Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Magické vodítko

Hanka se hned po odchodu kamarádů vydala na cestu a vytrvale sledovala Drápovo vodítko. Proplétala se spolu s malým dráčkem zdejší divokou vegetací. Měla nutkavou představu, že si musí pospíšit, aby nebylo pozdě. Plamínek vesele poskakoval kolem ní. Jemu se procházka rezervací zamlouvala. Najednou radostně vypískl a jejich společnost se rozrostla o malou dračici, jeho matku. Plamínek jí radostně hupsl do náruče.

„Vron řekl, že jsi šla hledat Plama. Tak jsem tu, abych ti pomohla,“ řekla Silasienta překvapené Hance, „ukaž mi směr, kterým se potřebuješ dostat.“

„Ani nevíte, jak ráda vás vidím,“ obdařila ji Hanka vděčným úsměvem a ukázala prstem, „potřebuji jít tam.“

„Dobře. Pojď ke mně.“

„Ale magie tu je nestabilní,“ zaváhala dívka, která už tušila, co má malá dračice v úmyslu.

„Neboj se, naše přemisťování se zdejší magie netýká, k žádnému vzájemnému ovlivnění sil nedojde.“

Dračice Hanku přenesla naznačeným směrem. Hanka sice měla zpočátku strach, ale musela uznat, že Silasienta měla pravdu. Ani během dalšího přesunu necítila žádnou změnu ve svém okolí. Díky tomu se po chvíli dostali všichni tři do oblasti, kde téměř nebylo možné použít magické vidění. Záblesky magického spektra tu byly silnější než ohňostroj. Pravděpodobně se nalézali uprostřed nejhorších anomálií v rezervaci.

„V tomhle místě končí stopa, co mě sem dovedla,“ řekla Hanka dračici.

„Chceš, abych se podívala, co je tu v podzemí?“

Dívka přikývla a Silasienta se zasnila. Nějakou dobu setrvala v soustředění. Hanka napjatě a netrpělivě čekala na její vyjádření.

„Máš pravdu, jsou tu podzemní prostory. Vypadá to, že jejich větší část se teď někdy propadla. Zbylé jsou podle mého názoru značně nestabilní a připadá mi nebezpečné je navštívit.“

„A něco jako draka jste nezahlédla?“ s obavou vyzvídala dívka.

„Nejsem si jistá, musela bych se podívat přímo dolů.“

Vtom Hanku zatahal za oblečení Plamínek a ukázal za její záda. Ohlédla se a překvapeně sledovala, jak se k nim blíží jednorožec. Oslovil ji ještě dříve, než dorazil do jejich blízkosti.

„Sice jsem potěšen naším setkáním, ale udivuje mě, na jakém místě tě vidím,“ řekl dívce.

„To je na dlouhé povídání,“ usmála se na něj, když se přiblížil, „hledám svého dračího přítele. Unesli ho a nemohu se s ním spojit. Možná je někde tady v podzemí. A jestli ano, každým okamžikem ho to může zasypat.“

„No jo, stále se to propadá. Tak rozkolísanou magii jsem ve zdejší oblasti ještě nezažil. Odhaduji, že ty podzemní prostory někdo zlikvidoval kouzlem. Mám pravdu?“

„Ano.“

„A jak chceš najít draka v podzemí?“

Hanka neodpověděla a podívala se bezradně na Silasientu. Spolu s ní se na matku zadíval stejně vyčkávavě i Plamínek.

„Tak dobrá, já se tam dolů podívám,“ vzdychla rezignovaně malá dračice, když viděla jejich prosebné pohledy, a zmizela.

„Zajímavé,“ potřásl hřívou jednorožec, „nepotřebuje magii ze svého okolí. Ale stejně by se tam dolů neměla pouštět. Nelíbí se mi to. Měli bychom odtud co nejrychleji odejít. Magie tu může dělat věci, které se nám nebudou líbit...“

Dračice se vrátila a vypadala poněkud zaprášeně.

„Máš pravdu, sivian. Je tady. Našla jsem jeho tělo.“

„On je mrtvý?“ vyděsila se Hanka.

„Jak by ti to jen popsala,“ hledala dračice vhodná slova, „tělo dosud žije, ale duch je na smrt nemocen. I kdyby se podařilo ho odtamtud dostat, stejně by možná nepřežil. S jeho mozkem není možné se spojit.“

„Já..., nemohu tu Plama nechat a odejít,“ nevěděla Hanka, jak má jednorožci a Silasientě vysvětlit, co pro ni znamená její dračí přítel.

„Já vím, je to těžké rozhodnutí. Ale uvaž, že kvůli jednomu procentu naděje na úspěch je tu skoro padesátiprocentní pravděpodobnost, že tu ztratí život další čtyři dosud živé a zdravé bytosti. Použij svůj rozum, dívko. Vždyť i jeho matka, když ztratila kontakt s jeho myslí, odešla a neriskovala životy členů svého hnízda.“

Hanka měla pocit, že se jí to vysvětlit nepodaří. Nejspíš bude muset něco zkusit sama. Od nich tu oběť opravdu žádat nemůže.

Otočila se na dračici: „Aspoň bych u něj chtěla chvíli být a dotýkat se ho, dokud ještě dýchá. Přemístíš mě k němu, prosím?“

Dračice zvažovala její návrh a nakonec nejistě přikývla: „Tvého přítele neunesu, abych ho dostala ven, tebe tam snad na chvilku vzít mohu.“

„Ne!!!“ kategoricky se mezi ně vtlačil R’íhan a přinutil Hanku odstoupit od dračice. Ta se překvapeně podívala po jednorožci.

„Jsem rychlá. Kdyby to padalo, dostanu ji ven včas,“ začala mu dračice opatrně vysvětlovat.

„To není nedůvěra vůči vám,“ začal nesouhlasně potřásat hřívou jednorožec, „nemohu to dovolit kvůli ní!“

A kývl hlavou směrem k Hance.

„Chce se pokusit mu pomoci,“ pokračoval v objasňování svého postoje, „navzdory tomu, že tu může zabít sebe i nás, to chce zkusit! Nemohu to dovolit. Nevím, jak to vysvětlit, ale stojíme uprostřed soptící hory na vyviklaném kameni, jehož stabilitu může vychýlit i motýl. Prostě to nejde!“

Hanka se dívala přímo na R’íhana a cítila, jak v ní narůstá vztek. Vždycky jednorožce podezírala z toho, že umí číst myšlenky, ale zatím byl tak slušný a vždycky se uměl správně rozhodnout. Proč to teď má být jinak? Chtěla R’íhana za jeho postoj nenávidět, ale nedokázala to. Spíš měla pocit, že ji jen dostatečně nechápe.

„Pověz mi, R’íhane, kdyby tam dole byl P’ujibo a ty jsi tu stál s jeho matkou, také byste spolu v klidu odešli?! Také byste byli tak rozumní, že byste se o nic nepokusili?!“

Hanka už stěží zadržovala slzy vzdoru a bezmoci nad tím, že konečně Plama našla, a přitom pro něj nemůže vůbec nic udělat.

„On je moje rodina,“ pokračovala vyčítavě, „součást mého já. Dokud dýchá, tak odtud dobrovolně neodejdu...“

„Pod námi je skála, prokopat se k němu nedá,“ uvažovala tiše Silasienta, nešťastná z toho, že není v jejích silách najít nějaké schůdné řešení situace. Plamínek se k ní přitiskl a dračice ho jemně hladila.

Jednorožec se zadíval k obloze a pak na dračici: „Kdysi mi jeden z druidů v rezervaci řekl, že je v mém osudu vepsána křižovatka, na které se setkám s draky a budu jimi poznamenán. Jestli to bude znamenat můj konec, nebo nový začátek, prý bude záviset na někom, kdo si může vybrat. Možná nadešla chvíle křižovatky. Odstupte támhle za ty kameny a hlavně, to zdůrazňuji, mi nepomáhejte!!!“

R’íhanův příkaz nepřipouštěl diskusi. Hanka pocítila veliký strach ve směsici bláznivé naděje. Jestli se teď stane něco špatného, pomyslela si, bude to moje vina, protože jsem ho donutila k nějakému závažnému rozhodnutí.

Poslušně ustoupili do určené zóny. Plamínek se jí vyšplhal do náruče. Nebyla si jistá, zda je to kvůli obavám nebo kvůli tomu, aby lépe viděl.

Kolem jednorožcových nohou se začala zvedat mlha, jakou Hanka viděla jen v jejich Posvátném háji. Rozšířila se do kruhu a houstla. Pak se pod nimi zhoupla země, ozval se rachot padajícího kamení a mlha zmizela. Před nimi leželo bezvládné tělo Plama a jednorožec se podivně potácel hned vedle. Zdálo se, že má problém udržet rovnováhu a že se pod ním podlamují nohy.

Hanka se vrhla k tělu svého dračího přítele. Silasienta měla pravdu. Ani když se ho dotýkala, necítila známý důvěrný kontakt. Něco bylo špatně. Objala jeho hlavu a nemohla zadržet slzy. Opět se jim zachvěla půda pod nohama a temné dunění v podzemí dolehlo až k jejich uším.

„Dovolte, abych vám pomohla,“ zaslechla Hanka naléhavý hlas Sialsienty a otočila se, aby zjistila, co se děje.

„Ne,“ odpověděl jednorožec.

Hanka se zdvihla a přistoupila k nim blíž.

„Co se děje?“ obrátila se na dračici.

„Kouzlo se obrátilo proti němu a spaluje ho jeho žár. Dokázala bych ho zchladit, ale on nechce,“ odpověděla.

Hanka zkusila magické vidění a než ho zrušila, málem při tom oslepla. Přesto si stačila všimnout, že se z R’íhana stala ohnivá postava, která žhne neuvěřitelně silným žárem.

„Jestli mu dokážete pomoci, Silasiento, tak mu co nejrychleji pomozte. Prosím,“ požádala dračici.

Ta přikývla a položila svou tlapu na R’íhanův krk. Při tom dotyku se celá zachvěla. Plamínek sebou trhl, ale pak přistoupil k matce a pomalu položil na její záda svou malou tlapku.

„Jestli mohu také nějak pomoci...“ nabídla se Hanka.

„Dokonce asi budeš muset, moje síly na ten žár nestačí. Polož na mě ruku a pošli mi energii, kterou můžeš postrádat,“ požádala ji dračice, aniž přerušila soustředění.

Dívka položila ruku na její rameno, a protože nevěděla, jakým způsobem dračici energii předat, uvolnila svou mysl a odevzdala Silasientě kontrolu nad ní. Ucítila souhlas a jako protihodnotu získala možnost zúčastnit se všeho, co dračice viděla, vnímala a dělala. Dokonce k ní pronikla i část bolesti tlapy, která se dotýkala jednorožcova těla a byla v jednom ohni. Díky spojení si uvědomovala, o kolik ještě musí zchladit R’íhanovo tělo, aby přežil. Silasienta soustředěně posílala vlny chladu doprostřed žáru a Hanka sledovala svou sílu, jak se mísí se silou dračice. Žár se zmírňoval, ale ne dost rychle. Dívka ucítila, jak odpadl Plamínek a zahřálo ji u srdce, že i on se snažil dát vše, co dokázal. Začala dračici pomáhat a postrkovala svou energii směrem k ní. Stále to nestačilo. Síly jim začaly docházet. Panebože, my to nedokážeme, zakousl se do Hančiných myšlenek pocit strachu.

„Už jsme blízko, ještě trochu, ještě trochu,“ vnímala Silasientinu snahu uspět. Jejíma očima ale viděla, že stále ještě nezdolaly kritickou hranici a že už žádná síla nezbyla. Tak blízko u cíle, to je nefér, zlobila se Hanka, když už vydala vše, co mohla. Narazila na ochranný blok, který v její mysli vytvořili při posledním léčení jednorožci. Vzpomněla si na to, co jí řekli. Může ho zrušit, ale riskuje, že se znovu objeví následky zlého kouzla a magie se obrátí proti jejímu tělu. Má zrušit ochranný blok? Možná by pak Silasientě dokázala poslat ještě kousek magie. Třeba by stačil na to, aby zachránily R’íhana. Ale taky stačit nemusí a ona jen zbytečně zahodí celou svoji budoucnost a vše, čeho si tak cení. Jenže, jak by asi dokázala žít s vědomím, že možná mohla jednorožce, který se tu kvůli ní obětoval, zachránit a nepokusila se o to? Ne, s tím bych žít nedokázala, přiznala si Hanka a roztříštila svůj ochranný blok. Příliv energie okamžitě poslala dračici, aby to stihla dřív, než ji ochromí působení uvolněného kouzla. Budu toho litovat, jestli přežiju, říkala si, ale věděla, že mnohem víc by litovala, kdyby to ani nezkusila. Pomodlila se ke všem nejvyšším bytostem, které existují, aby to stačilo a aby jednorožec přežil. Pak ztratila vědomí.

Silasienta se vyděsila, co to dívka provedla, ale její dar nepromar­nila. Znásobila ho svým strachem o Hanku a vrhla chlad do jednorožcova těla. Konečně ucítila zlom a tělo čtyřnohého kouzelníka začalo chladnout a vracet se do normálu. Podařilo se to. Odtáhla svou tlapu a dívala se na děsivou spáleninu, kterou měla na dlani. Kůže byla rozleptaná až do masa. Také na jednorožcově kůži zůstala vypálená černá skvrna ve tvaru malé dračí tlapy. R’íhan se dosud chvěl a sbíral sílu, aby neupadl. Vyčerpaná dračice ho oslovila.

„Je to tak, jak jste řekl. Omlouvám se za to, že jsem vás pozname­nala. Jinak to nešlo. Ale přežil jste hlavně díky tomu, že ona,“ ukázala na Hanku, která tu ležela zhroucená vedle Plamínka, „se rozhodla zahodit svou budoucnost, aby vám dala tu vaši.“

„Věděl jsem, že tím kouzlem riskuji svůj život,“ přikývl jednorožec, „její jsem ale riskovat nechtěl. Myslel jsem, že můj příkaz poslechne.“

„Kdyby to udělala, musela by žít s pocitem, že vás dohnala ke smrti.“

„Jednorožci nebudou souhlasit, aby potřetí vstoupila do Posvátného háje. Musela to vědět, když se rozhodovala. Přesto se rozhodla...“

„Myslím, že sem někdo jde,“ zbystřila pozornost dračice.

Jednorožec zdvihl namáhavě hlavu: „Strážce rezervace, kouzelný džin a děti. To je dobře, že jsou tady. Hanku je potřeba co nejdříve dostat do útulku, jinak by tu mohla zemřít.“

„Ale jak přemístí draka, když tu nelze použít kouzla?“ ohlédla se dračice na bezvládné Plamovo tělo.

To už k nim ale poklusem dorazil Vron, Giro a oba chlapci.

„Co to tu proboha provádíte? Skoro to vypadá, že nám magické síly roztrhají zdejší okolí na cucky,“ spustil na ně rozzlobeně Giro. Pak si ale všiml bezvládné Hanky, vyčerpaného jednorožce a dračice, která zdvihla do náruče Plamínka přesně v okamžiku, kdy se začal probírat a fňukat.

„Vrone,“ oslovil R’íhan kouzelného džina, „pokud má Hanka přežít, měla by co nejrychleji dostat antimagický náramek. Její problémy se, myslím, vrátily v plné síle.“

„Už zase? To snad ne...“ nešťastně vzhlédl Sváťa, který už klečel u Hanky a stálo ho hodně úsilí si připomínat, že tady nesmí použít žádnou magii.

„Zavolal jsem funě, abyste se mohli dostat rychle do útulku,“ pokračoval R’íhan, „víc vám teď pomoci nedokážu. Omluvte mě.“

Pak se otočil k dračici a nepatrně se uklonil: „Děkuji vám, Silasiento, vaše znamení budu nosit s hrdostí. Myslím, že budu první jednorožec, který uzná své přátelství s drakem. Možná mi to budou vyčítat, ale já se k přátelství s vámi budu hlásit každou minutu svého života.“

„Díky. I když budeme žít daleko odsud, budu všem svým přátelům vyprávět o kouzelných jednorožcích, kteří vždy udělají to, co je správné,“ zdvořile se uklonila i malá dračice.

Jednorožec pokývl na pozdrav a kulhavě odcházel do nitra Magického lesa. Giro zatím prohlédl dívku a bezvládného draka.

„Vypadá to divně,“ řekl Vronovi, „kdyby to nebyl drak, ale člověk, řekl bych, že je v kómatu. Asi by bylo vhodné podat zprávu o něm přímo drakům. Ti by ho odsud dokázali odnést.“

Kouzelný džin ale zamítavě potřásl hlavou: „Raději vezmeme v útulku povoz se silnými tahouny a dopravíme ho tam sami. Černí draci sice uznávají, že se zranění musí nějaký čas léčit, ale když to s některým jejich druhem vypadá hodně zle, mohli by se rozhodnout ho usmrtit. A to by nám Hanka nikdy neodpustila.“

„A co když se stejně neuzdraví a umře?“

„Myslím, že tuhle variantu pochopit dokáže.“

„Dobrá. Támhle už vidím běžet funě. Takže Hanku a kluky vezmeme do útulku, ale co malí draci?“

„S námi si nedělejte starosti,“ odpověděla Sialsienta, „zatím tu se synem počkáme u nemocného draka a odpočineme si. Až se nám vrátí energie, dostaneme se do útulku vlastními silami.“

„Dobrá,“ souhlasil Vron, „ale vraťte se brzo, všechny bude velice zajímat, co se tu vlastně přihodilo. Teď bohužel není na vyprávění čas.“

„Dobře dojeďte,“ popřála jim Silasienta, když se lidé uvelebili na hřbetech ochotných fuňů, a spolu s Plamínkem smutným pohledem doprovázela jejich odjezd s bezvládnou Hankou v náruči Vrona.

„No to je dost! Kde se tak dlouho couráte?!“ uvítal je rozčilený Dundar, když dojeli do útulku. Pak si všiml bezvládné dívky.

„Co se jí stalo?“

„Obnovily se její problémy s magií,“ odpověděl Vron, „potřebuje urychleně dostat protimagický náramek.“

„Zeptáme se Sidi, myslím, že by tu nějaký mohla mít,“ řekl Giro a odběhl dovnitř. Vron zatím odnesl Hanku do pokoje a položil ji na lůžko. Po chvilce dorazil Dundar a nesl náramek.

„Podrž ji,“ řekl Vronovi a navlékl na dívčinu ruku kožený náramek. Kouzelný džin při tom pocítil slabost, jako kdyby ten náramek navlékali jemu. Neuměl si představit, jak tuhle situaci Hanka zvládne, když se předtím tak radovala ze svého uzdravení. V následujících chvílích se ale dívce nemohl věnovat, protože se rozběhl porod. Nařídil tedy aspoň Rafanovi, aby Hance uvařil čaj a kdyby se objevila horečka, aby jí dal obklad. Sváťa se posadil k dívce na postel, držel ji za ruku a přemýšlel, co by jí mohlo udělat radost, až se probudí.

„Sidi má kluka,“ hlásil Rafan, když přinesl čaj, „Giro tam vyvádí jako bláznivá antilopa.“

„Aspoň že tohle je v pořádku,“ usmál se Sváťa a zahnal tulíka, když uviděl, že se pokouší si uplést z Hančiných vlasů hnízdo.

Dívka zasténala a otočila se na bok. Sváťa jí odhrnul vlasy z očí a usmál se, když zamrkala.

„Máš tady čaj, nechceš se trochu napít?“

Namáhavě se posadila a vzala hrnek.

„Br, není sladkej.“

„Jé, promiň,“ vyskočil kamarád a sáhl pro cukr.

Hanka se podrbala na zápěstí a při dotyku s náramkem se jí vrátily vzpomínky. Složila hlavu do dlaní a zavřela oči. Pak se polekaně rozhlédla, zastavila se pohledem u Rafana a s obavou se zeptala: „Přežil to?“

„Kdo?“

„R’íhan.“

„Když jsme ho naposledy viděli, trochu kulhal a měl flek na krku.“

„Takže se to podařilo. Díkybohu!“

„Co se mělo podařit?“ nechápali kluci.

„A co Plam? Kde je?“

„Je v bezvědomí. Vron nařídil, aby pro něj poslali povoz a přivezli ho sem.“

„Dobrý nápad,“ zamumlala Hanka, ještě se trochu napila čaje. Zase si lehla a zdálo se, že tentokrát úplně normálně usnula.

Kluci ji nechali v klidu odpočívat a šli se podívat ven. Giro tam s několika chlapy z rezervace popíjel z jedné láhve a vykřikoval, jaký je jeho syn krásný a silný. Rafan se Sváťou se na sebe pobaveně podívali a nevěřícně kroutili hlavami. Pak šli navštívit Sidi. Ta však také spala, takže je nenechali ani nakouknout. Zato je tu načapal Dundar a poslal je pomáhat při večerním krmení pacientů.

Druhý den se vrátila Silasienta s Plamínkem. Hned se kolem ní všichni sesypali a přinutili ji, aby vyprávěla, co přesně se v rezervaci semlelo. Před polednem dorazil do útulku povoz s dračím tělem. To už byla Hanka na nohou a snažila se zapojit do normálních prací. S úlevou zaznamenala, že je drak dosud naživu a přinutila kluky, aby mu ze slámy udělali jakési provizorní hnízdo, kam ho pak strážci podle Girových pokynů z povozu složili. Hanka si sem hned přitáhla matraci a prohlásila, že bude spát tady vedle draka.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:16

Komentáře: