Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Obsah Dále

Dračí cejch

(Sedmý smysl 8)

 

Dětská fantasy (od 15 let)

Ilka Pacovská

© 2011 Ilka Pacovská, Praha

© 2015 Jan Patrik Krásný

Nakladatelství: Albatros


Tvrdohlavá vnučka

„Měla by změnit školu. Myslím, že už to není v Pasteku bezpečné.“

„No vida. Konečně jsi přišla k rozumu. Už jsem přišel o syna, nerad bych pohřbíval i vnučku.“

„Já vím, já vím... Nedokázala jsem ji přesvědčit. Ale když se teď začalo diskutovat i o tom druhém případu...“

„Měl jsem pocit, že mě vůbec neposloucháš, když jsem se o něm zmínil.“

„Poslouchala jsem tě. Vždycky tě poslouchám. Ale teprve nyní, když to přišlo veřejně na přetřes, došlo mi, co Lídě hrozí. Je oběma dívkám tak podobná... Mám o ni strach.“

Starý plešatý muž si prohrábl vousy a pak přistoupil k mladé ženě a jemně ji pohladil po skráni: „Nemáš to s tou naší divoškou snadné. Myslíš, že ji dokážeš přesvědčit?“

„Pokusím se...“

Dveře do pokoje, které byly do této chvíle jen nepatrně pootevřené, se rozlétly dokořán a v nich stála dvanáctiletá blondýnka s jiskrnýma očima. Obvyklé veselé jiskřičky ale právě teď sršely zlostí.

„Co si to tu za mými zády domlouváte?!“

„Slyšela jsi nás?“ povytáhl obočí děda.

Dívka ignorovala jeho otázku a obrátila se na matku: „O co jde, mami?“

„Miláčku,“ usmála se na ni žena, „budeš si muset vybrat jinou školu. Do Pasteku už se nevrátíš.“

„To říká kdo?“ vzpurně zvedla bradu Lída.

„To říkáme oba. Já i děda.“

Blondýnka velice zvolna otočila hlavu a zabodla pohled do očí svého dědy.

„Je to pravda?“ zeptala se téměř výhružně.

„Ale, Liduš, my to s tebou přece myslíme dobře.“

„A co naše dohoda? Co tvoje slovo, že si mohu vybrat školu, jakou chci? Přestalo snad po dvou letech platit?“

„Změnily se okolnosti.“

„Slovo se mění podle okolností?“

„Liduš, měj přece rozum. V Pasteku by to pro tebe mohlo být nebezpečné.“

„Nesmysl! Ta smrt byla jen nešťastná náhoda! To ví přece každý, kdo tam tenkrát byl. Já na žádnou jinou školu nechci.“

„Ale budeš muset,“ pokusila se o nekompromisní postoj matka.

„Ne,“ pohasly jiskřičky v dívčiných očích, když zavrtěla hlavou, „já na jinou školu nepůjdu. Když nebudu smět do Pasteku, nepůjdu nikam. Zůstanu doma.“

„Výborně. Zůstaneš doma. Najmu ti soukromého učitele.“

„Nebudu se učit!“

„Ale budeš!“

„Zkus mě donutit,“ uraženě se otočila k matce zády a vyčítavě se koukla na dědu.

„Tak jí přece něco řekni,“ zaútočila na dědu i matka.

„No dobře,“ sehnul se k vnučce a upravil jí neposedný pramen vlasů, „dovolíme ti vrátit se do Pasteku, ale pod jednou podmínkou. Bude tam s tebou bydlet ochranka.“

„Ochranka?“ podezřívavě se zeptala Lída a nebyla si jistá, zda se má či nemá radovat.

„Bude s tebou bydlet jedna mladá žena, která bude zodpovídat za tvůj život a zdraví. Ty ji budeš poslouchat a nebudeš se snažit jí zmizet z očí. Pokud to slíbíš, dovolím ti studovat v Pasteku.“

Lída naštěstí neviděla, jak její matka za ní otočila oči v sloup. Dívka usilovně přemýšlela nad dědovým návrhem. Nelíbil se jí, ale do Pasteku se v každém případě chtěla vrátit. Nakonec došla k závěru, že to neusmlouvá. Odevzdaně pokrčila rameny a přikývla: „Slibuju.“

„Neboj se. Azuela se ti bude líbit.“

„Jenže do areálu školy ji nepustí. Tam smějí vstoupit jen žáci,“ upozornila s kapkou zlomyslnosti dědu.

„Já vím,“ podrbal se na pleši, „ale tam snad budeš v bezpečí.“

Když Lída opustila místnost, její matka přistoupila ke tchánovi a zapíchla mu ukazováček do prsou: „Jestli ostatní zjistí, jak snadno tě ukecá vlastní vnučka, tak se s kandidaturou na Bdělého rozluč. Přijdeš o autoritu rychleji než o těch pět vlasů, co ti ještě zbyly na pleši.“

„Nejmíň o tři z nich jsem přišel právě teď. Moje vnučka je paličatější, než býval můj syn. Kéž ji chrání všichni svatí.“

„Tak proč jsi jí to nezakázal?“

„Nemohu jí přece sebrat jediný sen, který má.“

„To máš na mysli ten bláznivej nápad, že bude v Pasteku nejlepší ze všech a díky tomu se proletí na drakovi?“

„Třeba bude opravdu tak dobrá.“

Mladá žena si zkoumavě změřila svého tchána a v jejích očích nebyla ani stopa po humoru.

„Pokud se jí něco stane, zapíchnu tě prvním kuchyňským nožem, který mi přijde pod ruku. Jestli jsem to dobře pochopila, tys vůbec neplánoval, že by odešla ze školy, jen jsi jí chtěl vnutit tu svou ochranku.“

„Promiň.“

„To tvoje manipulování s lidmi mi jde občas zatraceně na nervy!“

 


Obsah Dále

31.12.2017 22:22