Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Vzbuďte Laridona

Oko bdělých zablikalo několikrát za sebou. Ochránce ve službě sebou nespokojeně zavrtěl. Zaměřil místo, kde byl výkyv magie nejsilnější - nějaká neobydlená část pobřeží poblíž Dubovníku. Další silný výron magie ho znepokojil do té míry, že vyburcoval klimbajícího kolegu: „Budeš to tam muset zajít zkontrolovat. Vypadá to na magický souboj nebo nějakou velkou neplechu.“

„Jasně,“ zívl doširoka probuzený muž, promnul si oči a sáhl po holi moci.

„Ještě prověřím, jestli se tam nemotá někdo z našich dozorovaných kouzelníků,“ pozdržel služebně starší ochránce jeho odchod a natáhl se k tácu zaplněnému barevnými krystaly. Bral jeden kámen za druhým, každý vždy přiložil k Oku Bdělých, a hned se ukázalo, kde se dotyčný jedinec nachází.

„A do háje,“ zamumlal, když došlo na Vronův krystal, „máme problém. Dojdi vzbudit Laridona.“

„Je to nutné?“ ošíval se mladší kolega. Budit Bdělého byl vždycky nevděčný úkol.

„Je. Sám si to vyžádal. Nařídil, že chce neprodleně vědět o všem, co se šustne kolem Vronovic rodiny... A sakra! Další výboj! Tak už proboha hejbni kostrou, nebo nás Bdělý seřve jak malé haranty.“

Nyní už totálně probuzený ochránce vrátil hůl moci zpět do stojanu a spěšně vykročil ke dveřím, které sloužily jako magická zkratka do příbytku nejvyššího nadřízeného.

Jakmile Laridon uslyšel jméno Vron, neztrácel ani vteřinu. Jen co se oblékl, stanul za zády muže, hlídajícího Oko Bdělých.

„Chci obraz toho místa,“ nařídil.

„Oko je rušené nějakou divnou magií,“ potil se pod pohledem nadřízeného ochránce, „tohle je všechno, co nám dokáže zprostředkovat.“

Siluety v mlze Bdělého rozhodně neuspokojily. Pohlédl na mladšího muže, který ho vzbudil: „Potřebuji hned teď spolupráci magicky zdatného zkušeného praktika. Sežeň mi toho, kdo je momentálně v dosahu.“

Muž si nervózně olízl rty: „Pohromak nahlásil, že bude dva týdny pryč, Artitan hlídá potomka jedné zazobané rodiny... Stačila by vám Helara, pane?“

„Jistě. Proč tu ještě není?!“

Ochránce vyklusal z místnosti. Netrvalo ani pět minut a přivedl zamračenou ženu. Drdol ryšavých vlasů měla rozježený na všechny strany, ale to ji zjevně netrápilo. Větší pozornost věnovala sadě nožů na vestě, kterou bezděčnými pohyby urovnávala, aby čepele správně seděly v kožených úchytech.

„Ňákej malér, šéfe?“ bez pozdravu zpříma pohlédla na Laridona.

„Vezměte si oba hůl moci a zkontrolujte podezřelý magický výkyv,“ kývl Bdělý na ni i na ochránce, který ji přivedl.

„Dračí válka? Souboj mágů?“ sondovala Helara situaci.

„To hned uvidíme, jdu s vámi,“ zamručel Laridon a dal pokyn muži u Oka Bdělých, aby je přenesl na problematické místo.

Ocitli se na pobřeží. Zastihli zde bojovně naladěného trpaslíka, jak vyslýchá spoutané muže.

„Co se tu stalo? A kde je Vron?!“ uhodil Bdělý na Zachariáše. Dočkal se však od něj hodně nevlídného pohledu.

„Zrovna tak byste se mohl zeptat, kde je moucha, co mi před chvílí seděla na levém uchu,“ ušklíbl se malý muž odměřeně.

„Kryjete ho, co? No nevadí, však já si ho najdu. Teď chci slyšet všechny podrobnosti o tom, co se tu stalo.“

V trpaslíkových očích se mísila neochota s poťouchlostí: „Jó, milej pane, moje maličkost sem dorazila, až když bylo po všem. Ale snad vám něco povyprávej tihle grázlíci. Měl byste je předhodit soudu za to, že fušujou do prodeje lidí.“

Laridon mávl na Helaru a ochránce, aby spoutané muže vyzpovídali. Sám se dál věnoval výslechu trpaslíka.

„A kde jste se tu vzal vy?“

„Tuhle starou barabiznu mi odkázal jeden starej kamarád. Patří mi.“

„A jen tak náhodou jste před úsvitem přišel na návštěvu...“ uštěpačně si rýpl do trpaslíka Bdělý.

„Jak jste to uhodl?“ nezůstal mu Zachariáš nic dlužen.

„Kdo všechno tady byl?!“

„Mnó, pár mladejch vejrostků, ale znáte to, než se jeden vohlídne, jsou kdovíkde.“

„Snad mi nechcete tvrdit, že lidi, co tu kouzlili, neznáte?!“ vyslal Laridon na podsaditého mužíka sondu pravdy. Jenže magie do něj jen šťouchla jako do rosolu a rozpadla se.

Trpaslík se na Bdělého zle zaškaredil: „Podívejte, pane Laridone, my dva už se nějakej ten tejden známe. Kouzla nejsou nutná. Nechci tvrdit nic, co by nebyla pravda. A pravda je taková, že eště nezačalo svítat, když jsem sem dorazil. A mojí největší starostí bylo srovnat končetiny tudletěch nebezpečnejch grázlíků do neškodný polohy. Podle mýho by se jim mělo dostat stejný medicíny, jakou servírovali těm, co se jim neměli šanci ubránit.“

„Chci od vás jména! Jména těch, co tu byli.“

„Jo jména? Nejsem si jistej, jestli si na všechna dokážu vzpomenout,“ podrbal se ve vousech trpaslík, „před padesáti lety tu prý žil nějakej vysloužilej veslař Hrouzek. Nebo se jmenoval Línek? Ne, ne, ne... Línek byl rybář z jiný vesnice.“

„Nehrajte si se mnou, Zachariáši! Já nejsem blbej a vím, která bije.“

„No, jasně, že nejste, ne málo, teda, chci říct, na co že jste se to ptal?“

Bdělý už skřípal zubama. Bylo mu jasné, že z trpaslíka vyrazí nějakou užitečnou informaci jen těžko. Navíc byl tenhle nevstřícný podsaditý mužík vlivným členem santarenské městské rady, takže by byla velká hloupost si ho znepřátelit. Laridon násilím potlačil narůstající vztek. Jestli je jeho podezření správné, zadělávají si právě teď na nepříjemný konflikt mezi lidmi a draky. Copak to ten malý hlupák neví?

Helara mezitím skončila s výslechem spoutaných mužů a přistoupila k Laridonovi: „Přiznávají, že se chtěli zmocnit dvou mladých lidí a dvou dětí, co tu žili. Narazili však na vydatnou magickou obranu. Ti nejmenší prý byli nad jejich síly.“

Laridon zaťal čelisti a mlčky přikývl.

„Není to trochu divné, pane?“ pokračovala Helara. „Proč utekli hned potom, co tyhle lumpy zneškodnili? Nic už jim přece nehrozilo... Nebo ano?“

„Dokážete vystopovat bránu a místo, kam zmizeli?“

„Zkusím to, pane.“ Helara poodstoupila a kolem ní zavibrovalo magické pole.

„Sakra! Nejde to,“ zavrčela a zkoušela jinou variantu stopování.

„Je mi líto, pane,“ pokrčila po chvíli rameny, „neumím obejít blokaci, kterou použili k zamaskování přesunu.“

Laridon rozhněvaně zabodl pohled do trpaslíka: „Vy víte, kde jsou!“

Zachariáš mu pohled mlčky opětoval.

„Jestli to víte, povězte nám to,“ požádala ho Helara a zář hole moci v její ruce se rozjasnila.

„Nejspíš budou někde v lese,“ neochotně ze sebe vypravil trpaslík.

„A kde konkrétně?“

Náhle byl výslech přerušen příletem draků. Trojice zelených ještěrů bez jediného zaváhání zaútočila svým ohnivým dechem na místo, kde stála rybářská chatrč.

Bdělý i oba ochránci v mžiku měli plné ruce práce s tím, aby zaštítili životy přítomných.

Vtom vzduchem zavibrovala drsná drakonština a Helařina hůl moci se rozzářila nečekaně silným světlem: „Volám vás k pořádku a žádám vysvětlení. Zaútočili jste na Bdělého! Máme to považovat za vyhlášení války mezi draky a lidmi?!!!“

Draci jim ještě jednou zakroužili nad hlavou a pak přistáli. Dvě hole moci ve zkušených rukou ochránců by je pravděpodobně dokázaly zabít.

„Nevěděli jsme, že je tu přítomen Bdělý,“ prohlásili místo omluvy.

„Proč jste zaútočili na rybářskou chatrč?“ nechápavě se dožadovala vysvětlení Helara.

„Všichni s Martisovou krví musí být bezodkladně zlikvidováni. Řád neplní své závazky, proto se o to musíme postarat my, draci. Máme na to podle smlouvy právo!“

Ochránkyně nejistě zašilhala na Bdělého, jestli ví, o čem je řeč.

Laridon přistoupil blíž k mluvčímu draků: „Kdo z přítomných je nositelem Martisovy krve?!“

Draci se důkladně rozhlédli: „Teď nikdo. Ale byli tady.“

„Odešli bránou a zamaskovali stopu, kam vede,“ zle se na Laridona podíval jeden z draků.

Mluvčí mávl tlapou a magicky uhasil trosky chatrče: „Proti vám nic nemáme. Jen žádáme své právo na Martisovu krev. Nesnažte se je před námi ukrývat! Dřív nebo později je stejně najdeme.“

Dál už na nic nečekali a jeden po druhém odlétli.

„O co tu sakra jde?“ zamračila se Helara.

„Vlastně jen o to najít dvě děti a vrátit je do Řádu bdělého Sekurita,“ unaveně vzdychl Laridon, „a vrátit je tam dřív, než je draci zabijí nebo kvůli nim vypukne válka.“

„Takže ty dvě malé děti, co tu bydlely, jsou totožné s těmi hledanými?“

„Jsem si tím skoro jistý.“

„Ale proč utekly? Mohli jsme jim pomoct vrátit se do řádu.“

„Taky byste se tam, mladá dámo, nehrnula, kdyby vám hrozilo to, co tomu klukovi,“ vmísil se do jejich hovoru Zachariáš.

„A co mu hrozí?“

„Odevzdají ho drakům, aby mohl být zabit.“

„To nemyslíte vážně...“ nevěřícně se na trpaslíka zamračila.

„Smrtelně vážně!“

Helara pohlédla na Laridona v očekávání, že podobné tvrzení kategoricky popře. Dočkala se však jen uzavřeného nevlídného pohledu.

„Doprovodíte mě zpátky do centra,“ odměřeně přikázal Helaře Bdělý. „A vy,“ kývl na druhého ochránce, „se postaráte o tu zdejší sbírku darebáků. A až je budete v Santareně předávat do vězení, rovnou jim domluvte termín soudu.“

„Očekávám, že proti nim budete svědčit?“ stroze se dotázal trpaslíka.

„To si pište!“ přikývl Zachariáš.

Bdělý otevřel bránu a zmizel v ní spolu s Helarou.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:18

Komentáře: