Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Míša z hor

Vypráví se to jako anekdota: „Narodil jsem se v Sedmihradech, v Rakousko-Uhersku. První krůčky jsem udělal za ruskou frontou. Do školy jsem chodil na Podkarpatské Rusi, v Československu. Na vojnu mne odvedli v Karpatské Ukrajině, v Maďarsku. Oženil jsem se a pracoval v Sovětském svazu. Teď jsem ukrajinský penzista.“ „Je, dědo, to jsi tolik cestoval?“ „Ale kdepak, synku. Za celý život jsem z naší Zadní Lesné nevytáhl paty.“

Historie si v horách Nikoly Šohaje loupežníka s lidmi a jejich osudy bujně pohrávala. Ani příroda se s nimi nemazlila. Rodí se a rostou tu svérázní lidé.

Když jsem přišel koncem čtyřicátých let na vojnu, byl velitelem světnice svobodník Michal, Míša jsme mu říkali. Právě jeden z téhle krajiny, kde dávají dobrou noc nejen lišky, ale za tuhé zimy i vlci a sem tam na podzim a brzy na jaře i nějaký mohutnější chlupáč.

Míša nebyl žádný filmový krasavec. Ani postavou nevynikal. Byl menší, ale pevný jako jedlový souček. Choval se úplně jinak, než druzí mazáci. Ti byli většinou od nás o psí štěk starší, ale tvářili se na nás „bažanty“ jak kníže Schwarzenberg na poklasné. Nemohu říci, že se Michal choval skromně, to by nebylo výstižné, ale jednal s námi docela normálně a to už bylo samo o sobě dost zvláštní. Nekřičel - kromě povelů na cvičišti - a obejít se na vojně bez zvýšeného hlasu až do fistulky a do ochraptění, to také není maličkost. Možná, že se zprvu krotil i proto, že mluvil dost nezřetelným jazykem. Poznalo se v tom trochu češtiny, něco slovenštiny a hodně čehosi, co připomínalo ruštinu. Někdy jsme mu při nejlepší vůli špatně rozuměli a někteří zlomyslníci to rádi předstírali a zneužívali.

Velitel světnice a při výcviku velitel družstva, to byl ten nejnižší, kdo rozdával rozkazy. Na něho se občas také vylila nevole a nabručená vzpoura drobného vojenského ptactva. Ženijní výcvik nebyl peříčko a měli jsme toho někdy opravdu plné zuby. Usilovné pochody desítky kilometrů, stavby provizorních mostů s nekonečným: „Trámec - chop!“, plechový ponton ještě od navigace na metry vzdálený a velitel lodi už křičí: „Háček - skoč! Tak skákej, skákej!“, jako kdyby neviděl černou vodu s ledovou tříští. A když už sotva stojíš na nohou, popadni ochotně kýbl, koště a hadry a běž umýt nevoňavé sociální příslušenství na konci chodby. Míša ani teď nekřičel. Upřeně a zkoumavě se zahleděl do očí a s pochopením řekl: „Idi.“

Některým fajnovkám víc imponovalo, když si druhoročáci od nás udržovali odstup. Míša si s tím hlavu nelámal. Sotva jsem se uložil na kavalec a otevřel knihu, byl u mne. „Čo čitaš?“ Byl zvědavý jako veverka. Ne ale pro zvědavost samu. „Požičaš mi to?“ Nebyla to zvědavost, ale zvídavost. To je ten pravý výraz. Měl živelnou touhu poznávat stále nové a nové věci. Všechno neznámé a nepoznané ho dráždilo a lákalo. Neostýchal se ptát. Už jsem se zmínil, že byli i tací, kterým to vadilo. Měli jsme na světnici třeba dva stavitele, průmyslováky, kteří už byli starší a odbývali si dlouho odkládanou vojnu. Byl tu i bohatý selský synek z Moravy. Občas dávali znát, že se přímočarý Michal u nich velké autoritě netěší. Ale protože většina z nás ho uznávala, neodvažovali se vystrkoval svoji rezistenci příliš okatě. Jen po straně se ušklíbli a utrousili zlou poznámku.

Nebyl na pohled žádný valibuk, ale jednou nám všem vyrazil dech. Cvičili jsme na chemickém polygonu na kopci nad městem a hanebně nám selhala radiostanice, ještě trofejní po Němcích. „Jo, kdyby byla pořádná anténa, ale to by musela být tak támhle na té borovici.“ Velitel čety to řekl spíš jako povzdech a snad trochu i jako vtip. Kdo by se bez lezeckých háků na desítky metrů hladkého kmene vyšplhal? Míša si ovázal konec drátu okolo pasu, objal strom rukama a nohama - a nestačili jsme se divit. Vypadalo to, jako by takový výlet à la veverka byl jeho denní chleba. Tenkrát i ironikům a posměváčkům došel humor.

Koncem prvního roku vojenské služby jsme se s Michalem rozloučili. Jeli jsme na Dunaj do Bratislavy a on do učiliště. Nastoupil dráhu důstojníka z povolání. Vír života s námi všelijak zatočil a uplynulo asi dvacet let, než se naše cesty s Míšou zase na chvilku potkaly. Plukovník, inženýr, vojenský představitel na důležité státní plánovací instituci. Nemohl jsem si nevšimnout, že se k němu kolegové chovají přátelsky a s vážností. Vojáci i nevojáci. Jeho uvážlivý klid a zvídavost se nezapřely ani po letech. Mluvil pomalu, ale čistým jazykem, bez akcentu s přesnou a výraznou výslovností. Nebylo pochyb, že i s tím si dal léta práci.

Ještě jednou jsem se s Michalem N. v poslední době setkal. Bylo to zase pro mne střetnutí víc než potěšující. Přečetl jsem si jeho jméno mezi organizátory Všeslovanského sjezdu v roce 1998. Kromě jiného - a to jistě není jeho jediná a nejvýznamnější aktivita - vypracoval historicko-filologickou studii k názvu budovy Žofín na Slovanském ostrově. On, který se kdysi potýkal s tak vetchými jazykovými základy.

Naše četa z roku 1949 v kasárnách na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích dala překvapivou úrodu. Byla to jen náhoda? Z oněch asi osmadvaceti nováčků, jednoho svobodníka a jednoho poručíka vyrostli v příštích letech - kromě několika vyšších důstojníků ženijního a výsadkového vojska - dva generálové, náčelníci důležitých správ ministerstva a generálního štábu. To nepočítám několik architektů a vědeckého pracovníka. I v téhle náročné konkurenci mi připadá Míšova dráha zvlášť hvězdná. Ne jako kariéra, spíš jako triumf lidské vůle a charakteru. Je to úctyhodná vzestupná křivka z karpatských hor na vysoký piedestal odbornosti a kultury.

11.02.05

 


Zpět Obsah Dále


18.09.2015 18:00

Komentáře: