Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Velká obnova

Svět byl v šoku. Takové absolutní nepochopení situace ze strany USA. Nebo možná ne nepochopení, ale sprosté využití jinak radostné události! Místo, aby se radovali, co nového setkání přinese, chovali se jako rozmazlený fracek. To jejich uvažování: Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Když to nepůjde ani po zlém, je zapotřebí to zničit, aby se to nedostalo do jiných rukou. Když to ani tak nejde, je zapotřebí zpacifikovat ostatní, aby někdo nebyl náhodou lepší, než oni. Leč i ve vagónu shnilých brambor je možno nalézt několik dobrých. To se stalo Američanům osudným. Ve své povýšenosti předpokládali, že je takový celý národ. Ale i národ se skládá z individualit.

Jak tedy vypadá Amerika dnes? Prakticky celá vláda je vyřazena. Prezident, Senát i Kongres jsou mimo, z obou komor zbylo pár lidí, kteří byli na cestách. Armáda na tom není o nic lépe. Jistě, mají hromadu lidí na základnách po celém světě, ale ti jsou nyní odříznuti od podpory z domova. Hostitelské země začínají reptat. I když termín hostitelská země je hodně nadnesený. V mnoha případech se Spojené státy ani neptaly na souhlas. Tyto základny jsou trnem v oku téměř všem vládám takto postižených zemí. Nyní jsou Spojené státy mohutně oslabeny a nedokáží své základny bránit. Sice nesou základny značku spolku NATO, ale každý ví, že hlavní část NATO je armáda USA a zbytek je pár vojáčků z ostatních zemí.

Navíc mají v USA další starost. Uvolněním kaverny na dvou kritických místech pomohlo, bohužel to mělo nevítaný vedlejší efekt. Na jednom perforovaném místě tryskala velmi tekutá láva do výše sta stop, zato na druhém se nedělo z počátku téměř nic. Zdálo se, že více hustá láva průduch ucpala. Neucpala, jak na vlastní kůži poznali vulkanologové při vzdušném průzkumu pomocí vrtulníku. Již z dálky byl slyšet ohlušující syčení, které až přehlušilo rachot motoru. Při přeletu přes vývěr zjistili příčinu. Netryskala láva, ale sopečné plyny, horké a pod vysokým tlakem. Téměř viditelný sloup plynů zasáhl vrtulník do ocasní části. Vrtulník málem udělal kotrmelec, skřípění trhaných plechů bylo slyšet i přes helmu. Pilot, ač ateista, si nábožně vzpomněl na starého seržanta - instruktora. Ten byl svým způsobem legenda, protože přežil tolik havárií vrtulníků, jako nikdo jiný. Ty jeho poučky: Jak se cokoliv stane se zadní vrtulí, okamžitě vypnout hlavní motor! Je to záležitost zlomků vteřin, jak se vrtulník začne nekontrolovaně točit, vždy to skončí těžkou havárií! Nezávisle na vzpomínkách, pilot, vycvičený díky seržantovu drilu, jednal automaticky. Jednou rukou vypnout přívod paliva, druhou nastavit na listech negativní vztlak. Tím se vrtulník změnil na vírník, rotor již nebyl poháněn motorem, ale pouhou autorotací, takže nepotřeboval stabilizační zadní vrtuli. Díky tomu i díky bočnímu poryvu větru nedopadl vrtulník tak tvrdě, jak mohl. Napomohl tomu i poměrně mírný svah, po kterém vrtulník sklouzl. Nikdo také nebyl zraněn, mimo jedné postarší vulkanoložky, která místo toho, aby byla zticha a pevně se držela, hlasitě svým ostře ječivým hlasem nadávala pilotovi, jak to s nimi zachází. Odnesla to prokousnutým jazykem, což kvitovali její kolegové jako vyslyšení jejich modliteb. Naštěstí nebyla rozbitá vysílačka, takže se pomoci dovolali poměrně rychle. Odlétali náhradní helikoptérou právě včas. Plyn uvolňující se z magmatu vytvořil na hladině velké množství žhavé pěny. Ta teď začala vyletovat z rozšiřujícího se kráteru. Nebyl to nijak impozantní pohled, spíše něco jako bublifuk. Ovšem běda, koho by se bublina dotkla.

Problémy ovšem nedělala pěna, ale množství vulkanických plynů vržených pod vysokým tlakem do atmosféry. Sice jejich hlavní částí je vodní pára, nezanedbatelnou součástí je i kysličník siřičitý. Ten reaguje s vodou a slunečním zářením za vzniku kyseliny sírové. Ta je základem kyselých dešťů v širém okolí. A jelikož převládajícím směrem větru je v dané oblasti západ, daly se očekávat kyselé deště nejen ve Wyomingu, ale i v Jižní Dakotě.

V laboratořích na Plum Islandu je však stále živo. Podzemní laboratoře jsou dostatečně chráněné, tak co. Sice poslední dobou trochu vázne zásobování a zcela vypadlo spojeni s Pentagonem. I to se už v rámci cvičení stalo. Předešlého dne odešel radar do věčných lovišť, vše v rámci pokračujícího cvičení. Vždyť, co se může stát hluboko v Amerických vodách, téměř na dohled od New Yorku? O to větší překvapení je čekalo jednoho rána. Kousek od jižního pobřeží ostrova kotvil ledovec. Nebyl to ledajaký, tento vypadal jako obrovský kus pěny se zelenavou polokoulí na vršku. Také žádný ledovec netáhly zámořské vlečné lodi a neměl jako doprovod početnou skupinu bitevních lodí. Ale jakou! Většina lodí měla ruskou vlajku, další zase anglickou, poklidně spočívající ponorky měly na věži švédskou vlajku...

Několika vědcům maně vytanul na mysli film Rudý úsvit o okupaci Spojených států Rusáky. Co tam ale dělají ty anglické lodě a švédské ponorky? Že by je Rusko už dobylo? Sice nejde spojení, ale to by musela být skutečně blesková válka! Po chvíli někoho napadlo vyhlásit poplach. Ale jak, když nejde to zatracený spojení? Aspoň zapne sirénu, třeba ji někdo povolaný uslyší. Skutečně ji bylo slyšet na vedlejším ostrově, ale všichni v duchu nadávali: Zase jim něco uteklo, ta jejich bezpečnost stojí za...

Ředitel si konečně vzpomněl, co mu to připomnělo. Nejdříve nechal vypnout tu sirénu, už mu lezla na nervy a k ničemu to nebylo. Pak chvíli hrabal v papírech a ten vládní papír našel. Co to chtěli? Dekontaminace toho svinstva XC08. A v Rusku? Doprava a ubytování zajištěno? Jako tehdy si pomyslel, že ve vládě sedí samí šašci. Copak to jde, přestěhovat dekontaminační komoru včetně všech potřebných chemikálií a nástrojů? Co to tedy venku je? Ještě jednou pohlédl z okna, ze skříně vytáhl námořní triedr. No jasně, ti Rusové jsou samé překvapení. Nějakým způsobem naložili vrak na ledovec a dotáhli ho sem! Kdo by to do nich řekl. Podle informací a pokynů, co zvrací velení, jsou Rusové sto let za opicemi! V tom případě jsme od opic tak sto padesát let, tohle ještě neumíme.

Další vývoj situace přinesl nečekané novinky. To, co ředitel i osazenstvo považovali za poněkud realistické cvičení se ukázalo být skutečností. Znovu se potvrdilo, že výzkumníci i vědci žijí odtrženi od reality. Teď byli šokováni! Pokus o ovládnutí světa zneužitím několika vynálezů, překažený několika osobami, které si zachovaly jistou čest... Zmlknutí Pentagonu i armádního velení není součástí cvičení, ale už není, s kým by se dalo spojit... Takže nakonec se pokus o ovládnutí světa změnil na největší fiasko v celé historii USA. Teď před osazenstvem laboratoří ležel prakticky poslední úkol - odmořit nešťastný křižník. Pak se laboratoře zakonzervují, alespoň do doby, než budou další finance.


Američtí vojáci začali opouštět základny a vracet se do USA. Začal s tím už Texas, když se osamostatnil. Proč by měli sloužit texaští vojáci v armádě jiného státu? Texaská republika získala, pravděpodobně jako jediná a poslední, seznamy vojáků původem z Texasu. Po zničení Pentagonu a prakticky celého velení to už nebylo možné. Byly zničeny počítače včetně záloh, staré záznamy na papíře byly již dávno digitalizovány a posléze uloženy v nejnižším sklepu, kde se na ně prášilo. Teď měly sklepy nad sebou mnohametrovou vrstvu suti a nebyl už nikdo, kdo by přesně věděl, kde je co uloženo. Opětovné vyhrabání bylo přenecháno budoucím archeologům.

Naštěstí se zachovalo několik méně důležitých ústředen s přímým propojením se základnami mimo území USA. Těmito linkami nyní proudily žádosti a výzvy typu Vojáci, vraťte se domů, vaše vlast vás potřebuje! Nutno říct, že tyto zprávy byly přijímány vedením základem značně rozpačitě. Nikdo nevěděl přesně, co se to doma vlastně stalo. O pokusu o násilné ovládnutí světa byli docela podrobně informováni ze zapečetěných složek, které štáby otevřely v daný okamžik. Pak tu bylo televizní vysílání z Vrchního kosmického velitelství, to však umlklo v polovině slova. O tom, co se stalo pak kolovaly nejdivočejší zvěsti. Od útoků Ruska, Číny, muslimů, černochů po mimozemšťany. Pirátské vysílání jakési party ze střední Evropy nebral nikdo vážně a pro jistotu ho rušili. Taktéž rušili vysílání ruských médií, kdopak stojí o nějakou propagandu.

A teď přicházejí po maximálně zabezpečených linkách zprávy, které nejsou ve stanoveném formátu, nemají bezpečnostní certifikáty a vůbec jsou nějaké divné. A ty nesmysly, co obsahovaly! Jak by mohli američtí vojáci zaútočit proti vlastním? Určitě to byli nějací diverzanti. Pak někoho ze špionů napadlo zeptat se kolegů z ostatních základen, co že se to děje. Odpověď nepotěšila. Vše, co je ve zprávách, odpovídá pravdě. Zprávy jsou takové, jaké jsou, protože certifikační autority již neexistují. Pentagon, Bílý dům, Kongres, Senát a téměř všechny armádní velitelství byly zlikvidovány. Velení některých významnějších základen to vše již řeší, například v Evropě je to superzákladna Rammstein. Tam se dokázali spojit i s několika zbylými veliteli ve Státech. A skutečně podle všeho nastal čas, opustit nevděčný svět a vrátit se domů, pomoci při obnově. A pokud při tom člověk obsadí nějaké významnější místo, tím lépe.

Samozřejmě, že docházelo ke komplikacím. Základnu nelze opustit jen tak. Musí se pořádně prošmejdit, aby nezůstalo nic kompromitujícího nebo tajného. Likvidace ve spalovnách běžela na plné obrátky. To by člověk neřekl, co se nashromáždí věcí! Ještě větší problémy byly se zbraněmi a municí. Ne vše se dalo rozdat spojencům. Některé by neměl spatřit nikdo, včetně spojenců a v několika případech i řadových vojáků. Taktéž některé instalace nebylo možné nechat jen tak. U elektroniky to bylo jednoduché, tam stačilo pustit do nesprávného vstupu síťové napětí. Co ale dělat s mikroreaktorem? Sice to byl jen prototyp, ale i tak zabral několik místností. Ten se nedal jen tak vypnout. Tedy, dal, ale ty následky... Takže musel zůstat tým vědců, který ho uvede do klidového stavu, vhodného k demontáži důležitých technologií. Vědce musela hlídat jednotka vojáků, o kterou se zase musel starat houf civilních zaměstnanců.

Přebytečná vojenská technika se znehodnocovala nebo přímo likvidovala. Něco šlo prodat nebo převést do civilního sektoru, třeba obrněné transportéry pro policii nebo odstrojené tanky jako vyprošťovací vozidla. Ale co se zastarávajícími nebo poškozenými letadly? O něco se postarali sběrači kovů, ve Francii lidově nazývanými Tsigane, česky Cikáni. Ti se mohli sedřít, aby nemuseli pracovat. Pomocí primitivních nástrojů dokázali rozebrat odstrojenou Mirage za necelý den. Drobným zpestřením byl zapomenutý palubní kulomet. Nejdřív nastalo veliké jásání, načež Cikáni připevnili kulomet k dřevěnému vozíku taženém vyhublým koníkem. Vůz i koník vzali za své při likvidaci sousední konkurenční bandy.

Nějak podobně to dopadlo ve Španělsku. Tamější Gitanos dostali k rozebrání nákladní vojenské letadlo CASA C-212-200 Aviocar, poškozené při tvrdém přistání. Oprava by byla nerentabilní, musel by se vyměnit celý spodek. Úměrně velikosti letadla se do díla pustila větší tlupa. I tak jí to trvalo skoro dva dny, ale po letadle zůstal jen mastný flek od hydrauliky a hromádka zbytků, pro které ani Gitanos nenašli použití.

Opuštěné základny převzaly obvykle nejbližší obce nebo regiony a použily na ubytování všelijakých sociálních případů. Úplně jinak to bylo na Blízkém východě. V mnoha případech byly americké základny trnem v oku místním kmenovým vůdcům. Mnozí nečekali, až Američané odtáhnou a pokusili se převzít základny násilím. Přece nemůžou přihlížet, jak Američané ničí to nejcennější, co tam mají - moderní zbraně. I přes oslabení se Američané většinou ubránili a při odchodu základnu úplně zlikvidovali pod heslem Těm šmejdům ani jeden náboj!

I tak se v těch zmatcích občas zatoulal nějaký náklad, kam neměl. Tak například od oné doby si šaman divokých Kanaků místo péřové čelenky nasazuje na hlavu přilbu pilota stíhačky, která se nedočkala tankovacího letounu a spadla do moře poblíž ostrova. Pilot se katapultoval, bohužel zůstal viset na větvi hned vedle terče, na kterém mládež trénovala hody oštěpem na cíl. Přílba zaujala šamana krásnou kresbou zubatého monstra. Vypadal v ní monumentálně.

V pralesích střední Afriky pro změnu uctívají Velikého Stříbrného Ptáka S Mláďaty. Zbloudilému nákladnímu letounu došlo palivo a pokusil se přistát na mýtinu po předloňském požáru. Povrch nebyl tak rovný, jak se zdálo. Při jednom nárazu se uvolnila zadní nákladová vrata a začal vypadávat náklad, který tvořily většinou drony. Přispěchavší domorodci opatrně vyprostili statečné bílé muže, kteří nepřežili pobyt ve Stříbrném Ptáku a na počest jejich hrdinství dostal každý dospělý muž alespoň kousek jejich masa. O jejich mozky se podělili šamani a náčelníci.


V samotných Spojených státech to šlo bez problémů až do doby, kdy si jeden velící důstojník povšiml, že ve vedlejším státě je guvernérem plukovník, kdežto on je generál. Takové porušení hodnostní kázně nehodlal trpět, takže se v čele své osobní stráže odebral na návštěvu sousedního guvernéra, aby to tam dal do pořádku. Na místě se ukázalo, že to není ani skutečný plukovník US Army, ale jen nějaký otrapa od letectva. Navíc to byl cholerik a vytáhl zbraň jako první, načež ho generálova ochranka zastřelila. Generál potom promluvil k národu s tím, že na něj, jako mírumilovnou návštěvu vytáhl bývalý guvernér zbraň. A že, ač má generál spoustu práce ve vlastním státě, musí se ujmout vlády i zde, aby předešel možným zmatkům. Jelikož s jídlem roste chuť, začal se generál rozhlížet po dalších državách, které by mohl navštívit.

Tento postup okoukali ostatní velitelé, kteří by se rádi stali guvernéry. Tak se například stalo, že ve státě Maine měly města Bangor, Augusta a Portland po jednom guvernérovi, kdežto zbytek státu si v klidu obhospodařovali šerifové. Dvojměstí Fargo/Moorhead se stalo trnem v oku dvou guvernérů, jelikož leží na hranici Severní Dakoty a Minnesoty. Guvernér Severní Dakoty kul své plány v hlavním městě státu Bismarcku, kdežto jeho kolega činil totéž v St. Paulu. Konec tomu učinil další bezprizorní velitel, jenž město obsadil, zrušil staré názvy Fargo a Moorhead a nařídil, aby se městu říkalo Hero City.

Ani černoši nelenili a slavnostně prohlásili Harlem v New Yorku za samostatný stát, což oslavili týdenními orgiemi. Po vystřízlivěním zjistili, že docházejí peníze, chlast a jídlo, odpojili je od elektřiny a plynu a nikde v dohledu žádná sociální podpora, na kterou byli za ta léta navyklí. Zkusili několik výpadů do světlejších čtvrtí, leč nepochodili. Na hranicích v rychlosti vyrostla vysoká betonová zeď ne nepodobná té Berlínské. Došlo to tak daleko, že už nikdo nereagoval na hrozby trestů za dyškrimináciji a nutnost poskytovat chudinkám černouškům i nadále vše zdarma. Budoucnost Harlemu se jevila v temných barvách, někteří jasnozřivější jedinci začali hledat, co je to za divné slovo práce.

Bývalé slavné a hrdé Spojené státy se začaly rozpadat na různě velké městské státečky s různými druhy vlády, od despotizmu přes obnovené otroctví, feudalismus až po osvícený parlamentní monarchizmus. Velká obnova velikosti a slávy USA  skončila, aniž by vůbec začala. Svět si oddechl.

 


Zpět Obsah Dále

28.07.2017 21:11