Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Nový králův mág

Královská družina opouštěla hrad Belistoun a mág spokojeně sledoval, jak skupina mužů na koních zabočila na cestu k horským pláním. Král spolu se svým šestnáctiletým synem vyrazil na cestu, která měla z mladíka udělat muže. Starý rituál rodu přikazoval každému dospívajícímu potomkovi prokázat své schopnosti chyce­ním divokého hřebce a jeho zkrocením. Ne nadarmo se zdejší vládci chlubili erbem s hlavou koně. Široko daleko nebylo možné nalézt krásnější stáda koní než zde. Chov ušlechtilých zvířat měl v okolí Belistounu letitou tradici a vyrůstali tu nádherní hřebci a urostlé klisny s něžnýma očima.

Následník trůnu ale musel vlastnoručně chytit divoké zvíře a přijet na něm domů. Nebyla to snadná úloha, ale Korlin vyrůstal poblíž koní odmalička a zatím si dokázal poradit se všemi, které poznal. Byl si jist, že svého koně nejen chytí, ale i zkrotí. Otcovo rozhodnutí, že už je čas projít zkouškou dospělosti uvítal hrdě a s radostí. Sestřička Diana ho před odjezdem políbila pro štěstí a matka stěží zadržo­vala slzy. Trochu ho mátlo, že s nimi do terénu nejel i mág Artitan, ale otec nad tím jen mávl rukou a prohlásil, že kouzelník má práci ve městě a že ho nejspíš na pláních ani nebudou potřebovat. Jediný z rodiny, kdo se s nimi nepřišel rozloučit a tvrdohlavě trucoval, byl bráška Tulian. U včerejšího oběda převrhl na mága mísu s polévkou a otec mu za to udělil tři dny domácího vězení, což znamenalo, že je nebude moci na jejich cestě ani vyprovodit k nejbližší zatáčce. Král neslevil ze svého trestu, ačkoliv se maminka opakovaně přimlouvala. Tulian se naštval a odjezd královské družiny tajně sledoval pouze ze svého okna ve věži. Díky té výšce byl jediný, kdo si všiml muže, ukrytého na hradbách. To kvůli němu nemůže otce vyprovázet!

Neměl nového mága rád. Nechápal, jak jim ho mohl jejich starý kouzelník Halpersuvian doporučit. Při svém odchodu říkal, že sem místo něj dorazí velice schopný bojový mág. Prý se blíží čas konfliktů a on už na tyhle problémy nemá dost sil. Tak pozval na hrad Artitana. Škoda, že starý kouzelník ani nepočkal na jeho příchod. Tulian by se ho býval rád zeptal, co je na Artitanovi tak divného. Nejmladší princ z něj měl husí kůži hned od prvního okamžiku. Nešlo mu do hlavy, proč to ostatní necítí. Líčil na mága různé pastičky jako plný nočník za dveřmi, háčky zachycující plášť, bodláky do bot, med na židli a podobně. Některé kupodivu fungovaly a to přivádělo Artitana do stavu zuřivosti. Jejich neláska byla každopádně vzájemná. Marně mu otec domlouval, aby s tím přestal, pokušení bylo příliš silné, takže každou příležitost, jak pozlobit důstojného muže, využil naplno navzdory všem trestům.

„Je to dobrý člověk,“ tvrdil otec, „vyléčil matčinu klisnu, zachránil matku čtyř dětí, která měla problémy při porodu a zahnal hladové ptáky z našich sadů. Starý kouzelník udělal dobře, že nám ho doporučil.“

„Je na něm něco nechutně divného,“ nesouhlasil Tulian.

„Samozřejmě. Přece jsme věděli už předem, že to bude muž, který nerad tlachá a uhlazené dvorní mravy jsou mu cizí. Ty taky nejsi zrovna vzor příjemného mladého slušně vychovaného prince. Asi ti budu muset najmout vychovatele, který by redukoval tvé hloupé nápady a patřičně tě zaměstnal.“

„Doufám, že to nebude nějakej starej páprda!“

„A koho by sis asi tak představoval?“

„Třeba Silmura, ten se zbytečně nerozčiluje, ten by byl fajn. A naučil by mě bojovat s mečem.“

Král se zasmál: „No jasně. Chápu, že se ti Silmur líbí. Je to příjemný mladík, skvěle to umí s koňmi a ještě ti ani jednou za tvé vtípky nenafackoval, čemuž se osobně docela divím. Ale to nepůjde. Jeho otec je nemocný a celý chov koní tak leží na jeho bedrech. Toho mít nemůžeš. Ale neboj se, až se vrátíme z plání, někoho šikovného ti najdu.“

Tulianovi se představa, že bude mít vychovatele, vůbec nezamlouvala. Byl zvyklý slídit po celém hradě, prolézat tajné chodby, a když se mu podařilo vybafnout na někoho, kdo to nečekal, měl z toho vždycky ohromnou švandu. Vůbec mu nevadi­lo, že ho služebnictvo za jeho škodolibost příliš nemiluje. Byl přece princ, vždy obletovaný maminkou, bráchou i sestřičkou. Maminku s Dianou měl rád. Jim skoro žádné neplechy neprováděl. A Korlina obdivoval. Bratr mu byl ochoten odpovídat na tisíc a jednu otázku, bral ho často na vyjížďky a učil ho, jak zacházet s koňmi, jak jim porozumět a na co si dát pozor. Sice mu občas nějakou neplechu provedl, ale Korlin se pak na něj vždy tak vyčítavě zadíval, že se začal za takové chování k němu stydět.

Ze svého okna ve věži sledoval královskou družinu na koních, dokud mu nezmizela za terénní vlnou. Po ničem netoužil víc, než tam být s nimi. Antipatie vůči mágovi v něm sílila natolik, že začal přemýšlet, co by mu vyvedl. To, že Artitan obýval místnost nad ním, značně usnadňovalo jeho možnosti. Navíc byla za krbem úzká chodbička se schůdky, která vedla ke krbu dolů i ke krbu nahoru. Kdyby se mu podařilo venku nachytat nějaké nepříjemné potvůrky, jako jsou bojoví mravenci nebo stájové smrdutky, mohlo by to být zajímavé. Škoda, že má zrovna domácí vězení. Snad ho Diana nebo maminka přijdou z jeho trestu vysvobodit. Měl mít víc rozumu a nevykřikovat tak nahlas, že se po dobu domácího vězení nehne ze svého pokoje a nebude chodit ani k jídlu. Teď to bude muset vydržet, dokud někdo jeho trest neodvolá, jinak by vypadal jako hlupák.

Diana i maminka ho ale tentokrát zklamaly. Posílaly za ním služebnictvo s jídlem a nechaly ho v jeho komnatě celé tři dny. Za tu dobu mnohokrát vyběhl po tajných schůdkách k mágově místnosti, ale muž tam nikdy nebyl. Tulian si tedy aspoň vyčistil cestu, aby ho při akci nezradil nějaký nepatřičný zvuk. Sice dokázal chodit tiše a tvářit se neviditelně, ale smysly bojového mága není radno podceňovat.

Následující den v poledne mu trest skončil, a tak sešel dolů do jídelny.

„Vítejte, veličenstvo, v našich společenských prostorách,“ smála se Diana jeho podmračenému výrazu. Dívala se však při tom tak vlídně, že jí ten smích ani nemohl mít za zlé. Dlouhé světlé vlasy si dnes svázala bleděmodrou stuhou a sympatická nepatrně pihovatá tvář naznačovala, že už brzo nejspíš vyroste do krásy. Zatím jí bylo dvanáct a kromě jízdy na koni ovládala i šití, péči o zahradu a dokonce i několik hudebních nástrojů. Zpívala tak krásně, že se navečer u zahrady zastavovali lidé a nábožně poslouchali její písně. Byla jen o dva roky starší než on, a přitom už se chovala téměř dospěle. Neměla ráda akorát psaní a malování. Tvrdila, že je nešikovná, a často prosila Tuliana, aby opisoval texty místo ní. Dělal to rád, jemu psaní nevadilo. Zato se zase důsledně vyhýbal práci na zahradě. To ho nebavilo a obtěžovalo. Když už práce, tak raději kydal hnůj u koní, to aspoň byla činnost pro chlapy.

Přisedl si k matce a nechal se obsloužit. Ještě ani nedojedl polévku, když se z nádvoří ozvaly rozčilené hlasy a do jeho mysli se zahryzl pocit něčeho strašného. Vystartoval ze židle jako první a letěl po schodech ven. Hned za branou byla skupina lidí, která mu zakrývala pohled na to, co kolemstojící uvádělo do šoku. Na nikoho se neohlížel, bezohledně odstrčil lidi a prodral se doprostřed hloučku. Silmur se dvěma dalšími muži právě sundával bezvládné tělo ze sedla koně. Tulian nedokázal uvěřit tomu, co viděl. Jeho mysl nechtěla přijmou fakt, který měl před očima. To už mezitím dorazila i matka a jeho sestra. I ony zůstaly stát jako přimražené. Silmur zdvihl hlavu a hned nato poklekl před královnou a sklonil hlavu.

„Omlouvám se, vaše veličenstvo, ale nedokázal jsem ho dovézt živého. Zemřel kousek před branami. Mrzí mě to.“

„Co se mu stalo?“

„Já vlastně ani nevím. Krátce po nasednutí najednou sklouzl z koně a tvrdil, že má vnitřnosti v jednom ohni. Přesto trval na tom, aby princ dokončil svou velkou zkoušku. Korlin dnes ráno chytil nádherného černého hřebce a právě se chystal na něj nasednout, aby ho zkrotil, když se to stalo. Chtěl otce okamžitě dovézt domů, ale král mu přikázal dokončit to, proč tam přijel. Pak mu navlékl svůj královský amulet. Princ tedy aspoň nařídil, abych dovezl otce co nejrychleji domů a svěřil ho do péče mágovi. Je mi líto, že jsem zklamal a nedovezl ho živého. Odpusť mi to, má paní. Nejsem hoden tvé přízně.“

„Jsem si jistá, že jsi udělal vše, co bylo v tvých silách,“ odpověděla královna. Pak nařídila přenést tělo krále dovnitř. Tulian v jejích slovech vycítil, jak matka mermomocí zadržuje pláč. Ohlédl se po sestře a sevřelo se mu srdce. Dianě tekly slzy proudem. To spustilo i jeho stavidla. Najednou zalitoval, že se nebyl s otcem rozloučit při odjezdu, ale zpět už se to vrátit nedalo. Na všechno už bylo pozdě.

Náhle se vedle nich objevil mág a začal organizovat činnosti sloužících. Sám podepřel královnu, když doprovázela tělo manžela, které nechala položit na kobereček v kapli. Artitan nařídil ženám, aby se postaraly o panovníkovy ostatky a královnu poprosil, aby zatím přinesla důstojný oděv pro poslední královu cestu. Tulian potlačil nutkání zařvat na mága, ať se otce nedotýká. Nebral ani tak ohled na Artitana, jako spíš na svou matku. Vypadala zoufale nešťastně a křehce, že se neodvážil ji rozrušit jakýmkoliv emocionálním výbuchem.

Mág ho spolu s Dianou vystrčil ven z kaple: „Počkejte venku, až služky tělo krále umyjí a obléknou, pak se můžete přijít s otcem rozloučit.“

Diana brášku objala a zašeptala: „Doufám, že se Korlin brzo vrátí. Neumím si představit, jak to přežijeme bez otce.“

Nevěděl, co na to má říct, tak jen beze slov držel sestřičku v pevném objetí. Posadili na bednu s nářadím a čekali, až budou moci dovnitř. Když je tam pustili, ležel už otec ve svém nejlepším slavnostním obleku na dřevěné lavici a do rukou na hrudi mu někdo vložil dvě bílé růže. Tulian se dotkl otcovy studené tváře a udělalo se mu mdlo. Jen tak tak ho Diana zachytila, když omdlel. Služebnictvo vyneslo chlapce na vzduch a tam se k němu sklonila matka.

„Ach bože, Tuli, a já myslela, že ani nejsi schopen mít otce rád. A ty zatím... Je to tak hrozné. Kde jen vězí Korlin, proč mu to tak dlouho trvá...“

„Artitane,“ otočila se na mága, „na co vlastně můj manžel zemřel?“

„Pověz mi má paní, neměl král v minulosti nějaké zranění břicha nebo hrudi?“

„Nic vážného, jen jednou ho ošklivě pokopal kůň. Proč?“

„Prozkoumal jsem tělo a všechno ukazovalo na prudký zánět vnitřností kvůli nějakému zranění z minulosti. Byla to vražedná infekce. I kdyby ho přivezli včas, nevím, nevím, zda by se mi podařilo ho zachránit. Je mi to líto.“

„Nic ti nevyčítám,“ vzdychla královna, „poslyš, nemohl bys nějak zjistit, jestli je Korlin v pořádku a kdy se vrátí?“

„Takhle na místě nikoliv, ale jestli si to přeješ, zajdu do své pracovny a pokusím se vyvolat magické nazírání.“

„Buď tak laskav, Artitane. Mám hrozně špatný pocit, když si na něj vzpomenu.“

„Udělám, co bude v mých silách,“ lehce se uklonil mág a odešel.

Tulian se probral v matčině náruči a nijak nespěchal, aby to uklidňující místo opustil. V životě neměl tak intenzívní potřebu cítit její láskyplný dotyk. Teď už to nikdy nebude stejné jako dřív. Náhle pocítil záchvěv hrůzy. Dělo se něco velice špatného. Vytřeštil oči a zaryl nehty do matčiny ruky.

„Klid, chlapče, klid. Je to pro tebe šok, já vím, ale musíme to zvládnout. Tak už to na světě chodí, že se lidé rodí a umírají. S tím se nedá nic dělat. Vím, že to bolí, vyplakej se.“

Tulianovi ale slzy došly. Místo nich se v něm zdvihla nenávist proti Artitanovi. Zaplavila ho neuvěřitelnou silou a on nechápal proč.

„Pošli mága pryč, mami,“ řekl pokud možno klidně.

„To nemohu, Tule. Teď ho potřebujeme víc než jindy.“

„Ublížil nám.“

„Co tím myslíš?“

„Já nevím, ale cítím, že naší rodině hrozně ublížil.“

„Běž si lehnout do svého pokoje, řeknu, aby ti uvařili zklidňující čaj,“ postrčila ho matka jemně směrem ke věži.

Chtělo se mu křičet a ječet, aby ho poslechla, ale ovládl se. Bylo mu jasné, že ji nepřesvědčí žádným způsobem. Odevzdaně se vydal do věže, aby poslechl matčin příkaz. Přemýšlel o šoku, který zažil, když se dotkl otcovy tváře. Z dotyku načerpal jistotu, že byl zákeřně zavražděn. Ale proč?!

Poslušně vypil čaj, který mu služebná donesla, a zjitřené smysly se skutečně trochu uklidnily. Teď mohl o svých pocitech přemýšlet jasněji. Ten dotyk byl určitě důležitý. Jako by mu i po smrti chtěl otec něco vzkázat. Ale co? Proč se mu do toho stále plete nenávist k Artitanovi? Co když Artitan krále zabil? Ne, to asi ne... asi si o svých pocitech bude muset s někým promluvit. Snad ho Korlin vyslechne, až se objeví. Sevřely se mu vnitřnosti a najednou si byl jistý, že se bratr nevrátí. Něco zlého se mu přihodilo. Ale jestli se nevrátí ani Korlin, co bude? Bude vládnout matka? Budou ho pak vychovávat jako následníka? Zatím o podobných věcech nikdy nepřemýšlel. Chtěl své děsivé představy zahnat z mysli, ale pořád se mu vracely a byly stále silnější. Nechci přijít i o bratra, opakoval si v duchu, ale nepomáhalo to. Usadil se u okna, aby mu neunikl návrat zbytku královské družiny. Třeba se mýlí, třeba je bratr v pohodě a na cestě domů...

Ani nezaznamenal okamžik, kdy usnul. Propadl se do zvláštního snu. Uviděl bratrovo ležící tělo uprostřed rozlehlé travnaté plochy, kde nad svým tělem stál druhý Korlin a s někým mluvil. Podíval se pozorněji a uviděl anděla. Sice neslyšel, co anděl povídá, ale ukazoval na královský amulet, který měl bratr kolem krku. Chvíli si povídali, pak vzal anděl nehybné tělo do náruče a spolu s druhým Korlinem odcházeli někam pryč. Nedokázal je sledovat. Místo toho uviděl jen zpěněného koně, jak unaveně sklání hlavu a nemá dost sil, aby utekl. To znamenalo, že bratr svou zkoušku dokončil. Kam ale šel?

Probudilo ho zavrzání brány. Už se setmělo, takže nebylo pořádně vidět, kdo všechno přijel. Vyběhl z komnaty a utíkal dolů jak nejrychleji dokázal. Matka nejspíš také čekala na návrat skupiny, protože ji viděl spěchat kousek před sebou.

„Kde je? Kde je Korlin???“

Královský doprovod sklouzl z koní a všichni do jednoho poklekli před králov­nou s hlavami u země.

„Co se stalo? Tak přece mluvte!“

„Princ zmizel,“ vysoukal ze sebe jeden z nich, „našli jsme jen jeho zkroceného koně. Hledali jsme ho až do tmy, ale nikde nebyl. Ani on ani jeho tělo. Netušíme, co se stalo.“

„Artitane! Zavolejte někdo Artitana!“ nařídila matka.

Mág asi nebyl daleko, protože ihned přispěchal.

„Říkal jsi, že je Korlin naživu a právě krotí koně,“ vyčetla mu zuřivě.

„Ve chvíli, kdy jsem tvého syna magicky nahlížel, tomu tak opravdu bylo,“ bránil se nařčení.

Několikrát se zhluboka nadechla a potom už promluvila klidně a rozhodně.

„Jdi, Artitane, a zjisti, co se mému synovi stalo. Zapoj do pátrání všechny muže, které najdeš, a nevracej se bez odpovědi na mou otázku.“

„Jak přikazuješ, má královno. Hned za úsvitu vyrazím s celou družinou na místo, kde byl nalezen kůň, a  důkladně prohledáme celé okolí. Udělám vše, co půjde.“

„To doufám,“ potřásla hlavou matka a trochu nepřítomně zamířila znovu do kaple, odkud před chvílí přišla. Tulian se opatrně přiblížil ke koni, který byl úplně stejný jako ten v jeho snu. Zvíře bylo totálně vyčerpané, takže strpělo jeho pohlazení bez protestů.

„Je krásný, viď?“ ozvalo se za ním. Ohlédl se a uviděl Silmura. I on neodolal a pohladil strhaného hřebce. „Bude potřebovat hodně péče, aby se vzpamatoval. Ale nejdřív musíme najít jeho pána. A ty už běž spát, pro malé kluky je pozdě na courání po hradě.“

„Jenže Korlina odvedl anděl.“

„Co to plácáš, Tule? Já vím, bylo toho na tebe dnes moc. Běž si odpočinout.“

„Mohu pak za tebou, Silmure, někdy přijít?“

„Jasně. Až tohle skončí, jsem ti k dispozici.“ Pohladil ho a vzal úvaz unaveného koně, aby ho odvedl a ošetřil. Tulian se loudal zpět do své věže. Byl si jist, že jeho vidění bylo pravdivé. Nevěděl sice, odkud tu jistotu bere, ale nepochyboval o tom, že bratra budou hledat marně.

Vešel do své komnaty, zavřel za sebou dveře, ale spát se mu nějak nechtělo. Byl jako na trní. Přemýšlel, jestli nemá zajít za maminku nebo za Dianou. Do kaple s královským tělem se mu však nechtělo a sestra možná už spí. Neměl by ji rušit. Jak se opřel o krb, napadlo ho, že by se mohl mrknout, jak se na hledání ztraceného prince připravuje Artitan. Proplížil se chodbičkou až k mágovu krbu a nahlédl dovnitř malou špehýrkou. Muž seděl u stolu, před sebou skleněnou kouli a něco mumlal. Tulian natáhl uši.

„...všechno, jak jsem slíbil. Zítra bude ten správný čas pro tebe.“

Pak se na chvilku odmlčel. V kouli se točily barevné šmouhy.

„Ne,“ pokračoval, „nebudu tady. Vrátím se až za několik dní a přinesu královně smutnou zvěst. Všechny šance máš na své straně, pane.“

V té chvíli se rozlétlo nedovřené okno a Artitan prudce zdvihl hlavu. Tulian ze svého místa neviděl, co to bylo, ale mág se polekaně zdvihl a přistoupil blíž k oknu.

„Vítejte, avelleto. Co vás přivedlo až sem?“

„Jak se odvažuješ s námi obchodovat a potom nesplatit dluh?!“

„Copak vy ho nemáte? Všechno jsem pro vás připravil, stačilo jen vzít si tělo...“

„Přišla si pro něj Divoká z Airbowanu. Její služby jsou vázané ke královskému amuletu. Nic tam pro nás nezbylo! Takže tvůj dluh trvá.“

„Zatraceně,“ zaklel mág.

„Čas vypršel, musíš zaplatit. Nemáš-li pro nás jiné tělo, vezmeme si tvé. Sice už nejsi nejmladší, ale co se dá dělat.“

„Já vím, že jsem vám slíbil tělo. Seženu vám jiné, jen ještě chvíli posečkejte. Tohle přece nebyla moje vina, že to nevyšlo.“

„Pořád to oddaluješ. Už nám došla trpělivost. Chceme tělo hned. Máš na to tři dny. A pamatuj, že nechceme nic poškozeného. Vyber někoho mladého a na otravu použij rulík. Přijdeme si pro tělo sem k tobě. A nezapomeň na věnovací zaklínadlo. Další šanci už od nás nedostaneš!“

„No dobrá. Ještě je tu jeden princ. Dostanete jeho. Je mu deset let. Bude vám to vyhovovat?“ zeptal se a Tulian zatajil dech.

„Perfektní. Ale ať je to do tří dnů! Jasné?!“

„Jasné,“ chraptivě odpověděl Artitan.

Znovu bylo slyšet klapnutí okna a rozechvělý Tulian opatrně couvl a seběhl zpět do svého pokoje. Dala se do něj zimnice a měl problém, aby mu necvakaly zuby. Je tohle vůbec možné? Mág ho chce zavraždit a on nemá nikoho, kdo by mu pomohl. Matka mu nevěří, sestra nic nezmůže a Silmur... S hrůzou si uvědomil, že mág chce zítra s ostatními vyrazit do terénu, aby pátral po zmizelém bratrovi. Co když ho bude chtít zavraždit už dnes v noci? Tulian nevěděl, co si má počít. V zimnici přecházel po pokoji a hledal řešení.

Nakonec našel jen jedinou variantu, jak se z toho dostat. Musí utéct.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:17

Komentáře: