Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah

Černý pasažér

Pochodovali pod městem s krátkými pauzami na odpočinek celou noc. Poslední část chodby ale vypadala jinak. Působila přírodním dojmem. Členitý terén, nerovné stěny, někde se stěží protahovali, na dvou místech museli po čtyřech.

„Pořád jsou nám v patách?“ zeptala se unaveně během krátkého odpočinku.

„Původně jsem myslel, že je tvůj malý kamarád odlákal. Zdá se ale, že se rozdělili podobně jako my.“

„Používáš magii, abys to zjistil?“

„Použití magie by nás prozradilo, je to spíš instinkt. Byl bych špatný pašerák, kdybych necítil, že po mně někdo jde. Musí to být fakt dobrý stopař. Ale nemá šanci. Je příliš daleko, aby nás chytil. Naše tempo mu neumožnilo dostat se blíž. No nic, musíme se zvednout a pokračovat, abychom nezmeškali důležitou schůzku.“

Neměla šanci se zeptat jakou, protože poslední úsek cesty byl obzvlášť neschůdný. Měla co dělat, aby na vlhkém členitém povrchu neuklouzla. Dokonce se chvíli brodili vodou.

„A jsme tady,“ řekl otec, když se před nimi rozjasnilo.

Po krátké chvíli už se ocitli přímo na denním světle. Vynořili se mezi skalami poblíž moře. Na jednom balvanu u vody seděl chlap. Při jejich příchodu vstal a oprášil si zadek.

„No to je dost, že jste tady. Kdo to má vydržet?“

„Jestli jsi, Fahade, vypil jen jednu jedinou láhev, zakroutím ti krkem,“ odpověděl muži otec a Hanka se neubránila úsměvu při pohlednu na známou vousatou tvář.

„No ne, koho mi to vedeš? To je ale milé překvapení. Ona je ten černý pasažér?“

„Ty ji znáš?“

„Jo. Přijela do Quinwalu na mojí lodi. Skvěle jsme si pokecali.“

„Jestli něco zbabráš, tak si mě nepřej!“

„Vždyť mě znáš, na mě je spoleh. Ještě nikoho, koho jsem na loď propašoval, nechytili.“

„Tak to nezakřikni,“ ušklíbl se Hančin otec a poslal dívku, aby si vyřídila své tělesné potřeby, než dojde k akci.

V maličké laguně se tu houpal kormidelníkův člun. Systém úkrytu byl podobný jako u sudu s rybami. Akorát že tentokrát šlo o bednu v bedně.

„Všichni kapitáni jsou zvyklí, že si s sebou Fahad vozí bednu s chlastem,“ vysvětloval dívce otec, zatímco kormidelník opatrně uvolňoval skrýš, „námořníci z lodi tě zdvihnou a opatrně odnesou do skladiště. Musíš počkat v úkrytu, až tě Vron nebo Fahad přijdou vysvobodit. Buď trpělivá, bude to až poté, co loď zvedne kotvy.“

„A ty se mnou nepojedeš?“ pohlédla do očí, které se tak podobaly jejím.

„Ne, můj domov je tady a tobě bude líp beze mě než se mnou. Rád jsem tě viděl, ale na rodiče si hrát neumím. Promiň.“

S překvapením zjistila, že ji to ani nijak zvlášť nemrzí.

„Díky za pomoc. Jsem ráda, že jsme se potkali,“ sáhla do kapsy a podala Xarovi křišťálovou mušličku, „tohle si vezmi na památku. A kdybys někdy potřeboval protekci u Velké sedmy, tenhle amulet ti u nich otevře dveře.“

„Děkuji. Taky pro tebe něco mám,“ podal jí otec krabičku. Otevřela ji a spatřila dva tenké zlaté kroužky.

„To jsou ale krásné náušnice. Budu je opatrovat jako oko v hlavě.“

„Mají v sobě trochu magie a pomohou ti, až budeš potřebovat něčí pomoc. Používej je s rozvahou.“

„Mám tě ráda, tati,“ poprvé za celou dobu přistoupila ke Xarovi a objala ho. Také ji sevřel do náruče a přitiskl k sobě.

„Měli bychom vyrazit,“ nedočkavě u lodi přešlapoval Fahad.

„Tak tedy šťastnou cestu,“ postrčil otec Hanku k otevřené bedně. Vklouzla dovnitř. Bednu jí vystlali měkkou dekou a měla tu i malou polní láhev s vodou. Víko jí zaklaplo nad hlavou a slyšela, jak nad ni ukládají připravené láhve s kořalkou. Jakmile dovnitř vložili i vycpávky, sklo přestalo cinkat. Pak se loďka zhoupla, když ji silné ruce odstrčily od břehu.

Netušila, jak dlouho Fahad musel veslovat, než námořníci jeho zavazadla pomocí rumpálu vytáhli na palubu lodi, ale zdálo se jí to jako hodina nebo dvě. Neodvážila se přivolat magií světlo jen kvůli takové hlouposti, aby se koukla na hodinky. Bednu uložili do skladiště, přesně jak Xar řekl. Následovalo další nekonečné čekání, než se bedna začala jemně kolébat. Mohlo to znamenat jen jedno jediné. Loď vyplula.

Během chvilky ji to kolébání uspalo. Probudilo ji skřípání otvíraného víka.

„Vydrž, Hanko, za chvíli jsi venku,“ tlumeně ji uklidňoval Vronův hlas.

Musel jí pomoct vstát, jak měla přeleželé všechny končetiny. Nakonec se s chutí protáhla.

„Tak co, jaké to tam bylo?“ zkoumavě si ji prohlížel přítel.

„Únavné. Celou noc jsme pochodovali, protože si táta myslel, že po nás někdo jde.“

„A jak se ti líbil?“

„Nebude znít hloupě, když řeknu, že nevím?“

„Jo, asi bude.“

„Ale já opravdu nevím. Líbilo se mi, že se o mě stará, že zabil toho lumpa, který mi ublížil. Vlastně se mi líbilo i to, že žije tak trochu mimo zákon. Jenže jaký je doopravdy? Asi bychom spolu museli žít delší dobu, abych dokázala napevno říct, jestli je nebo není podle mého gusta. Skoro ho neznám. Kapku jsem se před ním styděla. Tobě třeba řeknu všechno, ale u něj mi přišlo poněkud trapné se bavit třeba o prádle, které zrovna smrdí v jeho koupelně a tak. Rozumíš?“

„Zklamal tě?“

„Ne, to ne. On se snažil, já jsem se snažila, ale asi jsme na sebe neměli dost času.“

„No, teď už se s tím nedá nic dělat.“

„Díky, žes mi ho našel.“

Vron jen kývl hlavou a vybalil pečivo, sýr a uzenou rybu: „Budeš se tu muset schovávat až do chvíle, než se dostaneme z dosahu quinwalské magické anomálie. Kapitán lodi je totiž zarytý patriot, a než jsme vypluli, museli námořníci prohledat kdejaký kout, aby se ujistil, že tě nemá na palubě. Byl by schopen otočit loď zpátky do města, kdyby tě někdo zahlédl. Takže v žádném případě nepoužívej magii a chovej se tiše. Tahle bedna chrání tvou skrýš. Chodit za tebou budu jen já nebo Fahad. Buď opatrná. Nesmíme se prozradit ani před kapitánem ani před našimi mágy. Byl bych rád, kdyby tvůj útěk i nadále zůstal záhadný a nevysvětlený. Tím se vyhneme případným komplikacím a spekulacím, zda jsme v Quinwalu neporušili tamní zákony.

Doufám, že mi rozumíš.“

„Budu tu zticha jako dřevokazná houba.“

„No, hlavně buď rozumná,“ vzdychl rezignovaně nad dívčinou rozjařenou náladou.

„Spolehni se,“ pobavila ji Vronova starost.

„Až to bude bezpečné, dám ti vědět, a ty se pak můžeš přemístit domů.“

„A co vy?“

„Jak už jsem říkal. Kapitán je typický představitel Quinwalu a dokud nebudeme v přístavu, k otevření brány určitě souhlas nedá. A my to budeme muset respektovat. Nemysli si, že to mágy neštve.“

„Už abychom byli doma,“ vzdychla toužebně.

Jakmile loď proplula kolem osamělého útesu, Hanka okamžitě ucítila dva kontakty ve své mysli. R’íhan vyjádřil nesmírné potěšení, že se jeho dcera vrací, a pak se stáhl, protože se vehementně hlásil o spojení Plam. Měli si toho tolik co povědět, že ani nevěděli, z kterého konce začít.

Vtom do skladiště vtrhl Vron: „Blázníš, nebo co?! Přece jsem tě výslovně žádal, abys nepoužívala magii. Okamžitě toho nech, než si toho někdo všimne!“

„Promiň, Plame, teď nemůžu mluvit,“ vyslala ještě omluvu.

„Rozumím. Čekám na tebe u jezera,“ odpověděl a přerušil kontakt.

Omluvně pokrčila rameny a Vron nad ní jen nevěřícně zavrtěl hlavou.

Nyní bylo čekání skoro nesnesitelné. Kdyby mohla postrkovat ručičky hodinek, udělala by to. Musela vydržet ještě dalších několik hodin a zůstat při tom potichu. Bylo to horší, než celou noc pochodovat podzemními chodbami. Snažila se vzpomínat na pobyt u fagliniů a opakovala si, že právě teď je na tom o hodně lépe...

Někdo vešel do skladiště. Vzápětí se odsunula bedna, co zakrývala vchod a dovnitř se protáhl kormidelník. V jedné ruce svíral svůj oblíbený plecháček na vylepšený nápoj, momentálně zející prázdnotou, a do druhé ruky uchopil smeták na tyči.

„Je tu potřeba zamést?“ dívala se Hanka nedůvěřivě na jeho vybavení.

„Ty máš ale nápady,“ usmál se a zavrtěl hlavou. Smeták ale neodložil.

Tázavě se na něj podívala.

„Jídla tu mám zatím dost,“ namítla.

„O to nejde. Jsem tu kvůli tomu, že přišel čas se rozloučit. Vron ti vzkazuje, že se konečně můžeš přemístit domů, že tady už je to bezpečné.“

„To je paráda,“ seskočila ze bedny, na které seděla, a rozjařeně vtiskla kormidelníkovi pusu na vousatou tvář, „moc ti za všechno děkuju.“

Kormidelník odložil hrnek a dívka zaváhala: „Ale loď je plná mágů. Docela určitě si všimnou, když tu vykouzlím bránu.“

„Pro případ, že si to uvědomíš, ti mám od tvého přítele vyřídit, aby sis s tím nedělala hlavu, že se postará o krytí. A máš zmizet co nejdřív, dokud jsou všichni na palubě a nemůže na něj padnout podezření, že pomáhali uprchlé osobě.“

„Tak já teda jdu,“ vděčně se na něj zadívala a naposledy mu potřásla rukou.

V okamžiku, kdy se vzduch kolem ní zavlnil, kormidelník udeřil smetákem na strop.

Nahoře na palubě Vron hned po zaslechnutí úderu otevřel malou přemisťovací bránu.

Oči všech mágů se okamžitě stočily k němu.

„Co to sakra děláte?“ obořil se na něj Pohromak, který zrovna něco projednával s kapitánem.

„Promiňte. Jen jsem zkoušel, zda už by se dalo z lodi odejít pomocí magických prostředků.“

„Copak nevíte, že je to na lodích zakázáno?!“ obořil se na něj kapitán.

„Ale tahle loď přece nepatří Quinwalu.“

„Patří, nepatří, stejně vám zakazuji něco takového během naší cesty použít. Jako kapitán bych vás mohl za neuposlechnutí tvrdě potrestat.“

„No dobrá, dobrá, stačí říct. Už to zkoušet nebudu,“ pokrčil Vron rameny a zamířil do podpalubí. Když procházel kolem Helary, chytila ho žena za rukáv.

„Ta brána měla nějakou divnou ozvěnu,“ pronesla šeptem.

„Asi ještě nejsme dost daleko od quinwalských magických anomálií,“ s nevinným výrazem pokrčil rameny Vron a nenápadně na ochránkyni mrkl jedním okem. Ta se jen usmála a přikývla.


Hanka se přemístila do hor ke hrobu Karmaneuduny. Plam už tu na ni netrpělivě čekal. Rozběhla se k němu a přitiskla se k důvěrně známé šupinaté hlavě. Objímala ho, zatímco jejich propojená mysl jásala nad tím setkáním.

„Nejsme tu sami,“ něžně ji po chvilce upozornil drak.

Ohlédla se. Opodál přihlíželi tři jednorožci. Jakmile k nim vykročila, ten menší se neudržel a rozběhl se k ní.

„P’ujibo, ani nevíš, jak ráda vás všechny vidím.“

Pocuchala mu uličnicky hřívu. To už k nim došli i rodiče.

„L’galo,“ jemně se dotkla krku matky a stejně chtěla pozdravit i otce. Když ale ucítila vlnu jeho radosti a lásky, neudržela se a objala ho.

„Odpusť mi moje hloupé nápady,“ zašeptala.

„Cesty osudu tě posílají na neklidné stezky,“ odpověděl shovívavě, „snad tě vedou správně. A dost možná tvá volba zažehnala něco, co by se našemu stádu nelíbilo. Vítej doma, dcero.“

„Musíš nám co nejdřív o všem vyprávět,“ nedočkavě naléhal P’ujibo.

„Neboj se,“ usmála se na něj, „dám se jen trochu do pořádku a za dva dny jsem u vás. Musím si o svých zážitcích popovídat s otcem a popřemýšlet o tom, co jsem provedla dobře a co špatně. Víš, někdy se člověk musí ve vteřině rozhodnout a není snadné odhadnout, jak by to mělo být správně.“

„Budeme se těšit na tvůj návrat,“ potřásla hlavou L’gala a hned potom se jednorožci otočili a zmizeli.

Trochu nechápala, proč odešli tak rychle, ale když pohlédla zpět k Plamovi, všimla si, že tu na ni čeká ještě jedno uvítání.

Stál tu Sváťa a za ruku držel Aničku. Ta měla v ruce několik květin, které nejspíš právě natrhala.

„No tak se nestyď. Běž přivítat tetu Hanku,“ postrčil svou sestřičku a ta se rozběhla k dívce.

Hanka ji vzala do náruče, a zatímco musela očichávat jednotlivé kvítky, zda voní, došla až k Plamovi a Sváťovi.

„To víš, dneska hlídám. A co ty? V pořádku?“ zeptal se její kamarád starostlivě.

Následuje:

Dračí cejch °

„Teď už ano,“ vzala si od Aničky květiny a holčičku postavila na zem, „a co je nového tady?“

Sváťa se na ni jen mlčky zadíval. To nebylo při jeho upovídané povaze obvyklé. Anička se mu věšela na kalhoty a domáhala se, aby ji vzal do náruče.

„Co nic neříkáš?“ nevydržela jeho pohled. „Copak tu opravdu není nic důležitého, o čem bys chtěl mluvit?“

„Jo. Moc ti to sluší.“

Hanka se zatvářila, jako by právě spolkla mouchu.

Sváťův úsměv se uličnicky roztáhl od ucha k uchu a zdvihl sestřičku do náruče. Hanka protočila oči v sloup a nechtěně se usmála i ona. Nad ní se zubil i mladý černý drak. Mírně naklonil hlavu a pak lehce foukl do Hančiných dlouhých vlasů, až se rozevlály na všechny strany.

 


 

Konec 7. dílu

  

Konec

Zpět Obsah

© 2011 Ilka Pacovská, Praha

Slovník


Aberilové = patří mezi měňavce, pohybují se pomocí rosolovitých chapadel, komunikují mentálně. Žijí v podzemí Prokletých hor a využívají své mimořádně silné magické schopnosti ovlivňovat ostatní živé tvory

Berdové = společenství s nadprůměrnými chemickými znalostmi. Jsou drobní a mírumilovní

Bersereta = nenápadná mořská ryba požírající jedovaté řasy. Za pomoci magie zkonzumovaný jed přetvoří a využívá ho při obraně rybího hejna. Tvora, který ji pozře, se zmocní agresivní šílenství

Běsové = mají vlastní sykavou řeč a málokdy se učí jiné jazyky. Tvar jejich těla připomíná rejnoky, ale sídlí na souši poblíž míst, kudy odcházejí duše do zapomnění. Živí se magií a strachem umírajících. Jsou neuvěřitelně rychlí, takže vidět jsou jen rozmazaně

Bohrové = mimořádně vyspělá společnost, dávají přednost rozumu před emocemi a příležitostně kontrolují světy ve svém dosahu. Obvykle na nich zasahují až v případě nějakého mimořádného ohrožení. Experimentují při vytváření inteligentního života

Děsivý strážce lesa = magická bytost zdržující se obvykle v lesích na území jednorožců

Dizlobraz = druh dikobraza, který se snaží vetřelce oslepit vystřelujícími ostny

Dryády = malé víly žijící v symbióze se stromem

Duch = mlhavá existence mezi životem a smrtí, kdy vědomí odmítá odejít do zapomnění a drží se neviditelné podoby bývalého těla

Kouzelný džin = magická bytost potrestaná za těžký zločin, musí neustále někomu sloužit s nepatrnou nadějí na vysvobození

Fagliniové = vznikli při experimentu Bohrů, kteří se pokoušeli vytvořit vědomí nezávislé na hmotě. Dostali svoji planetu, časem se z nich vyčlenili knutové

Fuň = kůň s omezenými magickými schopnostmi, s oblibou se chová poťouchle

Genog = mohutná, málo inteligentní, o to však agresivnější příšera s ohromnými chlupatými končetinami

Goblini = v primitivním společenství se občas vyskytnou i nadanější jedinci, kteří se naučí mluvit a čarovat. Žijí v divočině Prokletých hor a potencionální vůdce tlupy posílají do magické školy v Airbowanu

Guruvan = vylepšený knut. Jeho posláním je proniknout na vhodnější a zajímavější světy a umožnit přistěhování dalších knutů

Harpyje = domlouvají se harpyjštinou, ale některé ovládají i lidskou řeč. Vzdáleně se podobají se lidem, v dospívání jim narostou křídla, místo vlasů se vytvoří peříčka, ostrý nos vzdáleně připomíná zobák a na končetinách jim vyrůstají místo nehtů drápy. Rády na sebe berou podobu divoké husy. Doprovázejí umírající duše přes hranici zapomnění. Tvorové s magickým zrakem je vidí jako nádherné andělské bytosti

Hřejiváček = drobný zpěvný pták, jehož zpěv zmírňuje napětí a vylepšuje náladu

Jednorožci = domlouvají se mentálním kontaktem, dávají přednost životu v ústraní, jsou magicky zdatní a nezáludní

Ještěroraf = bývá s oblibou využíván jako hlídací ještěr. Většinu času prospí, ale je mimořádně magicky vnímavý. Útočí na vetřelce, ale nehybných postav si nevšímá

knutové = tvorové z experimentu Bohrů, kteří zatoužili mít svoje tělo, a odešli zkoumat možnosti na jiný svět

Kvanter = štíhlá šelma, která s pomocí magie dotáhla mimikry k dokonalosti

Mžitka = podobná světlušce, ale víc září a vyhledává tmu

Norous = vypadá jako větší křeček a při hloubení cestiček pod zemí využívá magii

Pálivec = připomíná malého ježka, který kolem sebe při nárůstu emocí vytváří pole se silným žárem

Pupusata = vzácná sladkovodní želva, jejíž magické schopnosti se objevují pouze v době rozmnožování. Je pojmenovaná po zvucích, které vydává

Rochňák = připomíná bobra bez ocasu a jeho doupě neuvěřitelně smrdí. Tento druh obrany před nepřáteli navíc posiluje i magicky

Savule = vypadají jako průsvitní zelení motýlci. Jejich bílé housenky vysávají magii stromů

Sirény = žijí pod vodou, hovoří sirénštinou, podobají se lidským ženám, ale dýchají žábrami, na nohy si navlékají plovací ploutev, nemají mezi sebou muže

Skřeti = se vyskytují ve Tvém hradu. Tito vychrtlí hrbatí služebníci, kteří dovedou nakrátko měnit vzhled, se většinou živí krysami

Skřítci = drobní hbití mužíčci se pohybují v blízkosti Záludného lesa a při polapení splní jedno přání. Ti nejtlustší bývají sežráni vlky

Spíd = připomíná vzhledem vlka, ale z hrudi se mu vysunuje oko a zub na dlouhé stopce. Jeho útok je smrtící. Někdy bývá hostitelem knuta

Spiripyr = inteligentní bojovný pták, menší než archeopteryx, obvykle doprovází mocné draky. Klid mu nedělá dobře, svědčí mu žár a válečné podmínky, umí plivat oheň

Svrbilky = připomínají hbité malé ještěrky. Sají temnou magii a místo, kde se dotkly kůže napadeného, týden výrazně svědí

Temnochod = druh lenochoda. Pohybuje se hlavně v noci a jeho srst produkuje temnotu

Tleskavec = patří mezi dravé ptáky a používá při lovu zvláštní techniku. Zmizí ve vzduchu a pak se objeví těsně nad kořistí, což doprovází hlasitý tleskavý zvuk

Trpaslíci = hovoří stejným jazykem jako lidé, jsou menší, ale silní a vždy bojovně naladění

Tulíci = drobní tvorové podobní maličkým veverkám s dlouhým ocáskem jsou schopní komunikovat mentálně, ale dokážou se naučit i lidskou řeč. Žijí jako chráněný druh v rezervaci Magický les, a pokud se některý z nich připojí ke kouzelníkovi, doprovází ho celý život. Dovedou mírnit stres

Upírek = drobný druh netopýra, který s pomocí magie vyhledává po setmění teplokrevné živočichy a saje jejich krev. Šíří nebezpečnou nemoc debilózu

Visák = mimořádně jedovatý pavouk s magicky zesíleným účinkem jedu

Vososák = patří mezi nepříjemně útočné vosy, jimž magie umožňuje přežít i v nepříznivých podmínkách

31.12.2017 22:09


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od SW: 19/2 v 09:46 na téma: §Sedm : Paní Pacovská mě požádala, abych zrušil na těchto stránkách "Sedmý smysl 10", protože se chystá jeho vydání v Albatrosu. Paní Pacovské to přeji všema deseti, takže ponechávám jen ukázku. Celá knížka se sem vrátí nejdřív po roce od jejího papírového vydání (neboli po "době hájení", jak je u slušných pirátů zvykem). Doufám, že to všichni pochopíte a jako já, zajásáte nad možností koupit si knížku na papíře.

Domů
Statistiky

"Zlodějíček z pátých hradeb" (komentáře)

Téma=§Sed7 Hlasovalo 9, celkem 45 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

19.02.2018 v 11:06 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: Robo-mailek

 

Info: hláška sama zmizí

Téma: Admin

  Smazat!?

19.02.2018  id: 1292645

Robotek Emailek hlásí: rozeslal jsem za Autobus 290 e-mailu 19.02.2018 00:01 :

Změna v "Kejvalka" 18.02.2018 1708   (Příspěvek dnes v poledne zmizí!)


3. Jméno: Thelvyn126

 

 

Téma: Admin

 

18.02.2018  id: 1292642

Ze seznamu knih zmizelo Impérium 1 může to někdo napravit děkuji.


SW: Díky za připomínku. Nejen Impérium 1, ale i 2... (18.02.2018 21:18) (Příspěvek zítra zmizí!)


4. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

Téma: Admin

 

10.02.2018 v 09:25 id: 1292449

Pro Pražáky doporučuji: Výstava fraktálových obrazů v Dark Velvet Café, Koněvova 15, Praha Žižkov (kousek od autobusového nádraží Florenc). Fraktálové obrazy jsou sice čistá matematika, ale jejich barevné provedení z nich dělá úchvatný zážitek. Podívejte se také na https://www.facebook.com/gurroa.fractals - je tam pár ukázek. V matematice se skrývají celé fantastické světy... Klikněte si na obrázek vpravo!



Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek


Přílepky včera: Admin