Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Dračí souboj

Pak prošel společně se Sváťou, dvojčaty a bratry Pohromakovými za drakem. Ani si nevšiml, že se k nim přidali i všichni tulíci, včetně Lotrandy. Ocitli se za krajními domy vesnice a první, co upoutalo jejich pozornost, byl vzdušný souboj tří draků, který se odehrával kousek stranou nad nimi. Neuvěřitelně rychle kolem sebe kroužili a snažili se zasáhnout protivníkovo břicho a křídla ohnivým dechem. Jednomu z draků se to právě podařilo. Zasažený protivník spirálovitě padal k zemi a snažil se brzdit dopad jedním částečně použitelným křídlem. Zbylí dva neměli čas sledovat, jak na tom je, protože pokračovali v boji. Plam na nic nečekal, odrazil se a vystartoval do vzduchu, aby se připojil ke zraněné, ale přesto zuřivě bojující matce. Kluci bez dechu sledovali, jak se jejich dračí přítel vrhá na protivníka.

„Tak pojďte,“ odtrhl svůj pohled od vzdušného souboje Rafan, „zkusíme najít nějaké zbraně. Kuše, luky, meče, cokoliv.“

„Proti drakům?“ René vypadal, že pochybuje o Rafanově zdravém rozumu.

„Nevíme, jestli nemají v záloze nějaké lidské bojovníky. S prázdnýma rukama bych blíž nechodil,“ ušklíbl se na Reného a vyrazil, aby prohledal opuštěné domy. Sváťa a dvojčata ho následovali a každý z nich zamířil do jiného příbytku. Pohromakovi se váhavě přidali.

„Hej, pojďte sem, tady si vybereme,“ zahalekal po chvíli Sam, „našel jsem kovárnu.“

Byla to nejen kovárna, ale vyráběly se tu i další věci, které potřebovali bojovníci. Byly tu luky, šípy, dvě kuše s velkou zásobou šipek, štíty, chrániče, helmy, nože, meče, sekery a spoustu pomůcek na jejich údržbu.

Každý z nich popadl to, co se mu zdálo nejužitečnější a co nejlépe ovládal. Pak vyrazili z vesnice směrem k bojujícím drakům. Tulíci bleskurychle nasedli na ramena Sváti a dvojčat.

Rafan zpomalil a chvíli přemítal, jestli má podat zprávu. Nakonec usoudil, že je to rozumný nápad, a vytáhl komunikační zrcátko. Vron zareagoval okamžitě po oslovení. Rafan se nadechl a vychrlil ze sebe příslušné informace.

„Oba draci bojují poblíž opuštěné vesnice. Jdeme se tam za nimi podívat. Hlavně neříkej, abychom zůstali na místě a čekali, stejně bychom tě neposlechli,“ ujistil Vrona předem.

„A co Nik?“

„Je slabý, ale v pořádku. Nechali jsme ho u dračího doupěte s Andělou.“

Rafan překvapeně zamrkal, když zjistil, že Vron ukončil spojení, aniž vyřkl jedinou radu, jak se mají či nemají chovat. Hodil zrcátko do kapsy a přidal do kroku, aby opět zajal místo v čele skupinky.

Jakmile překročili terénní vlnu, objevilo se před nimi na zemi dračí tělo. Černý samec ležel bez hnutí na vyprahlé zemi a jeho šupiny jiskřily ve slunci. Nedalo se odhadnout, jestli je nebo není mrtvý. Kolem něj pobíhali dva lidé a další dva stáli opodál. Ti se ale nehybného černého těla nevšímali, neboť veškerou pozornost upírali vzhůru a sledovali vzdušný souboj tří draků.

Rafan ihned jejich směrem vyslal šipku z kuše. Oni ji ale ledabylým gestem bez problémů odklonili. Sváťa natáhl ruku a něco zamumlal. Plavíkovi a Demitce se zježily chlupy na ocáscích. Muži, kteří sledovali bojující draky, se chytili za hlavu a začali se zmateně kymácet.

Další vlnu magie ucítil Rafan za sebou. Během nabíjení kuše se tam přes rameno mrkl a uviděl Toma a Sama, jak míří ukazováčkem a prostředníčkem na další dva muže. Ti ztuhli a přestali pobíhat kolem dračího těla.

„Máš ty provazy, Tome?“ houkl na bráchu Sam a rozběhl se ke ztuhlé dvojici.

Mezitím se ti, co zasáhl Sváťa, vzpamatovali. Rafan automaticky místo štítu aktivoval magický most a cítil, jak kouzla kloužou po jeho ochranné vrstvě.

„Sakra,“ zaklel Sváťa, „jsou moc silní. Odrážejí moje kouzla.“

„Tak ať! Ještě je trochu zaměstnej,“ štěkl na Sváťu a znovu zamířil. Zároveň vyslal kouzlo volné dráhy. Sváťa se pokusil zastřít kouzelníkům rozhled. Podařilo se mu to jen částečně. Stačilo to ale aspoň na to, aby Rafanova šipka zasáhla jednoho z mužů do nohy. Těsně za šipkou se muži do ramene zabodl šíp, který vyslal Patrik.

Nad jejich hlavami se ozval mohutný řev a k zemi se velkou rychlostí řítila dvě dračí těla zaklesnutá do sebe. Zdálo se, že jsou zakousnutí jeden do druhého a svými drápy se snaží způsobit protivníkovi co nejvíc škod. Kluci přestali bojovat, dvojčata opustila úmysl spoutat dva ochromené muže a urychleně se rozprchli pryč od místa dopadu. Těsně nad zemí se těla draků rozdělila a jedno dopadlo tvrdě na vyschlou zem. Druhé zbrzdilo trochu pád a přistálo na mrtvém drakovi. Jestli před tím nebyl mrtvý, tak teď už určitě ano. Drak se po dopadu skulil dolů. Vzápětí poznali, že je to Karmaneuduna, a s obavou sledovali, jak se potácivě staví na nohy. Ani její soupeř ale nebyl mrtvý. Zdvihl hlavu, aby vyslal směrem k dračici útočné kouzlo. Ta však zareagovala rychleji a spálila ho mohutným ohnivým výdechem. Hned nato se ale zapotácela a rovněž klesla k zemi. Dva kouzelníci, které jen těsně minul její oheň, se probrali z ochromení a rozběhli směrem k ní. Zapomněli ale na Plama, který prolétl těsně nad zemí a naprosto nesportovně je spálil zezadu. Dva zbývající muži se rozběhli ke vchodu do jeskyně. Jeden sice ošklivě kulhal, ale strach mu zřejmě dodal sílu. Tom se Samem se je pokusili zastavit, ale nepodařilo se jim to.

Znovu se ozval dračí řev. Tentokrát patřil Plamovi, který přistál a skláněl se nad tělem matky.

„Mami, mami, neumírej! Prober se prosím! Nenechávej mě tu samotného, zůstaň tu se mnou, prosím...“

Dračice nereagovala. Všichni tak zaujatě sledovali Plamovu snahu o probuzení matky, že si ani nevšimli brány, kterou se sem dostal Vron včetně Nika a Anděly. Nika ještě musel společně s dívkou podpírat, ale bylo jasné, že autorem brány je právě mladý ochránce, který jako jediný znal místo, kde zatoulané kluky hledat.

Zato Plam zaznamenal Vronovu přítomnost okamžitě.

„Zachraň ji. Zachraň moji mámu. Ona je zraněná,“ upřel na něj nešťastný dračí pohled.

Vron přistoupil blíž a dotkl se bezvládného těla Karmaneuduny.

„Je mi líto, Plame,“ řekl, „má vážné vnitřní poranění. Nějakou magii sice mám, ale momentálně jí není dost na to, abych ji dokázal vyléčit.“

„Tak to zkusím já,“ přistoupil k nim odhodlaně Sváťa.

„Nemáš na to dost sil,“ namítl Vron.

„To máš možná pravdu. Ale u druidů jsem se přece jen pár věcí naučil. Zkusím to s pomocí Plama.“

Drak přikývl a vyslal ke Sváťovi veškerou magii, kterou měl po boji k dispozici. Chlapec přistoupil k bezvládnému tělu a položil na něj ruce. V ten moment mu bylo jasné, že Vron má pravdu. Ani s pomocí Plamových sil nebylo možné dát obrovské tělo do pořádku tak, aby se dokázalo uzdravit. Přesto se nevzdal. Zrevidoval místa, kde krev zalévala vnitřek těla, a pokusil se uvolnit dýchací cesty. Bylo to vzhledem k rozsáhlému poškození vnitřností žalostně málo, ale víc nebyl schopen ošetřit.

Zatímco se pozornost ostatních upírala ke zraněné dračici, dvojčata šmejdila po okolí a prohlížela si těla mrtvých draků.

„Páni, Tome, to mě vomejvej. Mrkni na to. Vždyť on má v každé šupině sitbel. To jsem fakt ještě neviděl, aby se drak takhle vyparádil.“

„Možná ho aberilové ovládali podobně jako označené lidi.“

„Draka? Ty mě děsíš, brácho. Copak jsou vážně tak silní, že si poradí i s drakem?“

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:17

Komentáře: