Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Nové předměty

První školní den je na náměstí čekala obvyklá fronta na vstupní kabinky. Tentokrát vyrazili sami bez doprovodu. Usměrnili pár bezrad­ných prváků a po půlhodině se dostali dovnitř. Známé prostředí školy pro ně znamenalo druhý domov. Nebylo to tu vždycky snadné, ale od té doby, co sem přišli poprvé, se jejich život značně obohatil. Pravděpo­dobně to nebude snadné ani v tomto školním roce, ale tak už to chodí. Pomalu kráčeli k amfiteátru a neustále se rozhlíželi, jestli tu někde není Sváťa.

„Rafíku,“ ozvalo se za nimi.

Ohlédli se a Hanka se pokusila o úsměv. Panebože, Anděla! Hned první den - to je tedy nadělení, pomyslela si, když viděla Rafana, jak ji rozzářeně políbil do vlasů.

„Musím jít, aby mě nezahlédli bráchové,“ řekla tiše, pohladila tulíka, pak Rafanovo rameno a zase se ztratila v davu.

Hanka se zamyslela nad tím, jestli na ni opravdu žárlí. Zkusila si představit, jak by se cítila, kdyby se takhle důvěrně choval Rafan k ní. Rozlila se v ní skoro až fyzická úleva, když si uvědomila, že by jí to vadilo. Mnohem raději ho měla vedle sebe jako velkého bratra, který ji zná, umí jí poradit, vynadat a chová se k ní jako kamarád. Najednou byla Anděle vděčná, že existuje a že je to ona, kdo je objektem Rafanova zbožňo­vání. Hance úplně stačilo, že se k ní občas důvěrně choval Sváťa. Jenže ten byl proti ní malej a bylo jednoduché ho usměrnit do patřičných mezí.

„Baf,“ skoro až nadskočila, když se za nimi objevil jejich kamarád a radoval se z jejího leknutí.

„Málem jsem vás tady v tom davu ani nenašel. Dneska jste přišli sami?“

„Jasně. A ty?“

„Taky. Vron mě vzal do města, ale pak se musel vrátit. Vyzvedne mě odpoledne po oslavě.“

„Bezva. Aspoň máme trochu času si popovídat, co je nového.“

Usadili se v nejvyšším patře amfiteátru a rozesmáli se, když Sváťovi zakručelo v žaludku.

„Koukám, že se nic nezměnilo,“ ušklíbl se Rafan, „měli tě nechat trochu najíst, abys nerušil svým hladem projev ředitele.“

„Hele, nevíte, co je s Ferinovou? Hodinky mi tvrdí, že nás letos bude mít na starosti Jasanov a Diana Rena.“

„Náhodou víme,“ odpověděla Hanka, vtom ale vystoupil před obecenstvo ředitel a mávl na všechny, aby se utišili, „pak ti to řekneme...“

Slova, která jako prvňáci lapali, aby jim nic neuniklo, jim už teď připadala nudně stejná. Znovu jim vtloukali do hlavy, že tu nejsou proto, aby se naučili kouzlit, ale proto, aby se naučili ovládnout svůj sedmý smysl ku prospěchu svému i svého okolí. Stále dokola jim opakovali, jak je zbytečné plýtvat magií na něco, co lze udělat i bez ní a že je žádoucí, aby minimem svého talentu dosáhli maximálního výsledku. Dál už Hanka ani neposlouchala. Napadlo ji, copak asi dělá Drobek a jak asi snáší její nepřítomnost.

„Tak jdem, pospěšte si, ať si můžeme vybrat,“ pobízel je Sváťa, když skončily oficiality a starší žáci dostali rozchod za účelem oslav a občerstvení.

„Tak povídejte,“ dožadoval se kamarád, když konečně naplnil svůj tác neuvěřitelnou směsí dobrot a usadil se s ním na trávníku.

Vyprávěli mu vše, co zažili od okamžiku jeho odchodu. On jim zase na oplátku líčil, jak se učil přebalovat mimino a co všechno to obnáší.

„A co Miranda?“ zeptala se Hanka na vztahy s macechou.

„No, zvykáme si na sebe,“ pokrčil rameny Sváťa, „je ráda, že jí trochu pomáhám.“

„Aha,“ porozuměla tomu, jako že nic moc, ale nekomentovala to.

Ani si nevšimli toho, jak čas utíká, když je hodinky zavolaly do třídy. Letos do ní po úspěšně složené postupové zkoušce patřil i Rafan.

„To je super, že teď chodíš s námi,“ radoval se Sváťa. „Aspoň se víc uvidíme.“

Ve třídě je přivítal profesor Jasanov a zástupkyně školy Diana Rena. Oznámila jim, že jejich učitelka Ferinová bude nějakou dobu nepřítomná, takže ji bude zastupovat. Vyjádřila očekávání, že se všichni budou věno­vat studiu s plným nasazením, a upozornila je, že třetí ročník vyžaduje, aby měli na jeho konci alespoň třicet žetonů a že je na konci května budou čekat zkoušky ze dvou předmětů, které si zvolí jako svou specializaci. Pak předala slovo profesorovi a odešla.

Rafanův tulík využil rušnou chvilku při odchodu zástupkyně a vyrazil mezi lavice, aby se seznámil s novými spolužáky. Okamžitě způsobil všeobecnou nepozornost a povyk těch, kterým přeběhl po hlavě nebo rameni. Jasanov se ohlédl, aby zjistil příčinu toho hluku a lehce povytáhl obočí.

Přistoupil k Rafanovi: „Jak že se jmenuje tvůj tulík, chlapče?“

„Plavík,“ odpověděl profesorovi a s obavou sledoval jeho výraz.

Jasanov došel až k lavici, kde tulík dostal od dětí kousek jablka a teď se ho snažil nacpat rychle do tlamičky, aby mu ho nevzali.

„Plavíku, prosím, pojď ke mně,“ řekl profesor a natáhl ruku k tulíkovi. Ten chvilku váhal, zda má utéct či poslechnout, ale pak, když ruka muže nehybně čekala, opatrně na ni nastoupil.

„O tulících se povídá,“ přiblížil ruku s Plavíkem blíž ke svému obličeji, „že jsou to milí a inteligentní tvorové. Proto předpokládám, že i ty pochopíš, že během vyučování není vhodné vyrušovat pobíháním a že nebudeš chtít svému partnerovi dělat ostudu svou nevychovaností.“

„Já hodný a ticho, když moudrý muž mluvit,“ odpověděl tulík nahlas.

„Oceňuji tvé rozhodnutí, Plavíku. Vidím, že si budeme rozumět,“ usmál se Jasanov a vrátil tvorečka na lavici před Rafanem.

„Páni, to bylo dobrý,“ ocenil profesorův přístup Sváťa.

„A nyní opět prosím o vaši pozornost ohledně školních záležitostí. Paní zástupkyně má bohužel mnoho povinností, takže dokud se nevrátí paní profesorka Ferinová, budu s vámi trávit více času já. I v tomto roce budeme probírat magii teoreticky i v praxi. Letos se budeme věnovat technikám magického vyhledávání. Je to velice užitečná znalost a je ve vašem zájmu, abyste se v ní zdokonalili co nejvíc.“

Pak profesor vyvolal před žáky obraz draka, jednorožce a sirény. Pod každým obrázkem se objevily tři nápisy.

„Ve třetím ročníku už se dostáváte k oborům, které jsou zaměřeny přímo na vaše schopnosti. Kdo má na hodinkách draka, měl by nejlépe zvládnout předměty blízké vzduchu a ohni. Pokud chcete po ukončení školy najít dobré zaměstnání, doporučuji vám jako ideální výběr specializaci ovlivňování počasí a k tomu hledání podzemních zdrojů. Chcete-li ale pokračovat ve studiu, zvolte si základy přemisťování.“

Pak profesor ukázal na vedlejší sloupec: „Kdo má na hodinkách jednorožce, měl by si pro praxi vybrat základy léčitelství a první pomoci a vedle toho i byliny a jejich praktické využití. Pro další studium je tu zase jedna náročnější specializace s názvem zachování rovnováhy.“

Jasanov si odkašlal, zkontroloval, jestli mu žáci věnují náležitou pozornost a pokračoval: „No a vy, kdo máte sirénu, si asi nejlépe poradíte při věštění z karet, nebo v oboru proměny a iluze. Je tu i specializace s názvem krizové vyjednávání, ale ta předpokládá další hlubší studium, protože bez psychologie a znalostí jinodruhových zvyklostí se při tom neobejdete.“

Přihlásila se jedna dívka a profesor kývl, aby promluvila.

„Můžeme si vybírat i z předmětů, které mají jiná znamení, než jsou na našich hodinkách?“

„Samozřejmě. Tohle označení je jen pro vaši snadnější orientaci a má pouze doporučující charakter. Někteří z vás mají nadání různě kombinované, takže záleží spíš na tom, ke kterému oboru máte blízký vztah a myslíte si, že by vás bavil.“

„A co když si vybereme špatně a nezvládneme to?“

„Během prvních tří měsíců můžete vyzkoušet i několik oborů, než se rozhodnete pro ty dva, ze kterých budete na konci roku skládat zkoušky.“

Profesor dopřál žákům chvilku, kdy si začali špitat a povídat. Pak tleskl a pokračoval.

„Pro ty, kdo loni nedokončili procházení nechráněnou branou a budou chtít trénovat tuto dovednost i letos, připravím rozpis tréninkových hodin.“

„A kdy se vrátí naše paní profesorka? Není nemocná?“

„Pokud vím, je úplně v pořádku, ale musela odcestovat. V této chvíli nedokážu říct, kdy se vrátí zpět do školy. Doufám, že to bude ještě před prvními prázdninami. Jinak na konci tohoto školního roku vás čeká náročný měsíc. Hned po zkouškách budete mít ve svých rukou slavnostní představení a já doufám, že se vytáhnete a vydáte ze sebe to nejlepší. Vydařená závěrečná slavnost je vždy tou nejdůležitější vizitkou naší školy.“

Pak je učitel propustil domů.

„Pojďte si ještě na chvilku sednout do jídelny,“ přemlouval Sváťa Hanku a Rafana.

„A nebylo by lepší, kdybys na Vrona počkal u nás doma?“

„Když já tátovi musel slíbit, že do Domova snů ani nevkročím.“

„Ach jo,“ vzdychla si Hanka a zamířila k jídelně.

Jako vždy tu byly k dispozici nápoje, ovoce a sušenky. Posadili se u stolku s výhledem do zahrady a začali probírat možnosti svých specializací.

„Věštění z karet, proměny a iluze, fuj to je ale mizerný výběr,“ rozčiloval se Rafan, „jediné, co mě zajímá, je to krizové vyjednávání.“

„Já na tom nejsem o mnoho lépe,“ vrtěla hlavou Hanka, „ovlivňování počasí nebo vyhledávání podzemních zdrojů mi vůbec nic neříká.“

„No, já to mám jasné,“ zakousl se spokojeně do sušenky Sváťa, „beru to léčitelství a k tomu to, jak se to jmenuje? Jo, zachovávání rovnováhy. Sice nevím, co to bude, ale zní to nadějně.“

„Já zkusím základy přemisťování,“ drbala si bradu Hanka a vybavila si Drobka, jak tuhle disciplínu zvládal i bez studia, „no a k tomu... Láká mě to léčitelství a první pomoc.“

„Prima,“ mrkl na ni Sváťa a neúspěšně se snažil tulíkovi zabránit, aby kradl jeho sušenky, „budeme tam chodit spolu.“

„Já fakt nevím,“ vzdychl Rafan, „jestli přemisťování nebo radši tu rovnováhu.“

„Tak zkus oboje a časem uvidíš,“ řekla Hanka.

Ještě chvíli si povídali, ale pak jim nezbylo, než se rozloučit se Sváťou a vrátit se domů. Hanka už se skoro těšila na to, až dostanou úkoly a nebude mít tolik času přemýšlet o Drobkovi. Večer, když s Rafanem za domkem trénovali magickou obranu, vzpomněla si Hanka, jak se jim dráček s tulíkem honili kolem nohou, a zapomněla dávat pozor. Díky tomu schytala takovou magickou pecku, až se jí zatočila hlava.

„Neudělal jsem ti nic?“ třepal s ní Rafan, když se posadila do trávy a nemohla se nadechnout.

„Nic. To byla moje chyba, nedávala jsem pozor,“ řekla, když konečně nabrala dech.

„Pojďme radši domů,“ řekl poté, co vstala.

Hned další den už si ze školy přinesli dlouhý seznam úkolů a měli co dělat, aby stihli aspoň to nejdůležitější. Na myšlenky, co dělá dráček, už Hance ani nezbyl čas. Jen v noci se jí pravidelně vkrádal do snů a ráno ho pak marně hledala ve své náruči.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:16

Komentáře: