Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Vyjednávání s draky

V první chvíli byla přesvědčena, že ji moudrý had poslal do pekla. Pohltil ji žár ohně a myšlení kulhalo jako omámené po ráně palicí. Bez magie s tím nedokázala nic udělat. Zdvihla ruce, aby zkontrolovala, do jaké míry ohořely. Byly černé a zdálo se, že doutnají. Ale nebolely. Zkusmo přejela po hřbetu jedné ruky. Prsty setřely černé saze a pod nimi se rýsovala růžová kůže jako vždycky. Konečně se její mysl začala probírat k činnosti. Uvědomila si, že kdyby ji žár opravdu zasáhl, oči by utrpěly jako první. Rozhlédla se.

Stála uprostřed jeskyně obklopená draky. Někteří z nich jí byli povědomí. No ano, tamti dva přece útočili na ni a na Terezku u Vronova spáleného srubu.

Jeden z nich se nadechl a vzápětí ji opět zahalil bílý a žlutý žár. Bylo jí horko, ale nezdálo se, že by ji proud ohně popálil.

„Nebylo by slušné si nejdřív promluvit a útočit až potom?!“ použila nejdrsnější tón drakonštiny, jaký svedla.

„Nejsi tu vítána! Odejdi tam, odkud jsi přišla!“

„To nejde! Stejně jako moji malí kamarádi s Martisovou krví jsem absolvovala cestu Údolím mámení, kolem zříceniny Sester šera, dostala se v jejich společnosti přes Záludný les, Tvůj hrad až k opuštěným dolům. Zasloužím si být u jejich rituálu! Kde jsou děti?!“

„Učí se píseň oživlých kamenů,“ odpověděl ještěr za jejími zády.

Byla to první pozitivní reakce na její žádost o rozhovor. Otočila přímo proti drakovi, který jí odpověděl.

„Trvám na svém požadavku zůstat s dětmi,“ snažila se najít správnou rovnováhu autority a zdvořilosti.

„To není možné. Rituál probíhá výhradně mezi draky a mágy s Martisovou krví.“

„I já jsem napůl drak,“ rozhodla se zariskovat Hanka a otevřela ještěrovi před sebou svou mysl.

Využil toho dokonale a hrubou drsnou magií vstoupil do její mysli. V té chvíli si uvědomila, že mluví pravdu. Její ztracená půlka osobnosti byla zpět ve své plné síle a nedotčená. Dokonce ucítila, jak se jí začíná vracet magie navzdory tomu, co tvrdil moudrý had. Zaměřila se na drakův komunikační krystal. Při vzájemném spojení myslí to bylo velice snadné.

„Mohu tě pozvat do svého komunikačního krystalu? Chceš se podívat na zdejší jeskyni mýma očima?“ navázala s ním spojení v takové síle, že sebou drak trhnul a v mžiku opustil její mysl.

„Kdo jsi?“

„Sestra draka a dcera jednorožců,“ pokusila se vnutit drakovi myšlenku, že patří mezi osobnosti, které není radno přehlížet.

„Slyšel jsem o tobě,“ připustil drak. „Co tě přimělo pomáhat Martisovým potomkům?“

„Jsou to pouhé děti a draci je přesto chtěli zabít. Jak si mohu vážit draků, když pro nic za nic vraždí nevinná lidská mláďata?!“

„Nejsou nevinní. Oba dva už na draky útočili a jeden z nich dokonce zabil! Pokud ale dnes vloží svou moc do oživlých kamenů, promineme jim to.“

Jak velkorysé, chtělo se Hance ironicky ušklíbnout, ale přemohla svou chuť draka provokovat a rozhodla se pro jinou taktiku.

„Zabil draka omylem. A žádný z nich neútočil jako první! Co vás vlastně nutí zabíjet děti s tímhle nadáním? Strach? Nebylo by lepší si z nich udělat přátele?“

Drak mlčel a hleděl na Hanku značně nepřátelsky. Dostala strach, jestli svou drzost nepřehnala. Maličko zmírnila svůj útočný tón.

„Já je znám. Nechtějí zabíjet draky, touží si jen hrát, učit se, žít.“

„Všem, kdo zůstanou na území řádu, je toto vše umožněno,“ ohradil se drak.

„To není pravda. Co vím, tak dětem v řádu není umožněno se vzdělávat.“

„O těchto záležitostech ale rozhoduje velmistr a vidajláma, ne my.“

Hanka usoudila, že diskuze tímto směrem nikam nevede, proto změnila téma: „Až děti vloží svou moc do oživlých kamenů, chci je přivést do Santareny a přihlásit do magické školy.“

„To nemůžeme dovolit. Až projdou rituálem, budou žít na místě, které jim vybereme my.“

„Cože?!“ Hanka nevěřícně zírala na draka.

„Pokud vím, nedomluvili jste si předem žádné podmínky, takže my rozhodneme, kde a jak budou děti s nepatřičnou krví vyrůstat. A musí to být hodně daleko od lidské civilizace.“

„No to snad nemyslíte vážně,“ odmítala Hanka uvěřit, že draci nutí Martisovy potomky absolvovat nezvykle náročnou nebezpečnou zkoušku, aby se nakonec k těm, kdo uspějí, zachovali tak tvrdě a nespravedlivě.

„Smrtelně vážně!“ sklonil k ní drak hlavu, až ji ovanul jeho dech. „A nyní odejdi dobrovolně. Nechceme ublížit sestře draka a dceři jednorožce.“

Před chvílí se mě pokoušeli usmažit a teď se budou tvářit jako lidumilové, ušklíbla se v duchu. Horečně přemýšlela, jaký argument ještě vymyslet, aby ji odtud nevyhodili. Vtom se dračí pozornost přesunula jinam.

Ze sousední sluje vykoukla mohutná černá hlava. Hanka zalapala po dechu. Hor! Jeden z nejmocnějších dračích kouzelníků a možná i její přítel tu byl přítomen osobně. No, přítel... jde-li o Martisovy potomky, není vyloučeno, že z něj tentokrát bude spíš nepřítel. Ale aspoň už bylo jasné, proč draci projevili ochotu s ní hovořit. Horovi stačilo nařídit něco ve smyslu: nezabíjejte ji a promluvte s ní, a žádný z draků se neodvážil odmítnout jeho požadavek. Zvědavě zkoumala jeho pohled, ale nebylo v lidských silách poznat, jestli tentokrát bude či nebude na její straně.

„Martisovi potomci jsou připraveni, můžeme začít,“ oznámil stroze. „Zavolejte jejich dračí svědky.“

„Oni žádné svědky nemají,“ škodolibě oznámil drak, se kterým Hanka hovořila. „Neuvedli ani jediné jméno.“

„V tom případě nechápu, proč jste mě sem pozvali,“ vysunulo se za hlavou mága i jeho mohutné černými šupinami pokryté tělo. Hanka ani v nejmenším nerozuměla, o čem je řeč. Co tu vlastně Hor dělá?!

„Jestliže nemají svědky, nezbývá, než je usmrtit,“ požadoval jeden z draků vzadu.

„Nejdřív je ovšem mou povinností dotázat se přítomných,“ Horův drsný hlas zněl téměř oficiálně a slavnostně, „zda oni sami nejsou ochotni svědčit, nebo neznají-li vhodného kandidáta pro tento úkol.“

O jakých svědcích to proboha mluví, zpotily se Hance dlaně, když si uvědomila, že příští minuty rozhodnou o životě nebo smrti obou dětí.

Byla si jistá, že zdejší draci s radostným uspokojením nabízenou funkci odmítnou.

 


Zpět Obsah Dále

07.08.2016 14:18

Komentáře: