Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Předsíň

Ráno přijela avizovaná dvojice v otřískané Ladě Niva, přivítali se s námi, hned nato jsme se my zůstávající rozloučili s odjíždějícími a začali chystat prvotní průzkum.

Nejdřív jsme se seznámili, Michala znali, mě ještě ne. Ten bláznivý speleolog měl i bláznivé jméno Baltazar, ten druhý byl Jakub, ale říkalo se mu bůhvíproč Jack. Ukázalo se, že Lada je pojízdná speleologická základna. Zadní dvojsedadlo chybělo, aby byl zavazadlový prostor prostornější. Nebyl. Všude visely svazky horolezeckých lan, v drátěných koších nezbytné skoby, karabiny, osmičky a další serepetičky. Na jedné stěně viselo nouzové lehátko, jen ho sklopit. Hned nad ním veliká souprava první pomoci, neboť oba měli za sebou několik zdravotnických kurzů. Jak řekl Jack, v případě potřeby jsou schopni dát do kupy spadlého horolezce, aby vydržel do špitálu. Myslela jsem, že se vychloubají, ale i Michal potvrdil několik takových případů.

Zbývalo vyřešit ubytování. Nabízelo se několik možností, ale ukázalo se, že pánové jsou zcela soběstační. Vytahali z Lady několik balíků a během půl hodiny stál na břehu potůčku čtvercový vojenský stan. Dvě nafukovací lůžka, kuchyňský koutek, miniaturní chemický záchod, vše odděleno látkovými stěnami. Akorát si vyprosili občasnou návštěvu mé koupelny. Poté jsme se začali chystat.

Jelikož se jednalo o prvotní průzkum a neočekávalo se, že se budeme někam procpávat, nebrali jsme toho moc. Dvacet metrů lana, svítilny čelovky pro každého, přenosnou lékárničku pro všechny případy, malé kožené pouzdro se základním nářadím - kombinačky, štípačky, pár šroubováků apod. Jelikož jsme neměli velblouda, který by to vše nesl, hodili si kluci na záda batohy. Já dostala do opatrování onu lékárničku a informaci, že vše je uloženo ve filcu, takže s tím můžu i spadnout.


Už jsme s Michalem věděli, kudy jít, takže za slabých dvacet minut jsme byli na místě. Průrva vypadala přesně stejně jako minule. Ústí přehrazeno železnými pruty, hlouběji nezřetelná zřícená zeď. Oba speleologové si prohlíželi trhlinu a svorně kroutili hlavou. Jack vytáhl jednookou zrcadlovku s bleskem, a párkrát vyfotil trhlinu z různých úhlů. Pak Baltazar vydoloval z báglu velkou svítilnu, prý speciální konstrukce a posvítil do průrvy. Potemnělá chodbička se rozzářila jako na slunci.

„Jacku, pojď sem, nebo mi raději půjč ten foťák.“ natáhl Baltazar ruku dozadu, aniž by spustil oči z vnitřku.

Jack mu podal fotoaparát, Baltazar s ním třikrát blýskl, pak zhasl baterku a otočil se.

„Jak jsem vyrozuměl, tady slečna Jana je studující archeoložka. Jde totiž o to, že mezi těma popadanýma kamenama je několik lebek. Jakoby je někdo přizdil do té stěny. Kosti jsem žádný neviděl, takže asi jen ty lebky. Chcete se podívat a nesekne to s vámi?“

Jako ve snách jsem od Baltazara vzala baterku, rozsvítila a pohlédla do průrvy. V jasném světle přede mnou vyvstaly detaily. Lebky se skutečně válely mezi popadanými otesanými kameny, mě však zaujalo něco jiného. Těsně pod stropem bylo něco napsáno. Různě jsem se kroutila, svítila z různých úhlů, až se mi podařilo nápis přečíst. Otočila jsem se k ostatním, abych na ně viděla a řekla jsem:

„Kameny jsou opracované, lebky jsou velice umně vytesané z něčeho bílého, asi sádrovec. Zajímavý je nápis pod stropem. Jakousi kombinací špatné latiny a staročeštiny je tam asi toto: 'Apage Satanias! Toto jest předsíň sálu ďábelského, jež oči mámí a podivnými jevy myšlení kurví'. Skutečně je tam napsáno kurví, nevymýšlím si.“


Ostatní na mě hleděli jak na zjevení, když jsem hodila do placu otázku:

„Co teď? Půjdete do toho se mnou? Protože podobné nápisy byly zpravidla u všech důležitých nálezů. Co lidé nedokázali pochopit, připisovali buď bohu nebo ďáblu. Budu potřebovat chlapskou pomoc, dolovat ty tyče ze skály bude asi fuška.“

Rozsekl to Baltazar:

„No, v tom případě budeme potřebovat pořádnější vybavení, než co máme sebou.“

Vrátila jsem se do domečku, kluci zatím zkoumali, jak Ladu dostat co nejblíž k trhlině, aby pro maličkost nemuseli klusat kus cesty. Nakonec se jim podařilo zaparkovat asi sto metrů od trhliny, a to je tam musel Michal svým teréňákem poslední kus cesty dotlačit. Jack vytáhl odkudsi dva bubny kabelu a spekuloval, jak z domečku připojit elektřinu. Nakonec to vyřešili přehozením kamene s tenkým provázkem přes haldu křovin. Tenkým provázkem přitáhli lehké lanko, tím pořádné horolezecké lano a nakonec i kabel. To už jsem na ně halekala, ať toho na chvíli nechají, že je jídlo na stole. Michal už byl znalý věci, ale ti dva koukali značně udiveně na slavnostní tabuli. Musela jsem jim vysvětlit, že mají před sebou nejen budoucí slavnou archeoložku, ale i vynikající absolventku hotelové akademie. Baltazar jen prohodil, že toto vědět, tak do Lady přibalí frak po dědovi...

Odpoledne jsme prolenošili a probírali plány, co a jak budeme dělat. Jack si pouze vymínil, že si hned ráno zajede...ehm, nezajede, Lada je v lese...ukecá Michala, aby s ním zajel do nejbližšího foto-krámu, že přikoupí další paměťové karty, těch není nikdy dost. Bude přece fotit ve zhoršených světelných podmínkách, takže pro jistotu několikrát. Baltazar vytáhl blok a propisku a začal sepisovat, co mají a co by bylo vhodné ještě dokoupit popřípadě někde půjčit. Všem nám bylo jasné, že jakmile vlezeme do průrvy, všechny plány jsou na nic a budeme muset improvizovat.

 


Zpět Obsah Dále

28.05.2017 00:25