Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Na útěku před draky

„V tomhle lese se mi líbí,“ prohlásil Luke, když se probudil a rozdychtěně chodil od stromu ke stromu, aby ohmatal, jakou kůru mají břízy a buky na dotek, „vůbec není magický, a přesto je úžasný.“

„Mně tedy nepřipadá o moc jiný než ten, co roste v rezervaci,“ nechápala Hanka jeho nadšení.

„Les v rezervaci je nasáklý magií a částečně změnil sám sebe. Tenhle je nádherně čistý a přirozený,“ snažil se jí to objasnit chlapec.

„A tady teď budeme bydlet?“ vyzvídala Terezka.

„Jen do té doby, než nás zase někdo objeví,“ vzdychl Vron a pohladil ji po vlasech.

„Je to otrava pořád utíkat,“ souhlasila Hanka.

Vtom se vzduch zavlnil a z otevřené brány vystoupil Bdělý ve společnosti Helary.

„Našli nás,“ polekala se Terezka a Luke ji vzal ochranitelsky kolem ramen.

Hůl moci se v rukou ženy rozzářila. Hanka se bezradně ohlédla po Vronovi. Nevypadal ani moc překvapeně, spíš unaveně.

„Pane Vrone,“ oslovil ho Laridon, „copak si neuvědomujete, že svým chováním komplikujete život nejen nám, ale i sobě a svým chráněncům?“

„Nemám na vybranou, pane,“ mračil se na představitele zákona jejich starší přítel, „ale jestli se mi z titulu své funkce zaručíte za to, že řád nevydá Lukáše do rukou draků, jsem ochoten obě děti doprovodit do Řádu bdělého Sekurita a zůstat tam s nimi.“

Laridon se zamračil a gesto ruky prozrazovalo bezradnost: „Dobře víte, že na území řádu nemám dostatečnou pravomoc. Tam je vše plně v rukou velmistra a vidajlámy. I vy byste měl důvěřovat tomu, že rozhodnou správně.“

Vron zavrtěl hlavou a trpce se pousmál: „Vážený Bdělý, já už se s nimi setkal a mám značnou pochybnost o jejich serióznosti. Nicméně pokud zaručí, že se ani jednomu dítěti nic nestane, budu respektovat jejich zvyklosti.“

„Chlape, snad si nemyslíte, že si ze mě uděláte poslíčka, který lítá sem a tam a vyřizuje vaše ultimáta?!“ rozčílil se Laridon. „Koukejte sbalit svou rodinku a vyřídíme to u nás!“

„Moment, pane,“ řekla Helara a záře holi moci v její ruce pohasla, „ještě zkontroluji jejich úkryt.“

Hanka měla co dělat, aby nedala najevo překvapení, když si všimla spikleneckého mrknutí adresovaného Rafanovi. Ochránkyně se soukala do podzemní skrýše nezvykle nemotorně.

„Zatracená hůl, podržte mi ji na chvíli,“ podávala ochránkyně hůl moci Bdělému tak nešikovně, že se musel sklonit těsně nad vchod.

Rafan nacpal tulíka do kapsy, zapnul knoflík a otevřel bránu. Vron skrz ni bleskurychle prostrčil obě děti i Hanku a poděkoval Rafovi gestem vztyčeného palce. Sám zůstal na místě.

Hance bylo hned jasné, kde se ocitli. V dohledu měli útulek pro magická zvířata.

„Proč s námi nešel Vron?“ zamračila se nespokojeně.

„Ochránci ho momentálně vedou jako sledovanou osobu. Jsem si skoro jistý, že nás Laridon našel jen díky Vronovu osobnímu dohledovému krystalu,“ Rafan vzal do náruče Terezku, která začala natahovat moldánky.

„Chápu,“ přikývla Hanka, „ale tady se schovat nemůžeme. Kdyby nás tu vyhmátli draci, nezůstala by z útulku ani tříska. Pojďme ke dračímu hrobu, tam se poradíme, co dál.“ Obrátila se k dětem: „A vy dva se pokuste nekouzlit.“

Otevřela průchod k horskému jezeru, vedle něhož byla pohřbena Plamova matka.

„Co bude s tátou?“ fňukala Terezka v Rafanově náruči. Tulík vystrčil pacičku, rozepnul knoflík a vyšplhal na její rameno, aby ji utěšil.

Hanka se zhluboka nadechla čistého horského vzduchu. „Neboj se, ochránci mu neublíží,“ vzala holčičku, postavila ji na zem a přistrčila blíž k Lukášovi. Museli být neustále ve střehu. Kdykoliv se mohl objevit nepřátelsky naladěný ochránce nebo drak.

„Znám pár míst, kam bychom se mohli uchýlit,“ zamyšleně si mnul bradu Rafan, „problém je v tom, že draci už určitě vědí, že děti doprovázíme a bude pro ně stále snadnější a snadnější nás vystopovat.“

„Měli bychom možná raději zamířit do toho hornického trpasličího městečka,“ přemýšlela nahlas Hanka. „Máš u sebe ten Vronův sešit?“

„Jasně že jo,“ zazubil se mladík na kamarádku a usedl do řídké trávy, aby mohl na zemi rozložit vlepený list s mapkou. Děti jim zvědavě nahlížely přes ramena. Znovu si přečetli celý zápis.

„Atweer... Myslíš, že tam vede veřejná brána?“

„Boty bych na to nevsadil,“ pokrčil rameny Rafan. „Budeme se muset zeptat.“

„Škoda, že s sebou nemáme hodinky, poradily by nám.“

Rafan se pochybovačně ušklíbl. „Informační kvalita školních hodinek je poněkud sporná. Znáš to přece,“ Rafan se zavrtěl jako siréna na hodinkách a nasadil hlas o oktávu výš, „lituji, ale odpověď na tuto otázku není k dispozici.“

Terezka se zahihňala a ani Luke se neubránil úsměvu.

„Počkej, požádám Sváťu, aby nám to zjistil,“ zavřela Hanka oči a navázala kontakt s kamarádem v Pasteku. Nerušili ji a čekali, až skončí.

Otevřela oči a ušklíbla se: „Moc jsem se netrefila. Zrovna má vyučování. Ale slíbil, že se na to mrkne hned po poslední hodině.“

„Můžeme si chvíli pohrát u jezera?“ zašilhala Terezka směrem k vodě.

Hanka jen přikývla a Rafan se zvedl, hned jak děti odběhly. „Dojdu zatím pro něco k snědku. Kdyby se něco dělo, ozvi se.“

„A co tvoje vize? Neříkají něco zajímavého?“ využila Hanka chvíle, kdy jsou děti z doslechu, aby položila poněkud choulostivou otázku.

Rafan se zasmušil a nerozhodně na ni pohlédl: „Fakticky to chceš vědět?“

Pohlédla mu přímo do očí a přikývla: „Ano. Pověz mi, cos viděl.“

„V první vizi jsem viděl tebe a Terezu, jak sedíte a pomalu umíráte hlady, i když kolem vás pobíhají malí chlupatí človíčkové a nutí vám jídlo.“

„A Lukáš?“

„Nevím. Nebyl s vámi. A druhá vize se odehrávala uprostřed zvláštního lesa. Pojmenoval bych ho šlahounový les. Všude vyrůstalo plno úponků, které neustále šátraly kolem sebe a všechno, nač narazily, okamžitě omotávaly a znehybnily. V symbióze se šátracími liánami žili zvláštní zrzaví mravenci.“ Rafan vzdychl: „Víš co, dál už ti to raději vyprávět nebudu. Tentokrát byl v mé vizi i Luke.“

„A nemáš nějakou předpověď s lepšími vyhlídkami?“ nespokojeně se zamračila Hanka.

„Vron, Hanka, Terezka a Luke našli krásné místo a tam žili spokojeně až do smrti,“ poťouchlé ohníčky v kamarádových očích prozradily, že si ji dobírá.

Hanka se zamračila: „Ptám se na vizi, ne na pohádku.“

„V tom případě nemůžu sloužit. Dobře víš, že vídám jen útržky krizových momentů a nebezpečné situace. O dobré konce se člověk musí postarat sám.“

Děti u vody se pustily do divokého cákání a Terezka výskala radostí, když se jí podařilo Lukáše zmáčet.

„Budou mít hlad. Radši zajdu pro nějaký dlabanec,“ pousmál se Rafan při pohledu na dovádějící dvojici.

Jakmile odezněla magie jeho brány, zachvěla se ve vzduchu další. Hanka vyskočila a vyrazila k dětem, aby se spolu s nimi pokusila utéct. Vzápětí vydechla úlevou. Byl to Plam.

Terezka popadla vylekaného Lukáše za ruku a rychle vysvětlovala, že tohle je Hančin přítel a nic jim od něj nehrozí. Přesto nedokázala zabránit tomu, aby chlapec hned v první chvíli nepoužil magické zaštítění, které mělo chránit ji i jeho před dračím plamenem.

„Ráda tě vidím. Ale nemohl ses ohlásit předem?“ vyčetla svému dračímu bratrovi.

„To mě nenapadlo,“ přiznal Plam a zvědavě si prohlížel Lukáše.

„Tak co? Máš z nich husí kůži?“ zajímala se o jeho pocity dívka.

„Víc než to,“ odpověděl jen v duchu, aby to děti neslyšely, „nechápu, kde se ve mně ten strach bere. Přece k němu není žádný reálný důvod. Asi pracují instinkty. Mám velkou chuť uletět pryč nebo...“ Drak nedopověděl, ale Hance bylo jasné, že podobně jako ostatní draci, se kterými se setkali, i on má vnitřní nutkání na děti zaútočit.

„Nemůžu se tu dlouho zdržet, za chvíli mi začíná školní nácvik bojových letů dva na dva. Ale chtěl jsem vás vidět. A taky ti říct, že jsem našel několik zmínek o Jeskyni ztráty. Všechny souvisely se jménem jedné mimořádně staré dračí kouzelnice. Nevím, jestli ještě žije, ale na radu k ní chodili draci, co už dávnou nejsou mezi námi. Podle záznamů jí kdysi vyčítali, že se odmítla zúčastnit bojů s lidskými nepřáteli, a posměšně ji pojmenovali Přítelkyně dvounožců. Stáhla se do ústraní a kolovaly i pomluvy, že má dobré vztahy s trpaslíky. Její magické schopnosti a znalosti ale mnohonásobně překračovaly vše, co u draků bývá obvyklé, takže i nadále byla vyhledávána, když draci potřebovali pomoc,“ promluvil Plam lidštinou, aby mu rozuměly i děti.

„A jak se jmenovala svým skutečným jménem?“

„Ohnivá hvězda temných časů.“

„Poněkud nepraktické jméno,“ ušklíbla se Hanka, „její přezdívka se mi líbí víc.“

„Je mi jasné, že se do té jeskyně chcete podívat. Pro jistotu si připravte dárek.“

„Jaký dárek?“

„Ve staré kronice z matčiny knihovny se píše, že ti žadatelé o pomoc, kteří přišli s dárkem, získali v jeskyni nejen radu, ale mnozí i velice užitečný artefakt nebo kouzlo, které jim pomohlo vyřešit jejich problém. Ale podle data zápisu se mi nezdá, že by tahle dračice ještě mohla být naživu. I tak ale v jeskyni můžete objevit něco užitečného.“

„Může si tě Luke pohladit?“ přestalo Terezku bavit povídání o starých zápisech a přitáhla svého kamaráda blíž k Plamovi. Podle toho, jak se kluk tvářil, nejednalo se o jeho nápad.

„Pokud mi při tom nevyrazí pár zubů, klidně,“ sklonil hlavu černý drak, aby na něj děti dosáhly. Holčička se zahihňala a šla Lukášovi příkladem.

„Opravdu jsi náš přítel?“ odvážil se konečně promluvit i chlapec.

„Jsem přítelem Hanky a nikdy bych neublížil nikomu, koho má ráda,“ vyhnul se Plam diplomaticky přímé odpovědi.

Najednou Plam zdvihl hlavu a pohlédl na Hanku. „Někdo přichází,“ vrátil se k drakonštině. Otočil se, rozběhl a ve vteřině byl ve vzduchu.

Hanka sebe i děti pro jistotu zaštítila magickým mostem a dobře udělala. Z bran se vyloupli čtyři zelení draci a bez meškání zaútočili. První dva Hanku sežehli ohněm, druhou dvojici odklonil Plam protiútokem. Jeden se nechal zastrašit a uhnul, křídlo druhého lízl ostnatým ocasem. Vzápětí přišla na řadu kouzla. Hanka i Plam střídali útočné ochromující údery s iluzemi, aby draci nedokázali přesně zaměřit místo, kde se lidé a černý drak nacházejí. Luke se k nim přidal a nápaditě rozmnožil obrazy všech zúčastněných.

Nakonec do toho všeho vpadl Rafan, kterého Hanka varovala pomocí dračí komunikace. Chvilku mu trvalo, než se zorientoval v rozmnožených obrazech bojujících.

Vzduch se zavlnil a zelení draci až na jednoho zmizeli z bojiště. Těžko říct, jestli zbývajícího draka zranili jeho přátelé nebo nepřátelé, ale stěží se doploužil k zemi s pochroumaným křídlem. Přesto se hrdě vztyčil, aby svůj život neprodal lacino.

„Měli bychom odtud zmizet,“ navrhl Rafan, „ostatní se nejspíš vrátí s posilami a půjdou po naší stopě.“

„Nemůžeme ho tu takhle nechat,“ prohlásila Terezka, když viděla, jak Hanka na Rafanův návrh přikývla. Na nic se neohlížela a rozběhla se k poraněnému zelenému protivníkovi. Ten byl viditelně v rozpacích. Dračí hrdost mu bránila zaútočit jako první na nejmenší dítě, které nejevilo snahu čarovat. Navíc k němu samo přiběhlo a přímo mu naservírovalo příležitost rozdrtit ho jediným úderem tlapy nebo ocasu.

Hanka zadržela Rafana, který už zvedal ruce, aby vyslal kouzlo. „Počkej, zkusíme to jinak. Tenhle nevypadá na ranaře, co nejdřív útočí a pak mluví.“

S pohledem upřeným na draka, zformovala ve své mysli jeho komunikační krystal a oslovila ho drakonštinou: „Neubližujte jí, ona vám chce jenom vyléčit křídlo.“

Drak naklonil hlavu a zahleděl se na Hanku.

Rychle dodala: „Nemáme v úmyslu s vámi bojovat. Nemáme v úmyslu bojovat s žádnými draky. Jestliže nás ale napadnou, bude to jejich chyba, že přijdou k úrazu.“

„Nefandíš si trochu?“ neodpustil si otázku, určenou jen pro její uši, Plam.

„Myslím, že nezaútočí,“ nespouštěla Hanka oči z rozrušeného zraněného draka.

To už k němu dorazila Terezka a položila ruce na poškozené křídlo. Po pár vteřinách ho drak opatrně zvedl a složil do obvyklých záhybů. Terezka se na draka zářivě usmála a rozběhla se zpět ke svým.

„Nebudu mezi těmi, kteří na vás budou útočit,“ pronesl na rozloučenou drak.

„Vlastně vám poděkoval,“ podotkl Plam, když vyléčený ještěr zmizel v bráně.

„Nechci být špatný prorok,“ promluvil Rafan, sotva se ocitli sami, „ale měli bychom někam zmizet. Co nevidět jsou zpátky s posilami.“

„Touhle dobou Sváťovi končí...“ Hanka svou větu ale nestihla doříct. Vzduch explodoval dračím náletem. Několika vzdušnými branami sem proudili zelení a několik černých draků. Vypadalo to, že mají domluvenu strategii, protože první trojice zaútočila ve společném náletu. Dva chrlili oheň, jeden čaroval. Hanka při obraně téměř poklesla v kolenou. Nyní už neměla šanci udržet Terezku a Lukáše, aby nekouzlili. Dva z draků zakolísali, zaváhali a začali se chovat, jako by ztratili orientaci. Na třetího se ihned po vzletu vrhl Plam a zaměstnal ho. Nad jejich hlavami se už ale další trojice formovala k útoku.

„Utečte!“ zařval na ně Plam. „Ohlídám vaši bránu a pokusím se je zdržet. A hoďte sebou!“

„Má pravdu,“ kývl na Hanku Rafan a začal otvírat bránu.

„Ne! Jdeme jinam,“ rozhodla Hanka autoritativně a otevřela vlastní průchod. „Zvedejte nohy, okraj brány je těsně nad zemí,“ postrčila děti do chvějícího se oválu. Kývnutím vyzvala Rafana, aby je následoval.

„Už můžeš taky zdrhnout,“ obdařila starostlivým pohledem svého dračího bratra a proskočila branou pryč odtud.

Plam se pokusil vytvořit bránu, ale útočících draků bylo příliš mnoho. A bohužel věděli, že patří k nepřátelské skupině. Dva omračující údery prolomily jeho štít a jedno z křídel ho přestalo poslouchat. Vzápětí schytal zásah pařáty a ocasem jednoho z útočících. Na bránu nebylo ani pomyšlení. Jediné, co mohl dělat, bylo držet štít a přistát, aniž by se přizabil. Jestli ho draci do té doby neusmrtí kouzlem zdálky, pořád ještě může bojovat ohněm, drápy a magií. Doufal, že aspoň Hanka se svými přáteli je v bezpečí a že ji nenapadne se vrátit. Uzavřel svou mysl, aby nikdo z jeho blízkých nemohl vycítit, kam to dopracoval.

Při přistání, přesněji řečeno při dopadu na zem nedokázal dotáhnout manévr a náraz na skálu se bolestivě zařízl do jeho mysli. Mezi břichem a ocasem povolily šupiny a tržná rána ho na okamžik zbavila schopnosti se bránit. Sesunul se podél skály na nejbližší rovinku. Jedno křídlo nedokázal složit. Bolest mu tepala až v hlavě.

„Mami,“ oslovil v duchu mrtvou Karmaneudunu, u jejíhož hrobu se nyní krčil, „asi tu dnes zůstaneme spát spolu.“

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:18

Komentáře: