Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Konec trestu

Rada Bdělých měla tentokrát na programu tři složité případy. Jako první projednávali kouzelníci spor o území mezi zelenými a rudými draky. Dnes se tu sešli ve třech, takže hlasování bylo jednoduché. I když spor rozhodli, měli pocit, že rozhádané strany stejně nebudou spokojené a bude třeba se zvýšenou pozorností dohlédnout na klid ve sporné oblasti.

Druhá záležitost, o které se potřebovali poradit, byla žádost několika měst, aby ochránci vytvořili speciální skupinu, která by přešetřila nelegální použití magie při obchodních jednáních.

„Proč by do toho hned měli tahat ochránce? Copak si nemohou najmout mága, který by při uzavírání smluv dával pozor na ovlivňování a jiné nepatřičné chování?“

„No, to je právě ten problém. Oni si ho najali, ale protistrana ho taky ovlivnila.“

„Je to jisté?“

„Podle toho, jak jsem do smlouvy zběžně nahlédl, tak ano. Ty podmínky už hraničí s drzosti. Neumím si představit, že by je někdo dobrovolně podepsal.“

„Dobrá. Kolik na to nasadíme lidí?“

„Navrhoval bych dva u nás a dva u vás. Prý jsou ti podvodníci docela aktivní a drzí, tak snad nebude problém je načapat. Akorát, že operují na značně velkém území.“

„No tak jo,“ vzdychl třetí Bdělý, „taky vám přidám dva lidi. Ale nemohu je uvolnit na delší dobu, než na měsíc.“

„Snad to bude stačit.“

„A co tu máme jako třetí bod?“

„Chci ještě jednou projednat kauzu Šimon Tatar.“

„Cože?“ zamračil se Demit. „U něj je přece všechno jasné. Má na svědomí několik životů mezi draky a ještě mnohem víc mezi lidmi. Jeho nebezpečné pokusy ohrožovaly všechny kolem něj. Tu ztrátu magie, která ho postihla, si zasloužil! A to vyhoštění je vlastně ten nejmírnější trest, který mohl dostat!“

„Nerozčiluj se, Demite, tohle všechno my dobře víme a tvé rozhodnutí respektujeme. Taky jsme rádi, že už konečně zmizí starosti ohledně podivných epidemií. Jen jsme chtěli navrhnout, aby mu byla před deportací vymazána paměť.“

„Ale to už pak jeho vyhoštění ztratí účinek trestu.“

„Když se nebude užírat nenávistí k těm, kteří mu vzali magii a jeho existenci tady, má větší šanci se na ostrovech začlenit do normálního života.“

„Jsem proti, on není typ člověka, který se dokáže začlenit mezi slušné lidi,“ mračil se dál Demit.

„Máš smůlu. Právě jsme tě přehlasovali.“

Demit pokrčil rameny, zdvihl se k odchodu a zavolal k sobě tulíka.

„Ještě se posaď, příteli, máme tu ještě jeden dodatečný bod. Rada Bdělých dosud neskončila.“

Stařík se trochu trucovitě znovu posadil, ale pak si uvědomil, že se chová dětinsky: „Omlouvám se. Šítár mi dlouho pil krev a stala se z toho trochu osobní záležitost. Měl jsem se zdržet rozhodování o něm.“

„To je v pořádku.“

„A co máme jako dodatečný bod?“

„Takovou malou kuriozitu. Musíme po skončení trestu rozhodnout o osudu jedné osoby.“

„Co máš na mysli?“

Bdělý se zdvihl, došel ke dveřím, vydal krátký pokyn a po chvíli se vrátil s kouzelným džinem.

„Za celý svůj život jsem ani neslyšel ani nečetl o případu, že by se kouzelný džin dokázal vyvázat ze své kletby. Tomuhle se to podařilo. A protože to byli Bdělí, kteří ho odsoudili k této bolestivé existenci, musíme znovu otevřít jeho případ a rozhodnout, co dál.“

„Jak se jmenuješ?“

„Já už nejsem tím, kým jsem býval. Nyní se jmenuji Vron a nikým jiným být nechci.“

„Dobrá, Vrone, respektujeme tvůj výběr. Opět sis vydobyl právo být člověkem. Před tebou se otvírají dvě možnosti. Takže za prvé: budeme-li zánik tvé existence v roli kouzelného džina hodnotit jako smrt, narodíš se znovu jako každý jiný člověk a získáš šanci vyrůst v normálního vyrovnaného jedince.“

„A ta druhá možnost?“

„Ta je trochu složitější. Navrátíme tě do existence, ze které tě náš trest vytrhl. Ale bude to jakýsi protipól toho, co bylo před kletbou. Mučil jsi a zabíjel lidi, ničil jsi všechno kolem sebe. Nyní bys musel přijmout poslání chránit lidi, bránit jejich životy a pomáhat jim s dobrými nápady a ochranou slabých. Pokud bys to nedělal, narušila by se rovnováha tvých životních sil a zemřel bys. Osobně si myslím, že je výhodnější tuhle kapitolu uzavřít a zvolit novou existenci.“

„Když zvolím pokračování, budu si pamatovat něco z toho, co jsem zažil jako kouzelný džin?“

„Ne, to si nebudeš pamatovat, ale možná v tobě zůstane zlomek magických schopností.“

„Nebudu si pamatovat ani tu, které jsem přísahal?“

„Ne.“

„Ale budu se s ní moci ještě setkat?“

„To není vyloučené. Ale nepoznáte se navzájem.“

„Ale ona mě vysvobodila! Vzpomínka na ni v mé mysli svítí jako slunce. Nemohl bych si na ni aspoň maličko pamatovat?“

Bdělí se na sebe podívali a zřejmě diskutovali v duchu.

„Dobrá,“ přikývl Demit, „necháme ve tvé mysli slabý otisk její osoby. Sice si na ni pamatovat nebudeš, ale když ji potkáš, bude ti připadat sympatická a známá.“

„Tak jo,“ usmál se na něj Vron, „volím pokračování své existence.“

„Hloupý výběr,“ zamumlal tiše jeden z Bdělých, ale Demit s ním v duchu nesouhlasil. Sympatizoval s Hankou a věděl, jak hluboká byla její vazba na kouzelného džina a jak těžce nesla, že právě ona byla tou vyvolenou, která mu nosí smrt.

Všichni tři Bdělí obstoupili vysvobozeného kouzelného džina, aby přivolali zpět jeho lidskou podstatu, která byla na počátku jeho trestu potlačena a zmražena v čase. Při magické proměně džina na člověka naklonil Demit směr návratu Vrona mezi lidi tak, aby se jako člověk ocitl v Santareně. Ostatní dva Bdělí nad jeho postrčením přimhouřili oko. Vron byl vybaven doklady vysloužilého vojáka, který byl po zranění hlavy propuštěn ze služby. Demit mu dal na cestu váček s penězi a do něj vložil vizitku nabízející ubytování v Kouzelných zahradách. Co bude dál už záleželo na tom, jak se svým životem naloží sám Vron.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:17

Komentáře: