Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah

Překvapení pro Lídu

Z neděle měla Hanka trochu obavy. U Lídy člověk nikdy nevěděl, v jakém rozpoložení ji právě zastihne a Terezka se při zmínce o její návštěvě odmítavě mračila. Naštěstí aspoň Veronika, kterou Rafan přivedl, patřila mezi mimořádně vlídné a sympatické lidi. Skromná usměvavá blondýnka si okamžitě začala hrát s Terezkou, což holčičku nadchlo a trochu zklidnilo. Přinejmenším oběd proběhl naprosto v pohodě.

Hance se vůbec nechtělo rušit poklidnou atmosféru a odchod za Lídou stále odkládala. Nakonec se pustila do mytí nádobí.

„Hele, nech to nádobí a skoč pro Lídu,“ vzal jí Rafan z ruky špinavý talíř a popostrčil ji směrem ke dveřím.

„Nevím proč, ale vůbec se mi za ní nechce,“ vzdychla s rukou na klice.

„Hm, kdyby tu nebyla Veronika, tak bych řekl, že to necháme na jindy,“ přikývl Rafan. Možná i on se cítil podobně nesvůj jako Hanka.

„Jo, bylo by hloupé to odkládat, když pro to nemáme žádný rozumný důvod,“ podívala se na kamaráda a její nechuť ještě zesílila.

Pak se zamračila, potlačila své instinkty a odhodlaně vyšla ze srubu ven. Přece se nenechá vyvést z míry naprosto nelogickým strachem! Co by se asi tak mohlo stát? Lída je rozumná holka, je tu s nimi Vron a Rafan, všechno by mělo proběhnout v pohodě... Odehnala zneklidňující myšlenky a otevřela bránu do Laridonovy zahrady.

Lída už na ni čekala.

„Myslela jsem, že obědváte dřív,“ komentovala nespokojeně Hančino zpoždění.

„To ano. Ale připravovali jsme pro tebe takové malé překvapení.“

„Pro mě?“

„Vlastně to vymyslel Rafael a přivedl si na pomoc jednu svoji kolegyni od ochránců.“

„Kolegyni? On s ní chodí?“

„Ale kdepak. Jen o ní říká, že má zvláštní tvůrčí nápady.“

„A o co půjde?“

„Jedná se o malování na kůži. Ale neboj se, dá se to bez problémů umýt, když se ti to nebude líbit.“

„A k čemu to je?“

„Veronika tvrdí, že se při tom dá odhalit skrytá osobnost.“

„Tomu nerozumím.“

„Je to jednoduché. Posadíš se, zavřeš oči a počkáš, až skončí s malováním. Pak se na sebe podíváš, a buď ji pochválíš, že se trefila do tvého vkusu, nebo jí řekneš, že vedle, jak ta jedle a jdeš se umýt.“

„Není v tom ještě něco jiného? Skrytá magie? Ovlivňování? Nebo tak něco?“

„Je to neškodné.“

„Tak dobře. Ale nejdřív se necháš pomalovat ty,“ zadívala se na ni s jistou porcí nedůvěry Lída.

„Proč ne,“ pokrčila rameny Hanka, „jestli bude Veronika souhlasit, tak docela ráda.“

Jakmile dorazily společně ke srubu, hned bylo vidět, že ani Rafan s Veronikou nezaháleli. Objevil se tu stolek s barvami, židle a dokonce i velké zrcadlo. Kolem poskakovala Terezka a obličej měla vyzdobený vzorkem sněžné sovy. Když se na přicházející Lídu zamračila, působilo to skoro výhružně.

„Chce, abych se taky nechala namalovat,“ oznámila Hanka Veronice.

„No jasně. Žádný problém,“ usmála se blondýnka a pokynula rukou směrem k sedátku.

Hanka usedla, zavřela oči a uvolnila se. Jemné dotyky na její kůži i vlasech byly docela příjemné. Skoro zapomněla i na Lídu. Teprve její hlas ji vrátil zpět do reality.

„Páni, to je nádhera. Jste ohromně šikovná,“ nadšeně hodnotila Lída Veroničino umění. „Už se těším, co namalujete pro mě.“

Hanka se zvedla, aby uvolnila sedátko pro svou bývalou spolužačku, a nakráčela před zrcadlo. Zamrkala překvapením. Byla z ní dračice se zlatavými šupinami. Vlasy měla spletené do mnoha krátkých copánků a pospojované do neobvykle propletených tvarů. Musela uznat, že se sama sobě docela líbí.

„Vážně ti to sluší,“ mrkl na ni uznale do zrcadla Rafan.

„Je překvapující, jak se trefila,“ zakoulela očima v dračím obličeji a vycenila výhružně zuby na kamaráda.

„Vždyť jsem říkal, že je dobrá,“ se smíchem couvl a málem zakopl o zvědavou Terezku, která v náruči muchlala jeho tulíka.

Hanka se vrátila k Veronice, aby se podívala, co provádí s Lídou.

Při pohledu na kresbu se Hance zatajil dech. Do magických ornamentů byly umně zapleteny květiny a barevní hadi. Nakonec dívce nasadila vybělenou koženou čelenku zdobenou drahými barevnými kameny, sušenými plody a peříčky. Lída nyní vypadala jako královna hadích mágů.

„Hotovo,“ prohlásila Veronika, když zlehka foukla zlatý prach na posledního namalovaného hada. Zlaté třpytky se uchytily na vlhké barvě. Celkový dojem neměl chybu.

„Tak co, jak se ti to líbí?“ sondovala Hanka, když mladší kamarádku dostrkala před zrcadlo.

„Já... já nevím. Je to nádherné. Ale je to i děsivé. Bojím se sama sebe.“

Rafan se k nim přitočil a uznale mlaskl.

„Co na to říkáš?“ obrátila se Lída přímo na něj.

„Být tebou, tak bych všem kamarádům tvrdil, že studuji pradávné umění kouzel starých hadích mágů. A dodal bych, že to umění může pochopit jen ten, kdo své tělo dokáže zbavit všeho, co se byť jen zdálky podobá vlasu nebo chloupku. Kdybys ještě navíc občas přivolala nějakého neškodného hada, tak by to vážně nemělo chybu. Když si to tak představím, asi bych k tobě pociťoval velký respekt.“

„Opravdu?“ rozzářila se Lída.

„Na to vem jed,“ potvrdil zcela vážně Rafan.

„Možná to není špatný nápad...“ zamyšleně na sebe do zrcadla hleděla Lída a zasněně se usmívala.

Terezka Hanku zatahala za rukáv a ukázala prstíkem. Nedaleko nich stál P’ujibo a pozoroval je. Bylo jasné, že čeká, až si ho Lída všimne. Terezka se k němu chtěla rozběhnout, ale Vron ji zadržel. Kroutila se mu v ruce, aby se vyprostila z jeho sevření, ale neúspěšně.

To už si jednorožce všimla i Lída.

„Je tak nádherný,“ vzdychla a podívala se na Hanku, „už jsem se rozhodla, jak náš vztah vyřeším. Přikážu mu, aby mě doprovodil domů.“

„Domů?“ zděsila se Hanka. „Máš na mysli vaši zahradu?“

Dokonce i Vron, který se chystal odvést vzpouzející se Terezu do srubu, se při těch slovech zarazil.

„Bude se tam mít mnohem líp, než tady v lese. Budu mu nosit to nejsladší ovoce. Máme tam nádhernou trávu, prostor, slunce.“

„Slunce možná ano,“ držela se Hanka, aby na Lídu nezdvihla hlas, „ale dostatek prostoru určitě ne. Jednorožec potřebuje hlavně les a volnost.“

„Neboj se. Bude se mu tam líbit. Budeme tam přece spolu.“

„To je pěkně hloupej nápad,“ neudržel se Rafan. „Jestli chceš nějakého jednorožce v krátké době spolehlivě zahubit, tak ho postav do okrasné zahrady a co nejčastěji ho ukazuj svým kamarádům.“

Lídu Rafanova jízlivost šokovala. Ještě před chvílí k němu vzhlížela se zbožným pohledem a najednou zjistila, že má mladík úplně jiné názory než ona. Chvilku to vypadalo, že se pustí do pláče, ale přemohla se.

„Ty nikdy nepochopíš, jak nádherný vztah mezi sebou máme,“ odbyla ho přezíravě a vykročila směrem k čekajícímu jednorožci.

Vron se jí postavil do cesty a lehce zavrtěl hlavou: „Určitě věříš, že děláš pro P’ujiba to nejlepší, ale mýlíš se. Nespoutávej ho svým příkazem. Mezi vámi je magické pouto a on tě nemůže odmítnout. Ale věř mi, že kdyby mohl, tak by to udělal. Kvůli tomu propojení se už nikdy nemůže vrátit ke svému stádu. Je ještě mladý, skoro hříbě, které by mělo žít u svých rodičů. Přišel kvůli tobě skoro o všechno. Neber mu ještě i svobodu.“

Chvilku doufali, že Vronova slova na dívku zapůsobila, ale jen do té chvíle, než mu odpověděla.

„Vy tomu nikdo nerozumíte. Vůbec netušíte, co cítím, co cítíme my dva, já a jednorožec. Je to tak úžasné, nádherné, nejkrásnější na světě. On v mé blízkosti nešťastný rozhodně nebude. Patříme k sobě. Už navždy.“

Obešla Vrona a došla až k jednorožci. Láskyplně ho objala.

Vtom Terezka kopla svého adoptivního otce do kotníku tak silně, že ji pustil. Rozběhla se za Lídou. Vyrazili za ní skoro všichni najednou. Ale holčička byla rychlá. Doběhla k jednorožci a prudce Lídu odstrčila. Ta nečekala od Terezky tolik síly a upadla na zadek.

V té chvíli se všude kolem nich zvedl proud magie a směřoval do Terezčiných rukou. Její dlaně a zápěstí zazářily stříbrným světlem. Zároveň spatřili i podivnou světelnou šňůru, propojující jednorožce s Lídou. Holčička ji uchopila svýma stříbrnýma rukama a škubla tak prudce, až se od ní rozletělo několik blesků do stran. Magie mohutně zavibrovala a Hanka měla pocit, že se ocitla uprostřed magického sulcu. Jen s námahou udělala krok vpřed a pak další a další. Kolem ní se mihl tulík a předběhl ji. V krku měla sucho a celé tělo ji brnělo.

K Terezce dorazila hned za Vronem. Viděla, jak holčičku zachytil, když se sunula k zemi. Panebože! Tolik magie! Jak je to možné? Kde se to tu vzalo?!

Chvíli jí trvalo, než byla schopná vnímat dění kolem sebe. Jednorožec se třásl jako v zimnici a Lída seděla na zemi celá bledá a oči děsivě vytřeštěné. K její hrudi se tiskl tulík.

Hanka se k ní sklonila a zatřásla s ní. Pak ji propleskla a znovu s ní zatřásla. Konečně docílila aspoň jakés takés odezvy.

„Co jste mi to udělali? Vy jste mi ho ukradli... mého krásného jednorožce... umřu, jestli mi ho nevrátíte. Já ho chci zpátky!“

Rozbrečela se tak zoufale, až se Hance nad ní sevřelo srdce. Podívala se směrem k P’ujibovi a uviděla Rafana, jak ho konejší společně s Veronikou. Když se ohlédla, spatřila Vrona, jak spěchá s bezvládným tělem holčičky ke srubu.

Pomalu jí začalo docházet, co se vlastně stalo. Ta malá nějakým záhadným způsobem dokázala přerušit magické propojení mezi P’ujibem a její bývalou spolužačkou. To, co nikdo nepovažoval za možné, provedla malá holka. Jak jen to mohla dokázat? Hanka o tom marně přemýšlela, zatímco hladila a spolu s tulíkem magicky zklidňovala hystericky vzlykající Lídu. Ale ani Plavíkova přítomnost ji nedokázala utěšit.

„A do háje,“ ozval se ostrý Rafanův hlas. „Oko Bdělých nás zaměřilo. Asi budou trable.“

I Hanka pocítila to zvláštní magické dloubnutí. Krátce po něm se zachvěla blízko nich brána a zjevila se ženská postava s holí moci v ruce. Žena se ostražitě rozhlédla, pak zamířila k nim.

„Identifikujte se, prosím,“ požádala je.

„Veronika Tůmová, Rafael Vron, Hana Vronová,“ odříkávali postupně, jen Lídě to mezi vzlykáním moc nešlo, „Lída ...donová.“

„Co se tu stalo? Proč tolik magie?“ zamračila se ochránkyně.

Slova se ujal Rafan.

„Tahle malá slečna s čelenkou a jednorožec byli magicky svázaní. Přerušení té vazby si vyžádalo neobvyklé množství energie. I nás překvapilo, kolik síly bylo potřeba na to, aby se pouto přetrhlo.“

„A neublížili jste jim?“

Ochránkyně se dotkla chvějícího se jednorožce a nespokojeně potřásla hlavou.

„Je ještě mladý a zdá se dost vyděšený. Zavolejte někoho z jeho stáda, ať na něj dohlédne,“ požádala je zamračeně a Hanka urychleně oslovila R’íhana.

„Mohu tomu jednorožci otevřít bránu?“ zeptala se ženy pošilhávajíc po její holi moci.

„Můžeš, ale nepokoušej se o útěk, budu tvou magii kontrolovat.“

Hanka pustila R’íhana k nim. Ucítila, jak je vzrušený a rozechvělý z toho, co se přihodilo. Udělal dva kroky k ochránkyni a naznačil hlavou malou úklonu: „Děkuji za pozvání. Je milé, že máte o P’ujiba starost. Ale není potřeba mít obavy, dohlédnu na to, aby byl v pořádku.“

„Nevznášíte žádnou námitku proti tomu, co se tu přihodilo?“ ujistila se žena opatrně.

„Ne,“ odpověděl zdvořile R’íhan. „Za to, co se stalo, jsem vděčný.“

Zdálo se, že ochránkyni spadl velký kámen ze srdce. Řešit spor s jednorožci by pro ni znamenalo nepříjemnou komplikaci. S lidmi je to jednodušší.

„To kouzlo byla vaše práce?“ obrátila nyní svou pozornost k Rafanovi. Hanka se už už nadechovala, aby ochránkyni pověděla pravdu, když zachytila kamarádův pohled. Bylo v něm něco varovného. V ten moment jí došlo, čeho se bojí. Vrona by mohli obvinit, že svou adoptivní dceru nezvládá, a vzít mu ji. Měli by další argument, proč mu zatrhnout hledání nadaných dětí v chudých a problematických rodinách. Terezka by mohla přijít o svou novou rodinu dřív, než se stačí uzdravit z následků ztráty svých nejbližších. Co by to s ní asi udělalo? Hanka ztěžka polkla. Přestala hladit Lídu a postavila se.

„To nebyla jeho práce, za všechno můžu já,“ pokusila se použít Rafanovu metodu: říkej pravdu, aby vyzněla tak, jak potřebuješ. „Patřím do rodiny jednorožců a nemohla jsem se smířit s tím, že tady můj bratr P’ujio bude muset po zbytek svého života existovat jako vyhnanec. Má právo na svobodu jako každý jiný rozumný jedinec. Nepovažovala jsem pouto mezi ním a člověkem za normální. Jsem šťastná, že ho podařilo zrušit.“

Lída přestala vzlykat a vztyčila se. V jejích očích narůstal vztek.

Plavík se při tom prudkém pohybu skulil na zem, kde zůstal vyčerpaně ležet. Rafan ho se starostlivým výrazem sebral a něžně uložil do kapsy u košile.

Bývalé spolužačky nyní proti sobě stály jako dračice a královna hadů. Napětí se dalo krájet.

„Nenávidím tě,“ chraptivě ze sebe vypravila Lída. „Celou dobu tvrdíš, jak mi chceš pomáhat a nakonec mi ukradneš to nejcennější, co jsem kdy měla.“ Nekřičela, spíš sípala, ale o to výhružněji to znělo. „Jsi hnusná odporná zrádkyně.“

„Bez toho pouta se bude žít lépe i tobě, věř mi,“ pokusila se Hanka zklidnit její emoce, ale ten pokus byl už předem odsouzen k nezdaru. Lída svůj díl bolesti celý vložila do narůstající nenávisti.

„Ublížila jsi mi. Hrozně jsi mi ublížila. Ani si neumíš představit, jak moc jsi mi ublížila.“

Najednou zdvihla ruku a jejích prstů vyšlehl blesk do Hančiny hrudi. Ta se nechránila. Magický útok od své bývalé kamarádky přece jen nečekala. Zvlášť ne před ochránkyní. Zalapala po dechu a sunula se k zemi. Rafan ji zachytil. Ještě zahlédla, jak se rozzářila hůl moci. Tlak na hrudi najednou ustal. Několikrát se zhluboka nadechla, zatřepala hlavou a kamarád jí opatrně pomohl vstát.

Hanka viděla, jak ochránkyně zamračeně stojí před Lídou a chystá se kouzlit.

„Ne! Zadržte prosím! Ona ještě není plnoletá,“ zamávala rukama, aby připoutala pozornost ochránkyně a zabránila dalšímu možnému maléru. „Ona má právo se zlobit. V poslední době to měla těžké.“

Ochránkyně se po Hance překvapeně podívala.

„Nerespektovala ochránce ve službě. To je závažné provinění i od nedospělého jedince,“ váhavě pozdržela přípravu kouzla.

„Laridonova vnučka,“ pronesl Rafan velice pečlivě a zřetelně, „se vám za to jistě dříve nebo později omluví.“

Zdálo se, že ochránkyně lehce zezelenala. Málem vztáhla ruku na příbuznou Bdělého. Tuhle záležitost jí byl čert dlužen! Ještě, že ji ti dva včas zarazili. Znepřátelit si Laridona bylo to poslední, co by si přála. Najednou byla trochu na rozpacích, do jaké míry se držet litery zákona.

Hanka využila jejího zaváhaní a přistoupila blíž k rozrušené Lídě.

„Asi bych tě měla odvést domů. Co ty na to?“ smířlivě se podívala na ukřivděně se tvářící dívku, které ještě pořád tekly po tvářích slzy.

„Ne! S tebou už nikdy nechci mít nic společného,“ zatvrzele trvala na své nenávisti Lída.

Hanka váhavě ustoupila a její bezradný pohled se na okamžik střetl s Rafanovým. Pochopil to jako pokyn, aby v té věci něco udělal. Odkašlal si, aby přitáhl pozornost ženy, která sem vstoupila s holí moci.

„Možná bychom mohli o tuto laskavost požádat vás,“ oslovil Rafan přímo ochránkyni. „Bdělý by jistě ocenil, kdybyste Lídu doprovodila až k němu a dala na ni cestou pozor.“

Hanka zvědavě sledovala, co na to strážkyně zákona. Nevypadala, že by se jí do toho moc chtělo.

„Myslím, že to přetržené pouto jejího dědu potěší,“ řekla Hanka směrem k Rafanovi, ale vlastně to bylo tak trochu i sdělení pro ochránkyni.

„Lituji toho dne, kdy jsem tě pozvala do svého domu,“ zasyčela Lída a pohodila vzdorně hlavou, až peříčka na její čelence zavířila vzduchem. Otočila se k bývalé spolužačce zády a udělala dva kroky před ženu s holí moci v ruce: „Odvedete mě k dědovi? Prosím.“

„Jednou najdeš svoje štěstí a já ti ze srdce přeju, aby to bylo brzo,“ řekla Hanka bez úsměvu a s trochou trpkosti, že se rozcházejí právě takhle.

„Doprovodím ji. Bude to tak bezpečnější,“ vzdychla ochránkyně a otevřela bránu, ve které zmizela i s Lídou.

„Už taky musím jít,“ olízla si nervózně rty Veronika. „Pak mi přines barvy a to ostatní,“ řekla Rafanovi a zmizela.

„Terezka!“ vzpomněla si najednou Hanka. „Musím se jít podívat, co je s Terezkou!“ A rozběhla se ke srubu.

Vron se na ni unaveně podíval, když rozrazila dveře.

„Je to dobrý,“ oznámila mu, „ochránkyně to moc podrobně nezkoumala a už je pryč. A Lídu si odvedla s sebou. Snad nebude Laridon moc vyvádět, až zjistí, co jsme s ní provedli.“

Přistoupila opatrně k postýlce. Terezka sice dýchala, ale jinak moc živě nevypadla. Bledě zašedlá pleť a záškuby rukou nevěstily nic dobrého.

„Co jí je?“ zašeptala s obavou. Teprve teď si všimla, že ani Vron na tom není nejlíp.

„Vstoupila do dluhu.“

„Do jakého dluhu? Tomu nerozumím.“

„Narušila rovnováhu zdejší hladiny. Aby mohla dokončit kouzlo, vytáhla magii ze země. Představ si to jako gumu. Přitáhla k sobě sloup z magického jezera. Jenže nyní se sloup snaží vrátit tam, odkud byl násilně vyzdvižen, a bere si zpátky svou energii... z ní. Už jsem do jejího těla napumpoval veškerou svou magii i magii všech kamenů, co vlastním. Nestačí to. Zdaleka to nestačí...“ vzdychl.

„Pusť mě k ní,“ přitáhla si k postýlce židli Hanka.

Vron se rezignovaně odsunul dál. Mohl sice požádat některé další mágy o pomoc, ale tím by Terezce nenávratně ublížil. Kdyby se domákli, co se tu stalo a hlavně jakým způsobem se to stalo, museli by holčičku označit jako nebezpečnou. Možná jako extrémně nebezpečnou. Přišla by o svůj sedmý smysl. Ani nechtěl domýšlet, co by to pro ni znamenalo. To by žádný rodič svému milovanému dítěti udělat nemohl.

„Plame,“ oslovila Hanka v duchu svého dračího přítele, „zavolej ještě Sváťu, ať sem přijde. Asi ho ta malá bude potřebovat. A ať se po cestě staví taky u Zachariáše pro pár magicky nabitých kamenů. Až to vyřídíš, nejspíš budu potřebovat i tvoji magickou energii.“

Cítila, jak Terezčino tělo nasává její magii jako houba. A to už předtím vysálo Vrona! Proboha! Kolik magie asi Terezka potřebovala k tomu, aby přetrhla pouto mezi člověkem a jednorožcem?! Do pootevřených dveří vstoupil Rafan.

„Potřebuji okamžitě veškerou magii. I tu tvoji,“ oznámila mu Hanka, a jakmile směrem k ní otevřel svou mysl, vycucla i jeho. Stále to nestačilo. Vron podal Rafanovi džbánek s vodou. Oba s nešťastným výrazem sledovali Hančin zápas o vyrovnání Terezčina magického dluhu.

Dveře se znovu otevřely a dovnitř nahlédly dvě hlavy jednorožců.

„Přijmi pro ni magii stáda,“ řekl R’íhan a Hanka pocítila cosi úžasného.

Brnělo ji celé tělo, jak přes ni proudila uvolněná energie. Musela ji maličko přibrzdit, aby ten příval malou holčičku nezabil. Ucítila, jak se mohutný proud zmírňuje a částečně se vyrovnává i rozkolísanost v Terezčině auře. Vnímala při tom nejen všechny členy stáda, ale dokonce i jejich dohadování o tom, co se tu vlastně přihodilo. Nestávalo se často, aby byli jednorožci něčím překvapeni. Tentokrát byli. A docela příjemně. „Nevěřil bych, že je to možné... taková malá a tolik síly... nikdo jí neřekl, že to nejde, tak to prostě zkusila... jak jen to dokázala?... asi proto, že všechno žádala jen pro něj a nic pro sebe... srovnáme její dluh... a trochu i její paměť... to snad ne!... jen nepatrně... otec její matku zabil v afektu a pak se zděsil svého činu tak, až se mu zastavilo srdce... ona nemohla nic dělat... nebyla to její vina... nebyla to její vina a je čas jít dál... je čas na nový domov... je čas na cestu za vzděláním... je čas na trochu lásky a štěstí... vrátila P’ujiba do našeho stáda... uvítáme ji jako čestného hosta.“

Terezce se do tváří vracela barva. Konečně se vyrovnala hladina magie a proudění ustalo.

„Sváťa už je na cestě,“ upozornil Hanku Plam.

Následuje:

Bez práva na život

„To je dobře,“ jako by úsměv, který se jí rozlil na tváři, zabloudil i do jejích slov, „zdá se, že jsme to zvládli. Jeho magii už potřebovat nebudeme. Ale rozhodně by tu neměl chybět. Zdá se, že místo léčení budeme oslavovat. Miluju svoje stádo.“

„Kdybych nebyl drak, chtěl bych být jednorožec,“ zažertoval Plam, „ale běda, jestli někomu prozradíš, že jsem to řekl.“

„Díky, bráško, za pomoc.“

„Pro tebe vždycky a všechno,“ poslal jí drak malé psychické pohlazení. Oplatila mu ho. Na víc neměla čas, protože se holčička na posteli zavrtěla. Pokusila se zdvihnout hlavu. Hanka ji opatrně podepřela a posadila, aby se mohla podívat ke dveřím, kde R’íhan a P‘ujibo čekali, zda s ní bude všechno v pořádku.

Terezce se rozzářily oči jako hvězdičky.

„Přetrhla jsem to... Už se může... vrátit domů... k mámě a tátovi,“ vysoukala ze sebe namáhavě, usmála se na P‘ujiba a vyčerpaně se stulila Hance do náruče.

 


 

Konec 8. dílu

  

Konec

Zpět Obsah

© 2015 Ilka Pacovská, Praha

Slovník


Aberilové = patří mezi měňavce, pohybují se pomocí rosolovitých chapadel, komunikují mentálně. Žijí v podzemí Prokletých hor a využívají své mimořádně silné magické schopnosti ovlivňovat ostatní živé tvory

Berdové = společenství s nadprůměrnými chemickými znalostmi. Jsou drobní a mírumilovní

Bersereta = nenápadná mořská ryba požírající jedovaté řasy. Za pomoci magie zkonzumovaný jed přetvoří a využívá ho při obraně rybího hejna. Tvora, který ji pozře, se zmocní agresivní šílenství

Běsové = mají vlastní sykavou řeč a málokdy se učí jiné jazyky. Tvar jejich těla připomíná rejnoky, ale sídlí na souši poblíž míst, kudy odcházejí duše do zapomnění. Živí se magií a strachem umírajících. Jsou neuvěřitelně rychlí, takže vidět jsou jen rozmazaně

Bohrové = mimořádně vyspělá společnost, dávají přednost rozumu před emocemi a příležitostně kontrolují světy ve svém dosahu. Obvykle na nich zasahují až v případě nějakého mimořádného ohrožení. Experimentují při vytváření inteligentního života

Děsivý strážce lesa = magická bytost zdržující se obvykle v lesích na území jednorožců

Dizlobraz = druh dikobraza, který se snaží vetřelce oslepit vystřelujícími ostny

Dryády = malé víly žijící v symbióze se stromem

Duch = mlhavá existence mezi životem a smrtí, kdy vědomí odmítá odejít do zapomnění a drží se neviditelné podoby bývalého těla

Kouzelný džin = magická bytost potrestaná za těžký zločin, musí neustále někomu sloužit s nepatrnou nadějí na vysvobození

Fagliniové = vznikli při experimentu Bohrů, kteří se pokoušeli vytvořit vědomí nezávislé na hmotě. Dostali svoji planetu, časem se z nich vyčlenili knutové

Fuň = kůň s omezenými magickými schopnostmi, s oblibou se chová poťouchle

Genog = mohutná, málo inteligentní, o to však agresivnější příšera s ohromnými chlupatými končetinami

Goblini = v primitivním společenství se občas vyskytnou i nadanější jedinci, kteří se naučí mluvit a čarovat. Žijí v divočině Prokletých hor a potencionální vůdce tlupy posílají do magické školy v Airbowanu

Guruvan = vylepšený knut. Jeho posláním je proniknout na vhodnější a zajímavější světy a umožnit přistěhování dalších knutů

Harpyje = domlouvají se harpyjštinou, ale některé ovládají i lidskou řeč. Vzdáleně se podobají se lidem, v dospívání jim narostou křídla, místo vlasů se vytvoří peříčka, ostrý nos vzdáleně připomíná zobák a na končetinách jim vyrůstají místo nehtů drápy. Rády na sebe berou podobu divoké husy. Doprovázejí umírající duše přes hranici zapomnění. Tvorové s magickým zrakem je vidí jako nádherné andělské bytosti

Hřejiváček = drobný zpěvný pták, jehož zpěv zmírňuje napětí a vylepšuje náladu

Jednorožci = domlouvají se mentálním kontaktem, dávají přednost životu v ústraní, jsou magicky zdatní a nezáludní

Ještěroraf = bývá s oblibou využíván jako hlídací ještěr. Většinu času prospí, ale je mimořádně magicky vnímavý. Útočí na vetřelce, ale nehybných postav si nevšímá

knutové = tvorové z experimentu Bohrů, kteří zatoužili mít svoje tělo, a odešli zkoumat možnosti na jiný svět

Kvanter = štíhlá šelma, která s pomocí magie dotáhla mimikry k dokonalosti

Mžitka = podobná světlušce, ale víc září a vyhledává tmu

Norous = vypadá jako větší křeček a při hloubení cestiček pod zemí využívá magii

Pálivec = připomíná malého ježka, který kolem sebe při nárůstu emocí vytváří pole se silným žárem

Pupusata = vzácná sladkovodní želva, jejíž magické schopnosti se objevují pouze v době rozmnožování. Je pojmenovaná po zvucích, které vydává

Rochňák = připomíná bobra bez ocasu a jeho doupě neuvěřitelně smrdí. Tento druh obrany před nepřáteli navíc posiluje i magicky

Savule = vypadají jako průsvitní zelení motýlci. Jejich bílé housenky vysávají magii stromů

Sirény = žijí pod vodou, hovoří sirénštinou, podobají se lidským ženám, ale dýchají žábrami, na nohy si navlékají plovací ploutev, nemají mezi sebou muže

Skřeti = se vyskytují ve Tvém hradu. Tito vychrtlí hrbatí služebníci, kteří dovedou nakrátko měnit vzhled, se většinou živí krysami

Skřítci = drobní hbití mužíčci se pohybují v blízkosti Záludného lesa a při polapení splní jedno přání. Ti nejtlustší bývají sežráni vlky

Spíd = připomíná vzhledem vlka, ale z hrudi se mu vysunuje oko a zub na dlouhé stopce. Jeho útok je smrtící. Někdy bývá hostitelem knuta

Spiripyr = inteligentní bojovný pták, menší než archeopteryx, obvykle doprovází mocné draky. Klid mu nedělá dobře, svědčí mu žár a válečné podmínky, umí plivat oheň

Svrbilky = připomínají hbité malé ještěrky. Sají temnou magii a místo, kde se dotkly kůže napadeného, týden výrazně svědí

Temnochod = druh lenochoda. Pohybuje se hlavně v noci a jeho srst produkuje temnotu

Tleskavec = patří mezi dravé ptáky a používá při lovu zvláštní techniku. Zmizí ve vzduchu a pak se objeví těsně nad kořistí, což doprovází hlasitý tleskavý zvuk

Trpaslíci = hovoří stejným jazykem jako lidé, jsou menší, ale silní a vždy bojovně naladění

Tulíci = drobní tvorové podobní maličkým veverkám s dlouhým ocáskem jsou schopní komunikovat mentálně, ale dokážou se naučit i lidskou řeč. Žijí jako chráněný druh v rezervaci Magický les, a pokud se některý z nich připojí ke kouzelníkovi, doprovází ho celý život. Dovedou mírnit stres

Upírek = drobný druh netopýra, který s pomocí magie vyhledává po setmění teplokrevné živočichy a saje jejich krev. Šíří nebezpečnou nemoc debilózu

Visák = mimořádně jedovatý pavouk s magicky zesíleným účinkem jedu

Vososák = patří mezi nepříjemně útočné vosy, jimž magie umožňuje přežít i v nepříznivých podmínkách

31.12.2017 22:20


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od SW: 24/9 v 18:57 na téma: §Romány : Udělal jsem si inventuru knížek podle počtu stránek. Tiskárna má limit 500, trilogie Andílek se tam vešla jen s odřenýma ušima.Knihy, které se do limitu v A5 nevejdou, jsou: Zoidée, Schizofrenik, Léčitelka, Přítel, 4.říše, 4.Země, Jupiterský duch, Kniha, Rusalky, Skřítci, Orizemě, Zuznelai... je jich nějak moc, že?Zoidée se sice vešla do 288 stránek, jenže při velikosti písmenek bleších 9 (tu chybu už nikdy neudělám).25.09 jiho: Velikost...

Domů
Statistiky

"Dračí cejch" (komentáře)

Téma=§Sed8 Hlasovalo 12, celkem 60 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

   

Jméno(nick):  

 

Emailová adresa:

 

Další informace:

  Vetřelec

 
 

Text příspěvku:

(   povinná pole  )     Napiš číslicemi: štrnáct = (nejsi robot?)    (0 příspěvků).  

! Dnes 1, včera 1 !příspěvky s přílepky  (barva pozadí)  Smazat za dní(1-9,0=nemaž,-1=dnes) Výběr textu: Jména:

Přílepky dnes: §Romány včera: §Beri


Komentáře

Žádný komentář tu není.

Začátek


Přílepky dnes: §Romány včera: §Beri