Bez COOKIEs je omezený přístup!

Hrozby

Zpět Obsah Dále

Kuba říká, že by si raději k vypravování sedl a pan hrabě s chotí by se mohli jít převléct do něčeho normálního. On zatím zneužije jejich pohostinnosti a dá si pořádnou sprchu. O hodinu později již sedí v kuchyni a Kuba vypravuje:

„Změnilo se toho za těch pár měsíců mnohé. Pan major Ulman odešel do výsluhy jako plukovník a jelikož by se prý nudil, tak má na starosti celý Ulm jako starosta. Nynější šéf armády je bývalý kapitán, nyní major Johannes Neimann. Pod sebou má pět kapitánů, já jsem jedním z nich. Každý z nás má na starosti dvě stě šedesát vojáků a seržantů. Naším jediným úkolem je chránit Atlantský archiv, za každou cenu.“

Jak to bývá, když se má někdo dobře, tak ostatní závidí. V případě Českomoravské země to bylo sousední Prusko, které těžce neslo, že někdo má něco víc, než ono. Právě pořádalo konferenci podobně smýšlejících států o tom, že by se Česko mělo spravedlivě podělit s ostatními, ne si vše uhamounit pro sebe. Kuba pokračoval:

„Vypadá to, jako by musulmanskou nadvládu vystřídala nadvláda germánská. My jsme prakticky v pasti, pokud se s Germány rozdělíme o objevy, tak nás převálcují hospodářsky. Pokud nedáme, tak nás převálcují vojensky, silní jsou na to dost. Já si jdu vlastně pro radu, jestli nemáte nějaký výborný nápad, co by se dalo vojensky využít, ale vyrobitelné tam u nás...“

Ozvala se Majka:

„A jak ses dostal k nám, snad jsi nezkoušel různé kombinace? To by ses také mohl dostat, kam bys nechtěl!“

Kuba se ušklíbl:

„Když jste mě opustili... Ano, já vím, museli jste. Jednou se objevil potulný tovaryš, prý má pro mě nějakou zprávu. Dovedli mi ho, byl to ten lektor, co vás učil přechody. Rozhodli se tam u nich prozradit mi tajemství přechodů, abych se měl pro případ nejvyšší nouze kam obrátit. V tomto případě mi moc nepomohli, protože už delší dobu žijí v míru a bojovat prakticky zapomněli. A nasměrovali mě sem. Dokonce z nějakého muzea vytáhli ten ohoz včetně psí přílby a prakticky ho zduplikovali na moji velikost. To, že máte nějakou slavnost, jsem se dozvěděl dnes ráno od Petra, tak jsem se zapojil do oslav. Šlo mi to, ne?“

Honza měl ještě doplňující dotaz:

„Jak moc to spěchá? A co by ti pomohlo? Zbraně? Jak jste na tom se střelným prachem? Něco se říkalo o chemicích z Pitěru...“

Kuba se pousmál:

„Není to až tak akutní. Konference sotva začala, ještě si tak tři týdny budou plánovat strategii, jak na nás. Něco musí projít parlamenty všech zemí, počítám tak půl roku relativního klidu.“

Honza se zamyslel a pak řekl:

„Kdysi dávno jsem dělal web nějakým zbrojařům či co, tam byla kategorie zajímavostí. Vy si tady hezky povídejte o Adélce a ostatních, já jdu prohrabat archív.“

Když se za hodinu vrátil, v ruce držel několik výtisků a tvářil se spokojeně, jako když kočka sežere kanárka. Rozložil papíry po stole a začal vysvětlovat:

„Dokonce jsem se dovolal na toho jejich vedoucího, velikého nadšence chladných dalekonosných zbraní. Co vám říkají názvy jako kladkový luk či kuše, pružinová kuše, atl-atl, kapsaicin?“

Kubovi se rozjasnila tvář:

„Já vědělo, že u vás vždy pochodím. Něco mi říká ten kladkový luk, ale to poslední... Nemá to cosi do činění s paprikami?“

Honza vysvětloval, Majce i Kubovi zářily oči:

„Kladkový luk má na obou koncích lučiště nesymetrické kladky tvořící kladkostroj. Rozdělují napínací sílu v délce nátahu nerovnoměrně, čímž zvyšují rychlost, dolet šípu, ale zejména, díky snížení napínací síly na konci nátahu a menšímu zpětnému rázu, zlepšují míření a přesnost střelby. Kladková kuše je něco podobného, tam může být lučiště hodně tuhé, takže vhodná šipka prostřelí dva až tři obrněné rytíře. Pružinová kuše nahrazuje lučiště silnou pružinou skrytou v těle zbraně. Atl-atl je nástroj, který využívá efekt páky k dosažení větší rychlosti při vrhání oštěpů či jiných podlouhlých projektilů. Zbraň má podobu páky prodlužující asi o 50-60 cm ruku lovce. Použití umožňuje udělit oštěpu vyšší rychlost ve srovnání s hodem z ruky.“

Majka mezitím uvařila pro každého buclák bylinného čaje. Honza svlažil vyschlé hrdlo a pokračoval:

„To nejlepší nakonec. Kapsaicin se dá použít ve všech případech, kdy dochází k poranění. Je to látka, která zapříčiňuje onu hroznou pálivost chilli papriček. Dá se poměrně jednoduše vyextrahovat z rozdrcených papriček jejich mácháním v alkoholu, třeba ve vodce. Jak pálí v ústech známe všichni, účinek přímo na tkáně v ráně je prý podstatně horší. A prý úplně nejhorší je, když někdo vypije větší dávku, přibližně polévkovou lžíci, třeba zamaskovanou ve vínu. Následkem je kolika, žaludeční problémy, pocit hořícího břicha a podobně. Když to postihne všechny velitele po přípitku na brzké vítězství, tak nikdo nemyslí na nějaké rozkazy a během pár dnů je armáda v rozkladu. Potíž je se získáním osoby, které to propašuje do vína.“

Kuba se po dlouhé době se srdečně rozesmál, když si představil germánského maršála ve slavnostní uniformě, jak dřepí za keříčkem, je z něj vidět jen zdobený klobouk a ani nevnímající, jak si kálí na vlastní, původně bílé kalhoty. A Honza k tomu dodává, že má maršál navíc přitom pocit, jako by mu někdo vytahoval z konečníku rozžhavený pohrabáč, jak kapsaicin stále působí. Majce cukají koutky úst, tak je raději opouští, ráda by prý porodila v termínu a ne hned teď.

Nyní osamělému Kubovi vykládá Honza další objevy:

„Podíval jsem se na chemické a lékařské stránky, jak působí na člověka látky, které lze poměrně lehce získat i ve vašich podmínkách. Třeba kyselina mravenčí, šťavelová či máselná dělají divy. Já ti to všechno vytisknu, ale ty to musíš přepsat a překreslit na starý papír uhlem, aby to vypadalo jako zápisy a nákresy nalezené někde u vás. A asi bude nutno založit tam u vás chemickou laboratoř, do Pitěru je daleko a je to jiná mocnost.“

Po chvíli začal Honza zívat, tak vyhnal Kubu do stodoly na seno a sebe do ložnice za Majkou, kde usnul spokojeným spánkem. Ráno to bylo horší. Někdo ze šermířů poznal Zjizveného Kubu a přišel se ho zeptat, kde se tak dlouho schovával. Kuba ho odkázal na později, až se vzbudí Honza, on sám o tom nesmí mluvit. Dotazující, starší pán, hrající už jen velmože sedící na trůnu, jen pokýval hlavou a šel po svých. Takže Honza jako první nedělní úkol musel řešit možný únik informací. Nakonec to nebylo tak zlé, jak to zpočátku vypadalo. Starší pán se jmenoval Ludvík, ale lidi, co ho znali mu říkali Šemík. Ne po tom koňovi, ale po anglické transkripci českého slova Chemik. U nich ve skupině má na starosti pyrotechnické efekty, tak proto ta přezdívka.

Šemik také objasnil, co mu bylo na Kubovi zvláštní. Každý člověk má něco jako řeč těla. Ta Kubova se změnila, přibyly hrany a vystupování, vypadá to, jakoby se během půl roku musel vypracovat na vojáka z povolání:

„Je takový ostřejší, nebezpečnější, ostražitější. Pouze doufám, že to je legální. Ale i tak, chci to taky!“

Tím Honzovi s Kubou zamotal hlavy, navíc dotazem, jestli by ho nevzali do party. Nějak ho vše přestává bavit, je starý mládenec, žádné blízké či vzdálené příbuzenstvo. Honza se pohledem dorozuměl s Kubou a začal:

„Tak, Šemíku, představ si cibuli. Představ si, že existuje mnoho světů a ty světy jsou poskládány vedle sebe jako vrstvy v cibuli...“

Na Šemíkovi bylo vidět každé hnutí mysli. Napřed mu málem nevypadly oči, když si uvědomil, že to, co mu Honza povídá je holá skutečnost. Ke konci už bylo vidět, jak se mu v hlavě řadí otázky, které však Honza drasticky omezil:

„Neřeknu ti, jak se dá do toho světa dostat, to je příliš choulostivé tajemství. Uděláme to jinak. Teď máš týden na rozmyšlenou. Pokud se ti i potom bude zdát myšlenka odchodu z tohoto světa lákavá, stav se. Je pravdou, že bychom tam někoho se zálibou v chemii uvítali, ale nechci to lámat přes koleno.“

BMW Bavorák R68

BMW Bavorák R68

Ludvík se pousmál a prozradil, že nemá chemii jako zábavu, ale celoživotní úděl. Na základní škole chemická praktika, chemická průmyslovka v Pardubicích, vysoká škola chemicko-technologická při Univerzitě Pardubice, katedra obecné a anorganické chemie. Po škole dva roky v Ústavu organické chemie a technologie, což je pokračovací studium pro doktorandy a bakaláře. A pak celý život jako provozní chemik, laborant, technologický náměstek a podobné funkce postupně v Paramu2, Synthesii Semtín a nakonec v Explosii3. Potom se při průmyslové havárii nadýchal nějakého sajrajtu a má naleptané plíce, asi 10% objemu. Takže má invalidní důchod, zakázané Pardubice a podobná místa a doporučen pobyt na horách. Tady se cítí jako v ráji, nic ho nedusí... Rozmýšlet nic nepotřebuje, vše potřebné tahá sebou po vystoupeních. Má na to starého Bavoráka R68, motorku s vozíkem, předělaným na nákladní. Sem tam se ubytuje někde na ubytovně nebo ještě lépe, po dohodě s hajným, v lese. Odchod bude jednoduchý, na nějaké lesní cestě rozfláká motorku o strom, stejně už dosluhuje. Od motorky vyrobí rýhu, jako by se někdo plazil. To vysvětlí zmizení. Pokud seženete pár kostí z lidské kostry a pohodíte je poblíž, bude to jen do plusu.

Na to reagoval Honza, že tohle je už moc překombinované, proč to dělat složitě, když to jde jednoduše:

„Vrátíš se ke své skupině, řekneš jim, že máš možnost prodat motorku, přihodit pár drobných a koupit malý terénní autíčko. Akorát, jestli ho svezou do Jablonce k nádraží, pro autíčko musí ještě kousek za Jablonec. Také můžeš prohodit, že tě to láká navštívit jezera okolo německé řeky Sprévy. Před nádražím si tě v šest večer vyzvedneme, s Petrem Kovářem tady sepíšete kupní smlouvu. Petrovi se ta motorka líbí, je to na něm vidět, z prodeje bude mít obrovskou radost, takové předčasné Vánoce. Věci si nech tady, bát se o ně nemusíš. Vyspíš se ve stodole na seně, spacák ti popřípadě půjčíme. Během zítřka tě musíme stylově upravit a odpoledne bys mohl s Kubou odcestovat. Pokud tě někdo začne shánět, tak stopa skončí někde u Sprévy...“

Ludvík odešel zařídit vše potřebné a Honza si oddechl. Předčasně. Trylkování mobilu mu připomnělo současnost. Byl to pan Náhlík, majitel rodinné pily, která jim zpracovávala dřevo na tribunu a jiné stavby. Dodávku doprovázel jeho syn s tím, že se přijedou podívat na vystoupení a potom se ozvou. Mělo jít o šermířské vystoupení na oslavách výročí firmy, že by započítali fakturu za zpracování dřeva vůči té od šermířů. Z telefonu se sypala slova chvály a jestli pan Sokolík nemá chvilku čas, že by se dohodla spolupráce. Teď sedí v autě u závory...

Honza jen nešťastně vyvrátil oči, ale vydal se k závoře domluvit spolupráci. Dohodli se ke všeobecné spokojenosti, oslava bude až na jaře, času dost. Pohled na hodinky mu připomněl další dnešní úkoly, tady toho času moc nebylo, ale na rychlou sprchu a ohřátou klobásku to bude stačit. Pět minut po šesté už lezl Ludvík do auta a referoval, jak to proběhlo:

„Vše v cajku, akorát jsem musel odmítnout jeden ženský doprovod, ale ve vší slušnosti – Já už dělám škodu ne v ložnici, ale jen v lednici. Dívčina se rozchichotala, ale nakonec nepojede.“

V pondělí dopoledne si Ludvíka vzala do parády Zdenička, manželka kováře Kováře. Výsledek stál za to. Prostá lněná halena neurčité světle okrové barvy, hnědé vlněné kalhoty a škorně ze surové kůže. Plášť barvy tmavě šedé, na několika místech propálený, někde zase fleky různých barev. To si Zdenička vyhrála, základ byl Savem odbarvený flek, obarvený nějakým přírodním barvivem – káva, červená cibule a podobně. Zředěným Savem a kombinací několika rozpouštědel byl plášť impregnován, aby mírně smrděl alchymistickou laboratoří a dotvářel dojem. Pak už bylo vše hotovo a tak se Kuba s Ludvíkem rozloučili a šli. Doprovázel je jen Honza a Petrem, Kus od trhliny nasadili s omluvou Ludvíkovi na hlavu černý pytel, párkrát s ním zamotali, pár kroků a něco jako nehlasné zhoupnutí. Kuba vede Ludvíka ještě několik kroků a potom mu sundává z hlavy pytel. Ludvík zírá, vše mu připadá stejné. Již se chce zeptat, co se stalo, když si začne všímat podobností. Rozrytá země, ohniště a o kus dál hromada polámaných klacků, to tam předtím nebylo. I ten vzduch je takový jakoby čerstvější, ostřejší, ani stopy po exhalacích. Kuba ho pozoruje, kývá hlavou a nakonec říká:

„Tak tě vítám ve tvém novém domově.“

 


------------------------ Poznámky:

  2 PARAMO, společnost, která je producentem asfaltářských výrobků a mazacích a procesních olejů.

  3 EXPLOSIA český výrobce výbušnin. Jeho nejznámějším výrobkem je plastická trhavina Semtex.

Zpět Obsah Dále

Errata:

05.02.2020 13:01