Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Poslední dny v Pasteku

Začínat při pondělku hodinou matematiky byl pro Hanku vždycky ten nejhorší okamžik po víkendu. Musela zatnout zuby, překonat zoufalou nechuď do počítání a soustředit se na úlohy, které se před ní jedna za druhou objevovaly. Skoro se lekla, když jí Teuklin položil ruku na rameno.

„Pojď se mnou,“ vybídl ji profesor klidně a společně vyšli na chodbu. Na tázavý Sváťův pohled pokrčila rameny. Nebyla si vědoma žádného přestupku.

Učitel zavřel dveře a vážně na ni pohlédl.

„Chce s tebou mluvit drago profesor Terignavan. Máš za ním teď hned zajít.“

„Tak jo, dobře. A... nevíte, o co jde?“

„Vím a je mi líto, že škola nemůže rozhodnout jinak. Tak už běž.“

To jsem se toho dozvěděla, ušklíbla se v duchu Hanka, když se profesor vrátil do učebny. S povzdechem se vydala do malované síně a zaklepala na pootevřené dveře.

„Pojď dál,“ vyzval ji růžový drak. „Posaď se.“

Hanka znejistěla. Tohle nevypadalo na to, že by jí jen napařili pokutu. Intuice jí signalizovala, že je v nějakém větším průšvihu. Jen zatím nevěděla, v jakém.

„Než se dostaneme k jádru věci, rád bych ti sdělil okolnosti, které tomu předcházely,“ spustil profesor v drakonštině. Hanka se musela hodně namáhat, aby mu rozuměla, protože mluvil rychle a tlumeně.

„V posledním týdnu nám došlo několik stížností od rodičů tvých spolužáků. Prý si nepřejí, aby se v blízkosti jejich dětí pohybovala osoba, která má možná podíl na nehodě, co postihla vnučku Bdělého. Všichni do jednoho se vyjádřili v tom smyslu, že raději vezmou své děti pryč z naší školy, než aby riskovali, že něco podobného postihne i jejich potomka. Vysvětlení školy nepřijali a trvají na tom, abys byla vyloučena. Co ty na to?“

Hanka se zamyslela. Kdo ví, kam až sahají prsty Kruhu. Ale tahat do těchto intrik děti jako rukojmí, to jí připadalo hloupé.

„Předpokládám, že mě vyloučíte...“

„No, možná by to ani nebylo nutné,“ řekl pomalu drak, „možná bys ty sama mohla požádat o předčasné ukončení studia.“¨

„A v tom je nějaký rozdíl?“ podivila se.

„Docela podstatný. Na tvou vlastní žádost by páni profesoři mohli navrhnout mimořádné přezkoušení z předmětů, které studuješ, a vystavit ti osvědčení příslušného stupně, pokud zkoušku složíš. Nebyl by to pro tebe ztracený rok.“

„Nechci škole působit potíže. Je nutné žádost podat písemně?“

„Ne, stačí ústní vyjádření.“

„Dobře. Tak tedy... Dovolte, drago profesore Terignavane, abych vás požádala o předčasné ukončení studia na zdejší škole z rodinných důvodů.“

„Ano, beru na vědomí a souhlasím. Požádej ostatní profesory o přezkoušení, abys mohla nabyté znalosti oficiálně využívat i v budoucnu. Zároveň ti oznamuji, že jsi právě teď úspěšně složila zkoušku z drakonštiny na úrovni nejvyšší překladatelské kvalifikace.“

„To je od vás laskavé. Děkuji,“ uklonila se Hanka růžovému drakovi a pomalu vyšla ven.

Tak se jim to přece jen podařilo! Když ji nedokázali vyštvat přímo, vzali to oklikou. No, co se dá dělat, bude to tu muset zabalit.

„A tys jim na to kývla?“ zaškaredil se na ni Sváťa, když mu v poledne vylíčila, co ji potkalo.

„A měla jsem snad jinou možnost?“

„Tvrdila jsi, že se tu budeš držet zuby nehty.“

„Ale ne za cenu toho, že budou muset kvůli mně odejít ze školy moji spolužáci.“

„A co já? Já jsem vosk? Necháš mě tu samotného?“

„Je mi to líto.“

„Taky požádám o předčasné ukončení.“

„To už jsi přečetl celou zdejší knihovnu?“ neodpustila si rýpnutí Hanka.

Nakonec to Sváťa nesl mnohem hůř než ona. Odpoledne doma remcal tak, že raději zavolala Avisira, aby si ho ještě užila, než bude muset odejít.

„Vidím, že ti to škrcení u jednorožců prospělo,“ s gustem ho popichovala.

„Kamarádíš s příšerně nudnými rohatými patrony,“ poškleboval se pták.

„Říkali ti dračí špeh. Nevíš, co tím chtěli naznačit?“

„S nimi bych se nepřátelil, ani kdyby prosili,“ odsekl Avisir, aniž odpověděl na otázku.

„Taky jsem člen jejich stáda,“ připomněla mu Hanka.

„Ale ty jsi víc drak než jednorožec. A nejsi nudná,“ dodal skřehotavě.

„Tak si to užij, dlouho tady s námi nepobude,“ zabručel nespokojeně Sváťa.

„Tak už se konečně přestaň mračit,“ dloubla do něj přátelsky Hanka, „přece nám pomluvy Kruhu nepokazí poslední společné dny. Stejně by mě ale zajímalo, co o mě říkali...“

„Mám tlumočit?“ zeptal se spiripyr.

„Jestli je to něco zajímavého, tak ano,“ zpozorněla dívka.

„Nonsi měl lepší odhad než ty, když nás před ní varoval,“ byla to lidská slova, ale podle přízvuku je pronášel drak.

„Je to jenom studentka.“

„Hlupáku, podcenil jsi ji. Každý přece vidí, že je v ní něco dračího. A pak ti jednorožci! Jestli jsou mé informace správné, říká si dcera jednorožců a sestra draka. A důvěrně se přátelí s mnoha ochránci. Nejvyšší čas, aby vypadla z Pasteku.“

„To už jsem zařídil. A co ten kluk, co s ní bydlí?“

„Nezajímavej ňouma zahrabanej v knížkách. Ten nás neohrožuje.“

„Neměl bych se postarat, aby odešel s ní?“

„To už by mohlo být profesorům ze školy podezřelé. Není žádoucí, aby začali hlídat naše aktivity. Radši se drž stranou. A už běž, nemám na starosti jenom tebe.“

Spiripyr se odmlčel.

„Co to bylo za draka, který mluvil?“ zeptala se Hanka.

„Zelená samice.“

„Její jméno neznáš?“

„Asi ne,“ konstatovala Hanka, když se nedočkala odpovědi.

„Nezajímavej ňouma,“ přežvykoval zachmuřeně Sváťa ta dvě nelichotivá slova a vypadal naštvaně.

„To mi řekni, proč se mě pořád ještě snaží vyštvat z Pasteku,“ vrtěla Hanka hlavou. „Že by chystali ještě nějaké další nezákonné přivolávání? To, po čem toužili, už přece mají.“

„Těžko říct,“ zareagoval Sváťa zadumaně, „rozhodně tě ale nechtějí mít nablízku. Třeba se bojí, že bys přece jen mohla svědčit proti nim.“

„No... možná...“ kousala si ret Hanka a pak pohlédla na svého kamaráda, „ale stejně z toho nemám dobrý pocit. Asi bys tu měl zůstat aspoň ty a dohlédnout na zdejší děcka. Kdyby ohrozili ještě někoho z našich spolužáků, tak bez ohledu na následky vystoupím veřejně a obviním je. Tahají do sekty nezletilé, využívají je, to jim přece nemůže procházet donekonečna.“

„Nemělo by,“ souhlasil Sváťa, ale jinak se k Hančinu návrhu blíž nevyjádřil.

V dalších dnech si Hanka s profesory domlouvala termíny závěrečných zkoušek. Většinou jí ochotně vyšli vstříc, jen v matematice neuspěla.

„Tvoje matematická úroveň je natolik slabá, že je zbytečné se pokoušet o nějakou smysluplnou zkoušku. Stejně se matematikou nikdy živit nebudeš, tak k čemu osvědčení.“

„No, neviditelnost mi taky moc nejde,“ předpokládala, že ani tady ji profesor ke zkoušce nepřipustí.

„Neviditelnost je složité kouzlo. Nemůžeš očekávat, že ho zvládneš přes noc. Jsi na dobré cestě a věřím, že jednou přijdeš na to, jak tuhle náročnou disciplínu pokořit. Takže zkoušku bychom mohli zařadit na čtvrteční ráno hodinu před začátkem vyučování. No a na pátek ráno bychom mohli napsat efekty, co ty na to?“

„Dobře,“ přikývla, „já přijdu.“

Ze všech profesorů se na Hanku nejvíc mračil Rohan.

„Co je to za nápad, přerušovat školu uprostřed roku?!“

„Kdybych ji nepřerušila, stejně by mě vyhodili.“

„No jo, no jo, já vím,“ bručel pod vousy, „takže zkoušku, povídáš? A kdy bys asi tak na ni chtěla přijít?“

„Co takhle prvního dubna?“

Trpaslíkovi se v očích pobaveně zablesklo: „Tak ujednáno. Dřív bych stejně žádný volný termín nenašel.“

„Nebyla by nějaká možnost, jak byste mě mohl dál učit?“ zeptala se opatrně.

„Mno, popřemýšlím o tom. Ale teď do práce,“ zahnal ji do dílny.

Aby zvládla zkoušky, měla teď trochu méně času na Terezku a Vrona. Však jim to vynahradí, až to v Pasteku bude mít za sebou.

Ačkoliv z toho měla strach, nakonec u všech profesorů uspěla. V neviditelnosti to sice bylo jen tak tak, ale Teuklin nakonec přimhouřil oko.

Druhého dubna si vyzvedla u Terignavana osvědčení o získaných vědomostech. Zároveň mu odevzdala hodinky, neboť už od zítřka nebude žákem téhle školy.

Růžový drak jí popřál štěstí a osobně ji vyprovodil na školní dvůr. Uvědomila si, že se jí po hodinách drakonštiny bude stýskat. Tolik příběhů z dávných dračích dějin by nikde jinde neměla šanci slyšet. A navíc se při tom neuvěřitelně zdokonalila v drakonském vyjadřování. Zpočátku to tady moc ráda neměla, ale teď při odchodu si musela připustit, že jí zdejší pobyt byl v mnohém i k užitku.

Sváťa nakonec o předčasné ukončení ročníku nepožádal. Rozhodl se dokončit školní rok v normálním termínu. A protože Hanka pořád ještě vlastnila povolení otvírat v Pasteku bránu dvakrát denně, slíbila mu návštěvy a přesuny, kdykoliv si to bude přát.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:18

Komentáře: