Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Rituál dračího mága

Horo se na plánovaný rituál pečlivě připravoval. Dokonce si pro pár informací došel až ke stěnám kolem Temné studny. Přenos osobnosti bude náročný. Bude potřeba rozmotat lidská vlákna od dračích a šetrně vše zase uvést do rovnováhy. Původní přenos byl podle toho, jak to dračice líčila, zcela spontánní. On ale bude muset vytvořit chráněné magické prostředí, které umožní vysokou míru soustředění a propojení myslí. Věřil, že to dokáže. Jen si ještě musí nashromáždit nějakou magii do zásoby.

Jako drobná komplikace se ukázala návštěva Šítára, který mu dovezl objednané věci. Horo mu sice vysvětlil, že momentálně nemůže postrádat ani část magie, a že mu dluh splatí později, ale dotčený kouzelník se tvářil uraženě a nespokojeně. Odešel naštvaný a Horo se obával, jestli pro něj bude ještě pracovat. Ne že by mu vadilo, kdyby Šítár odešel natrvalo, ale takhle to přece jen bylo pohodlnější.

Vzápětí se objevila další komplikace v podobě mrtvého funě. Neodolal a teprve v průběhu žrádla si uvědomil velkou chybu, kterou udělal. Už podruhé se nechal nachytat a snědl otrávenou potravu. Urychleně se přesunul do své jeskyně, kde mu Karmaneuduna nechala lahvičky s protijedem. Dvě vypil a prázdné upustil na zem. Cítil, jak je mu zle. Nezbylo, než sáhnout po léčivé magii. Doufal, že mu nebude chybět při rituálu. Usoudil, že nejlepší bude se pořádně vyspat. Pak mu to ale nedalo a vypravil se ke zbytku mrtvého funě. Navzdory tomu, že to bylo otrávené maso, stále na něj měl chuť. Rychle ji potlačil a začal zkoumat stopy, které tu zanechal ten, kdo sem to maso dopravil. S překvapením zjistil, že to byl kouzelný džin a jed nesl silnou stopu Šítárovy magie. Dračice měla ve svých dohadech pravdu. Za vším byl uražený kouzelník. Draka toto zjištění rozladilo. Nedokázal pochopit, proč mu to Šítár provedl. To se na něj opravdu tak naštval? Už spolu přece obchodují tak dlouho a dá se říct, že k oboustranné spokojenosti. Tímhle činem ale kouzelník překročil hranice drakovy tolerance. Jak stál nad mrtvým funěm, rozhodl se ukončit se Šítárem všechny styky. Pak zalezl do jeskyně a naordinoval si dvacet čtyři hodin spánku.

Po stanovené době se vzbudil a podrbal se na ocase. Nepomohlo to. Podrbal se znovu a ocas ho začal nepředstavitelně svědit. Co to sakra je? Něco ho muselo kousnout. Ale co? Provedl podrobnou prohlídku jeskyně. Pak objevil maličké hbité ještěřičky obalené temnou magií. Byl si jist, že se sem musely dostat během jeho spánku. Obětoval trochu magie na vizualizaci doby, kdy odpočíval. Zlostně odfrkl, když zjistil, kdo mu tam ty malé škůdce nasadil. To tedy byla poslední kapka!

Pokusil se je pochytat, ale jejich rychlost byla neuvěřitelná. Zkusil to s magií a s úžasem pozoroval, jak radostně absorbují použitou magii. Teď rozhodně neměl čas zabývat se tak problematickým lovem. Asi bude muset chvilku bydlet někde jinde. Rozdrbal svůj ocas téměř do krve, ale svědění neustávalo. Trochu ho to rozčilovalo. Původně si představoval, že bude před rituálem v lepší kondici. Navíc ještě musí akustickou jeskyni vyčistit od nežádoucích rušivých vlivů, všechno si tam nachystat a aspoň chvíli meditovat, aby si srovnal vlastní magickou rovnováhu. A ještě chvilku se vyspat. Hlavně někde, kde ho nepokoušou ty potvory, co mu do jeskyně nasadil ten zatracenej Šítár.

Následující den měl všechno připraveno. Dokonce posílil ochranu u vchodu do jeskyně, aby mu tudy bez jeho vědomí neproklouzl někdo nepo­zvaný. Doufal, že všechno proběhne v klidu a bez problémů. Pak dal zprávu dračici, že může přivést svého syna a dívku, kterou adoptovali jednorožci.

Venku už se schylovalo k večeru, když všichni tři dorazili. Mladí byli viditelně nervózní. Horo doufal, že je to přejde. Potřeboval, aby se dokázali uvolnit a aby mu důvěřovali. Zuřivý Plamen se ještě vrátil ven, aby si odskočil. Po jeho návratu dal dračí mág pokyn, aby ho následovali a vedl je směrem k akustické jeskyni.

Náhle Horo vycítil narušení vstupu do jeskyně. Svým magickým zrakem dokázal i odtud odhalit přítomnost každého živého organismu. Původně tam byly jen bleskurychlé ještěřičky. Nyní dovnitř vstoupili dva lidští vetřelci. Plížili se napříč jeskyní a schovávali se za směšně naivními ochrannými kouzly. Horo se hrubě naboural do jejich myslí. Zareagovali naprosto rozdílně. Ten první otevřel svou mysl dokořán, zatímco jeho společník vztyčil silné zábrany. Drak znechucený faktem, že ho někdo vyrušuje v tak nevhodnou chvíli, usoudil, že ho ztrestá za drzost. Vtom se od skrytého vetřelce odpojila další, mnohem menší bytost. No tohle! Snad si s sebou vetřelec nevzal nějakého zvířecího mazlíčka, podivil se drak a zaváhal s útokem, protože malý tvor se mihl jeskyní neobvykle rychle. Vzápětí vyhasl život jedné z kousavých potvůrek. Doufám, že to byla ta, co mě hryzla do ocasu, pomyslel si Horo se zadostiučiněním a znovu zaváhal s útokem na uzavřenou mysl mladíka. Oba vetřelci se mezitím přiblížili k sobě a zdálo se, že komunikují. Drobný tvor dohnal další ještěřičku, zabil ji a vysál z ní temnou magii. Mladík náhle začal spouštět zábrany ve své mysli. Sice prokazatelně nerad, ale udělal to. Oba dva nyní stáli v jeho jeskyni s otevřenou myslí, kde si drak mohl přečíst, že tu jsou kvůli dívce, protože dostali za úkol na ni dohlédnout a chránit ji.

„Dobrá,“ oslovil je na dálku Horo, „pojďte dál, ale do ničeho se nepleťte a do ničeho nezasahujte. Jinak byste mohli ohrozit tu, na níž vám záleží.“

Za ty dvě zabité potvůrky jim byl ochoten odpustit tajný vpád do svého soukromí, pokud se budou chovat slušně. Navíc si v jejich mysli přečetl i to, že je sem pomáhali bez vědomí dračice propašovat právě Plam a Hanka. Přáli si mít diváky? Proč ne, pokud to chtějí risknout, ať je po jejich. Tomu vstřícněj­šímu vetřelci obtiskl do mysli cestu, kterou se mají dát, aby se mohli dívat a nepřekáželi.

Zatím dračici, Hanku a Plama dovedl do akustické jeskyně. Krátce s dívkou pohovořil o jejím ochranném bloku v mysli, pak se dračice zeptal, zda chce být s nimi uzavřena v magickém poli, nebo zda bude hlídat vně kruhu. Karmaneuduna si zvolila čekání mimo.

Horo pokynul mladému drakovi a dívce, aby se postavili na určená místa v prostoru jeskyně. Pak nad nimi spletl magickou síť, která se po chvilce proměnila v jakousi průhlednou duhovou bublinu. Ta se klenula vysoko nad jejich hlavami a oddělovala je od okolního světa.

„V této chvíli jsme, dalo by se říct, v jakémsi magickém vakuu,“ řekl jim Horo, „nyní se prosím maximálně uvolněte a odložte své zábrany. Ničeho se nebojte, pomalu začnu posilovat vaše propojení. Prý jste velice dobří přátelé, takže předpokládám, že vám to bude příjemné.“

Oba oslovení se uklidnili a otevřeli dračímu mágovi svou mysl. Ten zaměřil svou plnou pozornost na jejich rozdílné osobnosti. Krok za krokem se přinutil vnímat propletená vlákna lidské a dračí podstaty. Jemně začal spojovat mysl draka s dračími vlákny v mysli dívky a pak pokračoval s lidskými prvky v dračí mysli.

Hanka a Plam ucítili úžasné splynutí svých myslí. Ještě nikdy si nebyli tak blízko. Jako by se tu stali jedinou bytostí. Vzájemný cit proudil jejich žilami jako životodárný oheň. Bylo to neuvěřitelně krásné. Vychutnávali ten pocit plnými doušky a nic jiného nevnímali, dokud je Horo neoslovil.

„Vaše vzájemné propojení je nyní téměř dokonalé. Je čas vyměnit si to, co se do vašich osobností dostalo při náhodném přesunu v dětství. Plamen by měl do své mysli pomalu vtáhnout modře světélkující vlákna a Hanka se pokusí převzít všechna růžová. Nespěchejte a pomaličku si přitahujte k sobě tu část osobnosti, která se ukrývá v mysli toho druhého.“

„Moment,“ ozval se Plam, „matka hovořila něco o vylepšení mých dračích vlastností.“

„To souhlasí,“ přikývl Horo, „až se ti vrátí zpět to, co má ve své mysli dívka, rozhodně to tvým dračím vlastnostem prospěje.“

„Zdá se, že jsem zcela nepochopil, o co tu půjde,“ ozval se znovu Plam, „znamená to snad, že Hanka úplně přijde o všechny dračí schopnosti? A z mé mysli že zmizí takové lidské pocity, jako je radost z umění a tak podobně?“

„Ano. To je přesně to, oč mě tvá matka požádala,“ trpělivě přikývl Horo.

„A co když Hanka nenávratně ztratí schopnost dračího dorozumívání?“

„Je velice pravděpodobné, že už to nikdy umět nebude.“

„Já nesouhlasím. Nesouhlasím s výměnou. Jedině že by Hanka sama chtěla zpět své lidské vlastnosti. Pokud by jí to udělalo radost, jsem ochoten k výměně přistoupit.“

„Ale já to přece dělám kvůli tvé matce a tobě,“ namítla Hanka, „hodně vám oběma dlužím. Souhlasila jsem s výměnou, protože jsem myslela, že ty o to stojíš, Plame.“

„Takže kdyby ses měla rozhodnout sama za sebe, tak bys nic neměnila?“ ujišťoval se její dračí přítel o tom, zda dobře rozuměl.

„Jsem spokojená s tím, co bylo. Netoužím po změně.“

„Ani já nechci nic měnit. Náš vzájemný vztah je jedinečný, nechci o něj přijít. Také jsem spokojený s tím, jak to je teď. Kdyby mi matka pořádně vysvětlila, oč půjde, nemuseli jsme podnikat tenhle rituál. I když na druhou stranu bylo naprosto úžasné pocítit tak hluboký vzájemný kontakt,“ prohlásil Plam a pak se otočil k dračímu mágovi, „moc se omlouvám, ale nic mezi sebou měnit nebudeme.“

Horo se usmál. I on cítil jejich hluboké citové propojení a nepřekvapilo ho, že si chtějí zachovat svou výjimečnost. Dokonce s nimi tiše souhlasil.

„Tenhle rituál je založen na dobrovolnosti,“ řekl, „je zcela na vašem rozhodnutí, co si vyměníte a co ne.“

„V tom případě asi musíme konstatovat, že jsme hotovi,“ rozhodl Plam.

„Dobrá,“ přikývl dračí mág, „tak zůstaňte ještě chvíli v klidu a já zase pomalu rozpojím vlákna, která jsem aktivoval. Je potřeba to udělat jemně, abyste z toho neměli šok.“

Horo se pustil do choulostivé práce uvést zase vše do původního stavu a rovnováhy. Cítil, jak ho akce magicky vyčerpává a byl rád, že už bude konec. V zádech cítil pohledy nepozvaných chlapců, oba přihlíželi z chodby, která ústila poměrně vysoko nad podlahou jeskyně. Byl rád, že se nehýbali a zachová­vali klid. Docela by ho zajímalo, zda o nich ví i dračice.

To, co se stalo v příštím okamžiku, nečekal ani náhodou! Magický úder byl tak silný, že dračího mága stálo všechny síly udržet ochrannou bariéru ve stabilitě. Útok směřoval proti dračici. Horo si uvědomil, že autorem útoku byl kouzelný džin. Zasáhl nepozornou Karmaneudunu a způsobil jí výpadek vědomí a ochrnutí. Horo se snažil ze všech sil udržet kontrolu nad dokončením rituálu. Pokusil se urychlit rozplétání myslí svých dvou svěřenců. Jen velice matně vnímal, jak se nepozvaní chlapci pohnuli. Jeden zkoušel sešplhat dolů, druhý vyrazil chodbou pryč. Dál už neměl šanci je sledovat, protože džin rozevřel ochrannou bariéru a vpustil dovnitř svého pána Šítára. Pak i on proklouzl otvorem k nim a bariéru zacelil.

„Co si myslíš, že děláš?!“ zasyčel Horo na kouzelníka.

„Jen jsem si přišel pro to, co mi dlužíš! Chci tu holku,“ poručil si Šítár.

Horo uvolnil poslední spojovací vlákna a opět rozdělil Plama a Hanku na dvě osobnosti. Neměl v úmyslu kouzelníkovi dovolit, aby těm dvěma ublížil. Jenže přítomnost kouzelného džina byla problematická. Nemohl zcela jednoduše Šítára zneškodnit, když měl s sebou takovouhle magicky zdatnou ochranku. To by nemuselo skončit dobře. Horo zoufale hledal východisko. Vtom dostal nápad.

„I ty mi něco dlužíš,“ natáhl svou dračí tlamu ke kouzelníkovi, „přinejmen­ším omluvu za ty potvory, cos mi nasadil do jeskyně.“

„Omluvu? Cha! Nesmysl! Choval ses ke mně pohrdavě a přezíravě, nechtěl jsi platit. To se prostě mezi obchodními partnery nedělá. Tak jsem tady, abych si vzal to, co mi patří!“

„A co takhle kouzlo nejvyšší úrovně, co má ta holka ve své mysli? To bys nechtěl?“

„Nejvyšší úrovně?“

„Nejvyšší nezrušitelné úrovně. Jednorožci se ho tak bojí, že ho v její mysli opevnili nejpevnějšími zábranami. Já bych ho ale nyní dokázal výměnou přenést do tvé mysli, kdybys měl zájem,“ nabídl Horo.

„Co je to za kouzlo?“

Hanka a Plam s obavou sledovali jejich dialog, který probíhal tak, že ho bez problému sledovali všichni v jeskyni. Ne nadarmo se jí říkalo akustická. Co bylo vyřčeno nahlas, bylo slyšet až v přilehlých chodbách.

„Je to kouzlo, které dokáže likvidovat magii.“

„To nezní špatně. A dokážeš mě ho naučit, aniž by mě to zabilo?“ podezřívavě se zeptal Šítár.

„Dokážu ho přenést výměnou do tvé mysli, aniž bych nějak závažněji narušil tvou fyzickou kondici. Jen možná ucítíš menší únavu. Ale pokud budeš souhlasit, trvám na tom, že tímto kouzlem vyrovnám veškerý dluh, který u tebe mám. Tak co? Chceš to kouzlo?“

„Ano. Chci to kouzlo.“

„Dobře, tak se uvolni,“ kývl Horo a pak se otočil k Hance, „a ty pojď ke mně blíž. Tentokrát se potřebuji dotýkat tvé hlavy. Jestli nechceš, aby to bolelo, tak se také uvolni.“

Pak dívka uslyšela ve své mysli, jak Horo mluví skrytě jen k ní: „Nyní máš šanci se navždy zbavit svého prokletí. Neměj strach, já ten přesun dokážu uskutečnit, aniž bych tě ohrozil na životě. Jen to budu muset provést rychleji, než by bylo potřeba. Takže drž mysl otevřenou, i když to bude chvílemi nepříjemné.“

Hanka se skrz bublinu podívala na Rafana, který se pokoušel probudit dračici. Pak se ohlédla na Plama.

„Jdi do toho,“ pobízel ji její dračí přítel v duchu, „kdyby něco, hledej oporu u mě. Počkám tady s tebou, dokud to neskončí.“

Rafanův vztyčený palec jim naznačil, že dračice žije. Plam si zhluboka oddechl a povzbudivě mrkl na dívku. Ta se podívala do očí dračího mága a přikývla: „Jsem připravená.“

Horo jedním okem sledoval kouzelného džina. Ten zatím vypadal klidně a spokojeně. Jen se díval na dívku a občas zkontroloval zdravotní stav svého pána. Dračí mág sáhl na jeden magický kámen, aby dočerpal energii. Pracoval nejrychleji, jak dokázal. Přenesl část Hančiny mysli, aniž by se dotkl zábran jednorožců, do osobnosti Šítára a rozhodl se prázdné místo nahradit částí temné magie z mysli kouzelníka. Vtom ucítil, jak se do prostor za jeskyní přemístila nějaká bytost s velice silným potenciálem energie. Je možné, že by se sem nějak dostal jednorožec?

Rychle dokončil přenos a doufal, že to dívka fyzicky a psychicky zvládne. Tento druhý kontakt byl mnohem náročnější, než původní rituál. Už mu docházely síly, tak raději zrušil ochrannou bublinu, která je oddělovala od okolního prostoru jeskyně.

Mladý drak se vrhl ke své spící matce a spolu s Rafanem znovu zkoušeli zrušit její ochromení.

Dívka zůstala stát se skelným pohledem a zdálo se, že nevnímá. Šítár se svezl v bezvědomí na podlahu. Kouzelný džin u něj poklekl a kontroloval, jestli je živý. Zdálo se, že je to jen přechodná slabost. Posadil ho a opřel o jednu stěnu. Pak se s obavou ohlédl po Hance. O tu se ale právě staral Horo, tak to nechal na něm. Dračí mág se dotkl posledního kamene se záložní magií a snažil se v Hančině osobnosti uvést tělo i mysl do optimální rovnováhy.

„Cos jí to provedl?“ zařízl se do drakových myšlenek ostrý psychický kontakt jednorožce, který se tu náhle objevil spolu s druhým chlapcem. Jeho bílá srst svítila v okně skalního masivu jako sníh. Jen jedna černá skvrna na krku trochu narušovala celkový dojem. Stál na konci chodby a hleděl odtud přímo do očí dračího mága.

Ten se přestal věnovat dívce a nevlídně vzal na vědomí svého nejnovějšího nezvaného hosta. Uznal ale, že má nárok na odpověď: „Přenesl jsem prokletí zlého kouzla, které jste bariérami obstavili v její mysli, do mysli jednoho odporně neodbytného a záludného kouzelníka. Místo toho se teď za vašimi zábranami ukrývá solidní rezerva temné magie.“

„Proč zrovna temná magie?“ podivil se už mírnějším tónem R’íhan. Pocítil úctu k drakovi, který během chvíle dokázal vyřešit skrytý problém jeho dcery. Možná bylo přece jen dobře, že sem šla.

„Nic cennějšího ten lump ve své mysli neměl.“

„Rozumím. A co Hančiny dračí schopnosti? Jsou pryč?“ zeptal se starostlivě jednorožec a vyslal k netečné dívce proud léčivé energie.

„Nejsou. Nechtěli si s Plamenem nic vyměnit,“ sdělil mu s nádechem pobavení Horo, „její dračí podstata je stejná jako byla dřív a dává jí sílu. Umožní jí zvládnout i horší situace, než byla ta dnešní. A kdyby bylo nejhůř, může zbořit zábrany a třeba se jí někdy ten kus temné energie bude hodit. Rozhodně už se nemusí bát, že ji ve vypjaté situaci zabije vlastní magie.“

„Ačkoliv mi etika brání podobná kouzla schvalovat, jsem ti jako její rodič vděčný,“ poděkoval Horovi R’íhan.

„Chápu,“ mrkl drak, „ale ještě mi prozraď, jak jsi se sem ke mně dokázal dostat.“

„Ten chlapec, co přišel se mnou, mi poslal vizualizaci prostoru v chodbě a já díky tomu otevřel slepou bránu.“

„Velice riskantní...“

„S dětmi je to těžké. Když jsou v maléru, i rodiče dělají to, co by neměli.“

Sváťa mezitím sešplhal k Plamovi a Rafanovi.

Hanka se opřela o stěnu jeskyně a cítila se hrozně slabá. Zato Šítár se už začal probírat a mumlal nesrozumitelná slova.

„Na, zachraň svému pánovi život a navlékni mu to,“ hodil dračí mág kouzelnému džinovi antimagický náramek. Vron ho sebral a rychle poslechl. Nyní byl sice jeho pán bez magie, ale pořád to byl jeho pán a on se bude muset podřídit jeho příkazům. Měl obavu, co se stane, až se Šítár probere. Kouzelník se opravdu rychle vzpamatovával. Protřel si oči, podíval se na džina a chytil se za hlavu.

„Co se to, sakra, stalo? Jsem slabý jako moucha. A moje magie... Co se stalo s mou magií?! Proč mám tenhle náramek?!“

„Kvůli tomu kouzlu, co jsi chtěl, pane. Pamatuješ? Je nezrušitelné a bojuje proti magii. Bez náramku bys nepřežil.“

„To musí být nějaký omyl! Nemohu se obejít bez magie!“

„Budeš muset,“ naklonil k němu hlavu dračí mág a zašklebil se, „máš teď přesně to, o co jsi si řekl a koledoval.“

„Ty hnusnej plaze! Nenávidím tě. Všechny vás nenávidím. Ale já to tak nenechám!“

Kouzelník se zvedl a zavrávoral, až ho musel jeho služebník zachytit, aby neupadl.

„Jsi jen hloupý oblečený červ, který si neumí vážit dobrého bydla. U mě jsi skončil,“ zasyčel na něj Horo, „už nemáš nárok vůbec na nic.“

„Ta holka...“

„Slyšel jsi mě?! Vůbec na nic!!! Jsi bez magie, jsi bezmocný, tak už to konečně pochop.“

„Nejsem bezmocný, mám kouzelného džina! Džine, zabij tu holku!“ zařval Šítár na celou jeskyni.

„To nééé,“ otočili se svorně oba kluci a Plam.

Ve stejný okamžik vrhl Horo proti Vronovi magickou pěst, která džina odhodila stranou. Nikdo se v tu chvíli nedíval na Šítára, který vytáhl z opasku nůž a došel pomalu k Hance. Napřáhl se k ráně proti oslabené dívce, která jen chabě zdvihla ruku na svou obranu. R’íhanovi překážel ve výhledu Horo. Jediný, kdo dobře vnímal, co se děje, byl kouzelný džin. Sebral všechny své síly, vyhnul se dalšímu Horovu kouzlu a vrhl se do cesty svému pánovi.

„Ne, tohle nesmíš, pane!“ skočil před něj a srazil mu ruku stranou, až čepel nože zranila Šítára na stehně.

„Co? Co to děláš?“ překvapeně se na něj zadíval jeho pán a nechápal, jak je možné, že se džin obrátil proti němu. Zmateně o několik kroků ucouvl. Nechápal to ani Horo. Ale neměl čas se nad tím zamyslet. V jeho mysli znovu zazvonil poplach. Přicházeli další nezvaní hosté. Už neměl sílu zjišťovat, kdo to je. Rezignoval. Dnešní den se mu stejně částečně vymkl z pracek. Však se za chvíli uvidí, kdo dorazil.

I jednorožec otočil hlavu směrem, odkud se blížila návštěva, vyzařující silnou magii, a zdálo se, že zkouší určit totožnost příchozích.

„Vrone?“ zmohla se konečně oslabená Hanka na slovo.

To už ale kouzelný džin začal ztrácet sílu. Poklekl k dívce, která se stále ještě opírala o skálu. Vzal do dlaně talisman, který měla na krku.

„Moje paměť,“ řekl tiše, „třeba si ji jednou dokážeš přečíst. Mám tě rád. Nejspíš už se neuvidíme. Snažil jsem se svou přísahu splnit, jak nejlépe to šlo. Omlouvám se, jestli to nebylo dost.“

„Vrone,“ zašeptala a naklonila se, aby podržela hroutící se tělo kouzelného džina, které zvolna ztrácelo své obrysy. Sváťa a Rafan mezitím přiběhli a nyní poklekli k ní a smutně sledovali odchod svého magického přítele, který byl řízením osudu v poslední době sluhou jejich nepřítele.

„Tys, tys,“ rozčileně se zakoktal Šítár, když konečně pochopil, co se tu děje, a zbledl vzteky, „tys mi ukradla džina!“

V ruce stále ještě svíral nůž. Znovu se vrhl kupředu, aby ztrestal holku, kvůli které se mu právě teď hroutí život. Rafan ale zareagoval velice rychle. Dokonce dřív, než si kouzelníkova pohybu všiml Horo nebo jednorožec. Švihem mu vyrazil nůž, jednu ránu pěstí mu uštědřil do žaludku a druhou do zubů. Kouzelník upadl. V té chvíli sem dorazili další nepozvaní návštěvníci.

„Rafe, Hanko, Sváťo, jste v pořádku?“ rozhlédl se Nik po jeskyni jako první.

Za ním vstoupil Demit a pohlédl na Šítára, který se těžce zdvihal ze země.

„No vida,“ povytáhl Bdělý překvapeně obočí, „ušetřili jste nám práci.“

Pak udělal drobné gesto a zdeptaný kouzelník se jako loutka namáhavě postavil, odkráčel na kraj chodby, aby tam netečně se skelným pohledem čekal.

Pak Demit obešel bezvládnou dračici, až se dostal k její hlavě. Položil dlaně na zavřené dračí oči a malou chvilku v té pozici setrval. Sotva odstoupil, Karmaneuduna zamrkala. Vzápětí se zdvihla a začala se nervózně rozhlížet. Plam se radostně otřel o její krk.

„Mysleli jsme, že tu začíná nějaká válka,“ řekl Nik kamarádům, „tolik magických výkyvů za sebou už jsme neviděli pěkně dlouho. Ostatní ochránci čekají v plné pohotovosti, jestli je nepovoláme do boje.“

Vtom se na podlaze sešli všichni tři přítomní tulíci. Plavík vypískl a vyrazil bleskovou rychlostí do chodby. Demitka s Lotrandou ho bez sebemenšího zaváhání následovaly. Jejich lidští partneři jen překvapeně otočili hlavu, odevzdaně vzdychli a nechali je být. Stejně jim vysvětlování zdejších událostí nejspíš zabere hodně času. Tahle poněkud dlouhá a náročná noc asi hned tak neskončí.

Horo zaznamenal zvýšený pohyb po své obytné jeskyni. Zaměřil tam svou pozornost a s údivem zjistil, že tulíci právě zlikvidovali zbylé svrbilky. Potěšeně se usmál a pomyslel si, že je to slušný honorář za jeho kouzla. Teď už jen toužil zalézt někam, kde nepotká živáčka a zůstat tam aspoň půl roku. Rozhodl se, že už nikdy nikomu neslíbí podobnou magickou pomoc. Není nad to, když je drak sám a nikdo se mu v jeho jeskyních neplete pod nohy. Tohle shromáždění mu působilo bolest hlavy a nutnost vysvětlovat, co magicky upravil, ho znechuco­vala. Těšilo ho jen to, že dívka už se vzpamatovala a začala si hlasitě povídat s kamarády.

Do diskuse o tom, zda je nutné Šítára vyhostit někam na ostrovy, se Horo plést nehodlal. Osud jeho bývalého obchodního partnera mu byl lhostejný. Od něj už dostal, co si zasloužil, a tím přestal pro dračího mága existovat. Když nakonec všichni odešli, zamířil Horo k Temné studni, kde nejdříve obnoví své magické síly. Rozhodl se tam co nejdéle odpočívat a příští měsíce věnovat studiu nepřístupného ponurého místa. Už se těšil na klid a nerušenou samotu.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:17

Komentáře: