Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

4. jednání

(V přijímací síni královského hradu)

(Uprostřed stojí velký stůl, kde proti sobě sedí královna s vyslancem. Vyslanec má před sebou talíř s koláči, královna už je zřejmě po večeři).

Výstup 1.

(Královna, vyslanec.)

Královna: Doufám, že jste byl u nás spokojen. Je od vás hezké, co nám nabízíte, ale jak říkám, máme sice problémy, ale neznamená to, že bychom potřebovali pomoc.

Vyslanec: Nic vám nevnucujeme, veličenstvo. Vaše království se zdá spořádanější, než odpovídá jeho - promiňte mi to - nevalné pověsti. Máte velice pracovité poddané, vaši úředníci jsou jistě na výši. Jenom, jak bych to řekl, poněkud neutěšený stav vaší armády...

Královna: Naše armáda je taková, jakou potřebujeme. Nechceme nikoho dobývat.

Vyslanec: Zajisté, výsosti. Ale na druhé straně, ačkoliv nemáte potřebu zvětšovat svou říši, nedá se totéž říci o ostatních vladařích na všech stranách kolem vás.

Královna: Přesto nás nikdo nenapadl - a jak doufám, ani v budoucnu nenapadne.

Vyslanec: Slyšel jsem - však i taková kletba může být výhodná, není-liž pravda? Ale kdo k vám přijede dnes, nikde se nesetká s nejmenšími stopami po nějaké kletbě.

Královna (zamračí se): O tom bychom opravdu neradi hovořili. Je to naše bolavé místo, pochopte.

Vyslanec: Ó, promiňte.

Královna: Jsou tu nejméně dva příklady, kdy kletba zasáhla. Poprvé, když vojsko krále Doberta zničeho nic uprchlo před začátkem bitvy. Podruhé, když zemřela na morovou ránu většina obyvatel našeho hradu.

Vyslanec: Často se stává, že se takové věci opakují třikrát po sobě...

Královna (s povzdechem): Ba, právě. A nikdo neví, jak bude vypadat ta třetí událost. Po pravdě řečeno, dělá nám to starosti. Vždyť se u nás ani na plesech a bálech, které jsme zkusili pořádat, nikdo ze zvaných hostů neobjevil. Všichni se zdvořile omluvili, všichni měli nějaké neodkladné práce, ale nikdo nenapsal, že se bojí té kletby. Moje dcera, princezna Milena, musí tancovat s venkovskou chasou pozvanou na hrad - aspoň ti mladí se nás nebojí. Ale takhle to nemůže jít věčně. Mileně bude pozítří osmnáct let a ještě nikdy netančila se žádným urozeným pánem, neřkuli s princem, jak by se slušelo.

Vyslanec: Opravdu, podivné bály a plesy, kde s princeznou tančí její poddaní.

(Vrtí hlavou).

Královna: My už jsme si na to zvykli.

Vyslanec: To by se snad dalo změnit. Kdybyste mi dovolila, rozhlásím v naší zemi, že je tu krásně a ta kletba, o které se u nás také mluví, že je zažehnána.

Královna: Prokázal byste nám tím velikou laskavost. A dokonce to bude nejspíš pravda. Jakmile bude princezně Mileně osmnáct let, má být ta kletba vskutku u konce. Takže jde už jen o dva dny a já doufám, že teď už se nic zlého nepřihodí.

Vyslanec: Přál bych vám ze srdce, Jasnosti, aby to byla pravda.

Výstup 2.

(Princezna, Jaroslav, předešlí).

(Otevřou se dveře a vstoupí princezna, následovaná Jaroslavem).

Princezna: Dobrého večera přeji.

Jaroslav (se jen mlčky ukloní a zůstane stát u dveří).

Vyslanec: Á, my o princezně a ona již na cestě sem.

Královna: Mileno, představuji ti velvyslance krále Rudolfa, našeho poledního souseda.

Vyslanec (udiveně se rozhlédne): Vy nemáte komorníka, Výsosti, že sama své hosty představujete?

Královna (s úsměvem): Považujte to za výraz mé radosti nad tím, že můžeme přivítat tak milou návštěvu.

(Jaroslav nenápadně vytáhne sklíčko a na krátkou chvíli si je přiloží k oku. Potom je opět zastrčí a klidně stojí dál).

Vyslanec: To je opravdu zajímavý výraz úcty. Jistě to tak budu tlumočit našemu králi.

Královna: Mohl bys, Jaroslave, zatím podat křeslo pro princeznu?

Jaroslav: S radostí!

(Přistoupí ke stěně, kde je srovnána řada křesel a krajní z nich přinese doprostřed dlouhého stolu.)

Královna: A zavolej ještě kuchaře!

Jaroslav: Zajisté, Veličenstvo. Posaďte se zatím, princezno, večeře bude hned.

(Odkvapí).

Výstup 3.

(Královna, princezna, vyslanec).

Vyslanec: Nechci být příliš nezdvořilý, ale i já se domnívám, že by byla škoda, aby překrásná princezna jako Vaše zůstala v této prosté zemi. Perla její nádhery by byla ozdobou i na těch nejbohatších dvorech.

Královna (potěšena): Jen nám ji tolik nechvalte, ať nezpychne.

Vyslanec: Proč by neměla? Pýcha k takové růži patří sama o sobě!

Královna: Tady se to tak neříká.

Vyslanec: Pravda, vaše království je mnohem prostší než okolní. Ale to se dá snadno napravit, Veličenstvo. Dovolte mi čest vás jménem našeho krále pozvat na kterýkoliv z plesů, co pořádá.

Královna: Kdy se koná nejbližší takový ples?

Vyslanec: Ten, s odpuštěním, sotva stihnete, neboť se koná právě dnes. Ale o nic nepřijdete, na našem dvoře se konají plesy každou neděli. Nestihnete-li dnešní, bude za týden jiný. Pokaždé se k nám sjíždějí pánové ze širokého okolí.

Princezna (zvědavě): Takže tanečníků je tam dost?

Vyslanec: O tom není třeba pochybovat. Mohu zajisté nejprve pozvat na váš hrad našeho učitele tanců, mistra z Frankrajchu?

Princezna (udiveně): Myslíš si, že tančit neumím?

Vyslanec: O tom se nemohu vyjadřovat, ale při stavu vaší země bych si dovolil pochybovat, že se na vašich plesech tančí podle poslední módy z Frankrajchu.

Princezna: No, tak se tu tančí jinak. Myslím, že bych se dokázala naučit poslední módu za čtvrt hodinky. Jde mi spíš o to, aby tanečníci stáli za tu cestu.

Vyslanec: O tom nepochybujte, Jasnosti. Všichni, kdo na našich bálech tančí, jsou nanejvýš urozeného původu. Baron je nejnižší rod, který na takový ples obdrží pozvánku. Pro vás ji mám ovšem předem s sebou.

(Vytáhne kartičku a podává ji královně, která si ji s radostí prohlíží).

Princezna: Dobře, baron sem, baron tam, hlavně aby vydrželi v kole celý večer.

Královna: Mileno, nemluv tak... nevhodně!

Vyslanec: Dcera zřejmě není zvyklá na dvorský mrav, ale to se dalo čekat. Mohu-li se snad za ni přimluvit, nekárejte ji...

Královna: My jsme tu zvyklí mluvit poněkud příměji, než je asi zvykem u vás. Ale to nic, však Milena ví, jak se má chovat na vznešeném dvoře.

(tišším hlasem): Bože, když si vzpomenu, jak jsem já...

Vyslanec: Ostatně náš panovník má syna právě v tom věku, kdy mu mohl na zkoušku svěřit vládu nad jedním velkoknížectvím, též součástí naší říše. Princ Vilhelm si vede skvěle, jak mohu sám potvrdit. Vzhledem k tomu, že princezna Milena jako jediná dědička dostane jednou celé království, nebyla by špatnou partií pro žádného prince z panovnického rodu.

Královna: Princ Vilhelm je ale mladším synem vašeho krále. Jak se vede staršímu Eduardovi?

Vyslanec: Eduard spravuje další velkoknížectví, ale ten je již zadán. Letos se bude ženit, dostane hispánskou princeznu Armidu. Armida byla dosud příliš mladá a nedostane věnem žádné území, neboť její bratr získá celou Hispánii, nicméně její poklady jsou podle pověstí pohádkové a množství vozů potřebných k jejich převezení do naší říše je velké. Apropó, máte vyčíslené, jaké věno dostane princezna Milena?

Královna: O takových otázkách jsme neuvažovali, ale to se dá snadno napravit.

Vyslanec: Není třeba spěchat, Veličenstvo. Vilhelm má bohatství dostatek, nemusí se spoléhat na věno. Přínosem princezny Mileny, o kterém nikdo nepochybuje, bude nezanedbatelné území, které navíc vhodně sousedí s Vilhelmovým velkoknížectvím.

Princezna (rázně): Když je to tak jasné, proč se k nám jeho Jasnost princ Vilhelm nevypravil sám?

Vyslanec: To je otázkou diplomacie. Vzhledem k tomu, že není známo mínění Vašich Jasností, je nanejvýše vhodné poslat předem na takovou misi někoho, kdo umí zjistit stav věcí. Proto jsem zde.

Princezna: Prosím, zjišťujte, jak je vám libo. Mami, smím se vzdálit?

Královna: Co to do tebe vjelo? No dobrá, jdi si, ale při tak důležitých jednáních bys měla vydržet déle, i když to není tancovačka.

Princezna (udělá pukrle směrem k vyslanci): Dobrou noc přeji.

(odpluje).

Královna: Co dělat, je to ještě mládě. Ach ano, kde jsme to vlastně přestali?

Vyslanec: O územním přínosu. Ale neobávejte se, Vás jako královny se to zatím nijak netýká. Předpokládáme, že budete vládnout v zemi i nadále, to se týká případného dědictví. Tyto otázky jsou, jak jistě uznáte, zatím vzdálenou budoucností... Nemáme v úmyslu očekávat, že by princezna Milena dostala část území ke spravování. Jednak je k takovým povinnostem skutečně mladá a nezkušená, jednak by vaše poměrně malé království šlo těžko nějak dělit. To by se ani nevyplatilo...

Další rozhovor přikryje opona.

Konec 4. jednání.

 


Zpět Obsah Dále

06.10.2017 23:01