Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah

Slavnost a bláznivá věštba

Kluci ráno vypadli časně, takže si Hanka mohla jednou v pohodlí své postele přispat. Bylo to velice příjemné.

Pak do školy vyrazila společně se Zachariášem. Všude byla spousta lidí. Trpaslík razil cestu davem návštěvníků, aby se co nejdřív prodrali ke stolům s občerstvením. Hanka očekávala, že letos na ně její spolužáci nebudou mít dost času, když chystají představení. Bylo to přesně tak, ale zatím jí to nevadilo. Nechala Zachariáše u stolů s jídlem a vypravila se na obhlídku okolí. Prošla zajímavosti, které tu u řeky a v řece nabízely sirény a tentokrát zavítala i do soukromí za plentou, kde své služby nabízela věštkyně. Byla teď člověkem bez budoucnosti, tak byla zvědavá, co jí siréna poví.

Věštkyně jí pokynula, aby usedla k jejímu stolku a kolem krku jí pověsila tlumočníka. Uchopila její ruce a otočila je dlaněmi vzhůru. Když se siréna dotkla Hančina náramku, trhla sebou a ucukla. Zadívala se na dívku se zvýšenou pozorností. Nakonec pustila její ruce, vstala a dotkla se Hančina čela.

„Tvoje nová rodina tě chce adoptovat co nejdřív. V blízké době tě také čeká cestování. Jedno nad vodou, druhé pod vodou. Dávej pozor na osoby, které tě chtějí zabít. Drž se blízko ochránce, který ti bude stát po boku, to je tvá šance, jak se vyhnout zranění.“

„Děkuji,“ využila Hanka odmlku sirény a sundala si tlumočníka. Měla pocit, že už slyšela dost nesmyslů. Kam na to ta věštkyně chodí? Pak se tomu zasmála a šla dál. U jednorožců se nechala nabít dobrou náladou. Litovala, že si s nimi nemůže popovídat obvyklým způsobem. Obešla louku a pomalu se vracela k zahradě s občerstvením. Najednou vykulila oči. Na louce přistáli čtyři černí draci. Poznala Plama, jeho matku, Hurikána a Jitřenku. To už po louce přibíhala profesorka Ferinová s několika žáky. Hanka pozorovala, jak nadšeně vítá draky a zve je do zahrady. Hned vyrazila za nimi, aby se také připojila ke společnosti draků. S těmi si na rozdíl od jednorožců popovídat mohla. Pro školu byl velký úspěch, že se tu objevili aspoň na slavnosti. Nakonec se k nim Hanka ani neprodrala, protože mnoho návštěvníků slavnosti chtělo draky vidět na vlastní oči a dav lidí jí zablokoval cestu. Vzdychla a vzdala to. Za chvíli stejně začne program. Začala hledat trpaslíka, aby spolu s ním vyhledala místo v hledišti. Nebylo těžké ho najít. Dobrá medovina ho přitahovala jako včelu med. Šli se posadit do hlediště a tam je po chvíli objevil Sváťa a posadil se k nim.

„Copak? Ty neúčinkuješ?“ podivila se Hanka.

„Já? Blázníš? Já mám na starosti občerstvení pro jednorožce. Právě mi skončila služba, takže si tenhle kulturní zážitek mohu vychutnat spolu s vámi. Víš to, že přijel i R’íhan a P’ujibo?“

„Opravdu? Jenže já s ním teď stejně nedokážu mluvit,“ pokrčila rameny dívka.

„Myslím, že něco chystají. Ptali se, jestli jsi tady.“

V Hance zablikala jiskřička naděje, ale rozum ji rychle uhasil. Bála se v cokoli doufat, protože měla strach, že by pak neunesla následné zklamání. Holka, stůj nohama na zemi, říkala si, a vzala si od Sváti bonbon, který jí nabídl.

Divákům, kteří ještě neseděli, vstupenka připomněla, že mají nejvyšší čas zaujmout místo v hledišti. Ozvaly se první tóny hudby, tlumené a rozvláčné, vzbuzující zvědavost. Jeviště zalilo jemně modré, místy až tyrkysové světlo a v něm se postupně objevovaly podvodní živočichové, jako barevné ryby, závojovité medúzy, želvy a další. Hanku by zajímalo, jestli jsou ty obrazy vytvořené podle skutečnosti, nebo jestli si je autoři vymysleli jen pro tento večer. Uprostřed jeviště se objevila malá siréna, oblečená do bílých závojů, které se magicky barvily do jemných pastelových odstínů. Kolem ní se vznášely víly, asi vodní, ale Hanka poznala své spolužačky a vzpomněla si, jak Sváťa líčil jejich vznášecí trénink. Teď jim to ale šlo báječně. Náhle modrá barva jeviště potemněla a kolem proplul hrozivý stín žraloka. Vodní barvy se vzápětí projasnily, ale malá siréna byla pryč. Víly začaly naříkat a rvát si kouzelné vlasy, ze kterých se přímo před jejich očima stávaly malé rybičky a zvyšovaly kmitavým pohybem dojem všeobecného zmatku. Hanka s napětím sledovala děj. Královna vod pověřila nalezením malé sirény své dvě děti. Na scéně se objevil Rafan a Anděla. Spolu s vílami navštěvovali různá místa, kde žádali o pomoc, nebo bojovali, pokud je někdo ohrozil. Ti dva to hráli úžasně a jejich vzájemné sympatie ještě zvýraznily dojem, který na diváky udělali. Hanku skoro zamrzelo, když přišla přestávka. Musela uznat, že její spolužáci se opravdu snažili a všechno fungovalo bez sebemenších zádrhelů. Teprve nyní si uvědomila, jak důmyslně tu funguje zařízení, které divákům tlumočí rozhovory se sirénamijednorožci. Dřív, když ho nepotřebovala, si ani nevšimla, že tu něco takového je.

Po přestávce děj nabral na obrátkách a zloduchovi se podařilo zajmout i Andělu. Spolu se sirénou úpěla ve vězení až do chvíle, než se hlavnímu hrdinovi podařilo sehnat skupinu zachránců, ve které byly sirény, jednorožci a nakonec se na scéně objevil i drak. Hanka vykulila oči, když poznala Plama.

„To zíráš, co,“ drcnul do ní loktem Sváťa, „to byla improvizace na poslední chvíli. Ferinová je fakt jednička, že to dokázala tak rychle domluvit.“

„To se vám fakt povedlo,“ uznala šeptem Hanka.

Drak dokonce jednou vychrlil oheň a zničil nejhoršího padoucha, čímž skupina zachránců zvítězila a osvobodila Andělu a sirénu. Když dozněl poslední tón, na okamžik se ve vzduchu chvělo napjaté ticho a pak se rozburácel mohutný potlesk. Hanku až bolely dlaně, jak se snažila ocenit jejich výkon.

Ještě než se diváci začali rozcházet, objevila se u nich profesorka Ferinová. Pozdravila se se Zachariášem a požádala je, jestli by se nemohli chvilku zdržet.

„Můžeš jít také, jestli chceš,“ usmála se na Sváťu, když viděla, jak v rozpacích přešlapuje vedle nich.

„Tak jo,“ rozzářil se, „jen vzkážu otci, aby na mě počkal u vchodu.“

Profesorka je vedla do nejvzdálenějšího kouta louky jednorožců, kde už čekala Karmaneuduna a její syn Zuřivý plamen. Jak šla dívka kolem nich, ucítila závan ve vlasech a s podezřením se ohlédla po svém dračím příteli, který ji měl ve zvyku tímto způsobem škádlit. Plam se ale tvářil jako by nic. Hance i Zachariášovi pověsila profesorka na krk tlumočníka, aby mohli slyšet vše, o čem tu bude řeč. Krátce po nich se objevil i R’íhan s P’ujibem a jeho matkou. Po vzájemné výměně zdvořilostí a gratulací k vydařenému představení se slova ujala Ferinová.

„Asi bychom měli přistoupit k tomu, proč jsme se tu sešli. Bylo to na žádost zde přítomného ctihodného R’íhana, kterému tímto předávám slovo.“

Jednorožec přejel pohledem všechny přítomné.

„Myslím, že tu nikomu z vás nemusím připomínat události, které se nedávno přihodily v rezervaci Magický les. Všichni je dobře známe. Zůstala jen jedna nedořešená věc, která následně rušila klidný spánek ctihodné Karmaneuduny i můj. My oba máme jistý dluh, který bychom rádi nějak vyrovnali. Ačkoliv Hanka sama nepožádala jednorožce o pomoc, vznesl jsem tento požadavek místo ní. Musím přiznat, že se nesetkal s absolutním souhlasem a nebyl přijat. Uznaná starší ctihodná Karmaneuduna ale studovala knihy starých mistrů a objevila zajímavost, o které si jednorožci mysleli, že je to jen legenda. Možná by o tom sama mohla říci pár slov.“

Jednorožec se ohlédl po velké černé dračici, které předal slovo.

„Ctihodný R’íhan nemá tak docela pravdu. On při zmíněných událostech něco spíš ztratil, než získal, kdežto já mám díky Hance zpět syna. Můj dluh je mnohonásobně vyšší, než jeho. Protože se ukázalo, že uzdravit Hančino tělo dovedou jen jednorožci, hledala jsem něco, co by jejich kmen přesvědčilo, že i oni při jejím vyléčení cosi získají. Objevila jsem jejich legendu o kamenném srdci. Pak mě napadlo: co když to není jen legenda? Naši stařešinové mi dali vodítko a musím přiznat, že mi při hledání přálo štěstí. A trochu mi pomohl i jeden kouzelný džin. Našla jsem kamenné srdce, které dovede uzdravovat zemi kolem sebe. Je to mimořádně vzácný artefakt, který kdysi patřil jednorožcům. Nevím, kdo jim ho ukradl, ale jsem ochotna jim tuto vzácnost vrátit, pokud se k Hance zachovají tak, jako by se chovali k vlastním dětem. Má to ale jeden háček. To vám ale lépe vysvětlí jednorožec.“

Hanka si všimla, jak P’ujibo samým rozčilením nervózně přešlapuje. Jeho otec ho napomenul pohledem a znovu se ujal slova.

„Aby se jednorožci mohli k Hance zachovat jako k vlastním dětem, musí mít dívka v našem stádu rodiče, kteří budou do její plnoletosti zodpovídat za její výchovu a činy. Tím se dostáváme k jádru věci, kterou tu dnes potřebujeme vyřešit. Já a moje žena L’gala jsme se rozhodli Hanku adoptovat. Kmen toto naše rozhodnutí jednohlasně schválil. Než se tě, Hanko, zeptám, jestli s tím souhlasíš i ty, měla bys vědět, že je to u nás trochu odlišné od lidských zvyklostí a toho, co znáš. Tvoje ano bude zároveň přísahou věrnosti našemu kmeni. Všichni od tebe budou očeká­vat poslušnost a etické chování. Za neposlušnost tě budu trestat já. Za zradu kmene je u nás smrt. Nebudu bránit tvému lidskému vzdělání, ale budeš muset zvládnout i základy našeho vzdělání. Nebude to jednoduché ani pro tebe ani pro nás. Dobře si rozmysli, než mi odpovíš.“

První, co Hanku napadlo, bylo, že věštkyně u sirén měla pravdu. Taková bláznivá předpověď, a už je to tady! Vlastně byla rozhodnutá ještě dřív, než R’íhan domluvil. Jeho nabídka byla jako zlatá brána, která vede z pouště přímo do zahrady. I když člověk ví, že tam číhá krvelačný a jedovatý hmyz, přesto vstoupí. A P’ujibo se stane jejím sourozencem. Stejně je to zvláštní. Plama také považovala za bratra, podobně jako kluky. Na to, že vyrostla jako sirotek, to byl docela slušný obrat k lepšímu. Pak si uvědomila, že R’íhan nejspíš čte její myšlenky a rychle se vrátila do reality.

„Ano, souhlasím. Moc ráda vás přijmu za rodiče,“ odpověděla zřetelně nahlas.

„Ještě se musím zeptat tvého poručníka na jeho názor,“ otočil se jednorožec k Zachariášovi. Ten si odkašlal a nervózně si mnul vousy. Pak přestal, asi si uvědomil, že to nevypadá důstojně.

„Hanka si rozhodně zaslouží vyrůstat v dobré rodině,“ řekl a zahleděl se přímo na R’íhana, „jen vás prosím o shovívavost k jejímu lidskému chování. Byl bych rád, kdyby u vás byla šťastná.“

Trpaslík mluvil tak kultivovaně, že ho děti málem nepoznávaly.

„Z titulu rodičů tě křtíme jménem H'anaríja,“ řekl slavnostně R’íhan a dotkl se rohem Hančina čela. L’gala učinila totéž.

„A teď se připrav, jdeme odsud přímo domů.“

„Tak rychle?“ polekala se Hanka. „Nic tu s sebou nemám a možná...“

„U nás se rodičům neodmlouvá,“ přitočil se k ní blíž její nový čtyřnohý bratr P’ujibo a tlumočník přeložil jeho varovné upozornění.

Hanka zmlkla a nešťastně se podívala na Sváťu vedle sebe: „Pozdravuj Rafa.“

Následuje:

Vrať drakovi, co je jeho

Sváťa ji objal a využil toho, že tentokrát mu pusa projde. Ještě ucítila Plamovo fouknutí do vlasů a pak už pro slzy skoro neviděla. Na tváři ji zašimraly Zachariášovy vousy a pusa na tvář voněla po tabáku a medovině.

„Hodně štěstí,“ pohladila ji po rameni profesorka Ferinová, „A na shledanou po prázdninách.“

 


 

Konec 3.dílu

  

Konec

Zpět Obsah

© 2012 Ilka Pacovská, Praha

Slovník


Aberilové = patří mezi měňavce, pohybují se pomocí rosolovitých chapadel, komunikují mentálně. Žijí v podzemí Prokletých hor a využívají své mimořádně silné magické schopnosti ovlivňovat ostatní živé tvory

Berdové = společenství s nadprůměrnými chemickými znalostmi. Jsou drobní a mírumilovní

Bersereta = nenápadná mořská ryba požírající jedovaté řasy. Za pomoci magie zkonzumovaný jed přetvoří a využívá ho při obraně rybího hejna. Tvora, který ji pozře, se zmocní agresivní šílenství

Běsové = mají vlastní sykavou řeč a málokdy se učí jiné jazyky. Tvar jejich těla připomíná rejnoky, ale sídlí na souši poblíž míst, kudy odcházejí duše do zapomnění. Živí se magií a strachem umírajících. Jsou neuvěřitelně rychlí, takže vidět jsou jen rozmazaně

Bohrové = mimořádně vyspělá společnost, dávají přednost rozumu před emocemi a příležitostně kontrolují světy ve svém dosahu. Obvykle na nich zasahují až v případě nějakého mimořádného ohrožení. Experimentují při vytváření inteligentního života

Děsivý strážce lesa = magická bytost zdržující se obvykle v lesích na území jednorožců

Dizlobraz = druh dikobraza, který se snaží vetřelce oslepit vystřelujícími ostny

Dryády = malé víly žijící v symbióze se stromem

Duch = mlhavá existence mezi životem a smrtí, kdy vědomí odmítá odejít do zapomnění a drží se neviditelné podoby bývalého těla

Kouzelný džin = magická bytost potrestaná za těžký zločin, musí neustále někomu sloužit s nepatrnou nadějí na vysvobození

Fagliniové = vznikli při experimentu Bohrů, kteří se pokoušeli vytvořit vědomí nezávislé na hmotě. Dostali svoji planetu, časem se z nich vyčlenili knutové

Fuň = kůň s omezenými magickými schopnostmi, s oblibou se chová poťouchle

Genog = mohutná, málo inteligentní, o to však agresivnější příšera s ohromnými chlupatými končetinami

Goblini = v primitivním společenství se občas vyskytnou i nadanější jedinci, kteří se naučí mluvit a čarovat. Žijí v divočině Prokletých hor a potencionální vůdce tlupy posílají do magické školy v Airbowanu

Guruvan = vylepšený knut. Jeho posláním je proniknout na vhodnější a zajímavější světy a umožnit přistěhování dalších knutů

Harpyje = domlouvají se harpyjštinou, ale některé ovládají i lidskou řeč. Vzdáleně se podobají se lidem, v dospívání jim narostou křídla, místo vlasů se vytvoří peříčka, ostrý nos vzdáleně připomíná zobák a na končetinách jim vyrůstají místo nehtů drápy. Rády na sebe berou podobu divoké husy. Doprovázejí umírající duše přes hranici zapomnění. Tvorové s magickým zrakem je vidí jako nádherné andělské bytosti

Hřejiváček = drobný zpěvný pták, jehož zpěv zmírňuje napětí a vylepšuje náladu

Jednorožci = domlouvají se mentálním kontaktem, dávají přednost životu v ústraní, jsou magicky zdatní a nezáludní

Ještěroraf = bývá s oblibou využíván jako hlídací ještěr. Většinu času prospí, ale je mimořádně magicky vnímavý. Útočí na vetřelce, ale nehybných postav si nevšímá

knutové = tvorové z experimentu Bohrů, kteří zatoužili mít svoje tělo, a odešli zkoumat možnosti na jiný svět

Kvanter = štíhlá šelma, která s pomocí magie dotáhla mimikry k dokonalosti

Mžitka = podobná světlušce, ale víc září a vyhledává tmu

Norous = vypadá jako větší křeček a při hloubení cestiček pod zemí využívá magii

Pálivec = připomíná malého ježka, který kolem sebe při nárůstu emocí vytváří pole se silným žárem

Pupusata = vzácná sladkovodní želva, jejíž magické schopnosti se objevují pouze v době rozmnožování. Je pojmenovaná po zvucích, které vydává

Rochňák = připomíná bobra bez ocasu a jeho doupě neuvěřitelně smrdí. Tento druh obrany před nepřáteli navíc posiluje i magicky

Savule = vypadají jako průsvitní zelení motýlci. Jejich bílé housenky vysávají magii stromů

Sirény = žijí pod vodou, hovoří sirénštinou, podobají se lidským ženám, ale dýchají žábrami, na nohy si navlékají plovací ploutev, nemají mezi sebou muže

Skřeti = se vyskytují ve Tvém hradu. Tito vychrtlí hrbatí služebníci, kteří dovedou nakrátko měnit vzhled, se většinou živí krysami

Skřítci = drobní hbití mužíčci se pohybují v blízkosti Záludného lesa a při polapení splní jedno přání. Ti nejtlustší bývají sežráni vlky

Spíd = připomíná vzhledem vlka, ale z hrudi se mu vysunuje oko a zub na dlouhé stopce. Jeho útok je smrtící. Někdy bývá hostitelem knuta

Spiripyr = inteligentní bojovný pták, menší než archeopteryx, obvykle doprovází mocné draky. Klid mu nedělá dobře, svědčí mu žár a válečné podmínky, umí plivat oheň

Svrbilky = připomínají hbité malé ještěrky. Sají temnou magii a místo, kde se dotkly kůže napadeného, týden výrazně svědí

Temnochod = druh lenochoda. Pohybuje se hlavně v noci a jeho srst produkuje temnotu

Tleskavec = patří mezi dravé ptáky a používá při lovu zvláštní techniku. Zmizí ve vzduchu a pak se objeví těsně nad kořistí, což doprovází hlasitý tleskavý zvuk

Trpaslíci = hovoří stejným jazykem jako lidé, jsou menší, ale silní a vždy bojovně naladění

Tulíci = drobní tvorové podobní maličkým veverkám s dlouhým ocáskem jsou schopní komunikovat mentálně, ale dokážou se naučit i lidskou řeč. Žijí jako chráněný druh v rezervaci Magický les, a pokud se některý z nich připojí ke kouzelníkovi, doprovází ho celý život. Dovedou mírnit stres

Upírek = drobný druh netopýra, který s pomocí magie vyhledává po setmění teplokrevné živočichy a saje jejich krev. Šíří nebezpečnou nemoc debilózu

Visák = mimořádně jedovatý pavouk s magicky zesíleným účinkem jedu

Vososák = patří mezi nepříjemně útočné vosy, jimž magie umožňuje přežít i v nepříznivých podmínkách

31.12.2017 11:51


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od SW: 21/7 v 10:13 na téma: §Mato : Na pohřbu paní Hrabákové jsem si vzpomněl na svůj slib panu Matoušovi, že uvedu jeho knížky na svém webu. Začal jsem s tím hned tenkrát, ale šlo mi to pomalu. Kniha "Rodiče" měla spousty obrázků a všechny knihy vyžadovaly korekturu, do které se mi, přiznám se, moc nechtělo. Žádný spisovatel nedělá rád korektury, že...? Je to takové pravidlo...Jenomže panu Matoušovi se už přehoupla devadesátka a došlo mi, že nastal čas spěchat....

Domů
Statistiky

"Únosce draků" (komentáře)

Téma=§Sed3 Hlasovalo 11, celkem 55 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

   

Jméno(nick):  

 

Emailová adresa:

 

Další informace:

  Vetřelec

 
 

Text příspěvku:

(   povinná pole  )     Napiš číslicemi: pjetsetpjet = (nejsi robot?)    (1 příspěvků).  

! Včera 2 !příspěvky s přílepky  (barva pozadí)  Smazat za dní(1-9,0=nemaž,-1=dnes) Výběr textu: Jména:

Přílepky včera: §Beri

2. Jméno: Robo-mailek

 

Info: hláška sama zmizí

Téma: Admin

 Přidat přílepek!?

21.07.2018  id: 1294383

Robotek Emailek hlásí: rozeslal jsem za Autobus 334 e-mailu 21.07.2018 00:01 :

Změna v "Z děravého džbánku" 20.07.2018 1034

Změna v "Světem" 20.07.2018 1349

Editován "Světem" 20.07.2018 1450

Kapitola 28 dodána k "Beridaz". 20.07.2018 2225

Změna v "Beridaz" 20.07.2018 2244-2250   (Příspěvek dnes v poledne zmizí!)



Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek


Přílepky včera: §Beri