Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Obsah Dále

Vrať drakovi, co je jeho

(Sedmý smysl 4)

Vrať drakovi, co je jeho (Sedmý smysl 4)

 

Ilka Pacovská

Copyright © 2010 Ilka Pacovská, Praha

 

Drápův mocný učitel

„Je těžké zabít jednorožce?“ zeptal se Zuřivý Dráp a zahleděl se do temnoty jeskyně, kde se rýsoval jen nejasný, ale o to větší obrys těla. Cítil, jak do jeho dračího mozku pronikl cizí psychický dotyk. Otevřel tomu kontaktu část své mysli a doufal, že jeho společník nebude pátrat v hlubších rovinách, kde se krčily jeho skutečné myšlenky a záměry.

Stále ještě měl v úmyslu se pomstít té lidské holce, která mohla za všechny neúspěchy jeho dosavadního života. Nejen že ho zesměšnila před jeho druhy, ale mohla i za to, že přišel o oko a že jeho dračí matka ztratila kouzelného džina. Všechny si obtočila kolem prstu a byla pozoruhodně životaschopná. Po posled­ním kontaktu musel uznat, že má značné magické schopnosti. Tím, že dokázala sledovat stopu, kterou jí nabídl, a zachránit jeho bratra, prokázala i jisté kvality v kouzelnickém umění. To ji ale v jeho očích neomlouvalo, jen to vnášelo do jeho pomstychtivých úmyslů vzrušující prvek zajímavosti. Nyní byla u jedno­rožců a Zuřivý Dráp uvažoval o výletu k nim a možná by nebylo marné si spolu s dívkou podat i pár těchto nesympatických kopytnatců.

„Jak pro koho,“ odpověděl mu chraplavý dračí hlas.

„A vy, Mistře, byste jednorožce v boji porazit dokázal?“

„Jednoho určitě, dva možná, se třemi by to byl vyrovnaný souboj. Proč se ptáš?“

„Jen pro informaci. Jeden nikdy neví, co se může v budoucnu přihodit.“

„Jednorožci nikdy sami bez příčiny neútočí. Není důvod se o ně zajímat. Leda, že bys měl nějaký ztřeštěný nápad, který by je proti tobě poštval.“

Poslední poznámka zazněla s podtónem podezíravosti a nedůvěry. Zuřivý Dráp rychle potlačil emoce a zrádné myšlenky, které se mu draly málem až na jazyk, a pokusil se o zdánlivě bezstarostný tón.

„V životě by mě nenapadlo útočit na nějakého hloupého bílého kopytnatce.“

„To rád slyším. Ostatně, oni vůbec nejsou hloupí. Ty je, Drápe, rozhodně nepodceňuj! Máš proti nim asi takové šance, jako raněný králík proti medvědovi.“

„Díky za radu, Mistře, raději se jim obloukem vyhnu,“ odpověděl mladší drak uctivě a myslel to vážně. Tento rozhovor ho přesvědčil, že nemá cenu prohledávat území jednorožců a bude třeba původní plán trochu poopravit. Rozhodl se počkat, až bude Hanka mimo dosah nebezpečných kopytnatců, a teprve pak najít způsob, jak se jí dostat na kůži. Ta představa ho příjemně vzrušovala, ale rychle ji potlačil, aby si jeho společník neuvědomil, co má v plánu. Ten naštěstí přemýšlel o úplně jiných věcech a Drápových emocí si nepovšiml.

„A co Šítár? Už se usadil, nebo ještě pořád tvrdne v knihovně v Dubovníku?“

Dráp se trochu rachotivě zasmál, aby uvolnil napětí, které vždy při rozhovoru s Mistrem cítil. Teprve pak odpověděl.

„Vyjádřil bych to asi takhle: usadil se v Dubovníku. Zdá se, že tam navázal nějakou zajímavou známost, ale zatím o tom nechce mluvit. Pokusil jsem se ho sledovat, ale je opatrný. Během doby, kdy jsem se tam zdržoval, jsem neviděl nic zajímavého. Zato doktor je v téhle lokalitě nadšen. Šítár mu pořídil novou laboratoř, takže teď provádí nějaké pokusy na krabech a vykřikuje něco o fantastickém objevu. Na mou přímou otázku ale prozradil jen to, že zkoumá nějaký ochromující jed z mořských rybiček a že o něm ví zatím příliš málo na to, aby mi poskytl věrohodné informace. Prý je také velice náročné získat větší množství kvalitního základu pro vědecké pokusy.“

„No,“ zafuněl Mistr, „hlavně když se dobře baví a nikoho ve svém okolí nedráždí. Nerad bych přišel o svého nejschopnějšího dodavatele.“

„Slíbil jste mi, Mistře, další kouzelnou lekci,“ nesměle mu připomněl Dráp.

„Ano. Za záchranu Šítára si opravdu zasloužíš odměnu. Podařilo se ti přesně to, co jsem po tobě požadoval. Tentokrát jsi mě nezklamal. Vím, co ti za to dám. Nebude to kouzlo v pravém slova smyslu, ale spíš něco jako dar. Něco, po čem ve skrytu duše toužíš. Přistup ke mně.“

Dráp zalitoval, že Mistrovi svou odměnu připomínal. Najednou dostal strach, že mu slíbený dar nemusí být po chuti. Znepokojoval ho fakt, že ani neví, co má jeho společník v úmyslu. Byl si vědom, jak je proti němu slabý a bezmocný a jak je zcela v jeho rukou. Poslechl pokyn, přikrčil se a postoupil o pár kroků do temnoty. Netušil, co se stane, co získá, jestli to vůbec bude stát za všechny ty služby, které Mistrovi prokazoval. Ucítil, jak se obrovská dračí tlapa položila na jeho čelo a pod její váhou mu hlava poklesla ještě o něco níž. Kolem něj se rozhořela síla magie. Nevěděl, zda se mu do kůže propaluje žár či chlad, ale bolest se mu rozšířila od hlavy do celého těla. Snažil se to vydržet a nepohnout se. Měl ale pocit, že to trvá celou věčnost. Pak ucítil, jak se hlava uvolnila a on potácivě ustoupil o několik kroků. Tisíce jiskřiček vířilo jeho myslí a jen pomaličku uhasínaly a ustupovaly spolu s bolestí. Namáhavě dýchal a nijak se nesnažil zakrýt své myšlenky, ve kterých se rozčiloval, že takhle si odměnu za své služby nepředstavoval ani náhodou!

„Za chvilku budeš v pořádku,“ ujistil ho chraptivě Mistr, „a myslím, že tě můj dar dokonce potěší.“

„Nebylo to právě příjemné předávání daru,“ řekl Dráp vyčítavě na jeho adresu.

„Už tě nebudu napínat, Drápe, a povím ti, co jsi díky mému kouzlu získal. Bude to ale fungovat jen mezi draky. Jakmile kdokoli z našeho druhu pohlédne na tvé vyhaslé oko, pocítí k tobě sympatie a možná i přátelství. Už nebudeš vyhnancem mezi svými. Nikoho z nich nenapadne, že jsi mrzák. Budou tě mít rádi.“

„A k čemu mi to bude, když jsem odešel pryč z hnízda?“

„Jednou možná zatoužíš po své dračici. S tímhle darem můžeš mít každou, po které se ohlédneš. A můžeš se s ní usadit, kdekoliv ti bude libo.“

Dráp se zamyslel a usoudil, že to nezní špatně. Jen jestli to bude fungovat... Pak ale sám sobě přiznal, že mu zatím bylo k užitku všechno, co od Mistra získal. Kdyby tak ještě dosáhl toho, aby se stal jeho učedníkem. Snad se časem dočká i toho.

Starý drak ho gestem propustil, a když Zuřivý Dráp odešel, stáhl se hlouběji do jeskyně, kam už opravdu nepronikl ani paprsek světla. Přítomnost mladého draka ho svým způsobem rozčilovala. Kdyby nebylo Karmaneuduny, byl by ho nechal v chodbách za jeskyněmi předků zemřít. Byl hloupý, zasloužil by si to. Jeho matka ale byla krásná, silná a statečná dračice. Navíc byla slušná, což Horo musel ocenit. To se u draků příliš často nevyskytovalo. Kdyby u něj chtěla zůstat ona, to by bylo jiné! Oba by studovali tajemství Temné studny...

„Zachráním tvého syna, když se mnou zůstaneš,“ řekl jí tenkrát, když se objevila v jeskyních předků.

„Pokud ho chceš a dokážeš zachránit, udělej to. Další podmínky nejsou hodny velkého kouzelníka,“ odpověděla a Horovi nezbylo, než činem potvrdit její vysoké mínění o jeho kvalitách. Přinesl z chodeb Drápa, který se potácel na hranici života a smrti.

„Vyléčím tvého syna a přeji si, abys mi sem posílala to, co tu ke svému životu a kouzlení potřebuji. Z něj mohu učinit svého učedníka a tím tě zbavím starostí o něj,“ učinil jí drak další nabídku.

„Nemohu zaplatit tvou cenu. Ani nemohu za svého syna rozhodnout, kterou cestou se vydá. Potěšilo mě tvé rozhodnutí ho zachránit. Pošlu ti dar hodný tvé velikosti, ale sloužit ti nemohu, to doufám chápeš,“ odmítla ho tak diplomaticky, že jí to ani nemohl mít za zlé. To, že ji hnízdo zvolilo za svou uznanou starší se dozvěděl až později, ale nepřekvapilo ho to. Drápa u sebe nechával kvůli ní, ale ona už se nikdy neobjevila. Rozum mu napovídal, že ani v budoucnu nedojde ke změně. Jako by Dráp ani nebyl její syn. Viditelně nezdědil její inteligenci ani bystrý rozum. Horo občas litoval, že ho zachránil a že se rozhodl nechat ho ve své blízkosti. Dřív nebo později se dostane do problémů. Má ho v nich nechat? Možná by měl být stejně moudrý jako jeho matka a nechat Zuřivého Drápa jeho osudu. Karmaneuduna mu jednoho dne poslala sadu svitků s prastarými dračími kouzly. Byl to opravdu královský dar. Zatím prostudoval jen pár svitků a těšil se na ty, které na něj dosud čekaly. Touha po vědomostech byla jeho největší silou i slabostí. Nikdy nevěděl dost, stále byly znalosti, které mu unikaly. A nejvíc toužil po znalostech Temné studny. Jednou se z ní napije. Možná to nepřežije, ale kdo ví... Kdyby nepotřeboval potravu a ingredience ke kouzelným pokusům, mohl by žít uprostřed skal docela sám a byl by spokojen. Ale zatím je stále ještě živým tvorem, který se bez jídla neobejde. Kvůli tomu bude muset i nadále snášet návštěvy Zuřivého Drápa a Šítára.

 


Obsah Dále

07.08.2016 14:17

Komentáře: