Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Plavba k Haberunu

Do přístavu se s Hankou a Vronem přišli rozloučit oba kluci i Zachariáš.

„A dej nám zprávu o všem, co tam zažiješ,“ nabádal kamarádku Sváťa.

„Vůbec ho neposlouchej,“ odstrčil bratra Raf. „Jestli tam není k dispozici žádná magická energie, tak bude lepší, když s ní nebudeš plýtvat na hlouposti.“

Najednou se Raf zarazil, pak několikrát zamrkal a Sváťa ucítil, jak se mu bratrovy prsty bolestivě zaryly do lokte.

Dívka s Vronem už přecházela společně s Evelínou přes lodní můstek.

„Hanko!“

Otočila se a Vron se o ni málem přerazil.

„Pokud možno nelez na žádné vysoké vyhlídky,“ halekal za ní Raf. Mávla rukou, aby věděl, že ho slyšela a dalšími kroky přešla na palubu. Vzhledem k tomu, že kolem povykovalo více lidí, spojila se s Rafem v rámci psychické dračí komunikace a zeptala se: „Co máš proti vyhlídkám?“

„Právě jsem měl vizi,“ odpověděl jí v duchu, „někdo se tě snažil přehodit přes zábradlí, zdobené tepaným vzorem květin a motýlů. Buď opatrná.“

„Neboj se, každé zábradlí si dobře prohlédnu,“ odpověděla mu vesele, zatímco loď zdvihala kotvu.

„Šťastnou cestu, sestřičko,“ ozval se v její mysli i Plamův hlas. Už si myslela, že jediný, kdo se neozve, bude R’íhan, ale vtom pocítila i jeho vlídnou psychickou vlnu.

„Buď rozumná a opatrná,“ starostlivě řekl jednorožec, „nevím, jestli se odtamtud na dálku uslyšíme. Chci tě jen ujistit o tom, že i když děláš hlouposti, pořád tě máme stejně rádi.“

„Já vás také, na tom se vůbec nic nezmění, ať už cesta dopadne jakkoliv.“

Cítila obrovskou úlevu, že jí tu cestu R’íhan nezazlívá.

Loď nabrala vítr do plachet a za zpěněnou brázdou lodi se postavičky na břehu rychle zmenšovaly.

Zpočátku Hanka trávila většinu času na lodi s Evelínou a Vronem. Brzo ale zjistila, že je nad její síly v jednom kuse naslouchat hlasu své bývalé chůvy, i když některé vyprávění z doby, kdy ještě jako malá měla bratra a rodiče, bylo docela zajímavé. Stále častěji se potulovala po palubě a s oblibou se opírala o zábradlí na přídi, kde mohla v tichosti pozorovat zvlněnou mořskou hladinu. Při tom si mohla na dálku povídat se svými přáteli a byla ráda, že se nenaplnily obavy, že vzdálenost komunikaci znemožní.

Jednou večer bylo její místo na přídi obsazeno jinými cestujícími, tak se přesunula na záď, kde měl zrovna službu hubený zamračený kormidelník, s tváří rozbrázděnou vráskami a ošlehanou větrem. Evidentně ho trápil suchý kašel. Po jednom zvlášť úporném záchvatu, houkl na Hanku.

„Hej, děvče.“

Otočila se a on pokračoval: „Neskočila bys mi prosím k lodnímu kuchaři pro něco k pití?“

„Proč ne. A co byste chtěl? Vodu nebo čaj?“

„Pověz mu, aby poslal Fahadovi jeho medicínu.“

Hanka se vydala do lodní kuchyně. Kuchař se zasmál, když uslyšel její vzkaz.

„Přísámbohu, že ten starej lump kašle jen proto, aby moh‘ beztrestně chlastat,“ šklebil se, když dívce podával velký plechový hrnek, kde byl čaj půl na půl s alkoholem. Plavba byla zatím klidná, takže po cestě ani nic nerozbryndala.

„Díky,“ zasípal muž a na jeden zátah vyprázdnil půl hrnku. A že to byl velký hrnek!

Známost s kormidelníkem se ukazovala jako nadmíru zábavná a kupodivu i užitečná. Ač na to nevypadal, stal se pro Hanku postupně důležitějším zdrojem informací než Evelína. Díky němu si dívka vybudovala poměrně jasnou představu o tom, jak to vlastně ve městě chodí. Vojenský režim byl podle mužova vyjádření velice svazující a v prostoru druhých a třetích hradeb neměla šanci se schovat ani vetřelecká myš. Bez dokladů se tam nemohl pohybovat nikdo cizí. Při dobrých známostech a dostatku peněz byla jistá šance vegetovat na čtvrtých hradbách, aniž by člověka vyhmátly stráže. Čtvrté hradby bylo obrovské obchodní prostranství, které nebylo v lidských silách uhlídat. Podle námořníkova názoru se tam dalo koupit úplně všechno - zbraně, otroci, chlast, kuřivo, magické předměty, cizokrajné ovoce, prostě všechno. Záleželo jen na tom, zda měl člověk dost peněz nebo drahokamů.

„A kdybych potřebovala najít nějakého konkrétního člověka, jak to mám zařídit?“ vyptávala se dívka, dokud byl námořník ochoten odpovídat.

„Najmeš si čmuchacího psa.“

„Prosím?“

„No, na druhých hradbách je velký detektivní úřad s oficiálním názvem Palác seriózních informatiků. PSI - rozumíš? Prostě čmuchalové. A tam ti doporučí odborníka podle toho, co hledáš a kolik můžeš zaplatit. Slyšel jsem, že si kromě oficiální gáže nechávají platit ještě bokem. Když jim nenabídneš nějakou extra prémii, tak prý toho moc pro klienta neudělají.“

„Hm. A někdo spolehlivější a levnější by k dispozici nebyl?“

„Jedině si najmout zdejšího nezaměstnaného. Tím ale zase riskuješ, že to bude lump, který tě při nejbližší příležitosti okrade nebo zabije.“

„Fajn výběr... A kdybych hledala sama?“

„V tom případě tě na čtvrtých nebo na pátých hradbách okradou docela určitě.“

„To nebudou mít tak snadné, jsem čarodějka.“

Kormidelník se rozhlédl kolem sebe a ztišil hlas.

„To ani nevyslovuj nahlas.“

„A proč?“

„Protože tě neokradou jen o peníze, ale i o magii.“

„Nemyslím, že by se to někomu podařilo,“ prohlásila Hanka sebevědomě.

Kormidelník přimhouřil oči a zašklebil se. Dívka měla pocit, jako by se loď zhoupla na nějaké větší vlně.

„Páni,“ řekl uznale muž a protáhl si prsty na rukou, „ty jsi úplná studnice magie.“

Hanka zalapala po dechu. Měla pocit, že se slabostí svalí na palubu.

„Na, napij se,“ podal jí námořník svůj plecháč. Dívka si automaticky lokla a rozkašlala se, jak jí alkohol zaštípal v krku.

„Co jste mi to udělal?“ zasípala vztekle.

„Poskytl jsem ti malou ukázku toho, co tě čeká, když necháš svou energii nechráněnou. Ale neboj se, zatím brázdíme dobré vody a do zítřka se ti magie automaticky doplní. Úplně jiná situace ale nastane, až doplujeme za Dračí zuby. Od té chvíle už se ti žádná ztracená energie neobnoví.“

„To znamená, že na ostrově není žádný zdroj magické energie? Vůbec žádný?“

„Jen to, co si neseš v sobě nebo v magických předmětech.“

„Jenomže když se budu chránit před zloději magie, vyplýtvám na to spoustu energie...“

„Když dokážeš z kuchaře vymámit ještě jeden hrnek mojí medicíny, naučím tě, jak to dělám já. Mám to od bratrance, co slouží u PS. Je to jednoduché a magicky skoro zanedbatelné. Co ty na to?“

„Ok, zkusím vám přinést ještě jedno pití.“

„Hodná holka,“ přikývl námořník a rozkašlal se.

Kuchař se nejdřív bránil a vrtěl hlavou. Teprve, když mu dívka slíbila, že přijde příští den do kuchyně pomoct s obědem, zdráhavě jí vydal ještě jednu várku nápoje pro kormidelníka.

„Já věděl, že to dokážeš,“ spokojeně se šklebil muž a pokynul Hance, aby se u něj posadila. Pak zahákl kormidlo do provazu, napil se a vážně na ni pohlédl.

„A ne že někomu prozradíš, kdo tě to naučil,“ podotkl tiše. „Umíš si v duchu představit krychli?“

Když přikývla, pokračoval: „Tak si představ, že svou auru uzavíráš do krychle. Je to spojeno s říkankou, aby se to člověku rychleji dostalo do krve. Za-ví-rám-ma-gi-i-stě-ny-ji-při-kry-jí-pro-mě-jen-kaž-dý-den. Na prvních šest slabik sestavuješ kolem aury šest plošek krychle a na dvanáct zbývajících slabik fixuješ všechny spojovací hrany. Vnější stěny musí být zrcadlové, aby se od nich odrazil každý pokus narušit tvou auru. Přijď za mnou zítra, až se ti vrátí magie, vyzkoušíme, jak to zvládneš.“

Hanka si chtěla večer promluvit s Vronem, ale před Evelínou to prostě nešlo. Dokázala brebentit nepřetržitě celý den, až z toho jednoho brněly uši. Hanka byla zvědavá, jak vypadá její manžel a jak dokáže přežít tenhle nepřetržitý hlasový doprovod. Nakonec se musela s Vronem spojit pomocí mentální dračí komunikace, aby se mohla podělit o nové zážitky. Po těch několika dnech na palubě už se oba naučili ignorovat Evelínin proud řeči a věnovat se svým myšlenkám. Přesto si oddechli, když chůva na palubě objevila několik dalších osob, které byly ochotny se bavit, tedy přesněji řečeno, naslouchat.

Hanka se kormidelníkovu říkanku i s kouzlem naučila během dvou dnů. Poprvé omylem zafixovala dvě stejné hrany krychle a jednu vynechala, což znamenalo, že opět přišla o magii. Druhý den už si dala pozor a námořník ji pochválil.

„Je nejvyšší čas, žes to zvládla,“ pokýval hlavou. „Zítra proplouváme kolem Dračích zubů a tím překročíme hranici magického území. Každé ráno si opevni auru říkankou. Až ti to přejde do krve, nebudeš už mít při tom žádné viditelné ztráty magie. Ve městě se sice krádež magie považuje za hnusný zločin, ale jakmile o energii přijdeš, už ti ji nikdo nenahradí. A krást ji někomu jinému nedoporučuji, to bys pak mohla špatně skončit. Mnozí tam berou spravedlnost do vlastních rukou a kvůli tomuhle přečinu se i zabíjí. Tak bacha na to.“

„Díky, docela nerada bych tam ten týden strávila úplně bez magie.“

„Není zač, docela fajn se s tebou povídá a příjemné ubíhá cesta. Dnes navečer se ale na lůžku připoutej, v noci to bude pěkně házet.“

„Jak to víte?“ rozhlédla se Hanka po modré obloze.

„Proč myslíš, že kapitán toleruje ochlastu u kormidla? Můj magický cit pro počasí tuhle loď ochraňuje už pět let. Na magickém území dokážu i ovlivnit její stabilitu.“

„A přesto žijete v Quinwalu, kde není magie?“

„Nemyl se, v mém městě je spousta magie, jenom se tam nedá doplňovat.“

„Takže můžete chránit loď i za Dračími zuby?“

„Nemám ani zdaleka takovou magickou sílu jako ty, takže s ní musím zacházet opatrně. Když je potřeba, poradím si i na území bez magie. Pak jsem ovšem celý týden, co strávím ve městě, totálně na nule.“

„Nemáte žádný magický kámen, kam byste si mohl svou energii uložit?“

„Jó, děvče, na to moje gáže prostě nestačí, takové věci jsou na mě drahé.“

Hanka si pomyslela, že ho asi na lodi špatně platí, ale když o tom večer mluvila s Vronem, její přítel se jen zasmál.

„Taková inteligentní holka a pořád tak naivní! Kdyby všechno v přístavu okamžitě neprochlastal, mohl by mít kamenů celý náhrdelník. Trochu jsem o něm dnes mluvil s kapitánem. Prý on osobně mu takové kameny koupil už tři. Jenže kormidelník je při nejbližší příležitosti zpeněží, aby měl na chlast. Normálním životem vlastně žije jen během plavby, kde dostává alkohol pouze od kuchaře v omezeném množství.“

Hanka jen nechápavě zavrtěla hlavou: „To nechápu, proč to dělá. Vždyť je docela fajn a působí celkem rozumně.“

„Vypěstoval si závislost na alkoholu a není v jeho silách odolat skleničce, když ji uvidí. Jestli přemýšlíš o tom, jak mu podat pomocnou ruku, tak se ani nesnaž. V tomhle případě si může pomoci jen on sám.“

Rozhodla se, že si ještě s kormidelníkem na tohle téma ráno promluví. To ale ještě netušila, že bude mít úplně jiné starosti, a nejen ona.

Večer se pochopitelně zapomněla na lůžku zajistit úvazem, takže se během spánku, podobně jako Evelína, při jednom obzvlášť velkém výkyvu lodi ocitla na podlaze kajuty.

„Sakra,“ zaklela, „kormidelník měl pravdu, že to bude v noci házet.“

„Snad se, Hančo, nebavíš s tím nechutným ožralou?“ zděsila se její spolubydlící.

„Co je na tom? Je to docela fajn chlapík,“ odsekla dívka, když se snažila Evelíně pomoci se připoutat na lůžko.

„No, to snad nemyslíš vážně! Takový otrapa! Pro dámu tvého věku a postavení je naprosto nevhodné se s ním stýkat. Taková ostuda! Uvědomuješ si vůbec, do jakého světla stavíš mě, osobu ze třetích hradeb? Napadlo tě vůbec, jak to může poškodit tvoji pověst? Ten člověk je naprosto pod tvoji úroveň, to je vážně hloupost ztrácet čas právě s ním...“

Hanka přestala poslouchat, co Evelína drmolí, a jen si povzdechla. Pomalu začínala litovat, že se vůbec do tohohle podniku pouštěla. Plavba jí vedle bývalé chůvy připadala neúnosně dlouhá. Naštěstí už zítra dorazí do přístavu a Quinwal jim otevře své hradby.

Ráno se vzbudila pozdě a měla sotva čas sbalit si věci, když na palubě začalo být nezvykle rušno. Neváhala a okamžitě vyběhla nahoru. Kapitán a několik cestujících stáli v hloučku na přídi a podávali si dalekohled.

„Na mou duši, nikdo tam není. Guanová tvrz je bez posádky,“ vrtěl hlavou jeden z cestujících, „to je zatraceně divné.“

„Pantevare,“ obrátil se kapitán na svého zástupce, „dej spustit plachty a vyšli čtyři muže, ať zjistí, zda je bezpečný vstup. Ani bych se v tomhle případě nedivil, kdyby byl řetěz v obranné pozici.“

„Fakt mě nenapadá nic, co by vysvětlovalo nepřítomnost stráží v průlivu,“ řekl kdosi v pozadí.

„Co když je ve městě epidemie nebo válečný konflikt?“

„Naši muži ve člunu to prověří před tím, než zakotvíme. Je to vážně divné.“

Nervozita se po lodi rozšířila jako požár. Evelína začala spínat ruce a obtěžovat spolucestující divokými vizemi o tom, co se mohlo stát. Snad ani nepostřehla, jak se jí ostatní snaží vyhnout a obracejí za jejími zády oči v sloup. Momentálně byla vážně nesnesitelná.

„Sklapněte už konečně!“ nevydržel to nakonec Vron a nerudně ji okřikl.

„Bože,“ špitla a pohlédla na Vrona s obdivem, „vy jste úplně jako můj manžel.“

Hanka překvapeně zamrkala a s úlevou vydechla, když její bývalá chůva opravdu zmlkla.

Všichni se nahrnuli na příď, aby viděli na posádku průzkumného člunu. Ta přistála na jedné straně průlivu, vyplašila obrovské hejno rybáků a na chvíli zmizela uvnitř pevnůstky. Když se muži vrátili, gestikulovali, že loď může proplout. Kormidelník opatrně vmanévroval do průlivu a loď vzala člun se svými námořníky do vleku.

Před nimi se otevřel nerušený výhled na pevninu. Skalnatý průliv se tu rozevřel do velké zátoky s písčitými břehy. Přístavní část byla zpevněna kamennými kvádry, nad které vyčnívalo částečně dřevěné přístavní molo. Město bylo vystavěno kolem neobvykle mohutného a vysokého skalního útvaru. Ten trochu z dálky připomínal vztyčený zahnutý dráp. S úžasem pozorovala, jak jsou tu domy nalepené jeden na druhý, že až připomínají gigantické mraveniště. Celý Quinwal byl viditelně rozdělen několika pásy hradeb. Bílá stavba úplně na vrcholu připomínala chrám. Jak se přibližovali, objevovalo se stále víc podrobností a teprve nyní vynikla mohutnost a výška hradeb. Kapitán nakázal zakotvit kus od břehu a pokynul člunu, aby vyrazil zjistit, co je špatně. Námořníci se opřeli do vesel a během dvaceti minut byli na místě. Okamžitě se kolem nich seběhli lidé a několik minut si povídali. Napětí na lodi by se dalo krájet. Konečně jeden z námořníků pokynul rukou, aby loď přistála.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:17

Komentáře: