Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Past na knuty

Po obědě všichni vyrazili na určené pozice. Hanka si půjčila unaveného a mrzutého Faglina. Nacpala ho do kapsy a nijak zvlášť se neohlížela na jeho protesty, stejně ho potřebovala jen na porovnání příbuznosti.

Na tržiště se povstalci trousili postupně jako jednotlivci nebo po dvojicích. Nejrozjařenější byl asi Zik. Hanka ani nepostřehla, jakým způsobem se mu podařilo zablokovat vůz se zeleninou, nebo to možná byla náhoda, které kluk využil. Ale jak podrazil nohu u stánku s ovocem, to viděla. Zelenina z vozu a ovoce z pultu se na zemi smíchaly na jednu hromadu a pár pobertů se hned snažilo využít příležitosti. K místu se začali prodírat chlapi, co tu hlídkovali, ale to už se oba prodejci do krve hádali za povzbuzování svého okolí. Ve stánku o kus dál zase někomu spadla plachta na hlavu. Hanka se pečlivě rozhlížela a zkoumala podezřelé ochránce práva pomocí křišťálového amuletu. Od Faglina zatím nevedla jediná nitka.

„Přepadení, to je přepadení!“ zařval někdo z míst, kde se prodávaly magické předměty a šperky.

„Kterej darebák mi vypustil králíky?!“ ozvalo se zase z jiného koutu tržiště.

„Hoří, tady hoří, pojďte mi to pomoct uhasit,“ vyšlehl ohnivý plamen v prostorách, kde své zboží nabízeli kováři. Bylo znát, že požáru se tu všichni bojí. Ten minulý nadělal pěknou paseku a o něco podobného tu nikdo nestál. Někteří prodejci dokonce začali balit zboží.

„Klid, zachovejte klid, všechno dáme do pořádku,“ ozval se nad tržištěm magicky zesílený hlas. Prohlášení ale vyvolalo spíš paniku, než aby někoho uklidnilo. Prodejci začali balit rychleji a kupující vyrazili zrychleným krokem pryč. Konečně se objevila skupina vojáků, která zamířila do míst, kde hořelo. Hanka je pečlivě prohlédla, ale byli čistí. Podle plamenů se zdálo, že začal hořet další stánek. Výkřiky z toho místa začaly splývat v jeden velký ruch.

A pak ho najednou uviděla. I on spěchal k požáru...

„Modré rozevláté rukávy a vlasy sepnuté hadí čelenkou,“ poslala rychle mentální vzkaz Zikovu otci, „míří přímo k ohni.“

„Jasně, díky, vidíme ho,“ odpověděl. Teď už to byla jeho záležitost. Raf, který jí tu hlídal záda si mága také všiml.

„Moc rád bych to viděl zblízka,“ sledoval, jak muž mizí v dýmu, který se rozlézal po okolí. Začínalo tu být nedýchatelno. Přesto vytrvali na pozici a Hanka dál sledovala okolí, jestli se neobjeví ještě další posila.

„Další vojáci,“ ukázal Raf do míst, kam se nedívala. Rychle předala povstalcům zprávu.

„Jak jsou daleko?“ zeptal se Dejus.

„U prvních stánků,“ referovala Hanka, „teď se zastavili a radí se. Už zase vyrazili. Část vlevo a část vpravo, asi chtějí obklíčit hlavní část tržiště.“

„Tak rychle zmizte, ať se jim nedostanete do rukou. My už tu taky budeme končit,“ nařídil jim Dejus.

„Máme zmizet.“

„No, nejvyšší čas,“ popadl ji Raf za ruku a přidali se k lidem, kteří houfně opouštěli zdejší prostory. Stihli to jen tak tak. Zamířili do úzkých uliček, kde je po chvíli objevil Zik s Matyášem.

„To byla paráda, co?“ poskakoval Zik rozpustile.

„Je Faglin v pořádku?“ staral se Maty.

Dobrá nálada jim vydržela celou cestu domů.

„Už se vrátili naši?“ vyzvídal Zik u hlídek, ale všichni jen vrtěli hlavou.

Nezbylo jim, než trpělivě čekat. Každá další minuta v nich vzbuzovala obavy, jestli se nepřihodilo něco nečekaného. Kdyby Dejusovu skupinu vojáci ve spolupráci s mágem chytili, byla by to pro povstalce veliká ztráta. O Zikovi ani nemluvě. Momentálně jeho nervozita úplně potlačila poslední zbytek rozjařenosti. Hanka se pro jistotu ani nezmiňovala nahlas o tom, že jeho tátu kontaktovala, ale jedinou odpovědí bylo: „Neruš, musíme prchat, ti mágové tam byli dva.“

„Jestli prchají,“ šeptal Raf, když mu o tom řekla, „hned tak se jich nedočkáme. Budou se snažit to vzít oklikou, aby setřásli pronásledovatele.“

„Dva mágové?“ vrtěla hlavou Hanka. „Jak je to možné? Přece jsem se dívala tak důkladně.“

„Copak musí každý jejich mág hostit knuta?“

„No jo, tím by to být mohlo.“

Už se stmívalo, když někdo zabouchal na dveře: „Jsou tady.“

Na nic nečekali a vystřelili ven. Dejus kulhal a dva další chlapi podpírali zraněné, kteří se už sotva vlekli. Zik běžel obejmout tátu. Ten ho vzal kolem ramen a rozcuchal mu vlasy.

„D-d-dobrá práce, chlapi,“ kývl Dejus na své spolubojovníky a zamířil k domku.

„Nanosím ti vodu, aby ses mohl vykoupat,“ řekl Zik a nechal otce v péči Hanky a jejích přátel.

Když viděli, jak je muž unavený, bylo jim trapné se hned vyptávat. Přinesli mu jídlo a vodu. Trochu se napil, ale jíst chtěl až po koupeli. Nezbylo jim, než se zase obrnit trpělivostí, až ze sebe Dejus smyje krev, prach a pavučiny. Hanka pozorovala, že se Rafova nálada během toho čekání s každou minutou, která oddalovala vyprávění o akci, vylepšuje.

„Copak se tváříš tak vesele?“ sondovala.

„Uvažuj. Kdyby je potkal totální neúspěch, řekl by nám to hned a takhle by nás nenapínal.“

„Myslíš, že to dělá schválně?“

„Skoro bych si na to vsadil.“

Hned jak se Dejus objevil vykoupaný, s jiskrou v oku, všichni se netrpělivě sesedli ke stolu spolu s ním. Nedokázal pod jejich pohledy sníst víc než půl krajíce. Pak to vzdal.

„No dobře,“ zašklebil se nebo možná usmál, „tak já vám p-p-povím, co se dělo.“

Při vyprávění trochu zadrhával, ale jak už si na to zvykli, málem to ani nevnímali.

„Domluvil jsem se s kovářem, že tentokrát sehrajeme Rasiům divadlo na obě strany. On nám dovolil zlikvidovat dva staré stánky, jednou mu je budu muset zaplatit. My jsme vystupovali v roli žhářů a výtržníků, on se s velkým gustem angažoval v roli oběti. Při hašení spíš překážel než pomáhal, ale tak přesvědčivě, že se stráže musely divit, jak ten chlap zmatkuje. Potom začal hořet druhý stánek a objevili se dva mágové. Každý dorazil z jiné strany. Ti dva to pak měli uhašené raz dva. Jednu flašku jsme obětovali a náš střelec ji rozbil tak, aby část obsahu chrstlo na toho s modrými rukávy. Vypadal dost překvapeně. Potom kovář nabídl mágům jako poděkování kalíšek kořalky. Náš chlapík už ji nesl do pusy, když mu to ten druhý vyrazil z ruky. On sám to ale do sebe hodil. Byli jsme zklamaní. Nic to s ním neudělalo. Vydal se hledat stopy a několik našich začalo prchat, aby od nás ostatních odlákali pozornost. Kovář kalíšek znovu naplnil, a když ten nepřející sledoval naše lidi, znovu ho nabídl tomu v modrých rukávech. Co vám mám povídat. Vymlaskl tři za sebou takovou rychlostí, že jsme jen mrkali na drát. Pak začal blábolit a pokřikovat na nás, že von je mág Deliů a že mu máme pomoct. Tak jsme mu zalepili pusu a nejkratší cestou ho zatáhli do podzemí. Ale to už dorazili další vojáci a šli po nás. A ten druhej mág taky.

Ale nedával si majzla a podařilo se mi ho vycucnout. Takže proti nám zůstali jen vojáci. Museli jsme sebou hodit, než zavolají další magické posily. Rozdělili jsme se a naše skupinka na sebe nalákala celou tu nepřátelskou bandu. Uklouzli jsme jim dost těsně, ale podařilo se to. Takže máme, milý Rafaeli, jednoho knuta tady v kleci. Zdá se, že kořalka opravdu funguje skvěle. Až budete chtít, můžete si s ním popovídat.“

„No, to je senzace. Rasiové tedy mají o jednoho mága méně.“

„Jo. Ale asi ho n-n-nebudeme moct zabít.“

„Proč ne?“ zeptala se opatrně Hanka.

„Protože říkal pravdu. Než ho dostali, p-p-patřil k nám.“

„Hostí knuta nedobrovolně.“

„Jo.“

„Rádi bychom ho viděli.“

„Až dojím v-v-večeři, zavedu vás k němu.“

Nebyli sami, kdo chtěl vidět zajatého mága. Klec byla umístěná ve sklepení za několika závorami. Zajatec seděl schoulený v rohu a klimbal. Strčili mu dovnitř večeři, ale ani se jí nevšiml. Když se podařilo ostatní zájemce uspokojit, dorazil Tian. Přistoupil ke kleci a oslovil vězně.

„Richarde? Pamatuješ se na mě?“

„DelHas. Ale ty jsi přece zemřel. Shodili tě z hradeb,“ zvedl se překvapeně vězeň a přistoupil blíž k mříži.

„Můžeš mi vysvětlit, proč jsi se dal do služeb Rasiů?“

„Protože oni tu vytvoří nový svět. Vylepší naše možnosti. Sjednotí všechny kontinenty, bude to úžasné. Kdybys mi dovolil, abych ti vylíčil všechny výhody, přidal by ses k nim také.“

„Město zatím žádné výhody nepocítilo.“

„Ti, co nemají sedmý smysl, stejně nakonec vyhynou, jakou by mělo cenu jim pomáhat?“

„Co kdyby dostal ještě trochu napít?“ mrkl Raf na Zikova otce. „tyhle kecy má určitě na svědomí knut.“

Dejus jen kývl a po chvíli se vrátil s další lahví známého tvaru a kalíškem. Naplnil ho a prostrčil mříží dovnitř: „Tak, Richarde, na zdraví!“

Muž v kleci to do sebe obrátil a natáhl ruku s kalíškem, aby mu ještě dolili. Dejus mu vyhověl. Po třetím kalíšku začal mít zajatec problémy s rovnováhou. Sesunul se do kleku a chytil se mříží.

„Tiane,“ oslovil DelHase úplně jiným tónem, „Tiane, já už nemůžu, je to hrozný, zabij mě. Pomoz mi a zabij mě.“

Po mágově tváři se kutálely veliké slzy, až bylo všem okolostojícím trapně. Hanka si pro jistotu znovu zkontrolovala příbuznost s Faglinem, ačkoliv bylo jasné i bez toho, že skutečně ulovili jednoho knuta.

„Pojďte,“ kývl na ně Dejus a vystrkal je ven z místnosti.

„Běžte domů,“ řekl na chodbě, „my se ještě m-m-musíme poradit, co dál.“

„Neměli bychom u toho být taky?“ zaškaredila se Hanka.

„Jestli se tu chceš s chlapama tři hodiny hádat, tak k-k-klidně.“

„To je ztráta času,“ mávl rukou Zik, „na velký poradě se chlapi nikdy na ničem důležitým nedohodnou. Všechno nakonec stejně vymyslí táta s Tianem. Navrhuji, abychom si doma udělali svoji poradu.“

„Já jsem pro,“ ozval se k všeobecnému překvapení dráček.

„Tak jo,“ pokrčila Hanka smířeně rameny, „když nám to Faglin tak hezky odsouhlasil, jdeme domů.“

Tentokrát se nesesedli u stolu, ale udělali si pohodlí v místnosti se slamníky. Tulík zase dorážel na dráčka, aby se s ním honil, ale tentokrát se odezvy nedočkal.

„Musím pořád myslet na Helaru,“ řekl Raf zamyšleně, „nemůžu se smířit s myšlenkou, že by ji měli zabít její vlastní lidé.“

„Richard je stejný případ,“ podotkla Hanka.

„Jestli dovolíte, rád bych k tomu pár věcí řekl,“ přistál Faglin na Matyho rameni, aby na Hanku a Rafa lépe viděl.

„No jasně. Povídej,“ kývla na něj povzbudivě dívka.

„Jestli jsem to správně pochopil, rádi byste zachránili bytosti, které knutové používají jako své tělesné schránky.“

„Ano, Fagline, to jsi pochopil přesně.“

„Vypadá to na hodně složitý problém, ale podle mého mínění to není nemožné.“

„Opravdu?“

„Jak už možná víte, knutové jsou schopni se přesunovat z jedné bytosti do druhé. Museli byste knuta dohnat do nějaké nouzové situace a v ní ho přesvědčit, že jedinou možností, jak se zachránit, je přesun do nastražené bytosti, kterou budete ochotni obětovat. A tu hned po přesunu zlikvidovat. Zádrhel je ovšem v tom, že knut tělo předešlého hostitele obvykle hned po opuštění zabije.“

„A proč to dělá?“

„Při umírání původního majitele nasaje sílu jeho těla a rychleji se v novém těle zabydlí.“

Začali diskutovat o tom, co by mohlo knuta donutit k přestěhování a jak mu pak zabránit ve vraždě bývalého hostitele. Faglin musel vysvětlovat, jak to probíhá a jak dlouho knutovi přesun trvá.

Druhý den Zik přinesl chycenou krysu a vypravili se za knutem. Dejus z toho dvakrát nadšený nebyl, protože ho Tian pověřil dozorem nad jejich pokusy. Ale nemusel mít obavy. Všichni si byli dobře vědomi rizika, kdyby se kouzelníkovi podařilo utéct. Aby měl pádný důvod k útěku, oznámili mu, že do tří dnů bude popraven.

„Krysa projde mřížemi a my doufáme, že toho knut využije a pokusí se do ní přesunout, aby mohl utéct,“ vysvětloval Zik tátovi jejich plán, „jakmile k tomu dojde, Raf krysu zabije.“

Jejich počáteční nadšení ale během pár dalších hodin, kdy se nic nedělo, vyprchalo.

„Proč té příležitosti, sakra, nevyužije?“ rozčilovala se Hanka, kterou přestávalo bavit neustálé hlídání vězně. „Náhodně pootevřené dveře, svobodná krysa... Co by chtěl víc?!“

„Možná mu krysa není dost dobrá,“ spekuloval Matyáš.

„Krysa je dobrá, ale asi je špatně něco jiného,“ drbal se pod čumákem malý dráček.

„Ale co? Vždyť jsme to všechno probrali.“

„Magie. Nepřišel náhodou při chycení o veškerou energii?“

„No jistě,“ potvrdil Dejus, „jak jinak b-b-bychom ho zajali?“

„A teď je izolován klecí od všech zdrojů.“

„Tady v Quinwalu stejně žádná volná energie není.“

„Pro tebe ne,“ podíval se na Hanku Faglin, „ale knut dokáže vytáhnou sílu třeba i ze stolu.“

„No tak mu dáme do klece stůl,“ zasmál se Zik.

„N-n-nesmysl,“ zavrtěl hlavou Dejus, „klec by mu m-m-magii vysála.“

„Cože?“ vyskočil Faglin. „Já myslel, že jen izoluje! Ona magii pohlcuje?“

„Ano,“ připustil Zikův otec.

„Tak to je ten problém. Knut se bez magie přesunout nedokáže.“

„Ale předělat klec jen na izolující variantu, to je složité, to bychom asi museli počkat na naše mágy,“ spekulovala Hanka.

„Já to zvládnu,“ nabídl se Faglin, „jenom toho vězně musíte na chvíli vyndat.“

„Vyndat? Jedině p-p-pokud ho zase opijeme,“ zvažoval to Dejus.

„Já doběhnu pro jednu láhev,“ vyrazil Zik z místnosti dřív, než mohl někdo protestovat.

Celá akce, včetně opití vězně netrvala déle než půl hodiny. Nakonec do klece přidali židli a z prken stlučenou postel na spaní. Stůl už se tam nevešel. Dovlekli dovnitř alkoholem zmoženého Richarda a rozhodli se pro další pokus zase až navečer, až trochu vystřízliví. Hanka už začínala být lehce nervózní. Čas se krátil a loď mágů pořád nikde.

Večer se zase všichni sešli v malém sklípku, ze kterého se dala sledovat místnost s klecí. Strážný na jejich pokyn donesl vězni jídlo a dveře se za ním zase nedovřely. A vyhladovělá krysa se vypravila za vůní potravy.

Ke speciálně instalovanému sledovacímu okénku se vešli dva lidé. Když Hanka mávla rukou, že se něco děje, málem se všichni poprali, jak se snažili kouknout do místnosti s vězněm.

Ten přilákal myš dovnitř tím, že na podlahu položil kus chleba a sýrový drobek. Jakmile proklouzla mřížemi, ztuhla a dál už se nehýbala. Vězeň se posadil na zem k ní a lehce tělem kolébal ze strany na stranu. Pak se v jediném okamžiku tělo sesunulo na zem a myš vystřelila směrem ke dveřím. Byla zatraceně rychlá. Raf po ní mrskl kouzlem, ale netrefil se. Zato Dejus máchl tesákem a krysa byla vejpůl. Hanka všechno sledovala s amuletem v ruce.

„A je po něm,“ spokojeně konstatovala, když Zikův otec smetl myší ostatky do odpadové nádoby.

Zatím už Raf a Maty vytahovali z klece Richarda. Byl velice slabý, ale živý. Hanka mu dodala trochu léčivé energie, ale Zikův otec ji zarazil, ať s ní neplýtvá, že jeho lidé si s Richardem poradí.

„Už máme jen deset dní,“ vzdychla dívka, když se vrátili domů.

„Ale dnešek byl úspěšný,“ liboval si Raf.

„No, nikdy jsem si nemyslela, že alkohol může být tak účinnou zbraní,“ ušklíbla se.

„Zítra bychom měli pochytat pár myší, aby byly v rezervě,“ začal plánovat Raf.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:17

Komentáře: