Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Obsah Dále

Dračí cejch

(Sedmý smysl 8)

Dračí cejch (Sedmý smysl 8)

 

Ilka Pacovská

Copyright © 2010 Ilka Pacovská, Praha

 

Tvrdohlavá vnučka

„Měla by změnit školu. Myslím, že už to není v Pasteku bezpečné.“

„No vida. Konečně jsi přišla k rozumu. Už jsem přišel o syna, nerad bych pohřbíval i vnučku.“

„Já vím, já vím... Nedokázala jsem ji přesvědčit. Ale když se teď začalo diskutovat i o tom druhém případu...“

„Měl jsem pocit, že mě vůbec neposloucháš, když jsem se o něm zmínil.“

„Poslouchala jsem tě. Vždycky tě poslouchám. Ale teprve nyní, když to přišlo veřejně na přetřes, došlo mi, co Lídě hrozí. Je oběma dívkám tak podobná... Mám o ni strach.“

Starý plešatý muž si prohrábl vousy a pak přistoupil k mladé ženě a jemně ji pohladil po skráni: „Nemáš to s tou naší divoškou snadné. Myslíš, že ji dokážeš přesvědčit?“

„Pokusím se...“

Dveře do pokoje, které byly do této chvíle jen nepatrně pootevřené, se rozlétly dokořán a v nich stála dvanáctiletá blondýnka s jiskrnýma očima. Obvyklé veselé jiskřičky ale právě teď sršely zlostí.

„Co si to tu za mými zády domlouváte?!“

„Slyšela jsi nás?“ povytáhl obočí děda.

Dívka ignorovala jeho otázku a obrátila se na matku: „O co jde, mami?“

„Miláčku,“ usmála se na ni žena, „budeš si muset vybrat jinou školu. Do Pasteku už se nevrátíš.“

„To říká kdo?“ vzpurně zvedla bradu Lída.

„To říkáme oba. Já i děda.“

Blondýnka velice zvolna otočila hlavu a zabodla pohled do očí svého dědy.

„Je to pravda?“ zeptala se téměř výhružně.

„Ale, Liduš, my to s tebou přece myslíme dobře.“

„A co naše dohoda? Co tvoje slovo, že si mohu vybrat školu, jakou chci? Přestalo snad po dvou letech platit?“

„Změnily se okolnosti.“

„Slovo se mění podle okolností?“

„Liduš, měj přece rozum. V Pasteku by to pro tebe mohlo být nebezpečné.“

„Nesmysl! Ta smrt byla jen nešťastná náhoda! To ví přece každý, kdo tam tenkrát byl. Já na žádnou jinou školu nechci.“

„Ale budeš muset,“ pokusila se o nekompromisní postoj matka.

„Ne,“ pohasly jiskřičky v dívčiných očích, když zavrtěla hlavou, „já na jinou školu nepůjdu. Když nebudu smět do Pasteku, nepůjdu nikam. Zůstanu doma.“

„Výborně. Zůstaneš doma. Najmu ti soukromého učitele.“

„Nebudu se učit!“

„Ale budeš!“

„Zkus mě donutit,“ uraženě se otočila k matce zády a vyčítavě se koukla na dědu.

„Tak jí přece něco řekni,“ zaútočila na dědu i matka.

„No dobře,“ sehnul se k vnučce a upravil jí neposedný pramen vlasů, „dovolíme ti vrátit se do Pasteku, ale pod jednou podmínkou. Bude tam s tebou bydlet ochranka.“

„Ochranka?“ podezřívavě se zeptala Lída a nebyla si jistá, zda se má či nemá radovat.

„Bude s tebou bydlet jedna mladá žena, která bude zodpovídat za tvůj život a zdraví. Ty ji budeš poslouchat a nebudeš se snažit jí zmizet z očí. Pokud to slíbíš, dovolím ti studovat v Pasteku.“

Lída naštěstí neviděla, jak její matka za ní otočila oči v sloup. Dívka usilovně přemýšlela nad dědovým návrhem. Nelíbil se jí, ale do Pasteku se v každém případě chtěla vrátit. Nakonec došla k závěru, že to neusmlouvá. Odevzdaně pokrčila rameny a přikývla: „Slibuju.“

„Neboj se. Azuela se ti bude líbit.“

„Jenže do areálu školy ji nepustí. Tam smějí vstoupit jen žáci,“ upozornila s kapkou zlomyslnosti dědu.

„Já vím,“ podrbal se na pleši, „ale tam snad budeš v bezpečí.“

Když Lída opustila místnost, její matka přistoupila ke tchánovi a zapíchla mu ukazováček do prsou: „Jestli ostatní zjistí, jak snadno tě ukecá vlastní vnučka, tak se s kandidaturou na Bdělého rozluč. Přijdeš o autoritu rychleji než o těch pět vlasů, co ti ještě zbyly na pleši.“

„Nejmíň o tři z nich jsem přišel právě teď. Moje vnučka je paličatější, než býval můj syn. Kéž ji chrání všichni svatí.“

„Tak proč jsi jí to nezakázal?“

„Nemohu jí přece sebrat jediný sen, který má.“

„To máš na mysli ten bláznivej nápad, že bude v Pasteku nejlepší ze všech a díky tomu se proletí na drakovi?“

„Třeba bude opravdu tak dobrá.“

Mladá žena si zkoumavě změřila svého tchána a v jejích očích nebyla ani stopa po humoru.

„Pokud se jí něco stane, zapíchnu tě prvním kuchyňským nožem, který mi přijde pod ruku. Jestli jsem to dobře pochopila, tys vůbec neplánoval, že by odešla ze školy, jen jsi jí chtěl vnutit tu svou ochranku.“

„Promiň.“

„To tvoje manipulování s lidmi mi jde občas zatraceně na nervy!“

 


Obsah Dále

07.08.2016 14:18

Komentáře: