Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Nečekaná pomoc

„Nesmíš umřít, nesmíš umřít,“ mumlal Sváťa stále dokola. Drak se opakovaně kroutil v křečích. Poslední úlomek skály bezprostředně ohrožoval míchu. Sváťa prudce posunul ostrý kamínek pryč od páteře. Krev zalila uvolněné místo a Sváťa z posledních sil bojoval ve snaze znehybnit zraněného draka a udržet svalstvo kolem páteře nepoškozené.

Náhle se Plam zklidnil a v Sváťovi by se krve nedořezal, jak se polekal, že je vše ztraceno. Drakovo srdce ale bilo a úlomek už neohrožoval míchu, jejíž poškození by Plama odsoudilo k invaliditě. Vzápětí si uvědomil přítomnost cizí magie. Kdosi převzal kontrolu nad nuceným spánkem a tím Sváťovi umožnil pracovat s úlomkem, aniž by vydával přemíru energie na tlumení dračí bolesti. Bez zaváhání toho využil a sunul ven z Plamova těla poslední kousek skály. Zastavil nežádoucí krvácení a obnovil funkčnost svalů v místě, kde úlomek byl. Na další léčení už neměl sílu. Bál se, že omdlí dřív, než se stihne aspoň napít vody.

Dovrávoral k prameni. Lokl si, opláchl obličej a s vodou se mu částečně pročistila i mysl. Rychle se rozhlédl. Obešel Plamovo tělo a zíral do oka obrovského černého draka. Ze srdce mu spadl větší šutr, než byl ten, co měl Plam zabodnutý uvnitř rány. Plamův strýc Hor se vrátil.

„Černí draci nemívají ve zvyku cejchovat služebníky,“ zavibrovala jeskyní jeho hrdelní drakonština, „kdo synovci nakukal, aby něco podobného zkoušel?“

Napůl zvědavý, napůl nesouhlasný tón dračího mága Sváťu nabádal k opatrnosti.

„Není to nic trvalého. Můj cejch do roka zmizí,“ vyhnul se přímé odpovědi.

„Hm, nebýt cejchu, hnízdo by se s Plamem nepáralo. Nejspíš už bych po svém příletu neměl komu pomáhat. Je to ironie, váš hloupej pokus mu zachránil život.“

„To ještě není jisté,“ nechtěl se ve své naději ukvapit Sváťa, „za celou dobu nejevil sebemenší snahu se probrat k vědomí.“

„Možná jen potřebuje plácnout ocasem přes čumák,“ usoudil drak.

Sice nepoužil přesně to, o čem mluvil, přesto však jeho metoda nebyla o mnoho šetrnější. Vzal do tlap hlavu svého synovce a použil kouzlo podobné světelnému záblesku. I Sváťa, který stál nedaleko, ucítil drakovu magickou ťafku a v obranném gestu se chytil za hlavu.

„Uč se, hochu,“ houkl na něj dračí mág, „takhle se probouzejí nedorostlé ještěrky.“

Fungovalo to. Plam zamručel a pohnul hlavou.

„Jak se cítíš?“ snažil se Hor probrat zraněného do té míry, aby si ověřil, že má v pořádku mozek.

„Už mi bylo i líp.“ Odpovědi, procházející vyschlým dračím hrdlem, nebylo příliš rozumět, ale Sváťu naplnil pocit úlevy, že jeho úsilí nebyla marné.

„Napij se a spi,“ ukázal mág na vědro, které tu stálo připravené.

Mladý drak nedokázal zvednout hlavu, ale Hor ho šikovně podepřel, aby se mohl napít. Vzápětí na zraněného seslal magický spánek.

Sváťa toho využil a rovněž zalehl. Usnul okamžitě.

Vůbec netušil, jak dlouho spal. Probudila ho hlasitá drakonština.

„Řekni mi, Plame, že to není pravda!“ hřímal Hor a znělo to značně naštvaně.

„Je to pravda. A udělal bych to znovu.“

„Máš vůbec představu, co umí Martisova krev?!“

„To rozhodně mám. Zažil jsem na vlastní kůži, jak chutná jejich magie. Dostal jsem strach. Ale ta holčička ke mně důvěřivě přistoupila a vyléčila mě. Věřím jí a nechci, aby zemřela jen kvůli tomu, že má v krvi jiný typ magie než ostatní. Pro draky by bylo užitečnější, kdyby se s podobnými lidmi spřátelili.“

„Ty snad máš ještě horečku! Od kdy draci za někým dolézají?!“

„Přátelství není žádné dolézání!“

„Opovaž se to nahlas vykládat ostatním drakům z hnízda! Přišpendlili by tvou kůži nad vchod do rodné sluje.“

„Ale je to pravda,“ trval na svém Plam.

„Vsadím se, že za tím zase vězí ta tvoje problematická lidská sestřička.“

Plam mlčel a Hor znechuceně potřásl hlavou: „Kdykoliv o ni zakopnu, koukají z toho problémy.“

Synovcovo mlčení mágovi signalizovalo, že ještě neví všechno.

„Tak povídej! Co zase vymyslela?!“

„Chce po dracích, aby dětem dovolili normálně žít. Dozvěděla se o oživlých kamenech.“

„Nemá šanci. Ty se dají najít jen ve starých stříbrných dolech, kam se rozhodně nedokážou dostat.“

„Jak znám Hanku, určitě se tam dostane,“ vložil se do jejich hovoru Sváťa.

„Jestli tam šli, je po nich. Nebo bude v nejbližších dnech,“ mávl nad tím tlapou dračí mág.

„Kdyby byla mrtvá, vycítil bych to,“ protestoval Plam.

„V tom případě se jí zeptej, kde je!“ zavrčel strýc.

Sváťa visel očima na Plamovi. Hanka se v posledních dnech neozvala a nyní, když boj o dračí život vítězně skončil, o ni začal mít starost.

„Nemohu. Není v dosahu mého kontaktu.“

„A dost možná je v bezvědomí nebo někde umírá,“ nelítostně vyslovil mág nahlas nejhorší variantu.

„Kdybys chtěl, určitě bys ji našel,“ zkusmo apeloval Plam na strýcovy city.

„I kdybych ji chtěl hledat, a to v tomto případě nechci, do zóny určené pro test Martisových potomků se nedostane nikdo nepovolaný. Ani člověk, ani drak.“

„A co by se dělo dál, kdyby dokázali projít?“ odmítal Sváťa uvěřit, že by kamarádka neuspěla.

„V obřadu oživlých kamenů by se zavázali drakům a ti by potvrdili jejich předběžnou smlouvu.“

„Předběžnou smlouvu?“

Horovo oko se stočilo blíž k Sváťovi: „Chceš snad říct, že ti hlupáci vlezli do smrtící pasti, aniž se s draky předem domluvili?!“

„Obávám se, že ano,“ připustil mladík.

„Možná dokonce ani nemají patřičné svědky...“ z drakova tónu bylo možné vycítit údiv nad neuvěřitelnou lidskou hloupostí.

„Svědky čeho?“ topil se Sváťa v nejistotě.

„Pokud by ty děti našly správné kameny, potřebují čtyři draky, nejméně tří barev, aby jim během rituálu vyjádřili důvěru.“

„Nedokázali jsme najít ty správné informace,“ přiznal neochotně Plam.

„Samozřejmě! Nikdo z draků nestojí o to, aby se někde nekontrolovaně courali lidé s Martisovou krví. Je s podivem, že se vám vůbec podařilo vyhrabat údaje o tom, kde hledat příslušné kameny.“

„A ty bys jim nemohl jít za svědka?“ sázel Plam na to, že jako zraněného ho strýc nepřizabije tlapou nebo ocasem.

„Tos uhodl - nemohl! Žádnou důvěru k Martisovým potomkům necítím. A pak - pokud dojde k rituálu, budu jedním z mágů, kteří ho provedou.“

„A já mohu být jejich svědkem?“ vznesl mladý drak další opatrný dotaz.

„Jistě,“ neochotně připustil strýc, znechucen Plamovou snahou pomáhat lidem. On sám lidi využíval spíš jen jako služebníky nebo zprostředkovatele obchodních transakcí. Tenhle mladík se ale osvědčil jako vskutku užitečná síla. Možná by nebylo marné ho mít ve svých službách.

„Poslyš, mladej,“ ohlédl se Hor po Sváťovi, „líbíš se mi. Nechtěl bys být mým služebníkem?“

„Omlouvám se, ale ne,“ rozhodně zavrtěl hlavou mladík, „nemám v úmyslu někomu sloužit. Rád pomohu, ale sloužit, to ne.“

„Máš přece cejch...“ bylo drakovi divné, že člověk s tímto znamením odmítá zajímavou nabídku.

„Nemám v úmyslu ho obnovit. Plam je přítel, udělám pro něj, co si bude přát, i bez cejchu.“

„Jak myslíš,“ nezdálo se, že by draka odmítnutí rozladilo. Zůstal s nimi ještě jednu noc a pak usoudil, že Plam je natolik v pořádku, aby se postaral sám o sebe, a odletěl.

„Strýc povídal, že jsi mi zachránil život,“ protáhl si Plam křídla, když se mu poprvé podařilo vyškrábat ven z jeskyně, „prý ti dlužím velkou laskavost.“

„Dělal jsem, co se dalo. Víš, Hanka by mi nikdy neodpustila, kdybych tě nechal umřít,“ mrkl Sváťa spiklenecky na černého draka.

„Ty asi taky nemáš o Hance žádné zprávy?“ sondoval Plam.

„Nemám,“ zasmušil se Sváťa, „kéž bych mohl být s ní.“

„Co budeme dělat?“

„Nevím, co ty, ale já se budu muset vrátit do školy v Pasteku, abych zjistil, jestli mi prominou neomluvené dny. Možná už mě mezitím vyhodili.“

„Pomáhal jsi drakovi, jehož cejch nosíš, to ti určitě omluví.“

„Kéž bychom věděli, co je s Hankou,“ promluvil Sváťa drakovi z duše.

„Snad to zvládnou. Aspoň se pro ně pokusím sehnat ty tři dračí svědky, o kterých mluvil Hor.“

„Myslíš, že se ti to podaří?“ zapochyboval Sváťa.

„To netuším. Ale za pokus to stojí. Jestli se Hanka s dětmi vrátí, a já věřím, že jo, bude ty svědky potřebovat.“

„A co kdybych se ve škole obrátil na drago profesora Tergnavana?“

„Pozná, že víš věci, které o něm vědět nemáš.“

„Nemyslím, že by mě podezíral. Je ve škole odborníkem na dračí historii, je zcela logické, když se zeptám právě jeho, jak Hance a dětem pomoct.“

„Příteli, já tě znám. Vůbec neumíš lhát, neriskuj to. Ostatních profesorů se ptát můžeš, ale Tergnavana vynech. Než bys ze sebe vysoukal dvě věty, poznal by, že ztrátu paměti jen předstíráš.“

„Asi máš pravdu, Tergnavana obtěžovat nebudu. A jak se dnes cítíš, Plame?“

Dračí pacient několikrát mávl křídly a vznesl se do vzduchu. Byl stále ještě zesláblý, každé mávnutí křídel ho bolelo, ale teprve nyní se zase cítil drakem. Zařval, aby pozdravil druhy ze svého hnízda, a mile ho překvapilo, kolik odpovědí dolehlo k jeho uším. Draci se nepokrytě radovali, že přežil a že je zdráv. Širokým obloukem oblétl zdejší skály a přistál vedle Sváti.

„Jako léčitel jsi odvedl skvělou práci. Díky, příteli,“ složil Plam křídla a dotkl se čumákem chlapcovy hrudi.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:18

Komentáře: