Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Dávný masakr

Ráno nikdo nemohl dospat. Jen co se mírně rozednilo, vylezl Honza na dvorek, aby se na čerstvém vzduchu protáhl. Nevěřícně zíral na kamarády, posedávající porůznu na dvoře. Raději se zeptal:

„Ehm, děje se něco, o čem bych měl vědět?“

Odpovědí mu bylo několikeré uchechtnutí a Vaškův hlas, vysvětlující, že se čeká jen na něho, aby vedl objevitelskou výpravu, je snad ještě stále majitel pozemku, ne? Honza jen řekl Moment, zalezl do chalupy, ale hned byl zpátky, oblečen a vyzbrojen baterkou a báglem s nářadím. Oznámil, že Majka se připojí časem a zavelel k odchodu. Když mezi lidmi zahlédl staříčka, jen pokýval hlavou. Ano, i staří lidé jsou zvědaví. Každopádně ho dostane někdo na starost, aby se mu něco nestalo. Jak tak přemítal, málem šlápl na Vlčata. Hned toho využil a nakomandoval je ke staříčkovi. Sourozenci se podívali na sebe, na Honzu, přikývli a zařadili se vedle staříčka. Staříček chvíli koukal zmateně, pak se Magdalény na něco zeptal. Ta odpověděla daleko slyšitelným šepotem, že jsou jeho strážní andělé, kdyby čirou náhodou náhle zdětinštěl. Smáli se všichni tři...

Ve výkopu vytáhl Honza z báglu jednoduchou zkoušečku na přítomnost nedýchatelného vzduchu. Původně chtěl použít myš, ale Majka byla proti. Zkoušečka nyní sestávala z kusu svíčky v držáku ze zakrouceného drátu. Zbylého půl metru bylo držadlo. Svíčka strčená do otvoru hořela klidně a beze změn, takže tam byl již normální vzduch. Pět minut práce s rýčem a otvorem se již dalo protáhnout. První prolezl Vašek s Honzou, ostatní měli pomalu upravit přístup. Víc by se jich tam stejně nevlezlo. Honza rozsvítil baterku a rozhlédl se kolem sebe. Jak říkala včera Magdaléna, hromada prachu a dřevěné dveře. Najednou se rozjasnilo. To Vašek vytáhl z báglu záchranářskou přilbu i s pořádným reflektorem. Druhou takovou podával Honzovi. Když viděl jeho výraz vysvětlil, že se autem otočil ještě v noci doma pro pořádnější výbavu.

V jasném světle bylo vidět víc podrobností. Například dveřní závěsy byly kusy železa silného skoro centimetr, visely na hácích trčících ze zdi. A, světe div se, nebyly z nich hroudy rezu! Vašek odhodlaně přistoupil ke trochu pootevřeným dveřím, vzal za kovovou kliku a mírně zatáhl. Nic se nestalo, tak to postupně zkoušel větší silou. Dveře se ani nehnuly. Honza to sledoval z pozadí, pak něco zahlédl a odstrčil Vaška. Zmáčkl kliku a zatlačil do dveří, jako by je chtěl zavřít. Ukázalo se, že pootevřené křídlo byla jen kamufláž, pár centimetrů od nepravého konce dveří se objevila zvětšující se škvíra, další, vodorovná, kus od stropu. Honza supěl, nakonec mávl na Vaška, ať mu jde pomoct. Za strašlivého skřípotu se dveře o kus otevřely. Dál to nešlo, horní hrana dveří se opírala o stěnu. Mezera v otevřených dveřích však byla dostačující i pro minstrela Michala.

Vašek pokynul Honzovi, ať jde první, přece jen tady byl domácí. Honza srdnatě vešel do dveří, vzápětí volal podivně přiškrceným na Vaška, ať kluše za ním. Vašek nejdřív viděl Honzovy široká záda. Pak Honza ustoupil stranou a Vašek spatřil, co tak zarazilo Honzu. Uprostřed podzemního sálu se volně vznášela barevná koule. Vlastně to nebyla koule, ale předmět složený ze stovek pěti- a šestiúhelníků. Každá z plošek měla trochu jinou barvu, která se pomalu měnila. Sem tam po obvodu přejela duhová vlna. Stáli by tam v šoku asi dlouho, když se zvenčí ozval hlásek:

„Haló, základna volá výzkum! Jak jste na tom?“

Honza se pootočil ke vstupním dveřím a křikl:

„Kdo si troufá, pojďte pomalu sem...“

Jako první do místnosti vkročila dvojčata doprovázející staříčka a hned po nich Majka. Ta také ihned obdivně vzdychla a zeptala se:

„Jejda, to je hezký, co to je?“

Honza si jen povzdechl:

„Jak to máme vědět? Jsme tady o tři minuty déle než vy...“

Do dveří se trousili ostatní, takže v chodbičce nebylo k hnutí. Honza s Vaškem proto vstoupili do klenuté místnosti. Majka je hned následovala, až byla Honzovi po boku. Vedle Vaška se postavila dvojčata se staříčkem a ostatní se skládali okolo stěn, jak se dalo. Od vstupu zaznělo tupé žuchnutí, oznamující minstrelův poněkud překotný příchod. Všichni zírali na duhový předmět a pak v napjatém očekávání na Honzu. Ten pochopil skoro hned, udělal pár kroků a natáhl drát se svíčkou k předmětu. Místo toho, aby se o něho drát zarazil, klidně prošel dovnitř předmětu, jako kdyby byl nehmotný. Mezi přihlížejícími zašumělo, padlo i slovo hologram. Honza vytáhl drát, udělal krok k hologramu a zkusil se ho dotknout rukou. K jeho nesmírnému překvapení narazil rukou na pevnou hmotu. I předmět zareagoval na biologickou hmotu, obalil ji a spustil přenos. Honza ztuhl a přestal se hýbat. Zvenku to bylo sotva pár vteřin, zato ve svém vnitřním čase prožil Honza události mnoha staletí. Když se probral z omámení, rozhlédl se kolem sebe po napjatých tvářích a spustil:

„To, co vidíte okolo sebe, je Svatyně Posledního Posla. Vypravování bude delší, posadíme se k tomu.“

Přešel ke stěně a položil na ni tu ruku, kterou se dotýkal předmětu. Ozvalo se drobné zaskřípání a střed místnosti poklesl o půl metru, takže u stěny vznikla kulatá široká lavice. Honza zůstal stát uprostřed a pokračoval:

„K Zemi postupně přiletěly tři vesmírné výpravy. První skončila nešťastně pro obě strany. Stroj výpravy proletěl pásem pronikavé radiace, která poškodila řídící funkce lodi. Proto stroj nedobrzdil a vřítil se do atmosféry příliš velkou rychlostí. Dopadl na Zemi v Mexiku, zbyl po něm kráter nazvaný Chicxulub. Následkem vymrštěného prachu při explozi pohonné soustavy přišla planetární zima, vyhynulo přes 99% života na Zemi.“

Naštěstí se těsně před havárií podařilo odeslat domů hlášení s popisem události a možných následků. Byl z toho docela poprask. Okamžitě se začala chystat další výprava, která měla na místě situaci prozkoumat a dle možností pomoci nebohé planetě. Tou dobou byl již dostatečně prozkoumán let podprostorem, takže původně stoletá cesta se smrskla na několik měsíců. Výprava dostala k dispozici dva úplně nové hvězdné křižníky, budované již na nový pohon. Hlásilo se mnoho dobrovolníků, špičkových vědců, doktorů i techniků, takže druhá výprava odstartovala v krátké době. Tentokráte navigace nezklamala, oba křižníky vystoupily z podprostoru na hranicích Sluneční soustavy a dále pokračovaly běžnou planetární rychlostí. Po prvních snímcích Země si pozorovatelé smutně povzdechli. Kde byla ta krásná modrozelená planeta s bílými oblaky? Na jejím místě trčela špinavě šedá koule, ne nepodobná jejímu souputníkovi.

Regenerace probíhala několik tisíc let, posádky se obměňovaly a planeta se začínala podobat své dřívější podobě. Nalezení tvorové byli v biologických laboratořích podrobně prozkoumáni, mnohým byla na genetické úrovni zvýšena životaschopnost. Rostliny na tom byly podobně. Několik set let již vědci nezasahovali, jen sledovali život, jestli se někde něco nepokazilo. Pak mise oficiálně skončila, lodě s posádkami odletěly, jen na Měsíci zůstal elektronický strážce. Další kontrola byla plánována za půl milionu let, nikdy k ní však nedošlo, Impérium sedmnácti Inteligencí mělo v té době jiné starosti. Probíhala občanská válka, stovky světů byly vymazány z vesmíru, mezi nimi archivní a muzejní planeta s dokumentací kosmických letů, kolonií a zájmových oblastí. Impérium se z války nikdy dostatečně nevzpamatovalo, drobilo se kousek po kousku do menších jednotek.

Na Zemi uběhly miliony let a z tvorečků, které přežily apokalypsu, se vyvinuly inteligentní bytosti. Měly pouze jeden nedostatek - vzplanutí blízké supernovy je zahnalo zpět do oceánu, ze kterého se před věky vynořily. Na pevnině způsobilo záření malou, ale důležitou mutaci ve vývoji jiné větve savců. Na jejím konci byl tvor, který se v nezměrné pýše sám nazval názvem Homo Sapiens, Člověk Rozumný.

V oblasti bývalého Impéria vznikaly a zanikaly další říše, prozkoumávající vesmír. Tak se stalo, že jedna malá průzkumná loď zamířila směrem k Zemi. Bohužel, spadla do stejné pasti jako první výprava. Proud vysoce energetických částic poškodil navigační přístroje. Naštěstí nebyla průzkumná loď tak velká jako ta dávná a dala se uřídit ručně. Kapitán zaparkoval loď na stabilní vysoké orbitě a začalo zkoumání Země. Brzy nalezli život a civilizaci. Civilizaci nízkého technologického stupně, nevlastnící nic potřebného k opravě lodi. Pak zjistili chybu v hlavním reaktoru, následkem zmatení ovládacích funkci se reaktor pomalu připravoval k odstavení. Již bylo pozdě cokoliv změnit. Existovala jedna možnost, použít hibernátory s vlastním zdrojem energie. Mělo to však háček, hibernátory ke své správné funkci potřebovaly gravitaci. Ta umělá v lodi zmizí s odstavením reaktoru. Museli dolů, na Zemi. Naštěstí přistávací modul fungoval, takže tomu nic nebránilo. Do nákladového prostoru se vešly všechny tři hibernátory, něco zásob i věcí potřebných. Málem nestihli odletět, loď umírala rychleji, než čekali. Stihli to tak tak, energie došla v okamžiku, kdy se již vrata hangáru za nimi zavírala.

Přistáli uprostřed rozlehlých lesů daleko od všech civilizovaných míst. Pomocí hlavní trysky modulu vypálili hlubokou díru, do které se pohodlně snesl celý modul. Poněkud se přepočítali, les nebyl prázdný tak, jak očekávali. Když vyšli z modulu a vznesli se nad díru, zjistili, že mají diváky. U stromů postával hlouček lidí, oblečených do hadrů a kožešin. Před hloučkem stál muž, oblečený jen v kusu látky, podobající se ponču, kdysi bílému. Vypadal jako jejich vůdce. Snesli se tedy před ním na zem. Pak zažili největší šok svého života, když muž promluvil téměř bezchybnou agravštinou:

„Zdravím vás, boží poslové z hřmícího vejce. Seslal vás snad Perun Hromovládný? Proč jste ale museli zničit jeho sochu a posvátný háj?“

Při tom muž ukázal na díru, schovávající přistávací modul. Pak se však při pohledu na strnulé posly usmál. To probralo velitele, který se snažil vše vysvětlit tak, aby to pochopil i ten divoch před ním. Přesto první otázka byla na jazyk, kterým domorodec mluvil. Domorodec vysvětlil, že takto jeho lidé mluví odedávna, ale poslové by si měli zlepšit výslovnost. Veliteli bleskla hlavou vzpomínka na Akademii a profesora Hrbáčka, který razil teorii, že všechny jazyky ve vesmíru mají společný prazáklad. Bohužel, Akademie i s profesorem Hrbáčkem byla nyní již nedostupná.

Přešlo několik let. Díra s přistávacím modulem byla zakryta a na malém pahorku byl vystavěn nový chrám zasvěcený Perunovi. Okolo něj vzniklo hradiště, za hradbami pole a pastviny pro domácí zvířata. Boží poslové učili řemeslům a dalším dovednostem. Osada vzkvétala, takže se oba starší poslové odebrali ke spánku. Nejmladší posel už jen přihlížel životu, načež také odešel spát. Na střídačku se po několika stech letech probouzeli, obnovili staré báje a pověsti, poradili a zase se odebrali spát. Jedno probuzení nejmladšího posla přineslo překvapení. Dřevěný Perunův chrám byl vystřídán kamennou a cihlovou stavbou, která byla všude ozdobena kříži. Naštěstí byl východ od člunu umístěn poněkud bokem a dobře zamaskovaný, takže se na něj při stavbě nepřišlo. I v okolí bylo vidět mnoho změn. Lesy byly vykáceny, všude se rozprostírala pole a pastviny. Posel řádně vyděsil pasáčka ovcí, ten na oživlou legendu chvíli němě hleděl, ale potom se rozpovídal. Od jihu přišlo nějaké nové náboženství, jeho znakem je ryba, nějaké proutí z olivy a právě ten kříž, Uctívat staré bohy je hřích, nyní je jenom jeden, který se ale vyskytuje jako trojice. Ano, je to nějaké zmatené, ani nový kněz to moc nechápe, stále jen předčítá z nějaké knihy nazvané Bible. Posel poděkoval a odebral se zpátky do člunu. Tam napsal zápis pro ostatní a příjemně unaven se odebral do hibernátoru.

Při jeho dalším probuzení prodělal šok. Zbývající hibernátory byly prázdné, v knize zápisů byl jen nějaký stručný zápis o prázdném hibernátoru a odchodu na výzkumnou a záchrannou výpravu. A ať se nelekne, venku je boží dopuštění, chrám už neexistuje, všude se válí hromady mrtvol, takže dotyčný použil posledního robota a vybudoval lépe utajený přístup. Stejně musel kus prací dodělat, robot zkolaboval. Ze zbytků sestavil automatizovaný hlásič, chvála bohu se zachoval měřící přístroj inteligence, takže se hlídač nebude zobrazovat neinteligentním tvorům. Poslední zápis hovořil o rozsáhlé epidemii velmi virulentní nemoci, která se na několikrát přehnala kontinentem.

Od posledního člena výpravy tam byla ještě noticka o havarijním probuzení, které zapříčinil úplně obyčejný meteorit, který si zlehka ťukl do průzkumné lodi, zaparkované na vysoké orbitě. To stačilo na velice drobnou změnu kurzu, která se projevila až za hodně dlouho, takže posel po havarijním probuzení mohl jen provést autodestrukci. Doufal v co nejméně obětí, hlavně proto, že k explozi došlo v kilometrové výši hodně daleko na východě, přibližně ve středu velmi rozlehlého kontinentu, v bažinatém kraji. Protože havarijní probuzení nedělá organizmu dobře, má poslední posel nařízeno buzení, až úkryt objeví inteligentní bytosti. Buzení začalo okamžikem, kdy se Honza dotkl duhové koule a bude trvat ještě jedenáct dní. Bude tedy vhodné dnešní shromáždění ukončit a vrátit se sem za jedenáct dní. Nebo raději za dvanáct, aby Honza s Majkou mohli Posla připravit na takový dav.

 


Zpět Obsah Dále

23.10.2017 09:27