Bez COOKIEs je omezený přístup!

Problémy

Zpět Obsah Dále

Pomalu se blížil termín turnaje, kamarádské a spolupracující skupiny byly obeslány, pozváni vybraní řemeslníci a zamítány neustálé žádosti kolotočářů. O sobotách a nedělích, ale někdy i uprostřed týdne se ozývaly rány sekerou i kladivem, popřípadě vrčení motorové pily. Jak stavba pokračovala, velký hluk postupně utichal a na řadu přišlo zdobení. Obrázek tribuny, dodaný Vaškem, se postupným dokreslováním měnil na silně impresionistické dílo. Na tribuně již byly hotové dvě křesla pro knížecí pár, takže v jednom seděla Majka a komandovala houf starající se o výzdobu.

Občas přijelo auto, většinou starší typ Mercedesu nebo BMW, zaparkovalo na louce za tribunou, vylezl chlap a začal si to rázovat po louce a něco vyměřovat. Narychlo sehnaný Honza si chlapa odchytl, co že tady dělá. Odpověď byla arogantní – vyměřuje místo na kolotoč, střelnici a ostatní maringotky. Má to povolené od ouřadu, zaplatil si poplatek, aby tady na obecní louce mohl pořádat jarmark. Dostalo se mu ujištění, že komusi skočil na špek, protože louka je soukromá, bude tady sice probíhat vystoupení, ale ryze soukromé a žádné kolotoče tady nejsou žádány. Sem tam se někdo chtěl prát, ale při pohledu na kruh nevlídných tváří a rukou svírajících kladiva a sekery ho to honem přešlo. Nakonec u Kovářovic statku postavili pořádnou závoru přes cestu a u ní ceduli s nápisem Soukromý pozemek, zákaz vstupu. Na jedno téměř průjezdné místo odložil další soused brány, pěkně hroty nahoru. Byly ve vysoké trávě téměř neviditelné a plnily svou funkci na 100%.

Pak přišel den, kdy vznikl u závory rozruch. Jeden kolotočář si řekl, proč by tam jel nadvakrát, když má všechny štemply a přijel přímo s několika náklaďáky s přívěsy, na kterých měl svoje instrumenty. U závory se zarazil, ale to už byla zablokovaná celá silnička až mimo osadu. Teď tam stáli kolotočáři s místními na obou stranách závory, nadávky létaly z obou stran. Pak se ozvalo zakašlání roztáčeného motoru a zpoza náklaďáku se vynořil další chlap, s motorovou pilou v ruce kráčel k závoře. Úmysl byl jasný. To bylo pro místní jako rudý hadr na býka. Nejblíž domů to měl zbrojíř Petr, takže se otočil a za chvíli byl zpátky. V rukou třímal těžkou oboustrannou vikingskou válečnou sekeru a řval na chlapa s motorovkou, jestli se té závory jenom dotkne, tak mu tu motorovku rozmlátí i s rukama. Vše ztichlo, takže byly z dáli slyšet policejní sirény. A přibližovaly se...

To zařídil staříček. Hned na začátku zavolal do Liberce panu Jakubovi Crhovi, šéfovi advokátní kanceláře v Liberci a Honzovým kolegou šermířem. Stručně mu vylíčil situaci a ať využije svých známostí a přivede odbornou pomoc, čímž byla míněna policie. Jakub to také pochopil, chvíli přemýšlel, kdo je nejvhodnější a pak postupně zavolal na tři telefonní čísla. Tím pádem přijeli policisté nachystaní na různé alternativy – dva vozy normální policie a dvě dodávky zásahovky. Poměrně pikantní byl příjezd třetí dodávky, zburcované Jakubovým třetím telefonátem. Patřila liberecké agentuře DI Seven a Jakub u ní objednal střežení areálu a strážní službu u odbočky z hlavní silnice.

Jak se ukázalo, kolotočáři jeli, kam neměli. Obecní louka, kde měli povoleno postavit své atrakce, ležela jinde, než předpokládali. Asi dvě stě metrů od křižovatky uhnula silnice od okraje lesa. Vlevo se rozkládala louka a prvních dvě stě metrů bylo obecních. Ještě se chvíli rozčilovali nad závorou přes cestu, i tam však narazili. Podle katastru končila veřejná cesta před závorou, ještě před rybníčkem, dál pokračovala jako soukromá polní cesta. A do třetice, po kontrole povolení se zjistilo, že mají povolen provoz atrakcí od pondělí, navíc měsíc po víkendu, kdy proběhne soukromá akce. Marné bylo ujišťování kolotočářů, že je to jen administrativní chyba, že se úředník spletl a napsal špatné datum.

Když nadávky kolotočářů přešly na výhrůžky, jako duchové se za nimi objevili členové zásahové jednotky. Od nich se šířila vlna ticha, akorát toho nejhlasitějšího kolotočáře museli upozornit, aby si více všímal okolí. Nakonec zbyl jediný problém – jak uvolnit silnici, aby se mohli kolotočáři vrátit na hlavní silnici a odjet. Mnohý tahač měl za sebou maringotku a ještě přívěs s atrakcí a couvat s takovým kolosem, navíc v zatáčce na úzké silničce, bylo nad jejich síly. Objet to vnitřkem osady by znamenalo rozrýt louku těžkými nákladními auty, navíc by se musela přeskládat hromada klád. Nakonec to vyřešili místní. Traktory odtahali několik posledních přívěsů a maringotek, tahače samotné si couvly samy. Hned za vesnicí bylo šikovné místo, využívané občas jako parkoviště, tam se bez problémů otočila celá souprava. Trvalo to sice několik hodin, než odjeli poslední. U odbočky z hlavní silnice už stál Ford Transit bezpečnostní agentury DI Seven ve funkci pojízdné strážnice. Přes odbočku byla natažena vytyčovací páska POLICIE ČR – VSTUP ZAKÁZÁN a uprostřed vozovky trůnila značka Zákaz vjezdu v přenosném stojanu. Pro případ někoho více agresivního měli bezpečáci glejt, podepsaný velitelem Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, který je stavěl na roveň příslušníků policie. Za to měli liberečtí policisté na turnaj vstup zdarma.

 


Zpět Obsah Dále

30.06.2020 06:17

Errata: