Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Červené na černém

Když se řekne kapitán, představíme si urostlého sebejistého muže. Mohou být výjimky. Imrich byl menší postavy a sebejistota nebyla právě jeho silnou stránkou. Zevnějškem to byl chlapec jako ze žurnálu. Souměrné postavy, hezký, mírně přisnědlá tvář, husté tmavé vlasy s pěšinkou postraně, vždy pečlivě načesané. Nikdo ho nikdy neviděl v nevyžehlené uniformě. Puky na kalhotách byly jako břitvy.

Seděli jsme naproti sobě v jedné kanceláři. Rytmus jeho zvyklostí byl pravidelný, jako podle scénáře. Když nadešla chvíle, kdy se uchyloval do malé místnůstky čtyři kroky přes chodbu, byl to obřad. Svlékl sako a pečlivě je rovnal na opěradlo křesla. Než se vzdálil, ještě mu věnoval poslední pozorný pohled, zda nějaký faldík nezůstal zmačkaný. Když se vrátil, následovalo dlouhé omývání rukou, jako u chirurga před operací. Vlastní ručník vyňal ze zásuvky psacího stolu. Myslím, že si nosil každý den čistý. Před zrcadlem si urovnal vázanku, přesvědčil se, že má šle přesně tam, kde je jejich místo a teprve pak oblékl sako. Povytáhl manžety košile na půl coule. Chvilku v zamyšlení postál, jako by přemítal, zda něco neopomněl. Tím ceremoniál skončil. Usedl a pustil se se stejnou svědomitostí a přesností do práce.

Působil dojmem naprosto vyrovnaného muže. A přece ho trápil problém. Už balancoval mezi dvacítkou a třicítkou a neměl ještě žádnou vážnější známost. Jeho úzkostlivá pečlivost jako by na něm vytvářela jakousi cukrovou polevu, která děvčata odrazovala. Možná že to také bylo tím, že hledal stejný ženský exemplář puntičkáře, jako byl sám. Tíha panictví ho sužovala. Netajil se tím. Téměř denně zapřádal rozhovor na toto téma. Kolegové byli vesměs ženatí a měli pro jeho trápení málo pochopení. Spiš se na jeho účet bavili.

Konečně se začal rýsovat na obzoru slibný obrat. Zdálo se, že se Imrich konečně zamiloval a jeho cit vyvolal patřičnou ozvěnu. Jeho srdce vzplálo pro rozkošnou dívenku, která pracovala o několik dveří od nás, na spisovně. Scházelo jí ještě něco do dvaceti, dnes bychom řekli - teenager. Měla hezkou plnou postavu, příjemné líčko s bohatými rtíky, které si o pusinku přímo říkaly. Jak už jsem se zmínil, kapitán nebyl žádný dlouhán a tak i po téhle stránce se k sobě znamenitě hodili. Byl to páreček k pomilování. Celé velitelství si notovalo, jak jim to spolu sluší.

Imrich doprovázel svou lásku z práce, chodili spolu do divadla, na koncerty, do kina. Dívčiny rodiče už zachytili příslušné signály a nezdálo se, že by jim byla dceřina známost proti mysli.

Jediný, kdo si dělal starosti byl potenciální ženich. Nebyly to problémy existenční. Měl slušný příjem a mohl si založit rodinu - jak se říká - od hodiny. Nedalo mu klidně spát něco úplně jiného. Dělalo mu starosti, jak obstojí, až bude mět překročit v lásce onen osudný Rubikon. Tvořily se mu vrásky na čele při pomyšlení na to, nač se muži zpravidla třesou nedočkavostí.

O svém zastydlém panictví se už tolik napřemýšlel, že se teď cítil jako student před maturitou. Obstojí? Neztrapní se? I s tímhle svým soužením a obavami se svěřoval. Čekal, že ho kolegové povzbudí a posílí jeho sebedůvěru. V tom se nezklamal. Ani se mu moc nesmáli. Spíš mu záviděli a vzpomínali na své začátky.

Když vešlo v obecnou známost důvěrně sdělené tajemství, že Imrich konečně pozval dívenku do svého přepychového podnájmu, byli všichni zvědaví, jak panicův křest ohněm dopadne. Jestliže měl Imrich ve zvyku se svěřovat, teď si nás popletl se zpovědnicí.

Protože už známost trvala řadu měsíců a kapitánovy city byly opravdové a úmysly nejserioznější, neměla dívenka důvod, aby jeho pozvání nepřijala. Všechno se vyvíjelo hezky a idylicky až do rozhodující chvíle. Zdálo se, že obavy, které mladého muže trápily, byly zhola zbytečné. Příroda si prosazovala svou. Leč překážka se vynořila tam, kde ji nikdo netušil.

Rozohněný milenec narazil na rozkošný kousek prádýlka, který, byť sebehezčí, je v takové chvíli jen na překážku. Dívenka dlouho vybírala, až zvolila černý atlas, protažený krvavě rudou stuhou. Stuha byla zavázána do mašle. Imrich se pustil rozechvělými prsty do rozvazování. Nešlo to. Mašle držela jako přišitá. Ona totiž opravdu přišitá byla a sloužila jen jako dekorace. Jinak byl princip toho romantického kousku prádýlka docela běžný. To ale náš horoucí dobyvatel nepochopil. Dívenka byla příliš cudná a hořela rozpaky. Ostych jí bránil vyjít milovanému popletovi v ústrety. Zápas mezi ním a mašlí dopadl jednoznačně pro mašli. Oheň vášně pohasl a zbyl jen popel v podobě studu. O kus červené stuhy klopýtla a skončila taková láska.

Bylo to opravdu tak beznadějné? Bývala by mu jeho selhání snadno odpustila. Raději, než kdyby se byl projevil jako zkušený konzument ženských půvabů. On však z přílišného studu sám spálil za sebou všechny mosty.

Zbývá dodat, že si našel ten nejnešťastnější způsob, jak se svého pocitu méněcennosti zbavit. Prohlásil, že se do tehdy a tehdy ožení. Během dovolené si v rekreačním středisku udělal známost a za pár dní byla svatba. Jeho paní nebyla ani hezká, ani inteligentní, ani ušlechtilé povahy. Do roka byl rozvedený. Jednoho pocitu méněcennosti se sice zbavil, ale vyměnil jej za jiný, vážnější. Jakými dalšími serpentinami se jeho vztah se ženami ubíral a zda dosáhl rovnováhy mezi city, rozumem a erotikou, nevím. Vír života s námi zatočil různými směry.

 


Zpět Obsah Dále


18.09.2015 18:00

Komentáře: