Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah

Vzhůru na oslavu

„Uf, to je vedro,“ vzdychl Sváťa, když před doupětem čekali na Karmaneudunu.

„Tak se proleť,“ kývl Rafan směrem ke Sváťovu prknu, „to člověka trochu ochladí.“

„Tebe možná, ale já jsem po jízdě vždycky zpocenej jak mokrá myš. Kdyby nás měl na povel Plam, požádal bych ho, aby nás napřed vzal k jezeru, abychom se vykoupali.“

„To není problém. Můžeš o to požádat i mě,“ zaduněl hlas dračice, až Sváťa leknutím nadskočil, „jestli je přání všech, klidně vás tam vezmu.“

„Jezero by bylo fajn,“ přikývla Hanka.

„No dobrá, tak k jezeru,“ otevřela dračice bránu a za chvilku už odkládali na zem věci a svrchní oblečení.

„Jupí,“ zařval Rafan a i s Plavíkem se vrhl do vody. Hanka ho vzápětí následovala a po rozběhu vklouzla do vln ladným delfíním skokem. Jen Sváťa nejdřív zkoumal teplotu vody, než se pomalu ponořil za nimi. Plavání stále ještě nebylo jeho nejsilnější stránkou, i když i on se u sirén tu a tam něco naučil. Zato Rafan s Hankou se vzájemně stahovali pod vodu, honili se, cákali a jakmile pod hladinu vklouzlo Plamovo dračí tělo, oba se zachytili dračích křídel a nechali se táhnout hluboko pod hladinu. Po chvíli se do vzduchu vznesla i Karmaneuduna a rovnou z rozletu i ona vklouzla s částečně složenými křídly pod vodu. Bylo to opravdu velice příjemné. Plam po koupeli vylezl na trávu na sluníčko a rozložil tam svá křídla k vysušení. Hanka se opřela o jeho tělo a vystavila se také hřejivým slunečním paprskům.

„Hezká idylka,“ odfrkla Karmaneuduna, když také vylezla z vody, „ale teď na to není čas.“

Pak mávla ledabyle tlapou a všechny magicky vysušila.

„Chtěla bych do útulku letět,“ mrkla Hanka toužebně na své prkno.

„No dobrá,“ souhlasila dračice, „ale ne odtud. Otevřu vám bránu někde blíž, abychom nepřišli pozdě.“

Karmaneuduna je všechny vysadila asi půlhodinku od cíle cesty a sama pak prošla branou přímo k útulku.

„To je úžasný, Rafe. Jak za starých časů,“ radovala se dívka z letu ve společnosti dračího přítele. Sváťa za nimi poněkud zaostával, ale snažil se.

„Hele, támhle jsou na prknech nějací malí kluci,“ ukázala Hanka kamarádovi, když už byli blízko útulku.

„No jo, fakt. Hele, není to náhodou Tom a Sam?“ radostně se na dívku otočil Rafan.

„Asi jo. Myslím, že máš pravdu. To znamená, že Sam už je v pořádku. No to je paráda!“

„Co to sakra vyvádějí?“

Hanka přepnula na magické vidění a zděsila se. Chlapci po sobě vrhali jedno kouzlo za druhým. Občas některý z nich zakolísal, když nestihl odrazit vše, co letělo jeho směrem.

„Vidím funě. Asi za nimi někdo jede,“ ukázal Rafan dozadu za kluky.

„Já mezi ně vlítnu a ony je ty legrácky přejdou,“ navrhl Plam.

„To je skvělej nápad,“ nadchnul se Rafan, „a až spadnou z prken, tak já budu chytat Toma a ty, Hanko, chyť Sama.“

„No jo, ale kterej z nich je Sam?“ volala dívka, když už drak s jejím kamarádem vyrazili kupředu.

„Jó, to kdybych věděl!“ zazněla Rafanova odpověď.

Otočila oči v sloup a rychle se pustila za nimi. Ty jejich nápady jsou někdy fakt uhozený!

Nálet černého draka malé kluky skutečně vyvedl z míry i z rovnováhy. Koutkem oka Hanka zachytila obraz Toma, jak ztrácí kontrolu nad prknem, padá, a jak ho Rafan zkušeným pohybem zachytil a přitiskl na prkno před sebe. Drak se téměř otřel i o Samovo prkno. Kluk se snažil vyrovnat, ale pak ho dostihlo kouzlo, které ho pronásledovalo. Podklesly mu nohy a Hanka měla co dělat, aby ho v krkolomném pádu zachytila. Čapla ho za pásek u kalhot a málem mu ty kalhoty svlékla. Neobratně ho přitáhla k sobě a zbývalo jí jen málo prostoru, aby nad zemí prkno vyrovnala. Sklouzla do oblouku, ale tam se jí připletl fuň a neznámý muž na jeho hřbetě. Musela stopnout prkno, aby neublížila zvířeti a přepadla setrvačností i s chlapcem dopředu. Muž ale stihl sklouznout ze sedla a oba je zachytil do náruče. Ani on to ovšem neustál a padl s nimi na záda. Hanka i Sam přistáli na něm do měkkého. Muž jen tiše hekl a zalapal po dechu.

„Jste v pořádku, pane? Same, není ti nic?“ starala se Hanka.

Kluk k ní otočil rozzářený pohled: „Až na to, že na mně ležíš, mi fakt nic není.“

Hanka chtěla vstát, ale zadržela ji šňůrka amuletu. Podívala se, kde vázne, a zjistila, že její kámen pevně svírá v dlani ležící muž. Uvolnila Sama, aby mohl vylézt a pak se podívala na muže. Pokusila se jemně vytáhnout svůj amulet z jeho ruky, ale nešlo to. Měl zavřené oči, ale cítila, jak dýchá.

„Haló, pane, je vám něco?“ jemně s ním zatřepala.

To už vedle nich přistál Rafan s Tomem a hned za nimi dosedl na zem i Plam. Oba chlapci se přikrčili za Rafana. Ten je ale odstrčil a sklonil se k Hance, aby se podíval, proč dosud nevstala. Když zjistil důvod, vzal mužovu ruku a pokusil se z ní kámen vypáčit. Drak cítil Hančinu úzkost a také k nim natáhl hlavu.

Vtom muž otevřel oči a uvolnil Hančin kámen.

„Ahoj, Plame,“ řekl vlídně drakovi a přesunul pohled na mladíka, „ahoj Rafe, to je dobře, že jsi Hance vrátil hodinky a moji paměť.“

Všichni strnuli jako solné sloupy. Ten muž byl bezpochyby člověk, ale...

„Vrone?“ zeptal se nejistě Rafan. Tulík na jeho rameni šmejdil a radostně mísil své čiřikání se slovy: „To je on, je to on, je to tak.“

Hanka stále ještě nevěřila. Magický zrak ji informoval, o tom, že je to člověk s velikou magickou aurou, kde sice v základech převládalo temné spektrum, ale bylo nějak podivně propleteno a provázáno světelnými vlákny. Zkusila dračí kontakt, ale i ten se lišil. Tohle nebyl džin, byl to někdo jiný, kdo si přečetl jeho paměť.

To už u jejich skupinky přistál i pomalejší Sváťa. Natáhl se přes dvojčata, aby lépe viděl, ale stejně zatím nechápal, o co tu jde. Teprve díky magickému vidění zaregistroval něco, co nečekal. Na tom ležícím chlapovi bylo něco důvěrně známého.

Muž vzal do dlaní Hančinu ruku. Ta se náhle zastyděla a slezla z jeho těla, na kterém doposud seděla. Muž ale její ruku nepustil. Také se zdvihl do sedu a díval se jí do očí.

„Ty jsi ve mě věřila jako první. Dala jsi mi důvěru, i když ses dozvěděla o tom, že jsem zabil své děti a jejich matku. Byla jsi maják na mé dlouhé pouti plné bolesti. Ukázala jsi mi cestu ke svobodě. Nyní už žádného pána nemám a je ze mě člověk,“ snažil se hovořit srozumitelně, ale znělo to spíš naléhavě.

„Je to on, je to on,“ pokřikoval na ni Plavík.

„Dovol, abych se ti představil. Jmenuji se Vron, a i když nenosím prsten kouzelníků, pár drobných magických schopností mi zůstalo. Díky nim jsem poznal svou paměť, kterou nosíš jako amulet. I když cítím, že mi stále ještě nevěříš, je to tak. Kouzelný džin už sice nejsem, ale můj vztah k vám se nezměnil.“

Hanka se otočila na Rafana a Sváťu.

„Věř mu,“ řekl Sváťa.

„Věř tulíkovi,“ kývl Rafan.

Hanka vyprostila ruku a vstala: „Nevypadáš, jako on.“

Muž se také zdvihl ze země a smutně vzdychl: „To je mi líto.“

„Ale máš stejné oči,“ usmála se najednou a se slzami v očích ho objala.

Muž ji k sobě přitiskl se stejnou vřelostí a možná, že slzy zradily i jeho, protože zavřel oči a schoval obličej do dívčiných rozcuchaných vlasů.

„Vrone... Přísahej, že už mi neodejdeš.“

Pustil ji z objetí, vzal ji za bradu, aby jí viděl do obličeje, a vážně prohlásil: „Momentálně se nikam nechystám. Neboj se.“

Náhle Plam natáhl tlapu a cvrnkl drápem Sama do prsou, až chlapec odlétl metr dozadu.

„Co to děláš, Plame?“ napomenul ho Sváťa a natáhl ruku, aby Samovi pomohl vstát.

„Zkouší na mě temná kouzla,“ zamračil se drak zblízka na chlapce.

„Same,“ vlepil chlapci Vron pohlavek, „dneska už těch lumpáren bylo dost! Jestli toho okamžitě nenecháš, poradím dědovi, jak tě zavřít do pokoje, abys celou slavnost nemohl ven.“

„Promiň, Vrone, já už toho fakt nechám. Jen jsem byl zvědavej, jestli jsou draci opravdu tak odolní proti magii, jak se říká.“

„A co měla znamenat ta honička na prknech?! Děda vám tyhle hry přece zakázal!“

„Ale Vrone, u nás na škole je tahle zábava normální. Když nebudeme trénovat, tak nás na začátku příštího školního roku všichni převálcujou.“

„Jenže jestli se vám v době, kdy vás hlídám, něco stane, tak děda převálcuje mě! Takže toho koukejte nechat!“

„No jo, tak jo, už se nezlob,“ vzal ho za ruku Sam a podíval se na něj nevinným odzbrojujícím pohledem. Vron mu rozcuchal vlasy a kývl na oba malé kluky, aby si šli najít svá supervolonová prkna.

Pak se otočil k Hance: „Zachariáš mě čirou náhodou zaměstnal a teď tu mám na starosti tyhle dva rošťáky. Dřív už sice byli divocí, ale teď jsou ještě navíc i nebezpeční. Mojerana to s nimi nemá snadné. Ještě že si pro ně zítra přijedou jejich rodiče. Tihle dva by připravili o nervy i kouzelného džina.“

„Zachariáš neví, kdo jsi?“

„No, hádám, že to nejspíš tuší. A dost možná, že mě sem přivedl právě kvůli tomu, aby vyzkoušel, jestli poznám svůj paměťový kámen. Ale měli bychom si pospíšit do útulku. Slavnost už je připravena a čeká se jen na vás.“

„No, však už mám taky hlad!“ řekl Sváťa, nevšímaje si obličejů, které mu za zády dělali kamarádi.

„Takže na prkna a hezky spořádaně zpátky domů,“ zavelel Vron poté, co se se svými prkny vrátili Tom a Sam.

Když se konečně objevili v útulku, přivítali je všichni jejich známí a Hanka běžela obejmout R’íhana, L’galu a P’ujiba, kteří se také dostavili. Bylo skvělé si popovídat se všemi, které tak dlouho neviděla. Po podobné chvíli toužila od okamžiku, kdy ji uklidili k sirénám. Pak pozornost všech přítomných k sobě upoutal Giro krátkým zacinkáním na požární zvon. Všichni polekaně zdvihli hlavu, ale když viděli, jak se strážce usmívá, zase se uvolnili. Giro všechny hlasitě oslovil:

„Vážení přítomní, dovoluji si prohlásit naši dnešní oslavu za zahájenou. Pro ty, kdo ještě nevědí, co všechno tu slavíme, připomínám, že naši malí pomocníci, no možná už nám trochu za tu dobu vyrostli, ale to nic nemění na faktu, že se jim podařilo úspěšně zakončit základní magické vzdělání. Všichni jim tu pochopitelně blahopřejeme. No a dalším oslavencem je dnes můj švagr Nik, který oznámil zasnoubení s Paulou. I jim srdečně blahopřejeme a věříme, že jim láska vydrží nejen do svatby.“

Hanka se ohlédla po kamarádce, která si s Nikem vyměnila rozzářený zamilovaný pohled.

„Nezasnoubíme se taky?“ vzal ji kolem pasu zezadu Sváťa a pak hbitě se smíchem uhnul před Hančinou pádnou rukou.

„Ale já to myslel vážně. To bylo vyznání lásky,“ s ohníčky v očích oznamoval Hance z dostatečné vzdálenosti.

„Hele, brácho, nech si ty legrácky na jindy, jo?!“ houkla na něj a šla se podívat za Plamem.

„Ona mi nevěří,“ vzdychl Sváťa a otočil se na Rafana.

„Ještě jsi pro ni moc mladej, dej jí trochu času, třeba na to jednou přijde sama, že jsi pro ni ten pravý.“

„Ty věříš tomu, že na to přijde?“

„Nesmíš na ni moc tlačit. Hanka kolem sebe potřebuje prostor a volnost. Zatím chce být jen kamarádkou, tak jí to neber, nebo se ti začne vyhýbat.“

„Asi máš pravdu. Ale jak to má člověk vydržet, když ji má rád?!“

„Jestli ji máš opravdu rád, tak je to především ve tvém zájmu. Poskytni jí čas a kamarádské zázemí. Možná jednou přijde chvíle, kdy ona sama bude chtít i něco navíc. Počkej si na tu chvíli. Věř zkušenému bráchovi, stojí to za to, když se to povede.“

„Tak jo, věřím ti. Zkusím to nezkazit.“

Hanka si zatím povídala s Plamem a litovala, že nemohou zůstat v útulku déle. Nakonec se přišla rozloučit i Karmaneuduna.

„Díky za ty dva týdny, které jsme u vás mohli strávit,“ řekla Hanka, „asi by vám měli poděkovat i kluci. Kde sakra vězí?“

„Támhle,“ ukázal Plam na místo, kde se Sváťa a Rafan bavili.

„Jsou opravdu jako bratři,“ usmála se Hanka, když je viděla.

„Ale oni přece jsou bratři, i když jen z otcovy strany,“ podotkla dračice.

„Cože?“ vykulila oči Hanka.

„Myslela jsem, že už to víš dávno,“ podivila se Karmaneuduna dívčinu překvapenému výrazu, „jejich aura přece hovoří jasnou řečí spektra.“

„To ano, ale nikdy mě nenapadlo, že je to něco víc než náhoda. To je tedy bomba! Musím jim to říct.“

„Počkej,“ zarazil ji Vron, který se také přišel s draky rozloučit a zaslechl konec jejich rozhovoru, „Raf to ví už dlouho. Kdyby chtěl, aby se to rozkřiklo, dávno by se o tom zmínil.“

„On to ví a nic nám neřekl?“ nechtěla uvěřit Hanka.

„Myslím, že si nepřeje, aby o jeho životě rozhodoval Dundar. Zachariáš mu jako zákonný zástupce vyhovuje mnohem víc.“

„A co Sváťa a já? Přece si všechno říkáme...“

„Už kolik let se oslovujete jako sourozenci. Proč to komplikovat?“ podíval se na ni Vron svým chápajícím pohledem a Hanka si uvědomila, že má pravdu. Jejich účelově vymyšlená rodina se za tu dobu stala skutečnou rodinou bez ohledu na to, kdo se komu narodil.

„Vrone, chlape, kde sakra vězíš? Bude se podávat zmrzlina, tak pro ni dojdi,“ ozval se v blízkosti přísný trpaslíkův hlas. Vzápětí dorazil Zachariáš až k nim a zarazil se, když uviděl Hanku.

„Víš, on se opravdu jmenuje Vron. Má s tebou stejné příjmení. Zaměstnal jsem ho u sebe. Taková náhoda, víš,“ vysvětloval dívce nejistě a koukal s obavou, jak bude Hanka reagovat.

„Jo, to se stává, že mají lidé stejné jméno a ani nejsou příbuzní,“ pokrčila rameny s nevinným pohledem.

„Jo, no jo. Přesně tak. To se stává,“ mumlal trpaslík a koukal z jednoho na druhého, jako by čekal nějakou reakci.

„Dokonce se stává i to,“ řekl významně Vron, „že tě zaměstná tvůj dobrý kamarád a při tom tě naprosto bezohledně vezme na hůl.“

Pak popadl trpaslíka pod krkem a výhružně k němu sklonil hlavu: „Makat jen za stravu a ubytování! Ty jeden smrdutý dechu falanských močálů, tohle se dělá přátelům?“

Trpaslík zamrkal a vzal Vrona pěstí do žaludku. Ten heknul, Zachariáše pustil a s úsměvem poodstoupil.

Následuje:

Průvodce ztracených °

Zachariáš se podíval po Hance a když viděl, jak stěží zadržuje smích, ušklíbl se: „Zkazili jste mi největší překvapení dnešní slavnosti. Ale odpouštím vám. A tobě, Vrone, slibuju k tomu ubytování průměrnou mzdu. Ale jen za předpokladu, že hned skočíš pro tu zmrzlinu.“

„Co bych neudělal pro největšího vydřiducha v Santareně,“ ušklíbl se Vron a zmizel, aby připravil sladké pohoštění. Dívka s úsměvem od ucha k uchu sledovala vzájemné popichování svých dvou přátel.

„Jsem rád, že jsi šťastná,“ řekl Hance Plam a zlehka jí na rozloučenou foukl do vlasů, „užijte si slavnost, my už vám tu nebudeme zaclánět.“

Pak s matkou stranou a oba zmizeli v bráně vytvořené dračicí.

Hanka se s trpaslíkem dívala za nimi ještě i poté, co se mihotání brány úplně rozplynulo. Zachariáš vylovil z kapsy nádherně červené jablko a podal jí ho. Jen se mlčky usmála a zakousla se do lahodně šťavnatého ovoce.

 


 

Konec 4.části

  

Konec

Zpět Obsah

© 2013 Ilka Pacovská, Praha

Slovník


Aberilové = patří mezi měňavce, pohybují se pomocí rosolovitých chapadel, komunikují mentálně. Žijí v podzemí Prokletých hor a využívají své mimořádně silné magické schopnosti ovlivňovat ostatní živé tvory

Berdové = společenství s nadprůměrnými chemickými znalostmi. Jsou drobní a mírumilovní

Bersereta = nenápadná mořská ryba požírající jedovaté řasy. Za pomoci magie zkonzumovaný jed přetvoří a využívá ho při obraně rybího hejna. Tvora, který ji pozře, se zmocní agresivní šílenství

Běsové = mají vlastní sykavou řeč a málokdy se učí jiné jazyky. Tvar jejich těla připomíná rejnoky, ale sídlí na souši poblíž míst, kudy odcházejí duše do zapomnění. Živí se magií a strachem umírajících. Jsou neuvěřitelně rychlí, takže vidět jsou jen rozmazaně

Bohrové = mimořádně vyspělá společnost, dávají přednost rozumu před emocemi a příležitostně kontrolují světy ve svém dosahu. Obvykle na nich zasahují až v případě nějakého mimořádného ohrožení. Experimentují při vytváření inteligentního života

Děsivý strážce lesa = magická bytost zdržující se obvykle v lesích na území jednorožců

Dizlobraz = druh dikobraza, který se snaží vetřelce oslepit vystřelujícími ostny

Dryády = malé víly žijící v symbióze se stromem

Duch = mlhavá existence mezi životem a smrtí, kdy vědomí odmítá odejít do zapomnění a drží se neviditelné podoby bývalého těla

Kouzelný džin = magická bytost potrestaná za těžký zločin, musí neustále někomu sloužit s nepatrnou nadějí na vysvobození

Fagliniové = vznikli při experimentu Bohrů, kteří se pokoušeli vytvořit vědomí nezávislé na hmotě. Dostali svoji planetu, časem se z nich vyčlenili knutové

Fuň = kůň s omezenými magickými schopnostmi, s oblibou se chová poťouchle

Genog = mohutná, málo inteligentní, o to však agresivnější příšera s ohromnými chlupatými končetinami

Goblini = v primitivním společenství se občas vyskytnou i nadanější jedinci, kteří se naučí mluvit a čarovat. Žijí v divočině Prokletých hor a potencionální vůdce tlupy posílají do magické školy v Airbowanu

Guruvan = vylepšený knut. Jeho posláním je proniknout na vhodnější a zajímavější světy a umožnit přistěhování dalších knutů

Harpyje = domlouvají se harpyjštinou, ale některé ovládají i lidskou řeč. Vzdáleně se podobají se lidem, v dospívání jim narostou křídla, místo vlasů se vytvoří peříčka, ostrý nos vzdáleně připomíná zobák a na končetinách jim vyrůstají místo nehtů drápy. Rády na sebe berou podobu divoké husy. Doprovázejí umírající duše přes hranici zapomnění. Tvorové s magickým zrakem je vidí jako nádherné andělské bytosti

Hřejiváček = drobný zpěvný pták, jehož zpěv zmírňuje napětí a vylepšuje náladu

Jednorožci = domlouvají se mentálním kontaktem, dávají přednost životu v ústraní, jsou magicky zdatní a nezáludní

Ještěroraf = bývá s oblibou využíván jako hlídací ještěr. Většinu času prospí, ale je mimořádně magicky vnímavý. Útočí na vetřelce, ale nehybných postav si nevšímá

knutové = tvorové z experimentu Bohrů, kteří zatoužili mít svoje tělo, a odešli zkoumat možnosti na jiný svět

Kvanter = štíhlá šelma, která s pomocí magie dotáhla mimikry k dokonalosti

Mžitka = podobná světlušce, ale víc září a vyhledává tmu

Norous = vypadá jako větší křeček a při hloubení cestiček pod zemí využívá magii

Pálivec = připomíná malého ježka, který kolem sebe při nárůstu emocí vytváří pole se silným žárem

Pupusata = vzácná sladkovodní želva, jejíž magické schopnosti se objevují pouze v době rozmnožování. Je pojmenovaná po zvucích, které vydává

Rochňák = připomíná bobra bez ocasu a jeho doupě neuvěřitelně smrdí. Tento druh obrany před nepřáteli navíc posiluje i magicky

Savule = vypadají jako průsvitní zelení motýlci. Jejich bílé housenky vysávají magii stromů

Sirény = žijí pod vodou, hovoří sirénštinou, podobají se lidským ženám, ale dýchají žábrami, na nohy si navlékají plovací ploutev, nemají mezi sebou muže

Skřeti = se vyskytují ve Tvém hradu. Tito vychrtlí hrbatí služebníci, kteří dovedou nakrátko měnit vzhled, se většinou živí krysami

Skřítci = drobní hbití mužíčci se pohybují v blízkosti Záludného lesa a při polapení splní jedno přání. Ti nejtlustší bývají sežráni vlky

Spíd = připomíná vzhledem vlka, ale z hrudi se mu vysunuje oko a zub na dlouhé stopce. Jeho útok je smrtící. Někdy bývá hostitelem knuta

Spiripyr = inteligentní bojovný pták, menší než archeopteryx, obvykle doprovází mocné draky. Klid mu nedělá dobře, svědčí mu žár a válečné podmínky, umí plivat oheň

Svrbilky = připomínají hbité malé ještěrky. Sají temnou magii a místo, kde se dotkly kůže napadeného, týden výrazně svědí

Temnochod = druh lenochoda. Pohybuje se hlavně v noci a jeho srst produkuje temnotu

Tleskavec = patří mezi dravé ptáky a používá při lovu zvláštní techniku. Zmizí ve vzduchu a pak se objeví těsně nad kořistí, což doprovází hlasitý tleskavý zvuk

Trpaslíci = hovoří stejným jazykem jako lidé, jsou menší, ale silní a vždy bojovně naladění

Tulíci = drobní tvorové podobní maličkým veverkám s dlouhým ocáskem jsou schopní komunikovat mentálně, ale dokážou se naučit i lidskou řeč. Žijí jako chráněný druh v rezervaci Magický les, a pokud se některý z nich připojí ke kouzelníkovi, doprovází ho celý život. Dovedou mírnit stres

Upírek = drobný druh netopýra, který s pomocí magie vyhledává po setmění teplokrevné živočichy a saje jejich krev. Šíří nebezpečnou nemoc debilózu

Visák = mimořádně jedovatý pavouk s magicky zesíleným účinkem jedu

Vososák = patří mezi nepříjemně útočné vosy, jimž magie umožňuje přežít i v nepříznivých podmínkách

31.12.2017 13:09


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od Remca: 21/2 v 01:16 na téma: §Sedm : Děkuji za přání hezkých Vánoc a nového ruku 2016, jak mi naběhl obrázek s perníkovým andělíčkem dneska :-D))

Domů
Statistiky

"Vrať drakovi, co je jeho" (komentáře)

Téma=§Sed4 Hlasovalo 9, celkem 45 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

22.02.2018 v 01:32 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

Téma: Admin

 

21.02.2018 v 07:40 id: 1292662

Novinka pro čtečky: poslední dny jsem místo dopisováním "Manuscriptu" strávil programováním, ale výsledek stojí za to. Bude to zajímavé především pro čtenáře vybavené čtečkami. Zatím poloprovozně mi chodí konverze i rozepsaných knížek do formátu EPUB. Jednu dobu jsem tu zkoušel "rozepsané romány pro čtečky", pak jsem to vzdal pro přílišnou náročnost (zejména časovou, takový program Calibre konvertoval do EPUB skoro čtvrt hodiny a to jsem mu musel ještě soubor předpřipravovat... jen si to představte, dopisuji kus kapitoly ve 23.45 a mám to ještě zkonvertovat, čili přetáhl bych hodně přes půlnoc... to prostě nešlo, takže jsem to vzdal...). Jenže nová konverze běží na serveru, trvá pár vteřin, takže to bude pro každého. A to není všechno! Moje konverze navíc převádí jména i verze, tj. respektuje nastavení jmen hrdiny a hrdinky i verze podle "dětské pojistky" (ještě mi zbývá něco došolíchat, ale základ už "pochoduje"), takže si může každý "ušít" knížku podle své volby! Tím si i pro čtečky můžete zvolit jména hrdinů! (Čtečky to neumožňují, ale každý si teď může během pár vteřin vygenerovat vlastní verzi, to snad stojí za to, ne?). A bude to fungovat i pro rozepsané romány (na konci zkrátka bude "pokračování příště", což v definitivní verzi zmizí. Takže dvě mouchy jednou ranou: nastavení jmen a verzí i pro čtečky a převod rozepsaných verzí (stopnutý pro přílišnou náročnost).

Co na to Češi?


jaxx: Gratuluji! (21.02.2018 10:32)


ata: Hurá! Super! Perfektní vylepšení! (21.02.2018 12:22)


jiho: Díky za zajímavou možnost. K formátu EPUB mám ale jeden poznatek: Některé čtečky pod Androidem umí texty celkem slušně nahlas předčítat (Cool Reader, eReader Prestigio). Bohužel zrovna Cool Reader při předčítání občas vynechává části textu, kde je nějaká změna ve formátování (konkrétně vůbec nečte Italic, některé další jí "nechutnají" občas). Občas je dokáže umlčet některé místo v textu, i když se zdánlivě o změnu formátování nejedná (ale zjevně tam nějaké "řídící znaky" jsou). eReader je na tom o něco lépe, ale ne 100%. Takže pokud si chci nechat knihu předčítat, musím používat PDB, i když jsem chtěl postupně přejít na EPUB úplně. (21.02.2018 17:20)


Bavros: Super.

Je k mání webová adresa konverze formátů? Sám bych potřeboval starší knížky ve formátu *.prc (z éry windowsmobile před deseti lety)překonvertovat do novějších. Děkuji. (21.02.2018 20:36)


SW: Cool Reader jsem nedávno smazal. Nehodlám se zdržovat s křápem, který klidně náhodně zdvojí stránku a pak jinou stejně náhodně vynechá. Nejen při předčítání, ale neumí to ani pořádně zobrazit. Používám teď Bluefire Reader, ten má taky těžké mouchy, ale aspoň jaxˇtaxˇ věrně zobrazuje (Ten mě zase rozčiluje tím, že si neumí zapamatovat, kde jsem stál v knihovně, takže vždycky musím hledat od počátku). Je to zkrátka osel, ale aspoň nefalšuje text. Už by mohl někdo vynalézt pořádný zobrazovač EPUB!

Konvertovat mezi různými formáty umí Calibre (mám ho z Portable https://portableapps.com/apps , dosud jsem konvertoval jen na něm. Ovšem konverze mu trvá 5-15 minut. (21.02.2018 23:12)



Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek


Přílepky včera: Admin