Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Džinova paměť

Do konce prázdnin zbývalo už jen pár dní, když se Dundar rozhodl přestěhovat. Sidi a Giro se domluvili s chlapy z rezervace a nechali postavit vedle svého srubu ještě jeden. Miranda byla nadšená. Po odchodu Vrona se cítila úplně odstrčená, protože Dundar začal přespávat přímo v rezervaci. Teprve, když začala vyhrožovat, že od něj odejde, rozhodl se léčitel opustit původní bydliště a trvale zůstat v útulku pro nemocná magická zvířata i se svou rodinou. Svou bývalou práci i domek přenechal jednomu z mladších druidů a uvolil se přijmout v útulku trvalé zaměstnání. Sváťa byl z vývoje situace nadšen. Bydlet vedle Sidi a poblíž útulku považoval za báječné.

Když ale poslední prázdninový den cestovali s Dundarem branami do Santareny, neodpustili si povzdech, že s Vronem to bylo mnohem pohodlnější.

Dundar naštěstí netrval na tom, že zajde s penězi kvůli synovu ubytování v průběhu školního roku za Zachariášem osobně, ale svěřil toto poslání Sváťovi. Jako hodný syn to Sváťa aspoň zkusil a nabídl trpaslíkovi svěřený obnos. Hanka s Rafanem se smáli na celé kolo, když vzal trpaslík jejich kamaráda za límec a za opasek a vynesl ho během jejich nadšeného povzbuzování na zahradu a i s penězi ho hodil do zahradního jezírka mezi červené rybky. Sváťa prskal na všechny strany a vyhrožoval chechtajícím se kamarádům krutou pomstou za jejich nekamarádskou škodolibost.

Pak kluci odešli do jejich oblíbeného stromového domku a Hanka zůstala, aby Zachariášovi vypověděla o nedávném Vronově konci. Trpaslík se během jejího vyprávění zadumaně drbal ve vousech. Skoro se mu bála pohlédnout do očí, aby si tam nepřečetla odsouzení za své chování. Pověděla mu i o setkání s Nestorem na Ostrově volby. Seděla na pracovním pultě se sklopenou hlavou a bála se, co tomu všemu Zachariáš řekne. On k ní ale přistoupil a vtiskl jí do ruky známou krabičku. Pohlédla na něj a setkala se se stejným pochopením jako v pohledu jednorožce.

„Vím, že pro něj znamenáš světlou kapitolu v jeho existenci. Mám ho rád a přál bych mu vysvobození. Je ale otázka, kde se příště objeví a zda se o tom vůbec dozvíme. Nos u sebe jeho paměť, protože tobě přísahal, a jestli má šanci si na někoho vzpomenout, tak jsi to právě ty. Nic si nevyčítej. Bylo to jeho rozhodnutí a možná mu to opravdu někdy v budoucnu pomůže. Teď mysli víc na sebe, abys dobře zvládla poslední ročník základního vzdělání a užívej si všech radostí, které se kolem tebe nabízejí.“

„Děkuju. Jsi moc hodný.“

„Hlavně to nikomu neříkej, ať mi nezkazíš pověst.“

Hanka mu vtiskla pusu do vousů, popadla krabičku a vyrazila za kluky do stromového domečku.

„Ukaž,“ vzal jí Sváťa z ruky krabičku a vyndal malý, obyčejně vypadající šedý kámen se zarostlými krystalky křemene.

„Měla bys ho asi nosit pořád u sebe,“ řekl Rafan.

„Ve škole snad ne,“ namítla Hanka.

„Svůj amulet taky nosíš pořád. Tenhle kámen není o mnoho větší.“

„Moment,“ vzal kamínek znovu do ruky Sváťa a zaměřil se na něj. Hanka se se zájmem dívala, jak ho tvaruje. Nakonec sáhl do poličky s drobnostmi, vylovil koženou šňůrku, navlékl na ni kámen, ve kterém vytvořil očko, a podal ho Hance.

„Tak jo,“ přikývla a navlékla si ho na krk ke svému jantaru.

Tulík využil Sváťovy nepozornosti a za jeho zády mu navštívil krabici se sušenkami. Takže v okamžiku, kdy si Hanka navlékla na krk kámen obsahující džinovu paměť, sáhl její mladší kamarád do krabice pro sušenku a nahmátl chlupatý ocásek.

„Ty mlsoune jeden hladovej,“ vytáhl Plavíka z krabice. Ten se ale nevzrušoval a jak visel za ocásek, vesele se rozhlížel kolem sebe a stále v tlapkách svíral uloupenou sušenku.

Sváťa ho nakonec jemně položil na stůl, ale krabici se sušenkami raději zavřel do šuplíku.

Po večeři se pustili do diskuse, co budou dělat po skončení základního studia. Nakonec se shodli na tom, že by měli zkusit další studium a že by nebylo špatné dělat ochránce. Jen Sváťa měl v plánu se spíš věnovat ochraně rovnováhy a lesních kultur.

„Ty bys mohl dělat druida hned teď,“ smál se Rafan, „na to ani nemusíš studovat.“

„Víš, kolik toho ještě nevím?! Doufám, že se letos dostanu k jednorožcům. Tam se toho můžu dozvědět úplně nejvíc. A co ty, Hanko? Počítám, že půjdeš se mnou.“

„Víš, nezlob se, já teď u nich budu dost často, raději bych k drakům.“

„A co ty, Rafe?“

„Mně vynech, kámo, já mám namířeno k sirénám,“ zavrtěl hlavou Rafan.

„S vámi taky není žádná sranda,“ ušklíbl se Sváťa.

Ještě se chvíli dohadovali, ale stejně už předem věděli, že je jejich zájmy během pobytu ve škole rozdělí.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:17

Komentáře: