Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Martisova krev proti drakům

„Co tady děláte?“ ozvalo se za nimi.

„Nepotřebujete pomoct?“ nezdržoval se vysvětlováním Rafan.

„Patříte k obchodníkům?“ vyznělo to napůl jako otázka, napůl jako konstatování. Strážný rozhodně nevypadal na to, že by právě teď chtěl řešit něco jiného než obranu území.

„Pojďte se mnou,“ vyzval je a vedl do pevnosti.

Byla zbudovaná z těžkých kamenných kvádrů. Tohle by draci neměli šanci zapálit, pomyslela si Hanka. Muž otevřel okované dveře a kývl na Vrona s Rafanem: „Vyberte si zbraň, která vám vyhovuje.“

Pak dívku postrčil do dalších dveří: „Naber obvazů, co uneseš, máme v chrámu hodně zraněných. Taky vezmi hrnec s mastí.“

Rafan se nerozhodně rozhlédl po zbrojnici. Neměl pocit, že by některá zbraň mohla účinně posloužit proti drakům. Pak jeho pohled zavadil o hůl moci. To by možná stálo za pokus, napadlo ho. Třeba draci poslechnou výzvu a ukončí boj. To už se k nim vrátil strážný, a při pohledu na jejich váhavost se ušklíbl. Vronovi vrazil do ruky dlouhé kopí a Rafanovi podal široký pás se zavěšeným mečem.

„Musíš ho zasáhnout do oka, mezi šupiny na krku nebo ještě lépe pod kloubem křídla,“ poučil ho. Mladík si poslušně připnul výzbroj, nebyl čas se dohadovat. Popadl hůl moci a zamířil ke dveřím. Pak si ale vzpomněl na vidění z Ostrova volby a hmátl do police ještě pro jeden meč. Strážný po něm nevěřícně loupl okem, ale jeho výběr nekomentoval.

Poklusem opustili kamennou stavbu a zamířili uličkami k oblasti, na kterou zaútočili draci. Ozýval se křik, nářek, dým zhoustl. Kolem nich proběhlo několik vyděšených lidí. Proč se neschovali v pevnosti, divila se v duchu Hanka. A pak se ocitli v centru dění. Mezi pobořenými stavbami ležel mrtvý drak, hned za ním lidé hasili divoce šlehající oheň, další se snažili pomoct raněným. Hanka jim běžela nabídnout obvazy.

„Pozóóór, další útok,“ zařval někdo a obličeje přítomných se stočily k nebi. Dračí řev na chvíli překryl všechny ostatní zvuky. Jak si Hanka všimla, zdejší lidé nebyli jen vystrašení, někteří sáhli po magii a byli připravení vyslat kouzlo. Zelený drak vychrlil oheň někam dál za hořící budovu. Nicméně jeho křídlo bylo dostatečně blízko na to, aby schytalo pár magických úderů. Následný bolestný řev dokazoval, že kouzla zdejších lidí opravdu nebyla jen neškodným polechtáním. Bojeschopní jedinci vyrazili za drakem, aby zjistili, zdali ho svými zásahy poslali k zemi. Ve výšce nad nimi zakroužili další dva dračí útočníci.

„Pojď sem, odneseme je do chrámu,“ odchytily tři ženy Hanku, aby jim pomohla s raněnými. Dívce nezbylo, než se k nim připojit. Naštěstí to nebylo daleko. S trochou obav pohlédla na rozlehlé chrámové schodiště, ale ženy se mu vyhnuly a zamířily k postrannímu vchodu. Tady musely zraněného odložit na zem, protože vstup blokovala skupina více či méně zraněných lidí.

„Co se tu stalo?“

„Vidajlámu zasáhl uražený chrlič ze střechy.“

„Je mrtvá?“

„Zatím ne, ale moc k tomu nechybí.“

„Tak ji fofrem odneste dovnitř.“

„Uvolněte vstup, neseme další raněné.“

Hanka využila zmatku a rozběhla se hledat Vrona a Rafana. Draci kolem natropili pěknou spoušť. Míjela ohořelé domy, vozy, splašená domácí zvířata, zmateně pobíhající mezi mrtvolami těch, které sežehl přímý zásah dračím ohněm. Nebyl to příjemný pohled. Řídila se podle hluku. Řev a výkřiky ji vedly k místu, kde se bojovalo. Málem vrazila do těla mrtvého draka. Proběhla kolem něj a z dýmu se vynořil další, tentokrát ještě živý ještěr. A o kousek dál bojoval druhý, o něco menší.

„Volám vás k pořádku! Zastavte boj, už bylo dost mrtvých draků i lidí, zastavte útok!“ zazněla nad bojištěm důrazná drakonština a Hanka poznala hlas svého kamaráda. Pak uviděla Rafana, jak odhodlaně kráčí proti obrovskému drakovi s holí moci v ruce. Hůl ale spíš jen poblikávala, než zářila. Drak se nadechl a vypustil proud ohně proti příchozímu. Mladík uskočil, nic se mu nestalo, jen hůl v jeho ruce shořela na popel. Hanka pospíchala blíž. Spatřila, jak Rafan vytasil meč a zaútočil na ještěra zblízka. Zastavila se a obrnila kouzlem tělo svého přítele. Drak máchl tlapou, ale nebyl dost rychlý na to, aby zasáhl hbitě uhýbajícího člověka. Rafan znovu sekl ze strany po drakovi. Ještěr se natočil bokem, aby se ostří svezlo po nejtvrdších šupinách a neúspěšně vyslal několik kouzel. Nečekal ale, že Rafan hmátne po druhé zbrani za pasem, a vší silou zasáhne jeho nedostatečně chráněné dračí křídlo.

Bolestný řev potvrdil, že byl drak citelně poraněn.

„Vyhrál jsi. Schovej ten meč, udělám, co žádáš,“ couvl zelený ještěr o krok zpět.

Vtom se vzduch zachvěl mohutnou vlnou magie, která téměř znehybnila vše živé.

„Volám vás k pořádku,“ zazněla stejná slova, jaká použil Rafan, ale tentokrát je vyslovil skutečný ochránce s holí moci, která zářila jasněji než slunce a zaručeně by je oslepila, nebýt všudypřítomného dýmu. Za ním se objevili další ochránci a uklidňovali společnými silami lidi i draky. Hanku zaplavila vlna úlevy. Konečně je po všem. Že ale ochráncům trvalo, než se sem dostali!

„Tohle už nebudu potřebovat,“ odhodil Rafan na zem pás i oba meče. Pak chytil Hanku za ruku: „Pojď, pokusíme se najít Terezu. Kéž je ještě mezi živými.“

Proplétali se mezi ohořelými troskami domů a volali její jméno. Nebyli sami, kdo někoho hledal. V jedné uličce narazili na Vrona, ale ani on nebyl úspěšnější.

„Kdo jste? Vás neznám!“ zastavil je poblíž chrámu strážný v lehce ohořelé uniformě. „Pojďte se mnou,“ nařídil jim, „všichni, kdo nepatří k řádu, se nyní musí shromáždit na nádvoří u pevnosti.“

Rezignovaně ho následovali. Terezku v tomhle zmatku stejně nemají šanci najít.

Nádvoří bylo zaplněné lidmi z řádu, obchodníky, ochránci a dokonce tu přešlapovali i dva zelení draci. Jeden z nich měl poraněné křídlo.

„To je ten tvůj přemožený drak,“ drcla Hanka loktem do Rafana.

„Pssst,“ zasyčel na ni, „jestli se ochránci dozví, že jsem zkoušel neoprávněně použít hůl moci, dost mi to přitíží. Moc bych si přál se odtud nějak nenápadně vytratit.“

„Nedělej to,“ vzal ho Vron kolem ramen. „Jestli nechceš, aby tě vyloučili z řad ochránců, je lépe jim přiznat pravdu.“

„Potrestají mě.“

„No a co? Když tě jako malého v sirotčinci šoupli do díry, bylo to určitě horší. Ochránci nejsou krutí. A trochu ostudy přece vydržíš. Nebo ne?“

Nad nádvořím se rozlila záře holi moci a zvučný hlas oslovil přítomné: „Žádám o vaši pozornost. Ztište se. Prosím velmistra řádu, aby přišel sem k nám.“

Hanka spatřila muže, který ze Santareny odvedl Terezku, jak kulhavě kráčí k podmračenému ochránci.

„Znáš toho ochránce?“ zeptala se Rafana.

„Jistě. To je Klausun. Bdělý, pod kterého spadá tahle oblast.“

„Aha.“

„Došlo tu k závažnému porušení smlouvy mezi draky a lidmi. Rád bych hned tady na místě zjistil okolnosti, které k tomu vedly,“ pokračoval Bdělý a spolu s velmistrem se postavil před oba draky.

„Objasníte nám,“ oslovil zelené ještěry, „co vás přimělo k útoku na Řád bdělého Sekurita?“

Drak hrdě zdvihl hlavu a škrobeně odpověděl: „Oni jako první pošlapali starou smlouvu. Zabili Gehordona, Servitesova bratra. Když to Servites zjistil, svolal své pokrevní druhy, aby tohle hnízdo zmijí sprovodili ze světa.“

„Proč jste zabili Gehordona?“ obrátil se Bdělý přísně na velmistra.

Muž chvíli mlčel, jako by zvažoval, zdá má na tuhle otázku odpovědět, nebo ne, ale autorita Bdělého byla nepopiratelná.

„Byla to nehoda,“ přiznal tiše a neochotně. Na nádvoří bylo však takové ticho, že ho všichni bez problémů slyšeli. Mezi zdejšími lidmi to následně zašumělo.

„Oni o tom nevěděli,“ mávl velmistr rukou za sebe, „přísahám, že k tomu došlo nešťastnou náhodou.“

„Tak proč jste nám o tom nic neřekli?“ zuřivě na muže zasyčel drak s poraněným křídlem. „Proč jste před námi jeho smrt zatajili a schovali tělo v horách pod lavinu sutě? Doufali jste snad, že ho nikdy nenajdeme?!“

„Klid,“ zavelel Bdělý a svit hole moci zesílil. „Povězte nám podrobně, jak Gehordon zemřel,“ nařídil muž velmistrovi.

Při velmistrově vyprávění bylo na nádvoří ticho, že by bylo slyšet jehlu upadnout. Nikdo ho nepřerušoval, když líčil, jak byl dopaden mladý popálený uprchlík, který se na drakově smrti významně podílel.

„Chci vidět všechny, kdo u toho incidentu byli,“ nařídil Bdělý, když muž dovyprávěl.

Davem přihlížejících se prodral strážný s ohořelým levým rukávem a zafačovanou rukou.

„Adalbert Vé k vašim službám,“ předstoupil rezignovaně před ochránce.

„A ostatní?“

„Máček zemřel při ochraně řádu,“ podíval se na Bdělého vyčítavě.

„A ten hoch?“ Klauson si zachovával přísně neutrální a nehybný výraz.

„Na klece dopadlo dračí tělo. Byly rozbity,“ vykřikl někdo v davu.

„Chci vidět jejich mrtvá těla,“ otočil se Bdělý na velmistra.

„Zavolejte vidajlámu!“

„Je zraněná, bojuje o život,“ znovu se ozval někdo z přihlížejících.

„V tom případě chci vidět Slavomíru!“

„Není tu, ošetřuje zraněné.“

„Okamžitě ji sem přiveďte!“

„Ale, pane, někdo z nich by mohl zemřít...“

„Jestli nedáme do pořádku tenhle malér, půjde o život nám všem! Ať sem ihned dorazí! A nebudu to opakovat!“ rozčílil se velmistr.

„Zatím si poslechneme svědectví strážného Adalberta Vé,“ ťukl holí moci o zem Bdělý. Mumlání davu utichlo a všichni začali pozorně naslouchat další verzi nešťastného příběhu.

„Ty tvrdíš, že tvůj kolega draka zasáhl bleskovou holí?“ přerušil ho Klauson. „To by rozhodně nemělo způsobit smrt.“

„Servitův dračí bratr,“ vstoupil do diskuze zelený drak, „byl podle našeho zjištění zabit pomocí zapovězené magie. Nebyla to blesková hůl.“

„Ten kluk byl na útěku, byl poraněný. Neumím si představit, že by dokázal zabít draka. Musela to být ta hůl,“ zapochyboval Adalbert.

Bdělý se zamyslel.

„Dobrá, uděláme malý pokus,“ promnul si Bdělý bradu, „přineste bleskovou hůl.“

Během okamžiku měl požadovanou zbraň v ruce. Prohlédl si ji a podal ji Adalbertovi.

„Odložte svůj medailon,“ požádal velmistra a oba přítomní draci se nesouhlasně nahrbili.

Pak se v dlani Bdělého objevil drobný pták. Vyhodil ho do vzduchu.

„Na můj pokyn vy použijete hůl a vy,“ otočil se k velmistrovi, „svou magii. Miřte na toho ptáka.“

Dav přihlížejících opět ztichl.

„Teď.“

Vzduch kolem vykouzleného ptáčka na okamžik duhově zavibroval. Hanka ani nepotřebovala magický zrak, ze síly použité energie jí naskočila husí kůže.

„Ano, tohle opravdu mohlo Gehordona usmrtit,“ přiznal překvapeně drak se zraněným křídlem.

Na nádvoří dorazila Slavomíra a za ní dva muži přinášeli Máčkovo tělo.

„Ano, je to on,“ přikývl druhý drak. „Ve vizi našeho mága tento člověk držel bleskovou hůl. Ještě nám dejte tělo druhého vraha.“

„Sundejte si amulet a nejděte Lukášovo tělo,“ nařídil Slavomíře velmistr.

„Ale já to neumím, pane,“ stáhla si třesoucíma rukama šperk z krku.

„Nikoho jiného tak schopného nemám. Musíte to dokázat. Jde o existenci našeho řádu. Lukáše přece znáte. Zkuste si ho v duchu představit s jeho amuletem. Pak ukažte směr, ve kterém ho máme hledat.“

Žena poslechla a pak v napjatém tichu se zavřenýma očima natáhla ruku a ukázala směrem ke vstupní bráně.

„Zkuste to ještě jednou,“ srazil její paži velmistr a otočil ji k sobě, „pořádně se soustřeďte.“

Slavomíra znovu zavřela oči a opět její ruka vystřelila směrem k bráně.

Bdělý odstrčil rozčileného velmistra a pokynul ženě, aby prošla branou na cestu vedoucí soutěskou. Pak se otočil k drakům: „Možná by bylo vhodné, kdyby se někdo z vaší skupiny poohlédl v okolí po něčem neobvyklém. Jestliže požadujete tělo toho chlapce, pomozte nám ho najít.“

„Na kupecké cestě byl spálen jeden podezřelý vůz,“ přiznal Bdělému zelený drak.

„Napadli jste obchodníky?!“ zlostně se zablýsklo v očích Klausonovi.

„Byla to tak trochu nehoda,“ přežvykoval drak slova jako nestavitelnou zeměžluč, „pouze jsme je chtěli zastavit.“

„Nehoda?!“ rozezleně se obořil na draka Bdělý. „Stejná nehoda, jako se přihodila zdejším lidem?!“

„Jsme ochotni obnovit a uznat platnost smlouvy mezi draky a Matisovými potomky,“ pronesl zdráhavě drak. Hanka si oddechla. Svým způsobem to byla omluva za všechno, co draci způsobili. Bdělý dosáhl obnovení míru mezi řádem a jeho přirozenými nepřáteli.

„Chci ten vůz vidět,“ ochránce se vrátil ke kamennému výrazu své tváře a prošel spolu s draky, velmistrem a Slavomírou vykouzlenou bránou.

Po chvíli se vrátili už bez draků. Bdělý oslovil obchodníky a začal zjišťovat, jestli nebyl někdo z hostů zabit a jakou utrpěli škodu.

„Draci se uvolili nahradit ztrátu vašeho zboží a odškodnit vás za zranění. Sepište prosím své požadavky a odevzdejte je některému z přítomných ochránců.“

Nakonec došlo i na Hanku, Rafan a Vrona. Velmistr se velice mračil, když je poznal.

Klauson vyslechl verzi o neblahém vidění a snaze zachránit život holčičce, která jim přirostla k srdci.

„Vaše vidění se nemýlilo,“ trpce se ušklíbl velmistr, „Terezie je mrtvá. Byla v tom spáleném voze společně s Lukášem Pé. Z jejich těl nezbylo vůbec nic, jak jsme se právě přesvědčili. Zůstal tam jen popel, pár kovových škvarků a dva spečené amulety.“

„Můžeme to místo navštívit?“ zeptal se zdrcený Vron.

„Můžete,“ přikývl Bdělý, „předpokládám, že domů už se pak dostanete vlastními silami.“

„Jistě. Chtěl bych jen své bývalé dceři věnovat tichou vzpomínku.“

Klauson jim otevřel bránu ke spáleništi na kamenité cestě. Poděkovali a prošli na místo, kde vyhasl Terezčin život. V zamyšlení hleděli na vypálený kruh.

„Přesně tohle jsem viděl,“ promnul si oči Rafan. „Doufal jsem, že tu malou uneseme dřív, než dojde k nejhoršímu.“

Hanka cítila v žaludku těžký balvan a s obavou pohlédla na Vrona. Stál mlčky a po tváři mu stékala osamělá slza.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:18

Komentáře: