Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

V rukou únosců

Vron pomohl trpaslíkům nachytat visáky a pak se ve společnosti Gehana vypravil k místu, kde se on a jeho druzi poprvé setkali s Hankou. K prameni dorazili pozdě v noci. Malou chvíli si zdřímli a ještě před úsvitem Vron vyrazil na průzkum. Vzal na sebe podobu havrana, ale Gehan zavrtěl hlavou.

„Jestli chceš být nenápadný, musíš na sebe vzít podobu supa. Havrany jsem tu ještě nikdy neviděl.“

Vron zakrákal, ale poslechl. Pak se jako sup vznesl vysoko do vzduchu a plachtil směrem k táboru poznamenaných dětí. Mlha halila tábor a Vron zjistil, že z výšky nic neuvidí. Snesl se níž tak blízko, jak se odvážil. Pak si všiml, že kousek pod ním krouží další dva supi. Rychle zkontroloval jejich identitu, ale opravdu to byli jen mrchožrouti. Jejich přítomnost v něm ale vzbudila znepokojení. Snesl se níž a pod sebou uviděl táborový dvůr a ubytovací baráky. Na dvoře se nic nehýbalo. Přemýšlel, jestli je bezpečné přistát. Druzí dva supi, jako by ho slyšeli, se snesli na zem a přihopkali k jakémusi vozu. Rychle je následoval.

Supi se zaměřili na tělo muže, které leželo vedle vozu a mělo zkrvavenou hlavu. Muž pohnul rukou a to ptáky znejistělo. Hopkali kolem, vyčkávali, zatím se blíž neodvážili.

Vron se proměnil zpět do lidské podoby a sklonil se ke zraněnému. Zdálo se, že muži někdo rozbil hlavu tvrdým úderem. Vron odehnal zklamané mrchožrouty a začal se rozhlížet pozorněji. Druhé nehybné tělo objevil o kus dál. Tento ochránce byl však mrtvý. Zabouchal na dveře domku u brány. Dveře se ale po první ráně otevřely nikoliv proto, že by někdo stiskl kliku, ale proto, že byly nedovřené. Vron opatrně nahlédl dovnitř. Cítil podivné záchvěvy magie, avšak nedokázal rozlišit, co je způsobuje. Vkročil do chodbičky a za dalšími nedovřenými dveřmi objevil společenskou místnost. Tady spatřil další tři zraněné ochránce. Kdosi na ně seslal dusící kouzlo, které kolem nich periodicky kolísalo. Každý další nápor kouzla byl vždy silnější a silnější. Už nechybělo mnoho, aby se ti tři spoutaní a zranění muži udusili. Kdo tuhle magii vyslal, musel být v jádru krutý bezcitný člověk. Vron okamžitě začal rozplétat smyčky kouzla a po chvíli se mu ho podařilo úplně zrušit, aniž by na to ochránci doplatili životem. Zkontroloval jejich životní funkce. V této chvíli nedokázal odhadnout, zda se z toho dostanou. Ten, kdo je přepadl, musel být dostatečně zdatný, nebo je zastihl absolutně nepřipravené.

Vron vyšel ven a nahlédl do prvního baráku, kde spaly děti. S úlevou zjistil, že jsou v pořádku a nerušeně pochrupují. Doufal, že útočníci už jsou pryč. Pro jistotu obešel celý tábor a nahlédl do všech stavení. Všude našel jen spící děti a nikoho jiného. Bude potřebovat pomoc a to co nejrychleji. Někdo by měl zjistit, co se tu přihodilo, a taky potřebuje léčitele.

Otevřel bránu a přemístil se ke Gehanovi.

„Musíš se mnou,“ řekl mu a vtáhl ho do brány, než se trpaslík zmohl na jakýkoliv protest.

„Co se tu proboha stalo?“ podivil se Gehen, když se ocitli na dvoře tábora.

„Přesně to bych potřeboval zjistit,“ opáčil Vron, „co umíš líp? Stopovat nebo léčit?“

„Jsem jeden z nejlepších stopařů našeho kmene,“ zamručel trpaslík.

„Fajn. Tak se tu pořádně rozhlédni a zkus podle stop vypátrat, co se dá. Zajímá mě, kdo útočil, kolik jich bylo a rád bych znal i důvod útoku. Mezitím se poohlédni v barácích po Hance. Někde by tu měla být.“

„Copak nikdo z nich,“ trpaslík kývl hlavou směrem ke zraněnému ochránci, „nepřežil?“

„Jeden je mrtvý a ostatní, které jsem objevil, jsou v bezvědomí. Nutně potřebují léčitele. Sami na to rozhodně nestačíme, zkusím zavolat někoho schopného.“

„Tak já to du zatím vomrknout,“ zkontroloval Gehan sekeru, jestli jde lehce vytáhnout z opasku, a vykročil směrem k bráně.

Vron už držel v ruce komunikační zrcátko a pokusil se o kontakt s Demitem. Ten už ale několik týdnů na žádné oslovení neodpovídal. Ani tentokrát se neozval. Zkusil tedy Artitana. Ten naštěstí zareagoval.

„Teď se to nehodí, Vrone, za pár okamžiků vyrážíme do akce. Až bude chvilka volna, ozvu se ti,“ chtěl mág ukončit kontakt.

„Počkej, tohle je taky důležité,“ snažil se ho zadržet Vron, „ochránci v táboře s dětmi jsou těžce zranění a jeden je mrtvý, potřebuji nutně léčitele a někoho, kdo se postará o děti a bezpečnost tábora.“

„Sakra! Zrovna teď!“ zaklel bojový mág. „Počkej chvíli, zkusím se domluvit s velitelem.“

Nějakou dobu bylo ticho. Vron neklidně přecházel po dvoře sem a tam. Právě vycházelo slunce a nebýt problematické situace, bylo by to krásné romantické ráno.

„Tak jo,“ ozval se znovu Artitan, „velitel kvůli tobě odložil začátek akce a dovolil mi, abych pro vás urychleně sehnal pomoc. Pokusím se najít někoho vhodného, takže buď připraven otevřít nám bránu, až se ozvu.“

Než stačil poděkovat, mág ukončil spojení. Vron zaklapl zrcátko, strčil ho do kapsy a měl sto chutí jít hledat Hanku. Ale pohled na zraněného ochránce, který dosud ležel na dvoře, mu připomněl, že jsou tu i jiní, co zrovna potřebují pomoc. Sklonil se k muži a posílil jeho vitální energii. Pak ho vzal do náručí a odnesl do místnosti, kde leželi jeho kolegové. I jim přidal trochu životní síly. Jeden z nich zasténal a probral se. Vron našel na stole sklenici s ovocnou šťávou a dal mu po doušcích napít. Podle napjatého výrazu kolem úst poznal, že má nejspíš velké bolesti. Dotkl se jeho čela a vyslal k němu mírné znecitlivění. Věděl, že by těm mužům mohl pomoci víc, ale co kdyby pak potřeboval magii na ochranu tábora. Dokud tu není nikdo další, nemůže se příliš oslabit.

„Díky,“ řekl ochránce, „už je to lepší. Kdo vlastně jste?“

„Bonifác Vron. Mám mezi vašimi dětmi schovanku.“

„Vronová. Hana Vronová, už vím, to je ta...“ muž se odmlčel a chytil se za hlavu. Zavřel oči a znovu zasténal bolestí. Vron natáhl ruku, aby mu ulevil, ale muž ho zarazil.

„Schovejte si magii proti útočníkům, jestli vás tu najdou...“

„Myslím, že už tu nikdo není,“ zavrtěl hlavou Vron.

„Děti! Musíme zkontrolovat děti,“ pokusil se muž vstát, ale bylo to nad jeho síly.

„Děti jsou podle toho, co jsem viděl, také v pořádku. Nezdá se, že by jim někdo ublížil.“

„Ale ti muži... Kde jste se tu vlastně vzal?“

„To vám vysvětlím později. Teď mi řekněte, kdo na vás zaútočil a co chtěl.“

„Muži. Byli to muži s velkými magickými schopnostmi. Poznamenaní. Byli poznamenaní růžovými sitbely,“ snažil se mezi návaly bolesti vybavit si vzpomínky zraněný ochránce.

„A co tu chtěli?“

„Chtěli... ptali se... ptali se na Hanu Vronovou. Mučili nás, abychom jim prozradili, kde ji najdou.“

„Vy jste jim to řekli?“ s mrazením v zádech se dohadoval Vron.

„Ne. Ale někdo z nich se zeptal dětí a ty jim ukázaly, kde spí. Pak nás jeden lump spoutal. Řekl, že si za naše zločinné chování k dětem nezasloužíme žít, a poslal na nás dusící kletbu.“

„A co ta dívka?“

„Ta? Měla náramek poslušnosti, takže s nimi šla dobrovolně,“ ochránce se omluvně zadíval na Vrona, který najednou vypadal hodně rozzlobeně.

„Á, tady jsi,“ vtrhl do místnosti trpaslík, „mám špatnou zprávu.“

Vron sklouzl pohledem na Hančinu vestu, kterou Gehan svíral v ruce.

„Já vím,“ řekl sklesle, „odvedli ji.“

„Jo. Zůstala tu po ní jen tahle vesta. Používala ji místo polštáře,“ podal zmíněný kus oděvu Vronovi.

„Je to špatné. Odvedli ji poznamenaní. Kouzla ochránců, která ochromila její vůli a komunikaci, teď bohužel hrají proti nám. Neumím si představit, jak ji dokážeme najít.“

„Ostatní děcka, až na to opředení kouzly, vypadají v pořádku,“ dodal Gehan, „už se začínají probouzet.“

„Naše spojka se snídaní dorazí v půl deváté,“ zasípal zraněný ochránce a znovu se pokusil zvednout. Tentokrát se mu aspoň podařilo posadit.

„Doufám, že nemáte na mysli toho muže u vozu na dvoře,“ ozval se trpaslík, „ten to totiž má definitivně za sebou. Uložil jsem ho zatím tady vedle v komoře, aby ho děcka neviděla.“

„Panebože,“ zasténal ochránce, „úplně jsem zapomněl, že tu ještě v době přepadení byl.“

„Takže snídani nikdo nepřiveze?“ zamračil se Vron.

„Informace o tomhle místě je přísně střežená. Musím dát zprávu šéfovi, co se stalo.“

„A kdo je váš šéf?“

„Cintarion. Tak mě napadá,“ zarazil se najednou ochránce, „kde jste se tu vlastně vzali vy dva?“

„No,“ rozpačitě se poškrábal na bradě Vron, „vlastně jsme sem taky přišli hledat Hanku Vronovou.“

Vtom se mu v kapse rozvibrovalo komunikační zrcátko. Rychle ho otevřel.

„Vedu ti posily. Čekáme v Santareně v parku u školy,“ Artitan byl nevlídně stručný.

Vron chtěl odložit Hančino oblečení, když zavadil o něco tuhého ve spodní kapse. Sáhl dovnitř a vylovil pomačkané pergameny. Zvědavě do nich nahlédl a překvapeně hvízdl.

„Na, zatím si to přečti,“ strčil vestu i listy Gehanovi do rukou, „já musím na chvíli na dvůr.“

Vyběhl ven a otevřel bránu ke škole.

„To ti to ale trvalo,“ nespokojeně vrčel bojový mág a za ním branou do tábora proklouzli profesor Smítko, profesorka Ferinová a zamračený Pohromak. Artitan se hned začal rozhlížet po dvoře. Téměř okamžitě nalezl stopy krve poblíž vozu.

„Prý jsou tu ranění,“ oslovil Vrona plešatý profesor, „kde bych je našel?“

Vron kývl směrem k baráku u brány. Učitel už se na nic dalšího neohlížel a vyrazil naznačeným směrem.

„Co děti?“ zajímala se Ferinová.

„Kromě Hanky, kterou útočníci odvedli, jsou v pořádku. Jen bude potřeba jim zajistit snídani, protože dodavatel jídla byl v noci zabit.“

„A nemohl by něco připravit Zachariáš?“

Vron v duchu zaúpěl. Místo hledání Hanky se bude muset zabývat táborovými problémy!

„Ano, myslím, že mohl, pokud mu nahlásíme počet strávníků a zabezpečíme dopravu,“ potlačil své pocity a přikývl.

„Je možné mluvit s někým, kdo tu naše děti hlídal?“ zeptala se.

„Jeden z ochránců je při vědomí. Myslím, že Artitan s Pohromakem už ho vyslýchají,“ konstatoval, když viděl oba mágy vstoupit do budovy hned za profesorem Smítkem.

„Tak pojďme za nimi,“ navrhla profesorka, „tam snad zjistíme všechno, co je potřeba.“

„Někdo by měl hlídat venku. Běžte dovnitř sama. Já tu zatím na vás počkám.“

Ve dveřích učitelka málem vrazila do Gehana. Nasupený trpaslík přistoupil k Vronovi.

„Cos to sem pozval za hulváty? Jeden z nich mě vyhodil z místnosti s takovým pohrdáním, že jsem se musel hodně držet, abych mu nedal jednu pěstí.“

„To byl Pohromak. Má vychování dračí celebrity. Je lepší si ho nevšímat.“

„Ale tohle,“ poklepal Gehan prstem na pergameny, „je zatraceně zajímavé. Chtěl bych od toho kopii. Na, přečti si to až do konce.“

Vron se začetl a po prohlédnutí mapy se zamyslel. Tyhle informace by se zaručeně hodily hlavně ochráncům. Ať už se k nim chovají jakkoliv mizerně, měl by jim je poskytnout. Ale na druhou stranu se mu nechtělo dát pergameny z ruky.

„Zkusím vyrobit kopie,“ řekl po chvíli a vydal se do budovy, aby našel nějaké papíry, které by na otisk dokumentů mohl použít.

„Jak ti muži vyhlíželi?“ ozýval se ostrý Artitanův hlas z vedlejší místnosti. Odpověď ale slyšet nebylo.

„Vypadá to, že sem opravdu přišli jen pro tu holku,“ znovu promluvil bojový mág, „předpokládám, že už vám žádné další nebezpečí nehrozí.“

Vron magicky přenesl vzhled dopisu i mapy na prázdné listy papíru pro jistotu dvakrát. Vedle promluvila Ferinová, ale nebylo jí rozumět. Zato Artitanův hlas zněl jako polnice.

„To teď není možné. Čeká nás důležitější záležitost, než hledat jednu ztracenou holku. Je mi to líto, Felicie, ale nemáme lidí nazbyt.“

„To snad nemyslíš vážně, že jí nepomůžeš,“ zvýšila tentokrát hlas i Ferinová, „jestli pro někoho byla tak důležitá, že kvůli ní přepadli tábor, musíme zjistit, o co jde!“

„Momentálně fakt nemůžu. Mám nejvyšší čas se vrátit k našim. Promiň.“

Vedle vrzly dveře a dřevěná podlaha v chodbě zaduněla pod spěšnými kroky. Vron urychleně shrábl pergameny i kopie a vyrazil ven za Artitanem.

„Hej! Počkej ještě okamžik!“

Jen tak tak ho doběhl a zadržel mágovu ruku těsně před vykouzlením brány.

„Zatraceně! Máš všechno, co jsi chtěl! Tak už mě nezdržuj! Pospíchám,“ zlostně se na něj osopil Artitan.

„Minuta tě nezabije a tohle bys měl vidět,“ odpověděl stejně ostře Vron a strčil mu do rukou originální listiny.

Artitan ve spěchu nahlédl do pergamenu a hned ho svinul. Už to vypadalo, že ho vrátí nepřečtený. Pak mu ale nejspíš došlo, o čem je na stránkách řeč, a znovu svitek narovnal. Tentokrát už mnohem pomaleji. Zabořil pohled do textu a pár vteřin bylo ticho. Pak uviděl mapu.

„Rád bych si to vzal s sebou. Můžu?“

„Ne. Tohle patří Hance,“ kategoricky odmítl Vron, „ukázal jsem ti to jen, abys viděl originál dokumentu. S sebou ti ale mohu dát kopii.“

Artitan letmým pohledem zkontroloval, jestli se obě mapy shodují a pak originál vrátil.

„To bude šéfa zajímat. Díky, Vrone. A držím palce, abys Hanku našel živou a zdravou.“

Vzápětí zmizel v bráně.

„No, tenhle taky nemá do hulváta daleko. Máš kopii i pro mě?“ zeptal se Gehan a usmál se, když mu ji Vron podal.

To už se ale na dvoře objevila Feriová, svírající v ruce seznam dětí. Vron zkontaktoval Zachariáše a společně začali objednávat jídlo pro celý tábor. Děti se začaly zvolna trousit z baráků ven. Vypadaly spokojeně a usměvavě.

„Koukám, jak tu netrpělivě přešlapujete, jistě chcete vyrazit po stopách Hanky. Nechci vás příliš zdržovat, jen ještě kdybyste mi pomohli sem dopravit dnešní snídani. Transport dalšího jídla už domluvím se Smítkem nebo Pohromakem,“ řekla učitelka prosebně. Pak se překvapeně ohlédla. Přes dvůr se rychlým krokem řítil Pohromak a zamířil k ubytovnám žáků.

„Co chce dělat?“ podivila se.

Vzápětí jim to bylo jasné. Vedl za ruku Andělu a mířil k nim.

„Vezmu si svou dceru domů,“ oznámil stroze.

„Ale my teď potřebujeme vaši pomoc,“ namítla Ferinová.

Nebyl tím nadšen, ale odmítnout se neodvážil.

„No tak jo,“ zamračil se a ukázal dceři, aby počkala poblíž, „co chcete?“

„Musíme podle seznamu zkontrolovat, jestli kromě Hanky nechybí i někdo další, a zajistit bezpečnost tábora. Přece jste slyšel, co řekl zraněnému ochránci Cintarion! V nejbližších dnech sem kvůli nějaké rozsáhlé akci nepošlou ani nohu. O děti se teď musíme postarat my sami.“

Tvářil se, jako když kouše šťovík, ale rozhodl se spolupracovat: „Než začne snídaně, zkontroluji zabezpečení plotu a nastavím signalizaci vůči vetřelcům. Při vydávání jídla projdeme seznam a pak mi pomůžete s tou zničenou bránou tábora.“

Zachmuřeně vyrazil na průzkum zdi kolem objektu.

„Je to hulvát, ale čas neztrácí,“ ušklíbl se trpaslík a zdálo se, že vzal mága částečně na milost.

„Nech si ty narážky, kámo! Jen co dětem zajistíme snídani, nebudeme ztrácet čas ani my a hned vyrazíme po stopách Hanky,“ vyčítavě loupl okem po netrpělivém Gehanovi Vron.

„To by mě zajímalo,“ zamumlala tiše jakoby pro sebe Ferinová, „proč si ochránci k té akci, co o ní mluvil Artitan, nepřizvali taky Pohromaka. Přece pro ně vždycky pracoval...“

Gehan ukázal na dívku stojící opodál: „Jeho dcera je poznamenaná, nebyl by spolehlivý.“

Vronovi v kapse opět zavibrovalo zrcátko. Někdo se s ním pokoušel navázat kontakt...

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:17

Komentáře: