Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Ponížená prosba poslednímu z proroků

Soudce Ti

Milý Mohamede, já Anis Amri, tvůj ponížený služebník posílám poníženou žádost o tvou přímluvu u nebeské komise.

Alláh byl ke mně milostivý a dopustil, abych se narodil a šťastně vyrůstal v islámské zemi Tunisku. Ne všichni mí souvěrci se mnou to štěstí ochotně sdíleli. Asi kvůli těm pár zdařilým loupežným přepadením, které jsem na nich spáchal. Došlo to tak daleko, že mě chtěli vsadit do vězení. Naštěstí vypuklo arabské jaro a já mohl uniknout na káfirský sever jako válečný uprchlík.

Náš pašerák měl slušnou a rychlou loď, ale pokud se týká navigačních schopností, byl úplný debil. Krátce po vyplutí z Tunisu se na moři zamotal a dezorientován si to namířil plnou parou do Libye. Hoši z Frontexu měli co dělat, aby nás dohonili a stihli to tak tak, snad kilometr od libyjského břehu. Naložili nás na svou loď a přepravili do Itálie. Tak jsem se ve svých 22 letech poprvé ocitl v cizí zemi.

Imigrační procedura byla dost hustá. Jeden z úředníků měl snad vysokou školu nebo co a vygůglil si, že v Tunisku žádná válka není. Tak jsem musel říct, že je mi 14 let, protože opuštěné děti se deportovat nesmí. Mělo to i jiné výhody. Dostal jsem lepší bydlení, lepší stravu a plyšového medvěda. Také zdravotní péče byla na vyšší úrovni a já se tak zbavil bolestí zubů moudrosti. Nevýhodou bylo, že jsem musel začít chodit do školy. Byl jsem nejsilnější ze třídy. Jak by ne, když spolužáci byli v průměru o 7 let mladší, ale jinak to byla otrava. Učili nás nějaké zbytečné předměty, třeba italštinu a já jsem kvůli tomu neměl dost času se věnovat svému byznysu s distribucí drog. Asi po roce a půl mě to přestalo bavit a školu jsem podpálil.

Tak jsem se ocitnul ve vězení pro mladistvé. Nebyly to ale ztracené roky. Seznámil jsem se s vězeňským imámem Fahimem. Měl školy v Saudské Arábii a pobíral plat od saudské i italské vlády. Vysvětlil mi, že nejsem žádný kriminálník, ale svatý bojovník, který musí splnit svůj úkol. Když mne po třech letech propouštěli, dal mi nejen adresy spolehlivých mešit v Německu, ale také čtyři falešné pasy. Tak jsem se mohl vydat do Německa splnit své poslání. To už mi bylo 16 a byl jsem Iráčan. Držení falešných pasů je v Německu trestné, ale jenom pro domorodce. Pro nás ostatní platí „kolik pasů máš, tolikrát jsi člověkem“. A kolikrát si člověkem, tolikrát dostáváš sociální podporu. Já se svými čtyřmi podporami na tom byl líp než nějaký fricek, co kroutil přesčasy ve Volkswagenu.

Začal jsem se připravovat na svůj úkol, ale nebylo to snadné. Přede mnou již bylo několik úspěšných bratrů džihádistů a evropští chálifové nám šli pěkně ostře po krku. Vyhlašovali proti nám výjimečné stavy, kladli proti nám květiny, zapalovali proti nám svíčky a zahájili evidenci vzduchovek.

Byl předvánoční čas, kdy se křesťané shromažďovali na různých trzích a tak jsem se rozhodl udělat to jako bratr džihádista v Nice. Kamion jsem si opatřil od jednoho polského řidiče. Ten se stal příčinou mých nynějších potíží a plně souhlasím s názory některých evropských vůdců, že ten východoevropskej póvl nemá v Unii co dělat. S tím šoférem jsem to vyřídil nožem a s nožem to já umím od dětství dobře. Můžeš se zeptat Abdula, toho pumpaře z Hammametu, který přišel do nebe už před deseti lety, když mi liknavě vydával tržbu.

Jenže ten polskej prevít se nějak zmátořil a skočil mi na přístrojovou desku, když už jsem řídil jeho kamion. Sice jsem ho vyřídil střelou do hlavy, ale nejspíš zmáčkl nějaká hejblata, a když jsem přeskakoval v plné rychlosti obrubníky na pěší zónu, začal kamion sám od sebe prudce brzdit. Přestal jsem ho ovládat a místo stánku se svařeným vínem jsem trefil stánek s nějakou náboženskou literaturou. Tam, to se rozumí, zevlovalo jen minimum křesťanů.

No a to je důvod, proč teď zasedá ta nebeská komise. Dohadují se, zda patřím do nejvyššího sedmého nebe, jako kolega z Nice, když jsem rozšmelcoval tak málo lidí. Já jsem ale chtěl, pro lásku boží! Nebyla to moje vina, že se to nepovedlo! Proto poníženě prosím o tvou laskavou přímluvu, největší z proroků.

22.01.2017

Soudce Ti

 


Zpět Obsah Dále

28.04.2017 00:49