje dál :).


4. Jméno: Q-1706280953

 

 

 

14.07.2017 v 11:18 id: 1287087

kde se dají knihy stáhnout jako pdf?


SW: V hlavním MENU (pás nahoře) sekce "Download"... (14.07.2017 11:56)


5. Jméno: Q-norbert

 

Info: dědek

 

04.07.2017 v 16:50 id: 1286918

Škoda, že není možnost více hvězdiček než pět. Tohle zatím považuji za nejpoutavější, což je ve zdejší vysoké konkurenci něco extrovního.


SW: Připomněl bych i ostatním, komu se něco líbí (nelíbí), může přidělit hvězdičky! Jeden-dva hlasy o ničem nevypovídají! (09.07.2017 14:57)


6. Jméno: lenysek

 

 

 

01.07.2017 v 19:57 id: 1286908

jsou tu všechny kapitoly?


SW: Z hlavního MENU na Seznam knih, tam v pomocném MENU kliknout na Ilka Pacovská a tam jsou všechny díly (10 dílů + Seznam bytostí), pak je ještě fanfikce od Vachka Magické zrcadlo. Rozcestníky jsou i u každého obsahu. (01.07.2017 20:52)


7. Jméno: Ilka

 

 

 

28.06.2017 v 19:44 id: 1286898

Kdyby se dal film vyrobit z naskenovaných myšlenek, vznikl by snadno, ale obávám se, že se série v nejbližších dvaceti letech zfilmování nedočká, neboť by šlo o finančně mimořádně náročnou záležitost - kombinace triků a herců si mohou dovolit jen bohatá studia. Osobně jsem ráda, že se příběhy dočkaly aspoň tištěné podoby. Vaše pochvala mě potěšila :) díky.


SW: Orizemě, kapitola "Balada o Vlaštovce" - hovoří se tam o dvou filmech, natočených Standou přímo z jeho digitalizované fantazie. Když ruský režisér Michail shlédl druhý film, ze žalu se opil a nechal pozastavit svůj poslední nedokončený film, než mu to Slávka rozmluvila, že Standa filmy dělat nebude a ponechá je živým hercům, aby jim nebral chuť do života. Ale mít tu možnost, neodolal bych... (28.06.2017 22:24)


8. Jméno: brok1

 

 

 

28.06.2017 v 15:48 id: 1286897

Paní Pacovská velice vám děkuji, že jste dostala nápad napsat něco tak úžasného jako je Sedmý smysl. Vaše knihy se nadají s ničím srovnávat, neudělat z této série film by byla osudová chyba, proto bych chtěla, aby se tohoto úkolu ujal. Mě by bylo (možná jako ostatním ) velikou ctí mít tu příležitost tam hrát hlavní hrdinku, která se jmenuje stejně jako já HANKA. PROTO VÁM VELICE DĚKUJI A DOUFÁM, ŽE Z TOHOTO NĚKDY BUDE FILM.


SW: Byl bych také pro... ale když si představím, jakou grotesku by z toho mohli naši filmaři udělat... Možná dovedou udělat pořádný film, ale na jeden vydařený připadá několik příšerných.

Sedmý smysl by si zasloužil zpracování aspoň tak dobré, jako je předloha! (28.06.2017 20:10)


9. Jméno: VPJVM

 

Info: z PC

 

03.06.2017 v 23:01 id: 1281496

Tak jsem tu vyzkoušel stahování PDF a zjistil jsem, že bez Javascriptů to nefunguje. Já na svém počítači Java Script obvykle vypínám.


jiho: Pro Firefox (případně pro jeho klon PaleMoon) je doplněk NoScript, kde se dají skripty cíleně povolit jen pro určité stránky. Používám a jsem spokojen. (04.06.2017 07:50)


10. Jméno: Q-norbert

 

Info: dědek

 

03.06.2017 v 21:20 id: 1281315

Má to spád a vystupňování, je to prima.



Komentáře

Začátek


07.08.2016 14:16


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od jaxx: 19/10 na téma: §Manu : Kdo tam pustil muslimy z ISIS?

Domů
Statistiky

"Smrt kouzelného džina (Sedmý smysl 2)" (komentáře)

Téma=§Sedm Hlasovalo 7, celkem 35 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy