Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Proč se neuzdravuje?

Ti, kdo měli starost, jak se Hanka smíří s faktem, že zase musí nosit náramek, byli příjemně překvapeni. Dívka o něm nemluvila, ani nevypadala, že by se chtěla uzavřít před světem. Hned začala pomáhat s pracemi v útulku a všechen volný čas trávila u draka a tiše si s ním povídala, i když nereagoval. Často tam spolu s ní pobývala i Silasienta a Plamínek. Chtěli ještě s Hankou strávit co nejvíc času, než odjedou. Byla jim za to vděčná.

V den jejich odjezdu se v útulku objevila profesorka Ferinová. Mlčky objala Hanku a pohladila ji po vlasech. Hanka se snažila být statečná a polykala slzy.

Ani rozloučení s malými draky nebylo snadné. Tolik si na ně zvykla. Plamínek byl taky velice smutný a nechtěl se nechat odlákat z její náruče.

„Nikdy na tebe nezapomenu,“ šeptala mu.

„Moc rád, svjan, moc smutný, moc daleko,“ snažil se najít slova i její malý chráněnec. Nakonec ho musela na zem postavit ona.

„Nemohu vás doprovázet až do přístavu,“ řekla mu, „musíš být statečný a přeji vám příjemnou plavbu.“

Když zmizeli, začala se cítit osamělá. Kluci byli ve škole a připravovali slavnostní představení, zatímco její dračí přítel byl pořád hubenější a stále nevykazoval žádné známky toho, že by se mohl probudit. Dala za pravdu Vronovi, že bude lepší před draky Plamovu přítomnost v útulku utajit. Dokázala se smířit s tím, že její přítel možná umře, ale představa, že by ho draci sami zabili, aby ho ušetřili zbytečného trápení, se jí příčila. Litovala, že nemá svou magii a nemůže se pokusit o léčbu pomocí kouzel. Dundar se podle jejího názoru příliš nesnažil Plamovi pomoci a Sidi teď bydlela s miminem ve srubu a do útulku se chodila dívat jen občas. Sváťa sice v době, kdy tu byl, něco zkoušel, ale pokaždé to skončilo jen jeho omluvným výrazem a pokrčením ramen.

Vron chodil za drakem každý den, ale ani on se netvářil příliš nadějně.

Pak se tu jednoho dne společně se Sidi objevil Nik. Přišel si prohlédnout mimino své sestry a vesele se přivítal i s Hankou. Byla moc ráda, že ho vidí.

„Přišel jsem si okouknout toho tvého spícího dračího prince. Ukážeš mi ho?“

„Samozřejmě,“ přikývla Hanka, „ale moc veselý pohled to není. Asi už dlouho nepřežije.“

Nik draka prohlédl, koukl se mu do tlamy a pak zavřel oči. Hanka se zalíbením pozorovala, jak mu to sluší, i když je vážný a soustředí se.

„Víš, trochu jsem se připravoval, když mi o něm Sidi řekla,“ mrknul rošťácky na Hanku, když skončil, „mám v zásobě jedno kouzlíčko. Kdyby náhodou nezabralo, přivezl jsem soudek s lektvarem. Rozumní lidé by ho vylili. Já si ale myslím, že by mohl nastartovat obnovu poškozených dračích buněk. Akorát je možné, že mu ten fujtajxl způsobí bolesti břicha. Bude tě ale stát spoustu námahy do něj tu odpornost dostat. Dokážeš to?“

„Samozřejmě. To zvládnu. Kdo jiný by ho měl otrávit tvým lektvarem, když ne já?“

„Nezklamala jsi mě,“ zasmál se mladý ochránce a začal kouzlit. Pak ale jen bezmocně pokrčil rameny.

„Vron mě varoval, že tohle kouzlo asi nezabere, ale zkusit jsem to musel. No nic, teď jsi na řadě ty a můj lektvar. Snad to nebude jen další zbytečné trápení. To by mě mrzelo. Za dva dny se přijdu podívat, jak to jde.“

Když Hanka zjistila, jak ten Nikův lektvar smrdí a jak odporně vypadá, byl už ochránce pryč. Zvedl se jí z toho žaludek a málem došla k názoru, že to raději vylije. Pak ale sebrala odvahu, požádala o přispění dva pomocníky a společnými silami nalili drakovi do tlamy třetinu množství, které Nik dovezl. Potom se šli s mrzutými nadávkami všichni svorně umýt, aby zase mohli mezi lidi. Že lektvar skutečně prošel dračími útrobami, zjistila Hanka hned druhý den, kdy se drak vyprázdnil. Rozhodla se to považovat za dobré znamení a donutila další dva pomocníky, aby jí asistovali při podání druhé dávky lektvaru. Obávala se, že po této zkušenosti už se po útulku rozkřikne, co to obnáší, a příště už nesežene nikoho, kdo by byl svolný se této procedury zúčastnit. Večer se drak začal převalovat ze strany na stranu a sténat. Břicho ho muselo bolet opravdu hodně. Hanka přemýšlela, jestli Nika druhý den, až se objeví, nezabije. Byla to opravdu neklidná noc. Z dračích útrob začaly unikat nepříjemně zapáchající plyny a dívka si musela matraci přestěhovat o kus proti větru. Ráno zjistila, že se na Plamově těle začínají poškubávat svaly. Dokonce i zamrkal. Teď by potřebovala někoho, kdo by jí řekl, zda se probouzí i jeho mysl. Netrpělivě vyčkávala, až přijde do práce Dundar s Vronem.

Kouzelný džin se u ní zastavil jako obvykle a přinesl jí kousek koláče od snídaně. Okamžitě věděl, co od něj chce. V té chvíli se drak znovu vyprázdnil. Oba couvli o několik metrů, aby mohli dýchat. Vron se zamyslel a pak se na dívku usmál.

„Ten kluk měl asi pravdu. Ten průjem z něj, zdá se, odnesl zbytky látky, kterou mu dali a která ho paralyzovala. Funkce těla se začínají obnovovat. Myslím, že se probouzí i mozek.“

Hanka mu skočila kolem krku a dala mu pusu: „To je ta nejlepší zpráva za poslední dobu. Pomůžeš mi dnes, až budu Plamovi dávat poslední dávku medicíny?“

„Víš co? Dneska se tu má zastavit Nik, tak si řekni o pomoc jemu,“ ušklíbl se Vron a Hanka měla nepříjemný pocit, že se kouzelný džin poslední dobou nějak polidštil.

Nik dorazil po obědě. Sice nechtěl o pomoci při krmení draka ani slyšet, ale měl smůlu, že byla nablízku Sidi.

„To snad nemyslíš vážně, Niku, že bys Hance nepomohl,“ zamračila se na něj jeho sestra, „je to přece součást tvé léčby, tak se převlékni do pracovního a nechci slyšet žádné odmlouvání.“

Hanka se zlomyslně šklebila a Nik na ni dělal za sestřinými zády výhružná gesta. Náladu mu to ale nezkazilo a byl ochoten žertovat i při tak nechutné práci, jako je napájení draka smrdutým lektvarem. Se smíchem se pak šli oba umýt, sledováni pobavenými pohledy minulých pomocníků, kteří tenhle zážitek Nikovi z hloubi duše přáli.

Nik přinesl několik kbelíků i drakovi, aby z něj spláchli to nejhorší. Nakonec se zastavil a zastřený pohled Hance naznačil, že se Nik pokouší čarovat. Trvalo několik minut, než se protáhl a opět se podíval na Hanku.

„Řekl bych, že se uzdraví. Draci se umí docela dobře regenerovat, když tomu nic nebrání. Mám ti vyřídit, že se na něj v sobotu přijde podívat Demit.“

„Ráda ho uvidím,“ usmála se Hanka.

Nik se převlékl a zase zmizel. Dívka se znovu začala věnovat práci v útulku. Pomocníci už ji pomalu začali brát jako sobě rovného. Uvažovala o tom, že by tu zůstala, i když se svým handicapem k některým tvorům nesměla. Přesto doufala, že je tu natolik užitečná, aby ji tu nechali nastálo.

Drak měl střevní potíže nejen v noci, ale i následující den a pak ještě další noc. Když se převaloval, držela se raději stranou, ale když sténal, sedala si k jeho hlavě a utěšovala ho. Nevěděla, jestli ji slyší nebo vnímá, ale vzhledem k tomu, že ji nikdy při svých bolestivých stavech neohrozil, doufala, že o její přítomnosti ví. Jak se už dvě noci pořádně nevyspala, chodila ten den jako mátoha. Večer, když si sedla k drakově hlavě, aby mu vyprávěla, usnula dřív, než si rozmyslela, o čem chce hovořit. Díky tomu zmeškala okamžik, kdy Plam otevřel oči a začal se rozhlížet. Cítil, že je velice slabý, ale hýbat se mohl. Jemně vzal Hančino tělo a uložil ho na připravené lůžko vedle sebe. Teprve teď si uvědomil, že dívka má antimagický náramek a že s ní nemůže komunikovat psychicky. Doufal, že se její stav nezhoršil kvůli němu. Matně si vybavoval chvíli, kdy pronásledoval neposlušného Hurikána. Jeho dračí smysl pro realitu mu říkal, že od té chvíle muselo uplynout dost času, na který si nepamatoval. Trochu ho zarazilo, že je společně s Hankou v útulku. Rozhodl se, že počká a zeptá se dívky, až se probudí. Opatrně ji přikryl a chystal se zavřít oči, aby si také odpočinul, když se v jeho mysli objevil matčin kontakt.

„Plame, ty žiješ?“ zeptala se matka tak nevěřícně, až ho to zarazilo. Navíc použila oslovení, které nepovažovala za vhodné pro draka.

„Nemohu si vzpomenout, co se stalo,“ odpověděl matce.

„Kde jsi?“

„V útulku pro magické tvory. Teď jsem se probudil. Je tu se mnou i Hanka a má zase problémy s kouzlem, které obrátilo magii proti jejímu tělu. Ještě jsem s ní nemluvil. Co se stalo?“

„Vyhnali jsme únosce draků z jeho brlohu. Ale tvoje mysl při tom odumřela a tělo pohřbily trosky podzemního labyrintu. Truchlila jsem pro tvou smrt. Jak je možné, že žiješ?“

„To netuším. Cítím se velice slabý. A co je s Hurikánem?“

„Ten je naprosto v pořádku, s tím jsme se v labyrintu sešli. Pak ale kouzelník své útočiště zničil a museli jsme odejít. Hanka sice tvrdila, že nejsi mrtvý, ale myslela jsem, že je to jen její zbožné přání a ne skutečnost. Jak se zdá, mýlila jsem se já. Škoda, že ta dívka nemá dračí tělo.“

„Chtěla bys ještě jednu dceru?“ skoro se zasmál matčině povzdechu Plam.

„Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem neztratila syna.“

„Promiň, jsem unavený,“ řekl drak, který cítil, jak jeho vědomí klouže do spánku.

Následující den zaspali oba, drak i Hanka. A protože byla právě sobota, objevil se v útulku Demit. Přivedl s sebou i Rafana. K velké radosti chlapce i Plavíka se tu ze staříkova rukávu vybatolili dva mrňaví tulíci a jejich pyšná máma Demitka. Sváťa s otcem a Vronem se vynořili z brány jen několik minut po nich. Mláďata tulíků vzbudila všeobecnou pozornost, takže bylo divné, že zrovna Hanka tu chybí. Sváťa se rozhodl zjistit, čím to je. Našel kamarádku ještě spící a málem o metr nadskočil, když drak zvedl hlavu a udělal na něj: „Psst, ještě se nevzbudila.“

„Plame,“ rozzářil se nadšeně a běžel ho obejmout. Při tom zakopl o Hanku, která znechuceně vykoukla zpod deky, o co jde. Pak se rozzářila stejně jako Sváťa, objala drakův krk a po tváři jí štěstím začaly stékat slzy. Ani nemohla dojetím promluvit. Jen se tiskla k jeho šupinatému krku a nemohla uvěřit, že se její dračí přítel konečně vrátil mezi živé. Teď už nelitovala ničeho. Vděčně bude snášet svůj úděl, když se záchrana Plama, s nímž sdílela společnou osobnost, podařila. Poděkovala osudu, že to trápení nebylo nadarmo.

Demit pozoroval jejich společnou radost nejdřív zdálky, ale pak přišel blíž, aby se podíval na draka i on. Chvilku si s ním povídal, pak mu předal trochu energie a nařídil speciální dietu. Významně se podíval na Vrona, když doporučil, aby drak dostával co nejvíc rybího masa. Kouzelný džin mrkl a lehce přikývl, ale když se po něm Dundar vzápětí ohlédl, tvářil se téměř nezúčastněně. Pak si vzal Demit stranou Hanku a poslechl si její verzi toho, co se v rezervaci po jejich odchodu stalo. Prohlédl dívku a smutně konstatoval, že se vše opravdu obrátilo k horšímu a že tentokrát ani nebude v jeho silách zmírnit působení náramku. Dívka musí zůstat odříznutá od magie, aby přežila. Překvapeně zjistil, že je s tím Hanka smířená.

„Byla to moje volba a stálo to za to,“ pohlédla na Bdělého sice bez úsměvu, ale také bez lítosti nad svým osudem, „věděla jsem, co dělám a co tím riskuji. A díky tomu, že Plam přežil, to beru jako přijatelnou cenu.“

Demit jí položil ruku kolem ramen a spolu se pak vrátili k ostatním, kteří se nemohli nabažit hry s malými tulíky.

U oběda kluci Hance líčili zážitky ze školy. Příprava závěrečného představení je zaměstnávala pomalu od rána do večera.

„A představ si, že Julie se rozhodla kvůli své roli naučit létat. Už se umí trochu vznášet, ale když na ni Patrik ze zákulisí vybafl, spadla na zem jako zralá švestka. To fakt nechci vidět, jak to dopadne, až se pojede naostro,“ líčil to Hance Sváťa s plnou pusou.

„Taky Apaa, to je siréna, která s námi vystupuje, jednou narazila nečekaně na S’peria a propíchla si o jeho roh obličejovou bublinu. Hned se začala dusit a zachraňoval ji Smítko tím, že jí strčil hlavu do kbelíku s vodou. Hotová fraška! Člověk se prostě smát musel, ať už to je nebo není slušné. Hned jsme za to od Jasanova schytali trest, ale vsadím se, že i on se v duchu smál. Akorát že na rozdíl od nás umí zachovat kamennou tvář.“

„Hele, nechceš se nejdřív najíst a pak teprve mluvit?“ obořil se na Sváťu Rafan, když kamarád poprskal půlku ubrusu.

Hanka se smála a všimla si, že historky ze školy pobavily nejen ji, ale všechny v jídelně.

„Na tom představení rozhodně nesmíš chybět! Vron slíbil, že tě tam dostane,“ pokračoval malý kamarád bez ohledu na Rafanův nesouhlasný pohled, „konec konců si nemůžeš nechat ujít podívanou na Rafa v hlavní roli.“

„Tebe vybrali do hlavní role?“ překvapeně se zaradovala Hanka a uznale se na kamaráda zašklebila.

„A hádej, kdo mu dělá partnerku,“ pousmál se Sváťa.

„Podle tvého kukuče soudím, že není-li to siréna, je to Anděla.“

„Zásah za sto bodů,“ zamrkal kamarád a Hance se zdálo, že se Rafan začervenal.

„A koho letos zachraňujete?“ zeptala se rychle, aby Sváťa choulostivé téma nerozváděl dál. Na to tu bylo příliš mnoho posluchačů.

„Jó, to ti říct nemůžeme. To je tajné.“

„Jsem přece vaše spolužačka,“ naježila se Hanka.

„Nech se překvapit.“

„A to si říkáte kamarádi?“

„Jestli chceš, můžeš nás za to zmlátit,“ mrkl na ni poťouchle Rafan.

Po obědě musel Demit odejít a k lítosti všech si odvedl i rodinku tulíků. Odpoledne bylo krásně, slunce pálilo, tak se kluci rozhodli draka umýt a vydrhnout. Plam byl velice slabý a vlastně se ani nemohl moc bránit, když se do toho dali. Hanka uznala, že něco takového její dračí přítel opravdu potřeboval. Pak mu nanosili čistou slámu na nové místo a přinutili ho, aby si přelezl do nachystaného hnízda. To minulé s mnoha poznámkami o příbuznosti draků s rochňáky společnými silami zlikvidovali.

Kluci se snažili Hanku zlákat, aby se šla tentokrát vyspat s nimi do pokoje, ale ta odmítla a zůstala i nadále ve společnosti Plama i v noci.

Kvůli tomu se zase ráno nevyspala. Tentokrát ji vzbudila návštěva Karmaneuduny. Dračice se sice objevila tiše jako duch, ale když její stín ve vycházejícím slunci dopadl na spící Hanku, stačilo to, aby ji to probudilo. Nejdřív se vyděsila, co se to děje, ale pak Plamovu matku poznala. Její dračí přítel se pokusil postavit, ale zatím mu to moc nešlo. Včera dostal jen velice málo jídla a z toho určitě nemohl nabrat dost sil na takový výkon. Přesto se vyhrabal, aby matku přivítal. Hanka se smíšenými pocity sledovala, jak dračice jemně otírá svůj čenich o Plamův krk. Vidíš, říkala si v duchu, a ty bys ho tam nechala umřít, nevěřila jsi mi.

Dračice se otočila k ní a Hanka se polekala, že si neohlídala myšlenky a dračici urazila. Ta ale naklonila hlavu a jemně se dotkla její ruky podobně, jako se dotýkala Plama.

„Příště už budu vždycky pečlivě naslouchat tomu, co mi říkáš,“ tiše pronesla syčivou drakonštinou a Hanka si pomyslela, že od draka, který se nikdy neomlouvá, je to něco jako výraz důvěry a uznání, zvlášť když ten drak je vůdcem celého hnízda.

„Obávám se, že už nebudu mít schopnost vycítit podobné věci,“ připomněla Hanka černé dračici, že už nemá magické dovednosti.

„Mluvila jsem včera s Vronem. Vím, co se ti přihodilo. Nemohu ti nic slíbit, ani ti dát naději.“

„Já vím. Musím se s tím naučit žít.“

„Dobré rozhodnutí,“ přikývla Karmaneuduna, „chci tě ještě požádat, abys dohlédla na mého syna. Byla bych ráda, kdyby Zuřivý plamen zase co nejdřív nabral síly. Škoda, že nejsi drak.“

Hanka si nebyla jistá, jak si má poslední slova dračice vyložit. Doufala, že to měla být pochvala.

„Přicházejí lidé,“ otočila hlavu Karmaneuduna, „asi bych měla raději jít.“

Než se Hanka stačila ohlédnout, byla dračice pryč. Zato k nim doklusal rozčilený Dundar.

„Co to bylo? Co se to tu dělo?“

„Matka se přišla podívat na svého syna,“ vysvětlila Hanka.

„To nemohla dát vědět předem? Co je to za způsoby, aby se mi tu jen tak courali černí draci?“ mumlal léčitel nespokojeně a zase se otočil a šel zpátky.

„Nemá nás rád,“ sykl tiše na Hančinu adresu Plam.

„No jo, s tím nic nenaděláme. On už je takový. Ale dokud tu šéfuje Sidi, vyhodit nás nemůže.“

Pak se zastavil Vron a přinesl drakovi čerstvé ryby. Hanka musela dohlížet, aby její přítel příliš nehltal. Měl velký hlad, ale dávky mu zvyšovali jen postupně, po malých přídavcích, aby nadměrné porce nezatížily jeho oslabené tělo.

Když Rafan se Sváťou odjížděli zpět do školy, Hanka jim trochu záviděla. Ale fakt, že je tu spolu s Plamem, to trochu vyvažoval.

Drak se rychle vzpamatovával, začal pomalu chodit a postupně zkoušel i běhat a procvičovat křídla. Dívka spokojeně sledovala jeho pokroky, a když poprvé vzlétl a zakroužil nad útulkem, pocítila hrdost. Zároveň si uvědomovala, že tu s ní nezůstane napořád. Vychutnávala si společné večery, a když drak usoudil, že mu létání nedělá problémy, pozval Hanku na výlet k jezeru. Nosil ji na zádech a vůbec mu nevadilo, že by je mohl někdo vidět. Prkno teď dívka ke své velké lítosti ovládat nedokázala. Přesto byly společné výlety krásné a každý den se těšila na podvečerní koupel s drakem.

Červnové dny jim utekly jako voda. Pro Plama si přiletěla jeho matka. Tentokrát se ohlásila naprosto oficiálně a dokonce přinesla i několik drahokamů, jako poděkování a příspěvek pro potřeby útulku. Sidi si s ní báječně popovídala a dokonce i Vron se k nim připojil a chvíli diskutovali také s Dundarem. K Hančině údivu se toho dne objevil i R’íhan. Usoudila, že je tu na pozvání Karmaneuduny, která mu chce poděkovat za záchranu syna. Ve své současné situaci si s jednorožcem přímo povídat nemohla. Někdo by jí musel jeho slova překládat, takže usoudila, že mu svou přítomnost snad ani nebude vnucovat. Raději se šla rozloučit s Plamem, který už byl zase ve své nejlepší kondici a předpokládala, že už se nejspíš těší domů. Naposledy se s ním pomazlila a usmála se, když ucítila, jak foukl do jejích vlasů, až se jí rozlétly kolem obličeje. Láskyplně se po něm ohnala a pleskla ho po čumáku. Pozorovali spolu, jak drakova matka hovoří s jednorožcem. Hanku by velice zajímalo, co si asi říkají. Vlastně bylo trochu proti přírodě, aby jednorožec zachraňoval draka a drak jednorožce. Doufala, že poslední událost aspoň maličko obrousila hrany jejich vzájemné nesnášenlivosti.

Když se draci rozloučili a odletěli, přišel za Hankou Vron.

„R’íhan se diví, že jsi tentokrát nepožádala jednorožce o pomoc ani ty ani tvoji přátelé.“

„Proč bychom to dělali? Stejně by to bylo zbytečné. Potřetí mě do Posvátného háje nevezmou. Akorát bychom R’íhana přivedli do rozpaků, až by naše prosby musel zamítnout. A to nechci. Jsem mu vděčná za to, co pro mě udělal.“

„Karmaneuduna jednorožcům něco zajímavého nabídla,“ řekl zamyšleně Vron, „ale nevím, co to bylo. Neřekli mi to. Faktem ale je, že R’íhan byl její nabídkou značně překvapen. Sám bych rád věděl, co to bylo.“

„Asi je vděčná za záchranu svého syna,“ mávla rukou Hanka.

Vron pokrčil rameny a dál to nerozváděl.

„Nezapomeň se připravit na zítřek. Vezmu tě do Santareny. Pozítří už je slavnostní představení,“ připomněl jí kouzelný džin.

„No jo, docela se na to těším,“ usmála se trochu smutně Hanka, když si uvědomila, že odteď se do školy podívá už jen jako host. Ale i tak byla ráda, že uvidí Rafana hrát hlavní roli.

Druhý den cestovala s Vronem chráněnými a veřejnými branami, aby se vystavila co nejmenšímu možnému působení magie na své tělo. Byla to docela otrava, když si vzpomněla, jak bylo příjemné skočit z útulku rovnou do zahrady v Santareně.

Kluci už na ni v domku čekali i se Zachariášem. Byli ze zítřejšího představení celí nervózní. To jim ovšem nebránilo v tom, aby si dnes večer dávali do nosu. Trpaslík na Hančinu počest připravil hotové hody. Hanka naštěstí žádnou trému mít nemusela, takže si společný večer užívala a vychutnávala naplno.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:16

Komentáře: