Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

První školní den

Druhý den je Lída pozvala na snídani. Hanka z toho byla celá nesvá. Zase jí to připomnělo poměry v paláci. Znervózňovalo ji, že kolem ní pobíhají starší lidé, aby jí přinesli míchaná vejce s ředkvičkami, ovocný salát, čaj či čokoládu. Nejradši by vyskočila a pomohla jim s nádobím. Praxe u Zachariáše ji vycvičila trochu jinak.

Azuela s nimi tentokrát nejedla. Postávala znuděně u okna a střídavě sledovala jejich stůl a pak zase ulici venku. Dnes byla oblečena decentněji, než minulý večer. Zbraně odložila nebo schovala a působila spíš dojmem společnice než bojovnice.

Lída si všimla Hančina pohledu: „Dneska nás Azuela doprovodí ke škole a pak se mrkne po nějakém vhodném ubytování pro vás a po nějaké šikovné kuchařce pro nás.“

Cesta do školy byla jednoduchá. Azuela měla povolení používat v Pasteku kouzlo brány, takže je vzala s sebou. První den žáci nepotřebovali žádné pomůcky, což bylo příjemné. Lída se od nich oddělila a zamířila přímo k obrovské kruhové stavbě připomínající věž, kam už proudil dav studentů. Noví žáci měli sraz venku před budovou a čekal tu na ně štíhlý učitel ve středních letech. Vypadal trochu znuděně. Neusmál se ani na nové vystrašené prvňáky. Však se také nikdo z nich neodvažoval ani špitnout. Dospělí sem s nimi nesměli a děti tu ze všeho byly celé vykulené.

Poté, co sem poklusem dorazil poslední nováček, mávl učitel rukou, aby si zjednal pozornost.

„Tak vás vítám v nejprestižnější magické škole v Pasteku. Není to ovšem nic pro slabochy. Očekává se od vás patřičné studijní nasazení a respektování školního řádu. Doporučuji vám si ho důkladně prostudovat, jinak se setkáte s řadou problémů. Na druhou stranu vám zdejší studium nabízí až pohádkové možnosti uplatnění. Ti nejšikovnější mohou dokonce od draků získat nejen skvělé pracovní zařazení, ale i jistoty do budoucna. Dračí cejch si ovšem nekoupíte, ten si budete muset zasloužit. Jedině vaše schopnosti a úspěchy vás vynesou mezi vyvolené, na kterých zálibně spočine dračí oko.“

Hance jeho řeč připadala jako natrénovaný proslov, který je nutné odříkat slovo od slova. Jako by nemluvil sám za sebe, ale jen opakoval nadiktované věty.

„Naše škola má velmi jednoduchý rozvrh. Každý den dopoledne se dvě hodiny vyučuje matematika a dvě hodiny drakonština, některé třídy to mají naopak. Pak je hodina volna a následuje výuka oborů, které si sami vyberete. Máte dva týdny na to, abyste výběr mohli změnit a zkusit něco jiného. Po dvou týdnech už ale žádná další změna nepřipadá v úvahu.“

„A jakým způsobem si máme vybírat obory?“ odvážila se zeptat jedna dívka.

„K tomu se dostaneme. Příště se o slovo musíš hlásit, jinak dostaneš pokutu. Jak říkám, doma si velmi důkladně prostudujte řád školy. Nyní stručně k systému hodnocení žáků. Je jednoduchý. Na konci každého kurzu zaznamená dotyčný profesor jen to, zda žák prospěl nebo neprospěl. Bez vydaného vysvědčení se známkou prospěl, nesmíte mimo školu provozovat nic, co jste se tu naučili. Jak brzo poznáte, naše pokuty za porušení pravidel jsou velmi účinným nástrojem, jak vás donutit k disciplíně.“

Hanka se Sváťou se po sobě nesouhlasně podívali. Aby někdo žákům hned první den vyhrožoval pokutami, to jim oběma připadalo dost zvláštní. To, že se tu zatím nesetkali s vlídným zacházením, jim tolik nevadilo. Přece jen už něco zažili a přísnost je nemohla rozházet. Ale finanční pokuty? Co je to proboha za školu? Zatím je nikdy nenapadlo, že by měli do školy nosit peníze. Nebo snad ty pokuty hradí rodiče?

„Upozorňuji vás na to, že nezaplacená pokuta denně narůstá o polovinu dlužné částky, takže je vhodné vyrovnat svůj účet každý den ještě před odchodem ze školního areálu. Výjimkou je jen dnešní den, kdy se pokuty neudělují. A nyní se přesuneme do hlavní haly, kde se dozvíte něco o tom, jak si vybrat specializaci.“

Zvolna pochodovali za učitelem do kruhové budovy, kam se před nějakou dobou hrnuli ti, co to tu už znali. Hala uvnitř je ohromila. Celičká byla pomalovaná obrazovými výjevy. Na stropě draci chrlili záplavy ohně, ale Hanka mezi nimi marně hledala ty černé. Nejtmavší namalovaný drak byl zemitě hnědý. Nebo to byla hnědozelená? Učitel jim ale nedopřál čas k prohlížení maleb. Vedl je přímo k otevřeným dveřím na druhé straně sálu. Zde se dostali na schodiště, které se táhlo po obvodu budovy a během stoupání vzhůru mohli úzkými okny zahlédnout, jak vypadají školní pozemky kolem. Konečně vyšplhali nad úroveň malovaného stropu a ocitli se v jiné velké hale, kde pro změnu nebyl ani jeden barevný obraz. Bylo tu ale plno malých poměrně nízkých kruhových stolků na podstavci. Byly prázdné a nevypadalo to, že by jim na nich chtěli nabídnout nějaké pohoštění.

Sváťu asi napadlo něco podobného, protože se smutně koukl a pohladil si břicho.„Já mám takový hlad,“ vzdychl tiše.

Jak může mít hlad, když jsme před chvílí snídali, divila se Hanka, ale nekomentovala to. Raději svou pozornost obrátila k učiteli. Snad jim vysvětlí, proč tu jsou.

„Dávejte dobrý pozor, nebudu to nikomu opakovat,“ zazněl jeho hlas výrazněji než venku, „v této místnosti se nacházejí všechny typy specializací, které naše škola nabízí. Dotknete-li se rukou některé desky, objeví se obraz vyučujícího a ukáže vám, co byste se u něj měli naučit. A protože máme každý týden pět vyučovacích dní, můžete si vybrat pět předmětů, kterým se budete věnovat. Jako začátečníkům vám doporučuji Magii pro začátečníky, stolek číslo jedna...“

Učitel ukázal prstem a jeden ze stolků se po obvodu bíle rozzářil a nepohasl ani poté, co muž pokračoval ve výkladu.

„...Magickou rovnováhu v praxi, stolek číslo dvě...“

V místnosti zazářil další světelný kruh.

„...Magické zábavné efekty, stolek číslo čtyři, Praktická magie v domácnosti, stolek číslo pět, a Péče o magické tvory z dračích domácností u stolku sedm. Dívkám doporučuji případně i Dračí kosmetiku, což je stolek šest, nebo Dračí kuchyni a obsluhu.“

Hanka se přihlásila, ale nečekala na učitelovo vyzvání a hned se zeptala: „A to je všechno, z čeho si můžeme vybírat? Mně by třeba zajímaly iluze a přeměny nebo artefaktové umění.“

Profesor se na ni nasupeně zahleděl: „Tvoje jméno?!“

„Hana Vronová,“ ani ji nenapadlo sklopit zrak.

„Pokud chceš něco říct, přihlásíš se a čekáš na mé vyzvání. Za tuhle tvou nezdvořilost bys od zítřka dostala pokutu tisíc tolejrů.“

Hanka se přihlásila znovu a tentokrát vyčkala na učitelovo: „Co ještě?“

„Odpovíte mi na mou otázku, prosím?“ řekla, ale moc prosebně to neznělo.

Učitel se obrátil k ostatním, jako by dívka ani neexistovala: „Nyní máte hodinu na to, abyste si prošli všechny stolky. Máte-li zájem o určitou specializaci, stačí se dotknout stolku hodinkami. Jestliže je u vybraného učitele volné místo, stolek zazáří zeleně a rozvrh ve vašich hodinkách vám oznámí, který den tam budete chodit. Stolek se ale může rozzářit i červeně a v tom případě volné místo už v příslušné specializaci není a vy si musíte zvolit jinou. Modrá záře stolku zase může signalizovat, že vás učitel nepřijme, protože vám chybí ukončené vzdělání v některém nižším oboru, a zároveň uvidíte čísla všech specializací, které musíte absolvovat před tím, než se budete moci zapsat. Každý z vás si musí vybrat nejméně jeden z bíle zářících stolků a opustit tuto místnost smíte, teprve až budete mít na svém rozvrhu zapsáno všech pět odpoledních předmětů. Za hodinu se sejdeme ve spodní hale.“

Učitel odkráčel ke schodišti a nechal je tu, ať si poradí, jak umí. Ti mladší se vrhli k bíle zářícím stolkům a hned se začali zapisovat. Hanka se Sváťou zvolili opačnou metodu. Dotýkali se neoznačených desek a hledali něco zajímavého. Nenadchl je ani kurz hledání drahých kamenů ani jejich zpracování, ani přivolávací techniky.

První zajímavý obor objevil Sváťa. Pěstování dračího ovoce v praxi ale zazářilo modře a odkázalo ho na Teorii dračích rostlin a na obor Netradiční hnojiva. Oba předměty si rovnou zapsal. Měl na ně stejnou učitelku. Vypadala až nezdravě hubeně a velice přísně se mračila, což ho ale neodradilo. Hanka konečně našla, co hledala, ale dopadla podobně jako její kamarád. Než bude moci studovat Iluze a proměny, musí zvládnout Magickou rovnováhu, Zábavné efekty a Tvarování hmoty. Rychle oběhla doporučená čísla, zapsala se a potěšilo ji, že na Tvarování hmoty bude mít dračího profesora, majestátně vyhlížejícího ve svých zelených šupinách. Pak začala pátrat po stolku, kde by v nabídce bylo zaměření na artefakty. Nakonec ho našla. Dotkla se ho a vlastně ji ani nepřekvapilo modré světélkování. Učitelem byl tentokrát honosně oblečený malý podsaditý vousatý muž připomínající trpaslíka a v seznamu potřebného vzdělání bylo osm čísel. Usoudila, že dostat se k němu nebude v jejích možnostech. Dva z požadovaných oborů ji ale zaujaly: Teorie skrývání a neviditelnosti a Odhalování skrytých vlastností. První z nich vyučoval jejich dnešní nepříjemný průvodce, který se jim vlastně ani nepředstavil, a druhý předmět učil rovněž drak. Zdaleka ovšem nevypadl tak impozantně, jako jeho zelený kolega. Měl šedorůžové šupiny a vyhlížel poněkud ošuntěle až skoro opelichaně. Sváťa se Hance podíval přes rameno: „To vypadá docela zajímavě,“ usoudil a na Odhalování skrytých vlastností se zapsal také.

„Už máš všechno?“ zeptala se ho.

„Jo. Zapsal jsem si ještě Péči o magické tvory z dračích domácností a Výrobu dračích slavnostních specialit. Snad mě to bude bavit.“

„Stihli jsme to poměrně brzo,“ mrkla Hanka na hodinky, „máme ještě půlhodinu k dobru. Tak se půjdeme podívat dolů, ne?“

Seběhli po schodišti a znovu se s úžasem rozhlédli po hale. Tolik namalovaných výjevů! Člověk nevěděl, na co se má dívat dřív. Obrazy z dračích slavností, zahrada s neobvyklými stromy a květinami, v oblouku nad vstupními dveřmi dokonce obrazy sirén, jednorožců, podivných ptáků, mořských oblud, harpyjí a hadů.

„Podívej na tohle,“ postrkoval ji Sváťa k jedné stěně, „co říkáš? Nevypadá to jako zdejší škola?“

Na obraze byla opravdu namalovaná kruhová budova podobná té, kde se právě nalézali. Byly tu i další budovy, většinou kruhové s plochou střechou. Umělec na stěně vyobrazil i zahradu, potok se zarostlým rybníkem, kus lesa, skály s jeskyněmi, něco, co vypadalo jako bažina, louku s podivně uspořádanými kameny a hlubokou rokli, sahající až ke hraně pomalované stěny.

„Podívej se tady na ty stromy,“ táhl ji kamarád dál, „v životě jsem něco podobného ještě neviděl.“

O kousek vedle se nacházely výjevy z magických pracovišť, ale to už si prohlédnout nestihli, protože se objevil jejich průvodce a začal je svolávat k sobě. Jakmile dorazil poslední žák, zamířil ven z budovy a vedl zástup nováčků ke stavbě poblíž vstupu do školy, která vzdáleně připomínala chrámový komplex nebo nějaký starý palác.

Uvnitř prošli chodbou do haly plné učebních stolků a židlí. Vše bylo různě postrkané a neuspořádané, jako by tu už někdo dnes seděl.

„Tady se budete učit matematiku,“ učitelův hlas zazněl pod klenutým stropem téměř božsky. „Začátečníky a mírně pokročilé budu učit já. Ti, co prokážou vyšší znalosti, se časem přesunou do třídy profesora Herbichla.“

Znovu prošli chodbou, a když míjeli schodiště vedoucí kamsi dolů, učitel se krátce zastavil. Nad jejich hlavami visela zašlá ozdobná cedule. Cosi na ní bylo namalováno, možná svitek.

„Tudy se vchází do knihovny,“ upozornil je profesor, „bývá otevřena odpoledne hned po vyučování. Hlavní vstupní sál je přístupný všem, ale do některých sekcí je povoleno nahlédnout, jen pokud právě studujete příslušný obor. Ještě o patro níž se nachází druhá část knihovny, kam se ale dostanou jen ti, kdo už získali dračí cejch.“

Sváťa se právě nadechoval k otázce, ale učitel mu k ní neposkytl příležitost a vedl jejich skupinku chodbou do další haly s vysokým stropem. Byla mnohem světlejší než předchozí místnost, protože celou jednu stěnu lemovala úzká vysoká okna.

„Drakonštinu pro začátečníky učí paní profesorka Kostěná. Pokročilí časem přejdou k drago profesorovi Terignavanovi. Dávejte dobrý pozor na všechno, co vám na svých hodinách řekne, protože závěrečné zkoušky z drakonštiny budete skládat u něj.“

Poté je učitel zase vyhnal ven. Hanka překvapeně zamrkala, když se poblíž začali zničehonic zjevovat studenti a každý z nich okamžitě zamířil k východu ze školy. Přitom neviděla žádnou bránu, ani nedokázala postřehnout, co za kouzlo je sem přeneslo. Prostě se najednou zhmotnili ve vzduchu, zapérovali v kolenou a šli. Zřejmě nebyla sama, kdo na to nevěřícně zíral, protože se jejich průvodce pobaveně ušklíbl.

„Upozorňuji vás, že používání brány je na pozemcích školy přísně zakázáno. Výjimkou mohou dostat pouze ocejchovaní, kteří prokážou mimořádnou magickou zručnost. Pokud byste tento zákaz porušili, čeká vás nejen vysoká pokuta, ale i vyhazov ze školy.“

„Ale co oni?“ mávla rukou směrem k odcházejícím žákům Hanka.

Vysloužila si sice nevlídný pohled, ale tentokrát svou odpověď dostala.

„Na pozemcích školy je žákům přemisťování umožněno pouze přes stolky, kde jste si objednávali specializaci. Nyní si pod mým vedením jeden přesun vyzkoušíte, abyste se tu zítra nemotali jako nudle v hrnci.“

Učitel je znovu vedl ke kruhové budově. Cestou odchytil jednoho z vracejících se studentů: „Pojď s námi, ukážeš nováčkům, jak se mají dostat na místo výuky.“

„Ano, pane profesore,“ odpověděl student, ale po straně se zašklebil tak znechuceně, že měla Hanka co dělat, aby nevyprskla smíchy.

Znovu museli vyšplhat po obvodovém kruhovém schodišti až nahoru. Učitel ukázal na jeden ze stolků a kývl na otráveně se tvářícího studenta. Ten se rozběhl, ale kantor ho chytl za paži a zastavil: „Ukaž jim to pomalu.“

„Jistě, pane profesore,“ odvětil student s kamennou tváří, která Hance připadala ještě legračnější než předchozí úšklebek.

Vyšplhal na stolek, ohlédl se po nováčcích, potom lehce nadskočil a zmizel.

„Jak jste právě viděli, je to velice jednoduché. Tak prosím, použijte tento stolek hezky jeden po druhém,“ postrčil k němu jednoho z chlapců. Ostatní se kupředu právě nehrnuli, tak Hanka přistoupila blíž a poté, co profesorem vybraný chlapec zmizel, postavila se na stolek ona. Nadskočila a ztuhla leknutím, když ji sevřelo kouzlo. Vteřinová ztráta orientace byla spojena s podivnou lehkostí. Náhle zase pocítila sílu přitažlivosti země a ztěžka dopadla na nerovný trávník. Trochu zavrávorala, prudkost dopadu ji přinutila jít skoro do dřepu, ale hned se zase narovnala.

„Ustup kousek,“ mávl na ni kluk, který jim dělal předskokana. Poslechla ho a na místě, které právě uvolnila, se objevil Sváťa. Odtáhla svého kamaráda stranou a vzápětí dorazil další z nováčků. Ten ale neodstoupil včas, takže dívka za ním se zhmotnila těsně vedle něj. Neudržela však rovnováhu a plácla sebou do trávy.

„Musíte rychle uvolňovat prostor doskoku,“ zvýšil hlas zkušenější spolužák, „jinak budou mít přicházející problémy s dopadem. Kdybyste takhle omezili někoho staršího, tak vám po doskoku rozbije nos. Takže bacha na to!“

Konečně dorazili všichni včetně učitele. Pokud si Hanka správně všimla čísla stolku, ze kterého se odráželi, toto místo sloužilo k výuce magické rovnováhy. Po louce byly rozesety malé kameny, tak akorát na sezení. Ale co v zimě? To se tu budou klepat i v mrazech venku?

„Nyní víte všechno potřebné,“ promluvil na ně učitel, „to ostatní si můžete zjistit pomocí hodinek. Takže tím váš první den ve škole končí. Po přesunu zpět můžete okamžitě bez dalšího zdržování opustit školu. Zítra začíná pravidelné vyučování přesně v osm hodin. Každý pozdní příchod bude pokutován, tak si na to dejte pozor.“

Znovu kývl na jejich předskokana, prstem ležérně naznačil kolečko a na trávníku se stříbrně zatřpytil kruh, do něhož zkušenější spolužák vstoupil a lehce nadskočil. Jakmile zmizel on i stříbřitá čára, učitel vykroužil další kružnici. Teď už Hanka věděla, co má čekat, takže si nepřipadala tak prkenná jako poprvé. Počkala na Sváťu a společně s ním prošla školní bránou. Oba pak uličkami města vyrazili směrem k Lídinu baráku.

„No, to je dost, že jste tady!“ vyjela na ně dívka, sotva dorazili. „Kde jste se tak dlouho courali?!“

Hanka se naježila, ale Sváťa ji odstrčil za sebe a upřel na rozzuřenou blondýnku svůj nevinný kukuč: „Copak? Nějaké problémy?“

„Dnešní den je celý na levačku, mně z toho snad klepne!“

„Co ti kdo provedl?“ zeptal se a vzal dívku za ruku. Kouzlo zklidnění, které Sváťa na Lídu použil, bylo tak jemné, že si ho Hanka všimla jen díky tomu, že po něm ze zvědavosti pátrala. Moc ji zajímalo, jestli její kamarád vystačí s kouzlem osobnosti nebo si vypomůže magií. Něžná blondýnka přestala být rozlícenou fúrií a nechala se mladíkem odvést ke křeslu, ze kterého bylo vidět do zahrady.

„Dojdu do kuchyně uvařit nějaký ovocný čaj,“ mrkla Hanka na Sváťu a zmizela v prostorách pro služebnictvo. V kuchyni zastihla Azuelu, jak si povídá se sluhou v rukavičkách.

„Tak co, jak to vypadá nahoře?“ zeptal se jí muž.

„Jdu sem uvařit čaj,“ ušklíbla se spiklenecky Hanka, „odhaduji, že než se uvaří, bude už na všech frontách klid.“

„Čaj je dávno vařený,“ sjela ji strážkyně podezíravým pohledem.

„Dopřejte jim trochu času, kamarád má na Lídu dobrý vliv.“

„Není vhodné, abych nechávala Lídu samotnou ve společnosti dospívajícího kluka,“ dál se mračila Azuela.

„Podezíráte ho zbytečně. Jen ji uklidňuje.“

„Nepodezírám jeho, ale ji,“ ušklíbla se Azuela, vzala konvici s čajem a opustila místnost. Muž pokrčil rameny a nabídl šálek čaje i Hance. Vděčně se napila a usadila se u obyčejného pracovního stolu.

„To nosíte rukavice i při práci v kuchyni?“ podivila se Hanka.

„Jasně, že ne. Jen jsem se bál, že budu muset čaj nést slečně já. Dnes se vrátila ze školy v mimořádně špatné náladě. Čekal jsem, jestli ji to nepřejde. Dokonce i ta její ochránkyně se sem přišla schovat před jejím ječením. Ta si ještě užije za celý školní rok. Musím říct, že jí ten její kšeft ani dost málo nezávidím.“

„Vy myslíte, že Lídě tu žádné nebezpečí nehrozí?“

„To neříkám. Před časem tu jedna blondýnka přišla o život a nikdo pořádně neví, proč. Chápu, že naší slečně zařídili dozor. Taky byste měli být opatrní. To víš, lidi, co chtěj žít vedle draků, o těch nikdy nevíš, co se jim honí hlavou. Jo, mimochodem, domluvil jsem vám tu návštěvu u knihovníka.“

„No, já nevím...“

„Ničeho se neboj, on je sice trochu morous, ale když mu někdo někdy pomůže, umí být vděčnej.“

Ještě chvilku si povídali a pak šla Hanka za ostatními.

Ukázalo se, že Lídu rozladilo hlavně to, že jí zase neuznali znalosti z drakonštiny za minulé dva roky a už potřetí skončila mezi začátečníky. Jako vyloženou křivdu vnímala i fakt, že si bude muset zopakovat studium magické rovnováhy. Ani jí nenabídli možnost si zopakovat zkoušku, ve které loni jen čirou náhodou neuspěla. Hanka se Sváťou mlčky naslouchali nářkům na několik učitelů, kteří si na Lídu zasedli. Sváťa se chvílemi pokoušel převést řeč na jiné téma, ale marně. Lída se z utrpěných křivd potřebovala vypovídat a jejím kamarádům nezbylo, než jednostranně laděný večer tiše přetrpět. Teprve až pozdě po setmění měli konečně čas zapátrat v hodinkách po podrobnostech ohledně rozvrhu a učitelů, které budou mít.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:18

Komentáře: