Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Dračí útok

Ráno se rozloučily a Hančinou bránou prošly do známých míst u Vronova srubu.

„Vroneee! Už jsme doma!“ zahalekala Terezka a chtěla se rozběhnout k roubené stavbě.

V poslední chvíli ji Hanka chytila za šaty a zadržela.

„Počkej, něco se mi tu nezdá. Neslyšíš?“

„Ne. Nic neslyším.“

„No právě!“

„Nezpívají ptáci...“ došlo Terezce, a než Hanka stihla cokoliv podniknout, zapojila svůj sedmý smysl do zkoumání okolí.

„Přestaň používat magii,“ napomenula ji Hanka, když si vzpomněla na varování, že stádo už holčičce nebude pomáhat, pokud použije víc magie, než má k dispozici ze svých zdrojů.

Vtom Hanku téměř ohlušil řev: „To je ona! Je tady! Zabijte ji!!!“

Nejdřív se podivila, jak to, že se holčička nepolekala. Během dalšího úderu srdce jí ale došlo, že to byla obecná dračí komunikace, určená všem drakům, co jsou v doslechu.

Vzápětí nad nimi zakroužil stín a dračí oheň smetl Vronův srub.

Terezka bez váhání sáhla po magii a vyslala na obrovského letícího tvora kouzlo, které Hanka nepoznala. Dračí řev napověděl, že zasáhlo svůj cíl a útočníka zranilo.

„Co to děláš? Okamžitě přestaň používat magii,“ nařídila své malé společnici a táhla ji ke skále, kde byla větší šance se krýt před útokem dalšího draka, který k nim právě nalétával. Byl neobvykle velký a působil hodně nebezpečně. Hanka zaštítila sebe i Terezku, přesto je olízla horká vlna. Drak naštěstí mířil kousek vedle - na místo, kde ještě před chvílí stály. Les kolem nich začínal hořet.

„Nečaruj! Rozumíš, co ti říkám?!“ zatřepala Hanka Terezkou a zase ji odtáhla kousek dál. Urychleně posílila obrannou vrstvu, protože nyní nalétávali dva draci najednou. Nebýt kouzla dračího mostu, kterým byly obě dívky zaštítěné, zbyl by z nich jen černý škvarek. Draci znovu zaútočili na místo, kde holčička naposledy sáhla po své magii.

Hance bylo jasné, že nemá šanci se na jedné straně bránit drakům a na druhé straně hlídat tu malou, aby nekouzlila. Musí co nejrychleji utéct. Ale možná je draci podle brány vystopují. Chtělo by to utéct někam, kde neohrozí své přátele a kam je tihle divocí útočníci nedokážou pronásledovat.

Otevřela bránu do Dubovníku a protáhla holčičku s sebou.

„Poběž rychle,“ vlekla ji přes lidmi zaplněné tržiště až k pobřeží. Tam otevřela bránu do Pasteku. Opět se rozběhla a táhla Terezku do nejužší uličky, kterou tu znala, a další bránu otevřela do Poluty.

Obě sotva popadaly dech. Přestaly utíkat a pokračovaly jen rychlou chůzí. Hanka si nebyla jistá, kolik bran za sebou zvládne otevřít. Sice měla chuť se přemístit zpátky k jednorožcům, ale v případě, že by draci neztratili její stopu, mohlo by dojít ke střetu dvou ras, které se ani normálně moc nemilovaly. Nechtěla ani domýšlet, k čemu by pak mezi nimi mohlo dojít. Ne! Jednorožce z toho musí vynechat! Dvěma magickými kamínky doplnila svou magii a uvažovala, jestli už je bezpečné se přemístit do Santareny k Zachariášovi. Pro jistotu to vzala ještě přes vesnici, kde dřív bydlela Sváťova rodina a jako poslední zastávku vybrala jezero u dračího hrobu. Snad tu aspoň na chvíli budou v bezpečí.

Ve studené vodě se s Terezkou trochu opláchly a Hanka magicky odstranila nejhorší skvrny a pach spáleniny, kterým nasákly jejich šaty.

Vzduch se zavlnil a Terezka opět sáhla po magii a vyslala kouzlo dřív, než jí v tom mohla Hanka zabránit. Přilétající drak zaúpěl a zakolísal.

„Co to, sakra, děláš?“ smýkla Hanka Terezkou a prudce ji strčila do vody. Vzápětí ji ale musela vylovit, protože překvapená holčička ztratila rovnováhu a zapadla pod hladinu. „Tenhle na nás přece neútočil!“

Mezitím drak trochu nejistě přistál na břehu.

„Já si hned myslel, že bych tě tu mohl najít. Další malér, co? Pověz mi, co se děje?“ zavrčel a neúspěšně se pokusil složit své poraněné křídlo Plam.

„No, to bych taky moc ráda věděla,“ odsekla stejným tónem.

„Proč jste na mě útočily?“

Hanka se zlostně podívala na holčičku, která celá mokrá drkotala zubama, možná ze zimy, možná ze šoku. Ten pohled přetavil její vztek na lítost.

„Nezlob se na ni. Musela si myslet, že patříš k těm, co se nás pokusili zabít. Kouzlí tak snadno a rychle, že ji ani nestihnu zarazit. Co ti vlastně provedla, Plame?“

Drak ukázal křídlo, kde měl jednu přeraženou kost a kůže kolem vypadala jako napadená agresivní plísní.

„To je Plam? Tvůj dračí bratr?“ přestala najednou holčička drkotat zubama a zvědavě pohlédla na černého draka.

„Přesně tak. Povedlo se ti zranit mého kamaráda.“

„Ukaž mi to,“ požádala holčička hrozivého tvora bez nejmenší známky strachu.

Plam k ní sklonil své bolavé křídlo.

„Promiň,“ řekla Terezka a položila své dlaně na zraněné místo. Hanka jen zalapala po dechu, když viděla, jak se poškození rychle zhojilo. Jenže pak se dívenka zhroutila v bezvědomí na zem.

„A sakra,“ sklonila se nad ní a začala jí předávat všechny zbytky své energie, co momentálně měla k dispozici.

„Tohle už tu jednou bylo,“ ušklíbl se Plam a přispěl i svou zásobou magie.

Holčička zamrkala a usmála se. „Jsem unavená,“ řekla, když jí Hanka pomohla se posadit.

„Pořád ti opakuji, abys nekouzlila. Nic podobného už nám radši nedělej,“ vzdychla dívka a pohladila Terezčiny vlásky.

Plam protáhl své vyléčené křídlo a opatrně vyzkoušel, jestli funguje. Usoudil, že je vše, jak má být, a spokojeně zafuněl. Pohodlně se uvelebil v těsné blízkosti obou dívek. Nějakou dobu vedle sebe jen mlčky odpočívali. Všichni tři potřebovali nabrat sílu.

„To by mě zajímalo, proč se nás draci tak zničehonic pokusili zabít,“ podívala se Hanka na svého dračího bratra.

„Mně se neptej, Hanko, já to nevím,“ odpověděl zamyšleně. „Ale na té malé je něco zvláštního. Budeš se mi smát, když řeknu, že se jí bojím?“

„Nebudu se ti smát, je to záhada i pro mě. Zranit draka pomocí magie umí jen ti nejlepší a nejzkušenější kouzelníci. Naprosto nechápu, jak se to mohlo povést takhle malému dítěti.“

„Její magie je trochu jiná, nevšimla sis?“

„Jo. Taková zemitá...“

„To možná není to správné označení. Já to vnímám spíš jako magii, která věci mění zevnitř ven, zatímco naše běžná magie ovlivňuje nejdřív vnější strukturu věcí a pak teprve se dostává do hloubky.“

„No, v každém případě asi máme problém.“

„Můžu ti nějak pomoct?“

„Možná ano. Potřebuji si promluvit s Vronem. Dokážeš ho zavolat?“

Drak chvíli mlčel a hleděl kamsi přes jezero. Pak zavrtěl hlavou.

„Nejde to, nedokážu ho kontaktovat. Buď je magicky zastíněný, nebo mrtvý.“

„Škoda. Snad o něm víc zjistím u Zachariáše. Jestli on neví, co s ním je, tak už nikdo.“

„Předpokládáš, že vás tvůj trpasličí přítel dokáže ochránit?“

„Neměj strach. Sice vypadá jako městský trpaslík, ale dříme v něm velký bojovník.“

„No, pokud mu důvěřuješ, tak to zkus. Nemám ti zatím pohlídat tu malou?“

V té chvíli z Terezky spadla únava, jak ze stromu přezrálé jablko, a oběma rukama se Hanky chytla kolem krku.

„Viď že mě tu nenecháš?“ nedala jim šanci přemýšlet o tom, že by ji dívka mohla byť jen na chvíli svěřit do drakovy péče.

„Díky za nabídku, ale zdá se, že vyrazíme k Zachariášovi společně,“ pokrčila rameny Hanka a věnovala černému drakovi láskyplný úsměv.

„Až najdeš Vrona, dej mi vědět,“ foukl drak jemně do jejích neučesaných vlasů a pak se rozběhl k odletu.

„Zachariáš nám pomůže?“ zeptala se Terezka ještě před tím, než se přichystaly na přesun do Santareny.

„Já doufám, že ano,“ vzdychla Hanka a vytáhla poslední zbytky magie ze svých kamínků, aby měla dost sil na otevření brány do Kouzelných zahrad.

Bylo tu víc lidí, než čekala.

„No vida, tak už je tu máme,“ prohlásil robustní člověk, svírající v ruce ochráncovskou hůl moci. „Tím je všechno vyřešeno.“

Hanka se rozhlédla. Z budovy vyběhl Zachariáš, jakoby náhodou odstrčil ochránce a spěchal k nim. Za ním se ve vchodu objevil Rafan. Rychle zapátrala, zdali tu není také Vron. Nebyl.

Zachariáš popadl Terezku do náruče a obdařil ji vřelým úsměvem: „Tak co, ty můj malej kvítečku z divokých strání, jak se máš? Moc rád tě vidím.“ Holčička se k němu důvěřivě a radostně přitiskla.

Pro Hanku měl ale trpaslík úplně jiný úsměv. Naskýtala se otázka, jestli to vůbec úsměv byl. Jeho oči jako by říkaly: ženská jedna hloupá, horší okamžik na návrat sis opravdu vybrat nemohla.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:18

Komentáře: