Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Turnaj

Majka doprovázená Honzou právě konala kolečko po doktorech, které každá budoucí matka dobře zná - praktický lékař, gynekologie, ultrazvuk... Po jednom vyšetření vyšla ze dveří podivně duchem mimo. Honza se hned starostlivě ptal, co se děje. Majka se trochu vzpamatovala, nasadila líbezný úsměv a odpověděla:

„Milý manželi a otče. Nákupy pro miminko budeme dělat dvojmo. Jsi pěkný kanec, budou to dvojčata.“

Kdyby se Honzův úsměv rozšířil ještě o kousek, tak by mu upadl vršek hlavy:

„To je báječná zpráva! Pro každého jedno dítě!“

Majce nezbylo nic jiného, než kroutit hlavou a usmívat se. Honzovi to však vrtalo hlavou, až se mu to tam rozleželo. Zmínil se o tom Majce jednoho večera, když se spokojeně vyvalovali v houpací síti, kterou Honza zbudoval v budoucím dětském pokoji:

„Co bys řekla tomu, uspořádat na počest matky rodu nějakou skromnou oslavu?“

Majka zbystřila pozornost. Honzovy nápady bývaly báječné:

„No, dobře, a jak by sis to představoval?“

Honza se usmál, věděl, že se rybička chystá zakousnout se do návnady:

„Představ si rytířský turnaj. Rytířské klání, jen pěší souboje, na klasický turnaj nemáme dost místa. Závody lukostřelců, středověký jarmark, prostě vše okolo.“

Majka se též začala usmívat:

„A kde si představuješ, že by to mohlo být? Myslíš na tu louku pod chalupou? Jak nám z ní patří polovina, ta druhá patří staříčkovi, tedy vlastně už Kovářovic?“

„Jo, přesně tu mám na mysli. Došlo mi, že na přelomu září a října je takový mezičas, šermíři se skoro ukládají k zimnímu spánku, ale počasí ještě bývá pěkné. Ty budeš v šestém měsíci, ještě budeš pohyblivá. Zajedeme pozítří do Liberce na zkoušku a předhodíme to jako skoro hotovou věc Vaškovi Netopýrovi. Ten se do toho zahryzne...“

Na zkoušce oznámila Majka přerušení namáhavějších činností ve skupině z důvodu zaneprázdněnosti vlivem těhotenství, což samozřejmě vzbudilo veliký ohlas, který se zvýšil ještě po oznámení, že to budou dvojčata. To už Honza pokládal na stůl desetilitrový demižón s kvalitním červeným vínem a krabici klobásek. V průběhu oslavy si Honza zatáhl vedoucího skupiny Vaška Netopýra do rohu, kde se chvíli radili. Tak se stalo, že se Vašek Netopýr po chvíli postavil a zařval:

„Ztichněte, holoto!“

Místnost skutečně utichla, všichni věděli, že když Vašek chce ticho, půjde o něco důležitého. Vašek tedy pokračoval:

„Když už nám paní kněžna zabřezla, ehm, pardon, otěhotněla, bylo by vhodné to nějak stylově oslavit. Nemyslím tím tuto oslavu, ale ve větším stylu. Jak jistě víte, u jejich sídla se rozkládá docela veliká louka, která přímo vybízí k uspořádání nějaké šermířské akce. Co byste říkali tomu, sezvat pár spřátelených skupin a uspořádat něco jako rytířský turnaj na počest březí, ehm, pardon, těhotné paní kněžny? Pan kníže se zavázal poskytnout veškerou podporu. Nejlépe koncem září, kdy je ještě slušné počasí, ale už není mnoho vystoupení?“

Nastal veliký halas, neboť každý měl k řečenému připomínku. Vašek seděl vedle Majky a Honzy a tvářil se jako neviňátko. Halas postupně utichal, až na nohách zbyl jen minstrel Michal. Rozhlédl se okolo sebe a spustil:

„Vůdce náš milovaný, to jsi nám nasadil brouka do hlavy, ba některým i do hlavy klín. Dalo by se říci, že návrh jest velmi podporován, mnozí si vzpomněli letního vystoupení na svatbě.“

Ano, bylo na co vzpomínat. Na oplátku k zablokování přístupové silničky do osady Děčín traktorem, aby to neměl přepadový oddíl kriminálky jednoduché, si přál Honzův soused vystoupení šermířů. Honza rád slíbil. Šermíři se rozdělili na dvě skupiny, jedna unášela nevěstu, druhá jim v tom bránila. Měli s tím obrovský úspěch, a od té doby s nimi mladí manželé občas jezdili a účastnili se repríz. Také soused nešetřil chválou, navíc přidal grilované selátko a desetilitrový demižón kvalitního moravského červeného vína, protože ženich byl od Mikulova. Bodří Moraváci, rodiče a příbuzní ženicha, nešetřili pravou domácí slivovicí, navíc dostali šermíři jako celek jeden speciální dvoulitrový demižonek slivovice, který otec ženicha zakopal spolu s dalšími po narození syna, takže jí bylo dvacet tři let... Ten prozíravě schoval Honza u nich doma v soukromém sklepě v chalupě. Věděli o něm už jen Majka a Vašek jako vedoucí. To všechno šermíře tak zmohlo, že se stěží dopotáceli k Honzově chalupě, kde občas ve stodole na seně přespávali. Naštěstí stihli dát zbytek selátka do lednice a víno do sklípku, takže bylo o občerstvení na další dny postaráno. Jak potom říkal staříček:

„Já už toho moc nenaspím, takže vím, že noc byla veselá. Slavíky z Madridu jsem slyšel pětkrát, pokaždé v jiném provedení, o lidových písničkách ani nemluvě...“

Michal pokračoval:

„Také nám záleží na úrovni takového turnaje, takže by měl být hodně stylový. Rozhodně bych tam nepouštěl všelijaké trhovce s předraženým zbožím, jací jsou vidět na moderních poutích. Naopak by mohli dojít uplatnění lidé typu zbrojíře Petra. To je asi vše, ale ono se časem něco najde.“

Takže návrh prošel a začínal kolotoč, který doprovází tyto akce. Honza došel na Lesní správu, která se stará o les v okolí osady Děčín. Tam ho čekalo překvapení, tamější úředník na žádost o možnost pokácet pár stromu na stavbu tribuny pro šermířské vystoupení se chvilku přehraboval v počítači, načež prohlásil:

„Jo, tady my nezmůžeme nic. Les je soukromý, majitelem je, moment, Jan a Marie Sokolíkovi.“

Z lesní zprávy zamířil Honza na Katastrální úřad, kde mu potvrdili vlastnictví sedmi hektarů lesa. Byl z toho poněkud zmaten, o tomto nevěděl a ani z lesa neplatil žádné daně z nemovitosti. Dojel domů, pověděl vše Majce a pak oba společně zkoumali závěť a smlouvu o převzetí dědictví, až to našli. Mezi vysvětlivkami to bylo jasně napsáno:

„K dědictví přináleží lesy na těchto souřadnicích o celkové velikosti 6,78 ha.“

Následovaly výpisy souřadnic krajových bodů. Byl to protáhlý lichoběžník, jedním koncem zahrnující i skalní výklenek. Jedna hranice lesa ležela na hraně jejich louky u chalupy, takže to nebudou mít daleko. Naštěstí se mezi šermíři vyskytoval absolvent Střední školy hospodářská a lesnické ve Frýdlantu, takže nemuseli shánět nikoho dalšího. Ten obešel kus lesa a označil stromy vhodné k pokácení, ať již z důvodu stáří nebo velkého nahloučení stromů. To už se do příprav zapojil i staříček, který byl studnicí adres a známých lidí, kteří by mohli být užiteční:

„Podívej se, v Korytech je rodinná pila s vlastní autodopravou. Vede to tam Jarda Náhlíků, ten mi kdysi chodil za dcerou. Ten si mě bude pamatovat, přerazil jsem o něho plaňku od plotu. Pak jsme si to vyříkali v hospodě. Párkrát jsem u něj byl. Takže bys měl rozřezání kmenů na požadované trámy za režijní cenu.“

Tak to šlo skoro samo. Soused s traktorem odtahal kmeny k hlavní silnici, tam už čekal náklaďák s hydraulickou rukou, naložil kmeny a odjel. Za týden byl zpátky v doprovodu osobního auta. Dojel až na louku, tam se otočil, pomocí hydraulické ruky složil náklad a odjel. Z osobáku vystoupil mladý jednatel firmy a zamířil k Honzovi s Vaškem, který byl zrovna na návštěvě. Sedli si na trámy a jednatel začal:

„Pánové, slyšel jsem na vás samou chválu. Neviděl jsem vaše vystoupení, náš ředitel také ne, proto máme pro vás tuto nabídku: Přijedeme se na váš turnaj podívat. Když se nám bude líbit, dohodneme se dál. Asi tak, když nám uděláte vystoupení ke kulatému výročí firmy, budeme platbu faktury za dřevo řešit zápočtem vaší faktury.“

Vašek jen kroutil hlavou, naštěstí byl Honza ve fakturování zběhlejší. Zeptal se na pár podrobností, pak se otočil k Vaškovi a řekl mu, ať to bere, lepší nabídku neseženou. Při odchodu se jednatel otočil k Honzovi a poznamenal:

„A pozdravujte staříčka. Víte, že tu přeraženou plaňku má táta schovanou ve vitrínce? Právě kvůli ní se začal zajímat o dřevo...“

Návrh turnajového kolbiště, obrázek z knihy

Návrh turnajového kolbiště, obrázek z knihy

Po odjezdu jednatele vytáhl Vašek z auta velké desky:

„Trochu jsem probádal internet, vědeckou knihovnu a napsal pár známým, jak by mělo vypadat kolbiště na rytířský turnaj. Mám několik návrhů, nejvíc se mi líbí tenhle. Dodělat nějakou tribunu pro panstvo a hotovo.“

Honza si prohlížel obrázek, pokyvoval hlavou, ale pak řekl:

„Musíme to ukázat Majce, ta je hlavní arbitr. Ale myslím, že se jí to bude také líbit. Je to pěkné a jednoduché.“

Jako by ji tím přivolal, Majka volným krokem přicházela. Už bylo vidět zaoblující se bříško. Honza jí podal obrázek a čekal na reakci. Majka taktéž pokývala hlavou, usmála se na oba, ale ještě se zeptala:

„Hezký, ale kde je tribuna? Nebo se má panstvo tlačit mezi plebsem?“

Honza se obrátil na Vaška:

„Slyšel jsi. Vypadá to na další kolo bádání, aby ta stavba vypadala k světu...“

Vašek se usmál, prohlásil Levou zadní!, nasedl do auta a odjel. Přijel další sobotu, vytáhl z auta už známé desky a předložil návrhy. Konečná podoba tribuny byla kompromis a kompilace všech návrhů, přitom nebyla ani složitá na stavbu. Také dohodli začátek stavby, přijedou skoro všichni, ať to odsýpá. A taky by měla stavba sednou a opršet, ať nevypadá jako nová.

 


Zpět Obsah Dále

23.10.2017 09:27