Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah

Jančiny pochyby

Ačkoliv se všem ve Skalním domě zdálo, že všechno šlape jako po másle, Jance asi jako jediné vrtal v hlavě červík pochyb. Nebo si aspoň myslela, že jen jí.

Děláme to opravdu dobře? ptala se sama sebe.

Možná by bylo lepší, kdyby si to mohla s někým prohovořit. Jenže s kým? Bráška se pořád baví s Fuhungem, kluci i holky z děcáku a Jitka Myšková jsou starší, kluci Myškovi zase moc malí... a mámě taky všechno říct nemůže. Dřív se mohla svěřit Matince - ale od té doby, co tak zázračně omládla, to taky nebylo ono...

Ne, že by s Víťou v něčem nesouhlasila, skoro všechno, co dělal, dělal tak jak měl - až na ty samohybné karavany pro Cikánské království, tam s ním nesouhlasila, i když nakonec uznala, že tím aspoň nic nezkazil... no, ona sama by jim - když už - dala nějaké starodávné vozy s plachtou a tahejte si je sami, než si na koně vyděláte! Ale je otázka, zda na ostrově jejich království nějací koně vůbec jsou - a i kdyby byli, jestli by je prostě nesnědli...

Když Víťovi vyčetla, že jim vyloženě podstrojuje, Víťa jí jen tak mezi jiným řekl, že chce zjistit, jak si budou sami vládnout, když po tom tak touží.

„Znáš přece z jiu-jitsu princip ju, ne?“ řekl jí. „Když se protivník všemi svými silami někam napře, uhni mu z cesty a ještě ho tam popostrč! Chtěli si vládnout sami? Chtěli! Tak jim to umožníme. Podle mě mají pravděpodobnost jedno procento, že se to opravdu naučí a budou si sami vládnout ke své spokojenosti!“

„Ale co těch devadesát devět procent?“ namítla mu.

„To je pravděpodobnost, že se přitom historicky znemožní, jako císař Rudolf ve filmu Císařův pekař a pekařův císař,“ usmál se Víťa. „Myslím, že jsme je tam popostrčili právě dost, aby si sami natloukli nos, až padnou.“

„Hele - a neodnese to při tom pádu u nich i někdo nevinnej?“ namítla opatrně.

„To je možný,“ připustil Víťa. „Ale nechat je tady, odnese to mnohem víc nevinnejch. Tys neviděla ty podřezaný kluky a holky, když masakrovali nevinný města a vesnice? Těch ti nebylo líto? Kdyby ses nemohla dostat přes dětský filtr, ukážu ti, jak ho obejít - dospělí si myslí, že ty fotky nejsou pro nás vhodné, ale na mě to nestačí... Z celých rodin tam nezůstal naživu ani pes a pohřbívat je museli příbuzní až kdovíodkud!“

„Měli ty grázly pořádně vypátrat a odsoudit!“ namítla.

„To dost dobře nešlo. Nedostaneš z nich, kdo vraždil a kdo u toho vůbec nebyl, všichni drží pospolu, ještě by je soudy osvobodily... tohle bylo lepší, zbavili jsme se všech.“

Tím ji uzemnil, co na to mohla odpovědět? Při každém hromadném odsunu se někomu ublíží, ale když se to porovná s tím, co se dělo předtím, jednostranná lítost každého přejde. Nakonec - chtěli si vládnout sami? Chtěli! Mají co si přáli!

Uznávala, proč obyvatelé Cikánského království nedostali januly. Víťa jim chtěl na počátku pomoci a vymohl pro ně většinu licencí, ale oni toho tragickým způsobem zneužili a to už se nesmělo opakovat. Dneska by to byl jedině zdroj konfliktů. Januly by byly přímo ideální pro zloděje - a mají to odnést chudáci Indonésané? To snad ne! Cikáni je časem taky dostanou, Víťa ani táta nejsou bestie, aby to dopřáli celému světu, jen jim ne, ale nejprve ať se zbaví zlodějských choutek. Kdyby se chtěli živit jen zlodějnou, ať aspoň nelétají. S tím nakonec souhlasili i Cikáni, kteří se vzpoury neúčastnili a zůstali v Čechách.

Samozřejmě souhlasila s odejmutím januly podnikatelovi Dolňákovi za lákání cizích letců do smrtonosných pastí. Piloti těch letadel byli sice taky bestie, stříleli na něho a zabili by ho, kdyby to šlo, ale přece jen... šlo to vyřešit jinak. Kdyby si jich nevšímal, nikdo by mu nic neřekl. Nebude to ale mít lehké, pan podnikatel. Táta mu radil, aby si někoho najal. Ale kdo se dá najmout, kdyby mohl výnosný obchod provozovat sám? Stačí si vzít u Fuhungovy banky bezúročnou půjčku a nač se honit pro jiného, který si to zkazil sám?

O něco víc litovala pavouky. Byla mezi nimi přece i spousta dětí. Snad nebyly všechny tak nafoukané, jako Monika Vavřincová nebo Zdenka Sumková! Poslaly prý do své staré třídy pár chlubivých pohlednic z Německa, jak je jim tam krásně, co tam všude jezdí nádherných, nových elektrických aut a že byly obě pozvané na jachtu... no jo, ale januly jsou lepší než nablýskaná auta, i kdyby byla elektrická a úplně nová. A jachta? V Čechách si může každý odjet k moři a objevovat jeho taje vlastní ponorkou! To je určitě zajímavější než jachty!

Ačkoliv - na jachtě může být mnohem více zábavy, ani nemusí jít o krásy moře!

Nebyl by ale problém vzít si na cestu k moři obytný kontejner - a to už by se jachtě vyrovnalo. Daly by se přitom objevovat potopené lodě... co takový mejdan na dně Atlantiku s výhledem na vrak torpédoborce?

Málo platné, januly se s jinými způsoby cestování srovnávat nedají. Ani náhodou!

Otázek ale zůstávalo pořád víc. Určitě šlo ledacos udělat lépe. Chybovat je tak lidské, že to platí i naopak - nechybovat je nelidské. Ale - nebyli jsme lidští až příliš?

Vlastně je to neřešitelné, řekla si nakonec. Chtělo by to opravdu neutrální pohled. Kde ho ale vzít? Fuhungo? Možná je trochu nad věcí, ale nemůže být úplně neutrální, jede v tom spolu s námi. Ten zvon přece vymyslel bez našeho příkazu.

V noci konečně přišla na to, co může udělat. Jen musela přetrpět dopolední vyučování, oběd a odpolední předměty, ale jen co škola skončila, vzala si jako všichni svačinku a jako poslední vylétla podvodním tunelem na výlet.

Nenásledovala ale partu, jak se před odletem dohodli, navštívit starodávný hrad Tower v Londýně. A zatímco se ostatní rozlétli podle trasy, nastavené ve knihafonech, Janka zůstala pozadu a vůbec neopustila katastr vesnice.

Místo do Londýna zamířila ke staré, opuštěné jeskyni pračlověků v lese na severním okraji vesnice, kde už dlouho nikdo nebyl.

Nebo aspoň pevně doufala, že tam nikdo nebude.

U otevření flégu nesměli být žádní svědci.


Sama tudy ještě nikdy nešla, ale strach neměla. S baterkou v ruce se ponořila do skalní štěrbiny a telepaticky zašátrala po vytvoření přechodu.

Světlo baterky se znenadání propadlo do hloubky. Zužující se skalní štěrbinu nahradila zakřivená chodba, ale nemusela se tou chodbou plazit až k bílé kostře hiselta, která tam jistě pořád byla. Stačilo překročit předěl a požádat o změnu flégu. Chodba teď vedla místo na Zem ke skřítkům a Janička se po ní rychle vydala.

Konečně vyšla z jeskyně přímo proti chaloupce, kde teď bydlel jen pan Adam starší. Za chvíli ťukala v předsíňce na dveře sednice, kde tušila jejího obyvatele.

„Pojď dál, Janičko!“ ozvalo se zevnitř. Zajímavé bylo, že věděl, kdo mu to ťuká na dveře, ale nad tím neuvažovala a rychle vklouzla do starobylé roubené místnosti.

Pan Adam seděl u stolu a četl si v obrovské knize, podle všeho hodně staré.

Tedy - pokud to byla kniha ze Země a ne zdejší - o té by se neodvážila hádat.

„Co tě sem přivádí?“ zeptal se jí vlídně, aniž by se na ni podíval a odtrhl oči od knihy. „Rodiče o tvém výletu nevědí, že?“

Po pravdě nečekala, že ji tak brzy odhalí, ale byla by mu to asi řekla i sama.

„Chtěla bych se na něco zeptat skřítků,“ řekla prostě a přistoupila až k jeho stolu.

„Proč?“ vzhlédl k ní konečně. „To není jen tak! Skřítkové s námi nejednají, kdykoliv se nám zachce. A když je přivoláváme zbytečně, nepřijdou.“

„Nechtěla bych je vyrušovat zbytečně,“ řekla omluvně.

„Tak proč jsi přišla?“ zeptal se. „Máš opravdu dojem, že je to nutné?“

„Nutné... úplně nutné to snad není,“ odvětila nerozhodně. „Ale mám opravdu dojem, že bych se jich na něco zeptat měla.“

„Ptej se tedy!“ ozvalo se náhle - skřítčí řečí.

Janka se prudce ohlédla. Dva metry za ní stálo malé chlupaté modré klubíčko se dvěma hnědýma očkama - skřítek. Neslyšela ho přicházet, ale byl tu a obrátil se přímo na ni. Až se jí z toho zadrhlo v krku, najednou ani mluvit nemohla. Přímo cítila, jak z jeho chundelaté srsti srší energie, ale byla taková... taková klidná.

„Ptej se, Janko!“ opakoval skřítek a oslovil ji dokonce jménem, což ve skřítčí řeči znělo dost podivně. Znal ji jménem - ale tím víc ji to svázalo.

„Vítejte!“ vzpamatoval se po několika okamžicích ticha pan Adam. Víc neřekl - co by také mohl - ale zdálo se, že ho skřítkovo objevení překvapilo víc než Janku.

„Chtěla ses nás na něco zeptat,“ připomněl skřítek Jance vlídně důvod její cesty.

Jance se konečně podařilo polknout. Pomyslný knedlík v krku, který jí bránil v řeči, tím konečně zmizel, jakoby ho opravdu spolkla. Cítila sice, jak napětím zčervenala v obličeji, ale to už se dalo ustát.

„Zajímalo by mě...“ začala trochu nesměle - ještě že skřítčí řeč koktání neumožňovala. „Zajímalo by mě, jak se na nás díváte teď.“

„Janičko, copak oni sledují, co děláte na Zemi?“ napomenul ji pan Adam zamračeně.

„Sledují,“ obrátila se na něho. „Ani nemohou jinak. Náš Fuhungo si s jejich Fuhungem povídá každý den a neumím si představit, že by to Tvůrce nezajímalo!“

Místo pojmu skřítky použila Fuhungův název Tvůrci, ale v očích pana Adama to bylo jedno, vnímal hlavně drzost, s jakou sem přišla.

„Proč si o nich myslíš, že vás špehují?“ zamračil se ještě víc.

„Nechte ji,“ zastal se jí znenadání skřítek. „Poměry u vás na Zemi nás zajímají. Poprvé tam mají navrátilci viditelný úspěch. Zajímavá byla již vaše náhrada dálkořeči přístrojem na pozemské bázi, ale i úpravy miradoků. Je vidět, že k tomu konečně přistupují tvořivě.“

„Když jsem vám kdysi dávno navrhoval, abyste nám umožnili věnovat dálkořeč všem lidem, byli jste proti!“ připomněl skřítkovi pan Adam trochu vyčítavě.

„A jsme proti i teď,“ souhlasil skřítek. „Některých prvků se na Zemi otevřeně bojíme. Některé užitečné věci jste si zavedli správně, ačkoliv se dají příšerným způsobem zneužít. Například jednoznačné určení osob pohledem do očí. Ve vašem pojetí pomáhá udržet lidem soukromí, ale naopak je to úděsně zneužitelné. Víme o pokusech zneužít je k určování a pak k cílenému zabíjení lidí, kteří mocným vašeho světa překáží. Navrátilci to naštěstí nedělají, ale od jiných lidí to pořád hrozí, jak se nedávno ukázalo při použití miradoku jako zbraně.“

„O tom nevím,“ zamračil se pan Adam. „Měl jsem dojem, že to ani nejde.“

„Lidé na Zemi dokáží zneužít cokoliv,“ řekl skřítek. „Proto sledujeme podrobně, co se u vás děje. Předek této dívenky nedávno odebral výsadu miradoku tomu, kdo ji zneužil. Jak se zdá, udělal to právě včas, dříve než se to rozšířilo. Od té doby se to neopakovalo.“

„To možná udělal dobře,“ připustil pan Adam. „Ale podle mě je chyba, že ty možnosti má na Zemi jen hrstka lidí.“

„Známe vaši kritiku výsad, poskytovaných jen někomu,“ ujistil ho skřítek. „I na Zemi se to mnoha lidem nelíbí. Ale i tam už pochopili, že není možné lidi nerozlišovat. Jenže ne tak, jak se to dosud na Zemi dělo a děje. Vaše dosavadní dělení lidí bylo a je scestné. Nejen to pravěké odlišování pánů od otroků, nevolníků a poddaných, které přetrvává v rozdělování lidí podle vlastnictví. Máte na Zemi různé kasty, skupiny a náboženská společenství, udržují se po celá staletí a dodnes lidi rozdělují více než výsady, poskytované jen zodpovědným. A nejvíc lidem škodí peníze! Tvrdí se o nich, že mají ohodnotit užitek lidí pro společnost, ale od samého počátku jsou penězi nejlépe hodnocení zloději, podvodníci a násilníci.“

„Ano - ale proč zavádět další výsady v používání dálkořeči?“ namítl pan Adam. „Proč by měla být zrovna tahle výsada jen pro vybrané?“

„Dálkořeč se spolu s tušivem poměrně obtížně zavádí,“ připomněl mu skřítek.

„Proto to nejde zavádět tady,“ souhlasil pan Adam. „Proč to ale nedáte lidem na Zem? Pomocí pozemského Fuhunga by to mohli zavádět sami a rychleji!“

„Jenže - zatím to nepoužíváte a snad o tom ani nevíte - při větším psychickém nátlaku umožní dálkořeč číst myšlenky!“ vytasil skřítek argument těžkého kalibru. „Opravdu chcete dát lidem Země něco tak zneužitelného? Umíte si představit, jaké peklo by se z toho mohlo vyvinout? Zejména když moc dobře víte, co se na Zemi dnes a denně děje? Nejprve ať lidé přestanou zneužívat ve velkém měřítku zabíjení a mučení a začnou si trochu víc vážit životů druhých! Není všude na světě pohoda! Čína ani Indie v nás velký optimismus nevyvolávají. Za tu dobu, co mají miradoky, dala vláda v Číně zabít přes tisíc lidí. Říkali tomu popravy - zabití podle práva - ale v Čechách to jde i bez vražd, proč to bez nich nejde i v Číně?“

„Dobře - naznačte těm na Zemi, aby se na Čínu více soustředili,“ ustoupil po krátkém zaváhání pan Adam. „Tady Janka to přednese doma tátovi a bude to.“

„To nepostačí,“ nedal se obměkčit skřítek. „V Indii umírá spousta lidí hladem! To je na takovou zemi ostuda! Miradoky jim pomohly, ale kasty to tam pořád kazí. Severní Amerika zanechala během poslední generace miliony mrtvol po celém světě a o Africe ani nechtějte vědět, jak otřesné věci nám odtud Fuhungo hlásí - ani na ty nemůžete být pyšní!“

„Nejde všechno najednou,“ couvl trochu pan Adam. „Není to vyřešené ani v Čechách, natož v Asii a Africe. Řekl bych, že na těch pár lidí, kteří to táhnou, je to nečekaný úspěch!“

„Úspěch to je,“ připustil skřítek. „Ale máte tam Fuhunga.“

Fuhungo je úžasný,“ souhlasil pan Adam. „Ale nic neudělá bez příkazu. Všechno na Zemi závisí na příkazech lidí!“

„A právě na to jsem se chtěla zeptat,“ vzpamatovala se zase Janka a vložila se mezi ně. „Víte, někdy se mi zdá, že to táta dělá nejlépe jak to jde. Jindy o tom pochybuji. Určitě jsme při tom udělali spoustu chyb, něco šlo udělat jinak a lépe. Zajímalo by mě - jak se na nás díváte? A hlavně - jak byste to na našem místě dělali vy?“

„My bychom dělali spoustu věcí jinak,“ obrátil se k ní skřítek neurčitě, i když vážně. „Nejsme jako vy. Máme jinou historii, jiné základní hodnoty. My bychom se na více bodech dohodli. Na prvním místě bychom omezili vaše přírůstky. Fuhungo vám už několikrát řekl, že může obsloužit nanejvýš dvacet milionů bytostí - a vás je šest miliard. Jenže - a to je asi největší problém - vy to omezit nedokážete.“

„U nás v Čechách lidí moc nepřibývá,“ namítla Janka. „Nejvíc u nás přibývalo Cikánů, ale ty jsme odstěhovali do jejich království a teď nás spíš ubývá.“

„To víme,“ souhlasil skřítek. „Část obyvatel rozumné důvody poslechne, ale většina ne a právě ti nerozumní jsou schopni váš svět nejen přeplnit, ale i strhnout do bídy. Může to být i tím, že právě ti lidé dnes žijí v hrozivém nedostatku a za svou jedinou záchranu považují množství dětí - a z jejich hlediska je to správné řešení, vyrovnávají tím předčasné ztráty.“

„No jo, ale když jim ostatní pomohou, například zlepšit lékařskou péči, aby se snížily nemoci, oni nepřestanou a je jich čím dál víc!“ postěžovala si Janka.

„To není rozumné,“ řekl skřítek. „Ale právě rozum musíte získat dříve než dostanete všechny naše prostředky. Musíte se naučit žít tak, abyste si navzájem neškodili.“

„Jenže je nás na předělání celého světa málo,“ řekla Janka. „Stihneme snad Čechy, ale jinde můžeme lidem jen trochu pomoci - miradoky, knihafonyFuhungovými novinami.“

„Není to špatný způsob,“ pochválil to skřítek.

„Ano, ale potřebovali bychom, aby nás bylo víc,“ zkusila to opět Janka. „Spolu s Kájou je nás na celý svět jen šest, z toho jsme dvě děti a jedna učitelka je plně zaměstnaná naším vyučováním. Ne že se nesnažíme, ale je nás málo. Chtělo by to aspoň jednu rodinu na každý národ. A to počítám jako jeden národ i celou Čínu!“

„No - možná je to málo,“ připustil skřítek. „Ale není to tak jednoduché, jak si myslíš. Dala bys všechny prostředky Číňanům? A byla by sis jistá, že je jednoho dne neotočí proti sobě i proti vám? My bychom to mohli zjistit až zpětně, jenže zatím by taková rodina mohla způsobit na světě strašné škody. Jak je to dávno, co v čínských řekách plavaly mrtvoly kvůli jakési jejich kulturní revoluci?“

„My to víme!“ řekla Janka. „Ale v Evropě už to vypadá úplně jinak! Pod naším vlivem jsou tam už skoro tři národy!“

„Nemáte to jisté ani u těch tří!“ připomněl jí. „Co třeba nedávná dělostřelba u vašeho Skalního domu? Nebýt Fuhungova štítu, dopadla by mnohem hůř!“

„Šest lidí neuhlídá deset milionů,“ přiznala. „Devět milionů lidí nás podporuje, milion vyčkává, jak to dopadne, ale takových deset tisíc je tvrdě proti nám. Nás šest má proti sobě deset tisíc lidí, kteří předtím u nás vládli a zbyla jim z dřívějška spousta možností a výhod. Přitom jsme z těch šesti dvě děti a aktivně působí jen tři - táta, máma a Kája. Není to málo? Divíte se, že nestačí uhlídat všechno?“

„Ano, ale máte k dispozici Fuhunga a to není malá pomoc!“

„Máme,“ připustila. „Ale nás musí napadnout, co po něm máme chtít, on to pak jenom bleskově splní. Víťa po něm chtěl zjistit, kdo proti nám jde. Fuhungo nakreslil mapu našich nepřátel, říkáme jí pavučina. Ale nemáme jistotu, jestli jsou v ní všichni, kdo se proti nám staví a naopak, může v ní být spousta lidí, kteří by nám neškodili. Jenže nejspíš neznáme ten správný příznak a Fuhunga ani nenapadne nám pomoci.“

„Co o tom víme, nejste daleko od pravdy,“ řekl skřítek.

„A navíc, naše země i ty tři, kde máme vliv, jsou malé a slabé. Stojí proti nám největší mocnost světa, na kterou si zatím netroufáme.“

„To je možná chyba,“ řekl skřítek. „Ale ještě větší chyba by byla rozšířit naše dary i na nezodpovědné lidi - a těch je v Číně a zejména v Americe příliš mnoho.“

„Asi by rozšiřování mělo být pomalejší,“ přistoupila Janka na skřítkovu opatrnost. „Ale šest lidí proti největší mocnosti - to není rovnocenné.“

„Máš pravdu, děvčátko,“ řekl skřítek. „Největší mocnost proti Fuhungovi - to opravdu není rovnocenné. Ale jen když Fuhunga správně využijete - ne zneužijete. Ale máš pravdu i v tom, že je vás málo a navíc jste shromáždění na jednom místě, o kterém už kdekdo ví. Fuhungo zabrání ledasčemu, ale nelikviduje nebezpečí aktivně. Máme pak dvě možnosti - buď mu dát příkaz, aby byl aktivnější, nebo vám dát pravomoc rozšiřovat na Zemi naše dary a vytvořit ve vašem světě více ohnisek.“

„Ale Fuhungo už nás začal sám od sebe chránit!“ namítla Janka. „Obalil skálu zvonem ze zeleného kovu, který ani dalekonosná děla neprostřelila!“

„To jsme mu nařídili my,“ řekl skřítek. „Zdálo se nám, že váš svět je horší, než si sami připouštíte a že o sebe málo dbáte.“

„Náš svět není žádná idylka,“ vzdychla si Janka. „Ale my v tom žijeme a neumím si ani představit život jinde. A jsem ráda, že se naši postavili proti světu a jeho žralokům. Pomohli jsme velké spoustě jiných rodin k lepšímu životu a to snad bylo správné.“

„Neříkáme, že ne,“ připustil skřítek. „Ale nestačí pomoci tisícům rodinám, když jsou ve stejné, ne-li horší situaci miliony jiných. Dobře, dohodli jsme se jinak. Dostanete právo dávat naše umělé vlastnosti jiným. Ale budete za všechny zodpovídat. Uvědomujete si, jaké to bude mít pro vás důsledky?“

„Budeme za všechny zodpovídat,“ opakovala po něm Janka.

„Bude to větší zodpovědnost, než si myslíš,“ řekl skřítek. „Říkáte, že jste se postavili proti žralokům vašeho světa... Kdyby se někdo z vás k těm žralokům přidal, získal by větší sílu než vy a neměli byste proti němu obranu. A kdyby se vám to vymklo z rukou, museli bychom zablokovat flégy a neměli byste pak ani možnost utéci do našeho světa.“

„Nešlo by v takovém případě nějak vysvětlit Fuhungovi, aby spojence žraloků od sebe prostě odstřihl?“ napadlo Janku.

„Ne,“ odvětil skřítek. „Mohli bychom Fuhunga jedině uspat, než vymřou všichni lidé se schopností dálkořeči. Trvalo by to století, spíš déle. Zkuste si ale představit, jak by to zamávalo s vaší civilizací! Vaše knihafony by zmrtvěly. Nemohli byste vyvolávat miradoky, nepracovaly by zemědělské stroje, závislé na Fuhungovi, a nastal by celosvětový hlad. Bez podzemních paliv byste se nemohli vrátit zpátky k vašim strojům a to by váš svět vylidnilo stejně krutě, jako atomová válka, která vám hrozila doposud. Ostatně - atomovou válkou by to pořád ještě skončit mohlo a nebyli byste první takto zaniklá civilizace.“

Janku to zarazilo. Takhle o tom ještě nepřemýšlela. Vize zhroucení všeho, co se na světě poslední dobou podařilo, byla opravdu krutá. Víťa to přitom znehodnocením ropných vrtů ještě zhoršil... Zkáza civilizace - to by tedy byla hrozná zodpovědnost!

Ale - cožpak by se nenašlo pár lidí, na které by se mohl člověk spolehnout? Jistě, bylo by příliš velké riziko dávat to úplně neznámým lidem, ale... i kdyby těch spolehlivých bylo jen pár, nestálo by to za pokus? Co třeba Líba Burešová s maminkou, těm by se snad dalo věřit! Nebo Olda a Katka Buriánkovi, jsou to sice teprve děti, ale věřit by jim mohla... Nebo rodina Myšků, Matinkou počínaje a Jitkou konče! A někoho by našel i Víťa - pavouky jako Luka Macháně a jeho otce by jistě nebral - těch rozhodně škoda není, akorát že budou škodit slušným lidem v Německu... Češi se pavouků zbavují, ale jinde jich tím víc přibývá...

Pravda, v okolních zemích nikoho neznají. Jak by to tam mohli rozšiřovat, kdyby si nikým nemohli být jistí?

Ale - musí nutně věřit všem? Teď by postačilo najít pár slušných lidí v Čechách, aby to tu šlo rychleji. Časem najdou důvěryhodné lidi i za hranicemi. Postačí vytvořit na světě více ohnisek, jak těm ostrůvkům slušných lidí říkají skřítci. Začít budou muset tam, kde lidi znají - v Čechách. Ale jistě se dostanou i za hranice. Nejprve tam pošlou jen knihafony, januly a Fuhungovy noviny, pak by mohli zkusit osobní návštěvy... bude to pomalejší, než si myslela doteď, ale padající kapky i skálu provrtají!

„Ano, tak to myslíme i my,“ souhlasil skřítek - aniž by cokoliv řekla.

„Vy mi čtete myšlenky?“ zarazila se.

„My všichni si navzájem čteme myšlenky,“ řekl skřítek. „Mezi námi je to normální. Vy na to nejste zvyklí, ale vyzařujete je dálkořečí stejně jako my, jen k nim nejste tak citliví. Ve vašem světě to není obvyklé, ale tady... uvědom si, i Fuhungo poslouchá příkazy, které si jen pomyslíte a nemusíte je ani vyslovovat nahlas.“

„Možná je to tak lepší,“ připustila Janka po chvilce uvažování. Nejsme na to připravení, souhlasila v duchu, nelezeme si navzájem do myšlenek ani do svědomí - a občas máme před sebou tajnosti, to by ovšem padlo a kdoví, jak by se s tím všichni srovnávali.

„Snad za několik generací,“ souhlasil skřítek. „Nejde všechno měnit naráz. Na něco si ale můžeme troufnout. Zatímco se tady spolu bavíme, další dva miliony se toho účastní na dálku. Nedivte se - jste pro nás zajímaví. Uspořádali jsme mezitím o vás hlasování a většina se přidala k názoru, abyste navzdory riziku dostali víc možností. Dobrá, vrať se do svého světa. Až najdeš někoho, komu můžeš opravdu věřit, obrať se na Fuhunga, poslechne tě. Ale dávejte si všichni opravdu velký pozor, komu dáte důvěru. Vaše chyby nemůžeme napravit, jedině kdyby to přerostlo všechny meze - ale víš už, co by to znamenalo. Nechceme, abyste byli druhý svět, kterému by zneužití našich darů přineslo zkázu.“

„Děkuji za vaši důvěru,“ řekla tiše Janka.

Pak - ani se nestačila leknout - skřítek prostě zmizel. Jak se zdá, měli i jiné možnosti dopravy, než miradoky - neboli pozemské januly. Pan Adam sebou také trhl, ale vůbec se tomu nedivil, takže Janka uznala, že divení nebude správná reakce.

Chvíli se ale vzpamatovávala z překvapení - nebylo divu. Bylo toho na ni moc. Pak se konečně obrátila na pana Adama.

„Vrátíte se teď na Zem, nebo zůstanete tady?“ zeptala se ho.

„Zůstanu tady,“ řekl pan Adam ihned - zřejmě ho ještě ani ve snu nenapadla myšlenka na návrat. Janka ho ale chápala. Po jeho zkušenostech se tomu ani nedivila.

„Dobře - půjdu tedy domů sama,“ vzdychla si.

„Ale buďte tam hodně opatrní!“ požádal ji vážně pan Adam. „Slyšela jsi...“

„Jo, dáme si pozor,“ slíbila.

„Je mi vás líto,“ usmál se na ni trochu pan Adam. „Zejména vás dětí. Ať aspoň víte, že vám tady budu držet všechny palce, i ty u nohou.“

„Proč je vám líto zrovna nás?“ obrátila se na něho. „To bych si snad měla spíš myslet já o vás. Budete tu teď sám, bez Káji...“

„Já o vás vím více než vy o mně,“ ujistil ji. „Ale je mi opravdu líto, že vás Fuhungo na Zemi soustavně připravuje o dětství. Měli jste si v klidu hrát s ostatními dětmi - a ne létat na diplomatická jednání kolem světa a prolétávat přitom oblaky střepin z antiraket. Nehledě na to, jak jste se asi cítili pod palbou obrovských děl ve skále...“

„Jiné děti jsou na tom i hůř,“ vzdychla si. „Jsou na světě děti jako my, které mají místo hraček na krku kalašnikovy a střílí do jiných lidí. To jsou přece horší hračky než naše hry na kosmonauty, zejména když občas přiletí řetízek střel z opačné strany a to už nejde o dětství, ale o život. Naše cesty byly přece užitečné! Že jsme si zkrátili dětství? No a? Nejsme proto o nic dospělejší, jen možná... zkušenější. To snad není tak strašné.“

„Nicméně vás pořád trochu lituji,“ opakoval pan Adam s povzdechem. „Připadá mi, že si nevinně hrajete na sudu nitroglycerinu.“

„Nelitujte nás,“ opravila ho. „Můžete nám spíš závidět. Jednou budeme hrdí, že jsme u toho byli. Samo sebou jen když to dobře dopadne - ale to už si můžeme zkazit jen sami. Chybovat je lidské - to jen pyrotechnik udělá chybu jen jednu.“

„No právě! Nejste od toho daleko!“

„Budeme muset víc přemýšlet o tom, co uděláme,“ řekla. „Držte nám tady palce, ale já jdu do toho.“

Obrátila se ke dveřím a za chvilku vcházela do skalní trhliny - flégu.

To se budou doma divit!


 © 2011 Václav Semerád, Nová Ves

Konec

Zpět Obsah

© 2010 Václav Semerád, Nová Ves

Slovník


ajnclík = druh vězení - samotka

allohmota = hmota s imaginárními spiny, prostupná hmotou s reálnými spiny (základ duchů)

belazyr = exotermická anihilace (spalující oheň)

brodi = mimozemská elektřina (neobvykle používaná)

Brusel = sídlo Evropské unie (Brusel - podle vzoru prdel)

chrechrek = vodní drak

collateral damage = vedlejší škody na civilistech, obvykle vícenásobně převyšující vojenské škody - běžné jednání armád USA

dešadé = izotermická anihilace (ničení hmoty bez vývinu tepla)

didus ineptus = blboun nejapný (pták vyhynulý díky své důvěřivosti)

Eurokomise = sbor zasloužilých pitomců s neuvěřitelnou pravomocí i platem

exekutor = právník bez citu a svědomí, kříženec krokodýla a pijavice

flég = varianta samovolné hvězdné brány

frytočni = chodby s flégy

Fuhungo = živý generátor zázraků

guláš = pozemský pokrm z masa s mírně pikantní omáčkou

hačimaki = japonská rituální páska na čelo, často se znakem slunce a ochranným heslem (původně k odsávání potu)

hacker = člověk, který virtuálně vniká do cizích počítačů

hiselt = dvouhlavý drak

janula = miradok upravený pro pozemské použití

jitula = vojenská verze miradoku

jiu-jitsu = japonské bojové umění beze zbraně, využívající slabých míst lidského i zvířecího těla

JUDr = absolvent právnické fakulty (v Plzni i díky korupci), znepříjemňující život lidem (viz právník)

Katar = příslušník křesťanské sekty, vyvražděné konkurenčními katolíky, které ve víře zahanbovali

katula = nákladní verze miradoku

kimos = nápoj s chutí kyselého mléka se skořicí

knihafon = přístroj spojující vlastnosti několika dosavadních (knihy, mobilu, fotografického)

Lagrangeovy body = místa, kde se právě vyrovnává přitažlivost sousedních těles

libri prohibiti = knihy zakázané cenzurou, držené v klášterních knihovnách zásadně pod zámkem

miradok = osobní letadlo ze silových polí podobné průhledné bublině

Monsanto = americký koncern, proslulý vývojem geneticky modifikovaných plodin a extrémní zákeřností při jejich vnucování světu

Morxův solenoid = vysílačka

naplavenina = geologicky: hornina vzniklá naplavením vodou, přeneseně: přistěhovalec

novrozo = zmiz! (příkaz pro Fuhunga)

o-soto-gari = chvat z jiu-jitsu

právník = absolvent právnické fakulty (v Plzni i díky korupci), znepříjemňující život lidem (viz JUDr)

Rambo = profesionální válečník bez náznaku citu a svědomí

sasae-curikomi-aši = útočný chvat z jiu-jitsu

šávki = (rus.) malí cirkusoví psíčci, bavící obecenstvo nenáročným panáčkováním (přeneseně televizní baviči)

Sedmero = předchůdce Desatera: 1.Lidé jsou si rovni – 2.Cti rodinu – 3.Nezabiješ – 4.Nepokradeš – 5.Nezotročíš – 6.Svévolně nezničíš – 7.Nepodáš křivého svědectví

seoi-nage = útočná technika z jiu-jitsu

Sherwood = les v Anglii, pověstný legendárním zbojníkem Robinem Hoodem (přeneseně parčík u Hlavního nádraží v Praze)

slupige = telepatická řeč skřítků

socka = nadávka zbohatlíků a zlodějů většině normálních lidí

tomoe-nage = obranný chvat z jiu-jitsu, účinný i na medvěda, vyžaduje však útočícího protivníka

Vinnetou = legendární mírumilovný a až trestuhodně důvěřivý náčelník amerických Apačů

všimné = úplatek - víceméně vyžadovaný příjemcem

zhavae = všegalaktická přírodní délková jednotka (přibližně 21 cm = vlnová délka záření vodíku)

27.10.2017 21:24


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od VlastimilČech: 12/12 v 06:43 na téma: §Genetika : Velmi zajímavý článek! senzační...A jak to mají se sňatky s gojímy ti orthodoxní Židi?12.12 vgj: Ono nejde vždy o sňatek, ale o otcovství.... no a protože u židů se pravá víra dědí po matce (aneb byly i doby, kdy aspoň matka byla jistá)... Byla spousta příručích a pomocníků... manžel často starší (no a tak se většinou druhá žena zařídila jinak). Tj. ředění krve mohlo být dostatečné. Je to jak v onom vtipu, je sex práce nebo...

Domů
Statistiky

"Skřítci" (komentáře)

Téma=§Skri Hlasovali 4, celkem 19 hvězd, průměr=4.75.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

12.12.2017 v 14:54 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

05.08.2014 v 09:09 id: 204951

Do románu "Skřítci" přibyl "slovník mimozemských slov".


3. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

01.03.2012 v 17:37 id: 167960

To je přece vysvětlené nekompromisně. Dva procesy vedené současně na jedné planetě vyvolají zemětřesení. Na Měsíci by to (snad!) nevadilo, ale pak by se výsledné produkty musely nějak dopravit na Zem. A to by už nebyly dvě vteřiny, spíš dva dny. A je otázka, zda by to nevadilo samotným Fuhungům.


4. Jméno: 14

 

 

 

01.03.2012 v 17:20 id: 167959

Ještě ke Skřítkům napadla mě jedna věc -- proč prostě nepostavili druhého Fuhunga řekněme na Měsíci? Tam by jich mohlo být i víc, protože tam není nikdo, koho by otřesy ohrožovali, a dvou až třívteřinové zpoždění při komunikaci by lidem snad tolik nevadilo.


5. Jméno: Remca

 

Info: .

 

17.12.2011 v 03:35 id: 167467

2 Milan: Trochu smyslu pro humor, byl tam smajlík .


6. Jméno: Pate

 

Info: Román

 

16.12.2011 v 22:35 id: 167465

Co mi toto jen připomíná?...

http://fbcdn-sphotos-a.akamaihd.net/hphotos-ak-snc7/389558_300569613309006_183813598317942_986313_1492714528_n.jpg


7. Jméno: Smrtak

 

 

 

16.12.2011 v 21:26 id: 167464

U lidi je mozne vsechno.


8. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

08.12.2011 v 11:38 id: 167424

Kdo si všiml, že Skřítci skončili? A to už je čas přemýšlet o něčem dalším... no, do začátku světa podle Sibiřanů je ještě čas, do té doby to vidím nejméně na jeden román. Jde o to - jaký?


9. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

02.12.2011 v 22:06 id: 167379

2 trevize: díky za postřeh, opravím. Ta večeře by tam asi byla.


10. Jméno: trevize

 

Info: Skřítci

 

02.12.2011 v 20:11 id: 167378

kap Socky carodejky

Paní Burešová přišla z práce domů až k večeru. (sic!) - a dále - my už jsme po obědě - neměly by už skoro být po večeři?

Mezitím se dívky pocvičily v bezodpadovém uklízení - vysmýčily holobyt od všech předmětů, které nestály exekutorům za zabavování, Janka si pak poručila malířskou stříkačku a spolu s Líbou místnost vybílily. Líba vybrala na podlahu koberec, na okna záclonky a byt za chvíli vypadal tak luxusně, že maminka po příchodu v první chvíli ucouvla ze dveří zpět do šedé chodby v domnění, že omylem vtrhla do cizího bytu.

Jance bylo té udřené mámy hned líto.

?Dobrý den, paní Burešová!? pozdravila ji hned ve dveřích.

?Ahoj, mami!? přidala se k ní Líba.

?Pane Bože!? zmohla se paní Burešová jen na údiv. ?Co se to tady děje??

?To hned uvidíte!? ujistila ji s úsměvem Janka. ?My už jsme po obědě, ----



Komentáře

Začátek


Přílepky dnes: Genetika včera: §Manu