Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

U Plama doma

Konečně mohla Hanka obejmout Plama, aniž by se provinila proti etickým pravidlům. Pak prošli branou na dračí území a další brána je dovedla až do domova Karmaneuduny a Plama. Tam už měli jen jediný zájem. Zjistit, kde budou spát a po mimořádně namáhavém dni konečně zavřít oči.

Druhý den se vzbudili až v poledne a i to jen díky tulíkovi, který už se nudil. Jeho dovádění je nakonec vytáhlo z postelí. Příjemně překvapeni byli jídlem. Karmaneuduna najala na dva týdny lidského kuchaře, aby jim dopřála stravu, na kterou jsou zvyklí. Sváťa se s mužem ihned skamarádil a okamžitě začal upravovat naplánovaný jídelníček k lepšímu.

Plam se jim smál, jací jsou sedmispáči. Krátce po obědě se objevil Nik a donesl jim zavazadla a jejich supervolonová prkna. Hanka přemýšlela, jak to mohl všechno pobrat, ale nějak nebyla vhodná chvíle se na to zeptat. Jeho tulinka Lotranda dělala opravdu čest svému jménu. Za tu chvilku, co byla ve společnosti Plavíka, se ani na chvilku nezastavila. Při jejich dovádění byly ohroženy všechny volně ložené věci. Nik ji sice napomínal, ale nějak se to míjelo účinkem. Jedno supervolonové prkno podal mladý ochránce i Sváťovi, který nevěřícně zíral na nevyžádané sportovní náčiní.

„To má být vážně pro mě?“

„A jak by ses tu asi chtěl pohybovat? Snad si nemyslíš, že tě Plam bude nosit na zádech?“ smál se Nik jeho nešťastnému pohledu.

„Neboj se,“ utěšovala ho Hanka, „taky už jsem na tom nestála ani nepamatuju. Budeme si létání opakovat spolu.“

„A neměli bychom si zatrénovat hned?“ lákal je Plam.

„No tak jo,“ souhlasil Sváťa, „vyprovodíme Nika a já to tedy zkusím. Ale ne abyste se mi smáli!“

Když se mladému ochránci podařilo polapit Lotrandu, zamávali mu a popřáli hezkou dovolenou. Pak Hanka naskočila na prkno a téměř okamžitě se jí vrátily všechny vzpomínky i dovednosti. Vylétla za Plamem a oba vykroužili vysoko nad zem. Rafan vzdychl a zůstal při zemi, aby dělal společnost svému bratrovi. Bylo to příjemné odpoledne a dokonce i Sváťa udělal pokroky v létání. Pokud nechtěl sedět doma, když si kamarádi spolu s drakem vyrazí ven, ani mu nic jiného nezbývalo.

Večer se v knihovně sešli i s Plamovou matkou. Zajímalo ji, zda budou pokračovat ve studiu a jaké mají plány ohledně své budoucnosti.

„Ještě nevím,“ pokrčil rameny Sváťa, „jestli se mám věnovat léčitelství nebo se po ukončení studia zkusit ucházet o místo učedníka u druidů. Obojí mě láká a baví.“

„Věnuj se léčitelství, to bude potřeba vždycky,“ řekl praktický Rafan, „já se asi pokusím o kariéru ochránce. Mojerana tvrdí, že pro to mám předpoklady. Hanku by, pokud vím, chtěl naverbovat taky.“

„Opravdu si myslíš, že máš na to, abys byla ochráncem?“ zeptala se dračice Hanky přímo.

„Já nevím, snad ano. Obávám se, že žádné konkrétní předpoklady pro některý z oborů, které jsem studovala, v sobě nemám.“

„Rozhodla jsem se, že vás budu sponzorovat i v dalším vašem studiu, budete-li to potřebovat. Draci by měli mít přátele mezi vzdělanými lidmi.“

„A nebude ostatním drakům vadit, že tu jsme u vás na prázdninách?“ vyzvídal Sváťa.

„V současné situaci se draci snaží do přilehlých vesnic zase nalákat lidi. V minulém období se jich příliš mnoho odstěhovalo od draků jinam, do bezpeč­nějších končin. Bez jejich zkušeností s chovem dobytka máme ale problém se uživit. Divoké zvěře není v okolí tolik a stěhovat pryč se nám nechce. Takže momentálně se nikdo neproviní proti etice, když komunikuje s lidmi. Naopak. V této době je to žádoucí,“ vysvětlila dračice.

V následujících dnech je čekal poutavý a pestrý program. Plam jim ukázal významná místa jejich hnízda. Snad nejzajímavější připadala hostům knihovna. Strávili tu několik dní, a kdyby dali na názor Sváti, už by se ani nikam jinam nedostali. Dokonce je dračice jednou vzala na planinu drahokamů. Za to, co se tu válelo po zemi, mohli všichni draci žít v luxusu po několik staletí.

Hanku potěšilo, že se tu nesetkala s Drápem. Plam jí prozradil, že ho matka pro jistotu poslala na dva týdny k zeleným drakům s nějakým tajným posláním.

V polovině druhého týdne Hance Plam řekl, že se s ní chce matka setkat ve své pracovně. Odvedl ji tam a postrčil ji dovnitř. Dívka opatrně vstoupila. Dračice ležela na koberci a listovala si v knize. Pokynula jí, aby se posadila na koberec k ní.

„Jsem ráda, že jsi tak úspěšně dokončila základní vzdělání,“ otočila se k ní přívětivě dračice, hned ale trochu zvážněla a pokračovala, „trochu jsi dospěla a jsem přesvědčena, že právě teď nastal čas k akci, kterou jsem naplánovala už před několika lety. Doufám, že mou žádost neodmítneš. Přeji si, abys mému synovi vrátila to, co je jeho.“

Hanka ztuhla. Oko času v duhové jeskyni bylo skoro přesné. Jedinou nesrovnalost viděla jen v tom, že dračice už v pracovně byla, místo aby vešla až po ní. Znovu ji zaplavil pocit napjatého očekávání.

„Vím, že má žádost zní trochu podivně. Vlastně to ani tak není žádost, jako spíš prosba. Nemohu tě k ničemu nutit, protože jediná možnost, jak tuto akci uskutečnit, je vázaná k tvému dobrovolnému rozhodnutí. Vím, že máš Plama ráda, i on k tobě cítí totéž. To by mělo celou situaci usnadnit.“

„Ale já nic jeho nemám... Co mám vlastně vrátit?“ nejistě namítla Hanka.

„V době tvého dětství došlo k neblahým událostem, při kterých sis s mým synem vyměnila část své osobnosti. U tebe to ani tak nevadí, ale on je mezi draky vlastně něco jako mrzák. Přála bych si, abys přistoupila na můj návrh a vrátila mu ten kousek osobnosti, který mu chybí, aby zase mohl být sám sebou. Od chvíle, kdy jsem zjistila, že k výměně došlo, si velice přeji, aby se to podařilo srovnat do normálu. Zaslouží si šanci být plnohodnotným drakem. Vždy jsem si přála mít šťastné normální děti, ale...“

Dračice se odmlčela, ale Hanka si dokázala přesně doplnit nevyřčená slova. Kvůli ní byl Plam jiný než ostatní a kvůli ní přišel Dráp o oko a část paměti. Pocítila výčitky svědomí vůči dračici i jejím synům. Stále ale nechápala, co má Karmaneuduna na mysli, když po ní chce, aby vrátila drakovi, co jeho je.

„Co mám udělat? Já nevím, jak se dá předat zpět část osobnosti,“ řekla nahlas.

„Opravdu bys byla ochotná mému synovi vrátit jeho dračí část?“ řekla dračice tiše a s nadějí.

„Jestliže mu to pomůže, udělám to ráda.“

„Jsi statečná dívka, vážím si tvého vztahu k mému synovi. Jsem šťastná, že se věci konečně pohnuly správným směrem. Ještě tě aspoň částečně zasvětím do toho, jak by měl návrat jeho osobnosti proběhnout.“

Dračice Hance vysvětlila, o co požádala nejmocnějšího dračího kouzelníka, kterého zná. Snažila se dívku moc nevyděsit, přesto ale i tak viděla narůstající Hančiny obavy.

„Až ta výměna skončí, povím ti po pravdě vše, co si budeš přát,“ slíbila slavnostně Karmaneuduna, „možná tě bude zajímat pár informací z minulosti. Mám na mysli tvé dětství a tvou skutečnou rodinu. Ale to raději odložíme, až bude po všem.“

Dívčiny obavy se rázem proměnily ve zvědavost. Dračice tedy ví něco o její skutečné rodině! Ale proč se o tom celé ty roky ani nezmínila? Jaké informace před ní tak dlouho tají? Opět pocítila strach.

„A co na to říká Plam?“ zeptala se Hanka.

„Víš co? Zavoláme ho sem,“ odpověděla dračice a za malou chvilku se dostavil do pracovny i její syn.

„Jsem tady. Přeješ si něco, matko?“

„Jen jsem ti chtěla oznámit, že Hanka souhlasí s procedurou, která má vylepšit tvé smysly. Půjde s námi do jeskyně kouzelníka Hora a podstoupí rituál, který je k tomu nezbytný. Spolu s ní máš velkou šanci na úspěch.“

„S Hankou se rád pustím do jakéhokoliv dobrodružství,“ zamrkal na Hanku Plam.

„A kdy se to uskuteční?“ zajímalo dívku.

„Přesuneme se tam zítra po večeři. Plam tě upozorní, až bude čas.“

„Mohu o tom říct kamarádům?“

„Zakázat ti to nemohu. Ale musím tě upozornit, že ani kdybych chtěla, tak je tam nemohu vzít s sebou. Snad bys jim to měla říct spíš, až se vrátíš. Aby se o tebe nebáli.“

Hanka přikývla, ale nebyla si jistá, jestli má dračici poslechnout. Zatajit takovouhle neobvyklou záležitost před svými nejbližšími, to je na pováženou.

Celý večer byla nesvá a zamyšlená. Marně si ji kluci dobírali a vyzvídali, co se dělo v pracovně. Nakonec ji nechali být. Když jí R’íhan jako obvykle dával dobrou noc, i z jeho kontaktu vycítila zvědavost. Jednorožec na ni ale nikdy nenaléhal, když nechtěla mluvit. Respektoval její soukromí a vždy počkal, až si to nechá projít hlavou a sama usoudí, že je čas si popovídat. Byla si jistá, že by jí otec nedovolil zúčastnit se dračího rituálu, dokud by přesně nevěděl, o co tady jde. Ale protože už dračici slíbila, že tam s Plamem půjde, nepřála si dostat se s R’íhanem do sporu. Nechtěla zažít situaci, kdy by musela přímo porušit otcův zákaz. U jednorožců je neposlušnost závažný prohřešek. Kdo ví, co by se dělo pak.

Hanka nemohla dlouho usnout. Nějak se jí nedařilo spojit si věci do celku. Asi by přece jen měla promluvit s kluky. Občas mají jasnější myšlení a Rafan si skoro vždycky dokáže dát dvě a dvě dohromady. I Sváťa už dokázal, že umí přemýšlet. Možná se člověku lépe uvažuje, když se ho to přímo netýká. Proč jí vlastně dračice neřekla hned, co se před lety přihodilo? Kdyby už nyní věděla, při jaké události si s Plamem vyměnila část osobnosti, mohlo by to být na závadu při plánované akci? K čemu tolik tajností? Plamovi věřila bezvýhradně, ale může takto důvěřovat i jeho matce? Uprostřed toho všeho uvažování usnula.

Do spánku se jí vloudil sen, že je zase bez magie a prchá před Zuřivým Drápem. Probudila se uprostřed noci celá zpocená. Najednou si byla jistá tím, že to otci prostě říct musí. Rychle ho zkontaktovala, dokud měla dost odvahy.

R’íhan nebyl nadšen, že ho ruší v tak nevhodnou hodinu, ale byl ochoten ji vyslechnout. Hanka mu vylíčila vše a přiznala se i k tomu, že mu chtěla tuhle událost zamlčet.

„Cesta lidského myšlení bloudí spletitými a klikatými uličkami,“ řekl na to zasmušile jednorožec, „asi nikdy nepochopím, co vás vede ke zbytečným tajnostem. Bojíš se mě nebo sama sebe?“

„Už jsem to dračici slíbila. Bojím se, že mi to zakážeš.“

„To bych moc rád. To, co slyším, se mi ani trochu nelíbí. Nezapomeň na skrytý blok ve své mysli. Dalo nám hodně práce vystavět ochranu kolem nevyléčené části tvé mysli. Co když dračí mág probudí tvou noční můru? Jsi na to připravena?“

„Já nevím...“

„Dcero moje, máš neuvěřitelnou schopnost komplikovat život nejen sobě, ale i svým blízkým. V tuto chvíli si s tebou nevím rady.“

„Už jsem se rozhodla, že tam půjdu.“

„Nutíš mě, abych řekl ano. Kdyby se ale něco stalo, povolají jednorožci k odpovědnosti mě a já budu potrestán za špatný úsudek a ohrožení tvého života. Uvědomuješ si to?“

„Neměla jsem ti nic říkat...“

„Dcero,“ zavibroval svou břitkostí R’íhanův přísný hlas tak prudce, že se Hanka chytila za hlavu, aby se jí tím jednorožcovým zařváním a následným leknutím nerozskočila. Ještě nikdy na ni nezvýšil hlas, takže to byl takový malý šok ze zjištění, že i její čtyřnohý otec se umí zdravě naštvat.

„Dcero, jednám s tebou jako s dospělým jedincem, tak se už nikdy nechovej jako čerstvě narozené hříbě!“

„Omlouvám se,“ pípla nesměle Hanka.

„Podívej, já ti tu akci nezakážu, musím respektovat slovo, které už jsi ve své bláhovosti dala. Mám ale podmínku. Oba své kamarády musíš vzít s sebou. Nevím jak Rafael, ale Svatopluk je magicky velice nadaný a nebude problém s ním udržet kontakt, abych aspoň věděl, co se děje.“

„Karmaneuduna řekla, že s námi nikoho vzít nemůže,“ namítla nesměle Hanka.

„Jste tam tři mladí kouzelníci. Tak prokažte své kvality a zařiďte si to bez její asistence! Doufám, že jsi pochopila, že na téhle podmínce trvám,“ pokračo­val R’íhan v přísném tónu a pak rázně přerušil spojení, aniž by se s Hankou rozloučil obvyklým vlídným něžným dotekem.

To jsem ho musela ale sakra naštvat, pomyslela si Hanka trpce. Otcova úsečná komunikace ji zabolela víc, než kdy dokázaly pohlavky sester v Útulném domově, kde vyrůstala. Cítila se mizerně. Měla velikou chuť odložit řešení nepříjemné situace na později, ale rozum ji nabádal, že žádné později nebude lepší, než je současná chvíle.

Ač nerada, vyplížila se na chodbu a zamířila do malé sluje, kde spali kluci. Její příchod je neprobudil. Posadila se na Rafanovu postel a odněkud zpod deky vykoukl Plavík. Potěšeně začiřikal a vyšplhal jí na rameno.

„Co je, Plavčo, proč mě rušíš?“ zamumlal znechuceně Rafan a otevřel jedno oko. Pak otevřel i druhé a zívl na celé kolo.

„Děje se něco, kvůli čemu se musím rychle vzbudit?“ zeptal se Hanky.

„Můžeš se vzbudit i pomalu, ale bdělost by byla žádoucí,“ odpověděla. Pak si přesedla na postel ke Sváťovi a zalomcovala mu ramenem. Ten na rozdíl od Rafana vyletěl z postele a okamžitě byl ve střehu.

„Brzdi, brácho,“ napomenul ho starší kamarád a pak se zašklebil na dívku, „jediný, kdo nás tu momentálně ohrožuje, je jen jedna bláznivá ženská, která nemůže spát.“

„Když já měl hrozný sen,“ promnul si oči Sváťa a posadil se s úlevou na svou postel vedle Hanky.

„No, já taky,“ s pochopením přikývla Hanka.

„Tak tohle jsem se už u sirén naštěstí naučil ovládat,“ konstatoval spokoje­ně Rafan, ale pak se tázavě zadíval na dívku, „ale kvůli snu nás asi nebudíš, že?“

„Nemohl bych se taky připojit do diskuse?“ ozval se Hance v hlavě Plamův hlas. „Víš, jak na tebe tvůj otec zařval, tak mě to probudilo a cítím, že máš starosti. Trochu mě mrzí, že jdeš dřív za klukama než za mnou.“

„Plam se taky probudil,“ oznámila kamarádům.

„Dneska ho můžeš pozvat mezi nás,“ navrhl Rafan.

„Raději přijďte vy ke mně,“ odpověděl drak, když mu tlumočila vzkaz, „můj pokoj je dost daleko od matčina, takže nebudeme nikoho rušit. U vás by mě mohla vyhmátnout a vynadat mi, že nedodržuji noční klid.“

Kluci na sebe hodili trika a kalhoty a za chvilku už tiše vstoupili do Plamova soukromého prostoru.

Magická lávová lampa tlumeně osvětlovala pokoj a házela po stěnách přízračné narudlé stíny.

„Příjemně strašidelné a naprosto stylové pro spikleneckou noční schůzku,“ spokojeně se ušklíbl Rafan.

Sváťa ospale zívl, udělal si pohodlí na Plamově měkkém koberci a prohlásil: „Jestli, Hanko, hned nezačneš mluvit, asi tu během dvou minut znova usnu.“

Dívka se posadila vedle něj a stručně jim vylíčila svůj rozhovor s otcem.

„A co je to za rituál?“ zajímalo Rafana. „A proč nás tam Karmaneuduna nechce vzít?“

„Matka říkala, že nebylo snadné dračího mága přemluvit, aby to kouzlo uskutečnil. Asi mu slíbila, že tam dovede jen mě a Hanku. Prý jde o posílení mých dračích schopností. Ona se pořád nemůže srovnat s faktem, že nejsem tak úplně stejný jako ostatní draci. Tenhle rituál by to prý měl vylepšit. Jenže část mé osobnosti se nalézá v Hančině mysli, takže aby se kouzlo podařilo, měla by tam se mnou být také ona,“ vysvětlil kamarádům drak.

„Aha,“ zamračil se Sváťa, „ale jestli nás tam nevezme tvá matka, jak se tam potom dostaneme? Nikdo z nás ještě kouzlo vzdušné brány neovládá.“

„Asi budu muset vysvětlit Karmaneuduně, že tam bez vás nepůjdu,“ pokrčila rameny Hanka a udělalo se jí mdlo při představě, jak se o tom bude s dračicí dohadovat.

„Ne,“ odmítl její nápad Plam, „to příliš zavání vydíráním a na to je matka alergická. Musíme vymyslet něco jiného.“

„Kouzlo neviditelnosti?“

„Fixace brány?“

„Kontaktovat Nika, aby nás tam vzal?“

„Požádat nějakého Plamova kamaráda, aby nás tam hodil?“

„Žádného kamaráda, který by tohle pro mě udělal, nemám,“ zavrčel nespokojeně mladý drak a odfrkl si, „ta kouzla jsou moc složitá a chtít po ochránci, aby si znepřátelil uznanou starší by bylo poněkud ožehavé.“

„Když jsi tak chytrej, tak něco vymysli ty,“ mračil se Rafan, ačkoliv v duchu uznával, že drak má pravdu a že navržené možnosti nejsou reálné.

„No, snad by tu jedna možnost byla,“ prohlásil tiše Plam a všichni na něj zvědavě pohlédli. „Řeknu ve vhodné chvíli matce, že si potřebuju odskočit, a vrátím se pro vás já sám. Bránu už umím a myslím si, že dost dobře. Takže otevřít ji směrem domů by neměl být problém, zbývá jen domluvit místo, kde vy dva budete čekat. Rychle se protáhnete za námi a pak už jen stačí trocha opatrnosti, aby si vás matka nevšimla. Co vy na to?“

„To je varianta, která vypadá schůdně,“ přikývl Rafan.

„A nepůjde matka s tebou?“

„Když si chci odskočit? Blázníš? To ani náhodou,“ zasmál se Hančině otázce Plam.

„Nic moc,“ pokrčil rameny Sváťa, „ale nic lepšího vymyslet nedokážu. Snad mi R’íhan poradí, kdyby bylo nejhůř. Nějak se mi nechce věřit, že by nám to prošlo, aniž by si někdo něčeho všiml.“

„Bojíš se, Svatoušku?“ popíchl ho Rafan.

„Jasně, že jo. A jestli ty ne, tak nejsi normální, brácho.“

„Jo, taky z toho mám stažený žaludek, ale je to výzva. Trocha vzrušení nikdy není na škodu. Svým způsobem mě to i láká.“

„A co když se někomu něco stane?“

„A nemyslíš, že můžeme přijít k úrazu i teď? Co kdyby nás zaslechla Karmaneuduna?“

„Proboha, nestraš,“ ohlédl se s obavou Sváťa.

„Neboj, řekl jsem Plavíkovi, aby hlídal. Kdyby se někde něco šustlo, dá mi vědět.“

Ještě chvíli domlouvali podrobnosti. Pak se proplížili zpět do svých ložnic, aby dospali zbytek noci. Hanka ještě přemýšlela o tom, zda dobře porozuměla dračici, když jí vysvětlovala, o co v zítřejším rituálu půjde. Plamovo vysvětlení tak úplně neodpovídalo tomu, co bylo řečeno jí. Jako kdyby dračice úmyslně zamlžovala fakta. Jenže svému synovi by snad nelhala. Nebo ano? Nakonec se jí podařilo usnout. Naštěstí už se žádný děsivý sen nedostavil.

Rafan se po návratu do ložnice pokusil o nahlédnutí do budoucnosti. Ale ať se snažil, jak se snažil, všechny vize byly neostré, plné mlhy a měl z nich rozporuplné pocity. Podle toho, co se naučil u sirén, to znamenalo, že se události mohou zvrtnout mnoha směry a není předem jasné, co bude. Sirény o Hance několikrát prohlásily, že osud nevede její kroky, ale že ona sama svým jednáním určuje, kam má osud zamířit. Zdá se, že i zítra bude záviset hlavně na ní, jak jejich akce dopadne.

Sváťovi se z nervozity přestalo chtít spát. Napadala ho spousta věcí, které by se mohly otočit k horšímu. Přemýšlel o kouzlech, které by jemu a Rafanovi pomohly se dostat do Hančiny blízkosti, aniž by je odhalil někdo jiný. Nebyl si jist a rád by si o tom ještě s někým promluvil. Záviděl Hance, že může komunikovat po dračím způsobu na velkou dálku. On neměl šanci si promluvit s otcem. Ale možná... Promnul svůj magický prsten, přejel po maličkém rubínu a pomyslel na R’íhana. Když ucítil kontakt, skoro ho to až polekalo. Nečekal, že to bude tak snadné.

„Tak moje dcera vytáhla z postele i vás,“ konstatoval pobaveně jednorožec, když mu chlapec řekl o jejich plánu a chtěl se radit ohledně kouzel.

„Opravdu jste na ni zdvihl hlas?“ zeptal se opatrně chlapec.

„Kdyby byla tady u nás, uložil bych jí nejméně tříměsíční trest za její nezodpovědný přístup k životu,“ vzdychl R’íhan, „vychovávat lidské mládě není jednoduché. Ale ty ses chtěl poradit. Tak si to raději probereme hned, když už máme to spaní díky Hance tak přetrhané.“

Jednorožec Sváťovi doporučil kouzlo neutrálního štítu a rozptylovou magii, aby nebylo snadné rozeznat jejich auru. Upozornil ho ale na to, že zdatného dračího kouzelníka svými znalostmi asi oklamat nedokážou.

„Jestliže ucítíte, že vás zaměřil, bude nejbezpečnější otevřít mysl a přiznat, proč jste tam. Je lépe přijmout trest za zvědavost a neposlušnost, než se nechat zabít v úkrytu za nedostatečnými ochranami.“

„Rozumím,“ byl Sváťa vděčný, že mu jednorožec věnuje tolik času a vysvětluje, co je a co není vhodné. Hned se cítil o něco lépe.

Ráno se obloha zatáhla a začalo jemně vytrvale pršet. Znechuceně se rozhlédli po mokrých skalách a šedivé obloze. Pak zalezli do knihovny, kde si mohli povídat, zkoumat podivné staré svitky a dohadovat se, co ukrývají. Sváťa vzadu na polici objevil dva herbáře, takže s ním celý den nebyla řeč.

Večer do knihovny přišla Karmaneuduna a oznámila klukům, že tu mohou zůstat, jak dlouho budou chtít. Pak kývla na Hanku a Plama, aby šli za ní.

A je to tady, pomyslela si dívka a cítila se jako před závěrečnou zkouškou. Tréma a obavy na ni dolehly plnou silou. Mimoděk v dlani sevřela talisman s pamětí kouzelného džina. Když se k ní kámen vrátil spolu s hodinkami, nosila ho jako upomínku na Vrona, který byl teď ve službách nepřítele. Trápilo ji to, ale nemohla s tím nic dělat. Ne, asi by na něj neměla myslet, nyní ji čeká jiný úkol. Musí Plamovi vrátit jeho dračí vlastnosti. Ale dokáže s ním potom komunikovat tak, jak byli oba zvyklí? Bude umět mluvit na dálku s R’íhanem a se svými přáteli? Kolik magie jí pak zůstane? Bude to stačit na to, aby pokračovala ve studiu? A co zbytek kouzla, který je zapečetěn v její mysli pod magickými ochranami jednorožců? Co když se při rituálu uvolní ochranný blok a její magie ji zabije? Snad tam budou mít po ruce antimagický náramek, kdyby bylo nejhůř. Proč jen si s Karmaneudunou nepohovořila podrobněji...

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:17

Komentáře: