Bez COOKIEs je omezený přístup!

Dělo

Zpět Obsah

Pan Střízlík jen zíral, ostatní již překvapeni nebyli. Ke dvěma mohutným pahýlům stromů byla pevně přivázána silnostěnná trubka, mířící šikmo nahoru. Na spodním, rozšířeném konci trubky byl uchycen podivný mechanismus, ze kterého trčely na všechny strany různé páky, trubky a ventily. Porůznu po zemi hromádky všelijak barevných hmot a o kamennou zeď opřená stříška pokrytá plechem. Proč plech vysvětlil Ludovitus, že občas padaly kameny i z nebe. Pak přivítal hosty, že jdou přesně včas na poslední zkušební výstřel toho dne, kdy se ukáže vhodnost použité, ehm, jak to nazvat... Tady s Fanoušem tomu říkáme střelivina, jelikož to vystřelí náboj z hlavně. Již nepoužívají samotné kameny, ale kámen zabalený ve váčku pilin, obarvených na zelenou barvu pomocí rozmačkané trávy ve vodce. Utěsnění hlavně se provádí mokrým dřevěným špalíkem. Koho to zajímá, ať si stoupne na kamenný stupínek u zdi, pozorně se zahledí na flekatou skálu mezi stromy a zacpe si uši. Ludovitus s Fanoušem něco kutili u spodního konce trubky, potom oba odskočili a Fanouš škubl špagátem.

I když byl pan Střízlík varován, přesto se pořádně lekl. Z vrchního konce trubky vyšlehl plamen doprovázený chocholem dýmu. Ozvala se rána, až se stupínek zaklepal, něco vyletělo z dýmu a zmizelo to v dáli. Pečlivé pozorování odhalilo čerstvou zelenou skvrnu na skále. Pan Střízlík poulil oči, naprázdno klapal ústy a pokoušel se zbavit zalehlých uší. Nakonec se mu podařilo vykoktat:

„To bylo... To bylo úžasné. Jen pro zajímavost, jak je ta skála, ehm, daleko?“

Odpověděl mu Ludovitus, zatímco Fanouš něco zkoumal u trubky:

„Moc daleko ne, jen asi tři a půl kilometru.“

Naprosto šokovaný pan Střízlík opětovně poulil oči, naprázdno klapal ústy, ale překvapením se nezmohl na slovo. Pak ho starostova ruka pootočila a druhá mu podávala kalíšek. Naprosto mechanicky ho pan Střízlík uchopil a v domnění, že je to voda, ho na jeden zátah vypil. Deci Rulmu ho málem poslalo k zemi, ale dalo mozku šanci se přenést přes šok. Také povolila stavidla výmluvnosti, takže bylo slyšet, jak si pan Střízlík mumlá:

„Tři a půl kilometru. A on to řekne jen tak! Nejlepší trebuchet, co jsem viděl, měl dostřel jen dvě stě padesát metrů. Tohle střílí desetkrát dál, tři a půl kilometru... Moment, to není desetkrát ale, hmmm, asi čtrnáct krát. Nebo ne? Už blbnu...“

Dorazil to Fanouš, vysvětlil panu Střízlíkovi, že kdyby tam nebyla ta skála, tak projektil dopadne ještě o kus dál, teoreticky až pět kilometrů od děla. A tohle dělo je jen pokusné, na potvrzení principu, ten skutečný prototyp by mohl dosáhnout dostřelu až osm kilometrů. A také, že se jim podařilo to, o co se marně pokoušeli chemici v Pitěru.


To jednou se šel pan Ludovitus pochlubit splněním výzkumného úkolu od starosty, ať něco udělá s draslem, aby nebylo tak drsné. Pan Ludovitus udělal průzkum, zjistil, že draslo tady říkají draselnému mýdlu, vyrobeného z potaše a kozího nebo ovčího loje. Chvíli nad tím dumal, jelikož organická chemie ležela mimo jeho obor, pak si však vzpomněl na důležitou přednášku a měl to. Když šel okolo kotců, zaregistroval nějaký rozruch. Zvědavě nakoukl přes plot a spatřil neutěšený obrázek. V mělké dřevěné kádi s vodou stál lišáček, od slabin až ke konci ocasu pokrytý bílou páchnoucí hmotou. Hlasitě si stěžoval na celý svět, že do něčeho spadl, je mu to nepříjemné a ani slízat to nejde, pálí ho celá tlama. Andulka se snažila kusem dřeva seškrábat tu hmotu, ale vůbec jí to nešlo. Pan Ludovitus pohlédl na dva malé dřevěné kyblíčky, ve kterých nesl starostovi předvést své upravené mýdlo. Pak k němu závan větru donesl pach od lišáčka a pan Ludovitus zpozorněl. Kde já jsem to cítil, uvažoval. Pak si vzpomněl na Explosii a pokus o vytvoření střelného prachu z netradičních surovin. Takhle smrděl namočený netopýří trus a výsledek pokusu s ním mile překvapil.

Pan Ludovitus vešel do kotců, požádal Andulku, ať uklidňuje lišáčka a pustil se do práce. Namočit lišáčka, nanést mýdlo a drhnout. Po dvaceti minutách byl lišáček jako nový. Sice byl poněkud zmatený, nevoněl jako liška, ale jako hromádka levandule. Pak nastal problém, jak z lišáčka vymámit, kde se tak zaneřádil. Andulka opět prokázala, že to se zvířátky umí, takže se mohla uspořádat výprava, ale až zítra, teď musí pan Ludovitus ke starostovi, jednak s mýdlem, jednak s lišáčkovým nálezem.

Starosta prohlédl mýdla či jejich zbytky po lišáčkově koupeli, vyzkoušel je a nadšeně je chválil. Pak jej pan Ludovitus seznámil s tím, proč jich je tak málo a s lišáčkovým nálezem a co se z něj dá vyrobit. Starosta zpozorněl, toto byla vysoce důležitá informace! Samozřejmě se zúčastní zítřejší výpravy! Také dlouze přemýšlel, koho přibrat, popřípadě s kým se o tajemství rozdělit. Kapitán Kuba Schwert byl jasný, ten už své schopnosti tajit důležité věci prokázal. Jen pár lidí vědělo, že kapitán Schwert je z vedlejšího světa a teprve tady nalezl smysl života. Profesor Mahlstein byl další. Dál asi už nikdo, možná pan Střízlík jako bezpečnostní rada či pan Mlejnek, který byl pro změnu vědecký rada. Ale to až po výpravě a prozkoumání místa.

Výprava byla úspěšná na 200%. Kilometr jižně od městyse Ulm se uprostřed lesa nacházel skalní masiv, jakých bylo po okolí plno. Tento se lišil tím, že za velkým kulatým kamenem se skrývala škvíra a lišáčkem vyhrabaná díra. Tu bylo nutno rozšířit a prohloubit, aby se jí protáhl člověk. Škvíra to usnadňovala, směrem dolů se rozšiřovala. Když jako první prolezl pan Ludovitus a nechal si podat pochodeň, v úžasu zatajil dech. Prakticky celý kopec byla jedna obrovská jeskyně. V ní byly veliké hromady špinavě bílé hmoty. Probralo ho volání zvenčí, co se děje, že tak náhle umlkl. Musel si odkašlat, aby mohl promluvit a pozvat ostatní dál. Venku zůstala akorát Andulka s lišáčkem, který kategoricky odmítl se ke škvíře jen přiblížit.

Pánové uvnitř zatím poslouchali Ludovitův výklad, že poměrně jednoduchým postupem lze z tuny hmoty získat až 60 kilogramů jedné ze surovin pro výrobu střelného prachu. Další surovina je kvalitní dřevěné uhlí, poslední je síra, ta by se také mohla tady někde vyskytovat. Pak se ozval profesor Mahlstein, který mezitím popošel za výčnělek skály:

„Pane Ludovicu, můžete sem na chvilku přijít? Možná nebudeme muset hledat síru daleko.“

Pan Ludovitus následován ostatními pospíšil za profesorem. Už podruhé ztratil dech. Hleděl na kulatý otvor do skály o průměru snad sedmi metrů. Ten byl vyplněný medově se lesknoucí stěnou. Musel dát za pravdu profesorovi – ano, toto je síra. Pak se zeptal, jestli není někde v okolí kopec se dvěma skalisky na vrcholu. Po kladné odpovědi měl jasno. Ten kopec jsou Trosky a ty jsou pozůstatkem pravěké sopky. Toto bude asi jeden z pobočných lávových výronů. Nebo také ne, může se jednat o ústí pravěkého gejzíru, to spíš... Každopádně, je to nesmírná náhoda, že si netopýři vybrali k hnízdění právě tuto jeskyni. A musela to být velká kolonie a dlouho osídlená, aby vytvořila takové hromady guana. Každopádně nic nebrání těžbě obojího. Jediné, co se muselo rozhodnout hned, jestli se suroviny zpracují hned na místě nebo se budou vozit do Ulmské zbrojovky. Pan Ludovitus byl pro druhou možnost, pro první možnost by se toho muselo vybudovat více, teď stačí jen nějaká bouda na zakrytí přístupu do jeskyně. Navíc, k výrobě je zapotřebí dost vody a tady v blízkém okolí není žádný potůček či studánka.

...pokračování příště...


Pro online-čtenáře: objevíte-li v textu chybu (nebo překlep), klikněte na ERRATA (ikonka je na konci kapitoly), chybnou větu zkopírujte do hlášení (pokud tam již není uvedená jiným čtenářem). Před a za chybu dejte hvězdičku - * - zvýrazníte ji tím. Případné poznámky uveďte (v závorce!) na konci řádku.

Díky za pomoc!


Nápověda: V pravém horním rohu každé kapitoly je drobná ikonka bílého ducha ( - na bílé stránce jsou vidět jen oči a černě blikající pusa - co chcete od ducha, že?). Kliknutím na něho se zbarví červeně a současně se podbarví všechny řádky, ve kterých došlo k nějaké změně proti minulé verzi. V další verzi se červené podbarvení postupně mění na: červené - žluté - lila - zelené - modravé - normální. Je tak zřejmé, jak se kniha měnila. Duch v levém horním okraji slouží podobným způsobem ke zvýraznění přímé řeči. Druhým kliknutím se podbarvení textů i duchů zruší.

Hodinky před jménem kapitoly v obsahu obsahují (po najetí myší!) čas poslední změny kapitoly, aby se dal vysledovat průběh změn. Značka místo nich znamená: v této kapitole se změnil text právě dnes.

Konec

Zpět Obsah

© 2018-2019 Jerry Worker

Knihy skupiny

Svět vedle


01) Svět vedle 1

02) Svět vedle 2

Titul: Svět vedle 2

Podtitul: Ohrožení

Autor: Jerry Worker


© 2018-2019 Jerry Worker

Skupina: Svět vedle - (2)

Nakladatel: ?

Žánr: Science fiction

Téma: Svět-vedle-2

Errata:

Anotace


Představte si cibuli. Představte si, že existuje mnoho světů a ty světy jsou poskládány vedle sebe jako vrstvy v cibuli. Normálně je odděluje slupka. Občas se stane, že se slupka poruší a vedlejší vrstvy se dotknou. Při větší poruše se vrstev může dotýkat více.

Jeden takový svět náhodně odhalila manželská dvojice šermířů. Byl to svět v úrovni středověku díky staletí trvající islámské poroby. Dvojice se rozhodla tomuto nebohému světu pomoci.

Vedlejší svět se vypracoval, ale sousední státy začaly závidět. A byly dost silné pro jakoukoliv akci.

Připomínky


Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru.


SDÍLENÁ LITERATURA


www.romanyzdarma a www.sw.gurroa.cz

Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta

*** 1015895083/6100 ***

dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun).

Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům.

Díky.

Poznámky pod čarou


1 štajf, být štajf - zkoprnět, strnout, ztuhnout, leknutím zůstat bez pohybu

2 PARAMO, společnost, která je producentem asfaltářských výrobků a mazacích a procesních olejů.

3 EXPLOSIA český výrobce výbušnin. Jeho nejznámějším výrobkem je plastická trhavina Semtex.

4 Jsme v paralelním světě, tady to slavné Heuréka vykřikoval učenec Archodémes

26.07.2020 19:38


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od knihomol: 9/8 v 16:28 na téma: Závodí : Nebylo by marný přinutit ta praptáky aby v rámci všech pravd přiznali, že v například v roce 1945 nebombardovaly Plzeň a Prahu Iljušiny ale Béčka, jak tvrdili? A jiný a jiný podrazy který po světe páchali a svedli na někoho jioného?;

Domů
Statistiky

"Svět vedle 2 Ohrožení" (komentáře)

Téma=Svět-vedle-2

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

Nepřihlášení (roboti) nemohou přispívat!

2. Jméno: Robo-mailek

 

Info: hláška sama zmizí

Téma: Admin

10.08.2020  id: 1335861

Robotek Emailek hlásí: rozeslal jsem za Autobus 365 e-mailu 10.08.2020 00:00 :

Změněn Závodí 09.08.2020 1125--1420   (Příspěvek dnes v poledne zmizí!)


3. Jméno: VlastimilČech

 

Info: veterán

05.07.2020 v 13:15 id: 1335758

Dovolte malilinkatou poznámku:

Za našich časů, se ty věci, které bouchají dělili na- trhaviny, střeliviny, třaskaviny. V podstatě a hlavně se liší tyto výbušniny kromě účelu též rychlostí a množstvím vyvíjených spalin. Teda pro příklad právě u těch třaskavin není ani tak moc důležité množství spalin, ale rychlost jejich vzniku- brizance. Jako pohon výstřelu z děla by bylo použití třaskaviny nevhodné. Používá se nějaká střelivina, která vyvíjí množství spalin pomaleji a rovnoměrněji. Ovšem dneska se věci mohou nazývati jinak, nebo libovolněji. Pokud tomu tak je, beru svou poznámku zpět s omluvou.


jaxx: Pane Čech, je to svět vedle, tam se nedá použít naše terminologie. Tam se ty popisy teprve tvoří. Ale upravil jsem text, aby odpovídal. Asi tak. (05.07.2020 14:01)


Q-1904072: A dodejme k tomu, že třaskaviny mají malou energii roznětu = jsou citlivé na minimální mechanický a/nebo termický podnět a svoji výbušnou přeměnu zahajují už při minimální energii podnětu, zatímco střeliviny a trhaviny mají tuto energii vyšší = jsou méně citlivé a tudíž stabilnější (s některými jde doslova házet lopatou nebo do nich mlátit kladivem a nic to s nimi neudělá). Ta energie podnětu se určuje v Joulech a čím je její hodnota menší, tím je samozřejmě výbušnina (obecně jakákoliv) citlivější na ohřátí a/nebo náraz. Proto se TŘASKAVINY v podobě malých přesně odměřených dávek umístěných do pečlivě zpracovaných pouzder se záměrně ztenčenou stěnou používají jako ROZNĚTKY neboli ROZBUŠKY jak pro střeliviny, tak pro trhaviny. Největší rozdíl mezi střelivinami a trhavinami je v rychlosti šíření výbušné vlny - střeliviny ji mají podzvukovou, trhaviny nadzvukovou, střeliviny proto vybuchují vlnově (hranice jejich termické přeměny na plyn = hoření se šíří rychlostí menší, než je rychlost šíření zvuku v daném prostředí), trhaviny DETONUJÍ (rychlost šíření přeměny v nich je vyšší než místní rychlost šíření zvuku). A třaskaviny se používají pro přeměnu malé energie roznětu například úderu úderníku v palné zbrani na energii tepelně-tlakovou, která zažehne střelivinu - ta pak vymete z hlavně střelu. U náloží trhavin roznětka vytvoří termicko-tlakový ráz, který vyvolá detonační vlnu v celém objemu odpálené trhaviny - ty se pak dělí podle rychlosti šíření na nízko-, středně- a vysokobrizantní. Podle brizance se potom také trhaviny dělí pro použití důlní/lomové, průmyslové (tváření kovů, demolice...) a vojenské. A pozor, jako trhavina se může chovat nejenom tuhá látka, ale i směsi ve skupenství kapalném, plynném a dokonce i v podobě mixu plyn/kapalina nebo plyn/prach = aerosoly!!! (05.07.2020 20:23)


VlastimilČech: Perfektní, pane Q-1904072 !

Jen tak mimochodem... čím jste? (Čím jste byl?) Doplnil jste mou malinkatou poznámku naprosto dokonale! Děkuji. (05.07.2020 23:38)


Q-1904072: Vším čím jsem byl, byl jsem rád - a radši zde nebudu rozvádět co všecko to bylo a kdo, kdy a kde mě to učil. Pokud bych vám to totiž prozradil, musel bych vás potom zabít ... (06.07.2020 17:49)


4. Jméno: jaxx

 

Info: pro změnu správce sítě

30.06.2020 v 21:37 id: 1335740

Jen tak pro zajímavost, objevil jsem nádherný článek zabývající se explozemi směsi etanol/vzduch:

https://www.bozpinfo.cz/josra/vybuchove-parametry-par-kapalin-smes-etanolu-vzduchu


5. Jméno: VlastimilČech

 

Info: veterán

28.06.2020 v 09:46 id: 1335733

Jo!.... To je ono! Bingo! Foltrefa!


6. Jméno:

 

 

25.03.2020 v 01:56 id: 1330548

snad vás taky potěší:


7. Jméno: VlastimilČech

 

Info: veterán

(5533)

13.02.2020 v 17:56 id: 1329673

Střelivinou nemusí být nutně jen tuhá hmota, jako je třeba černý prach, balistit, nitrocelulosa a kdoví co ještě... co takhle střelivinu vzduch doplnit nějakým plynem. Navrhuji uvažovat například acetylen. Acetylen se připravoval ještě za mého mládí přímo na místě spotřeby reakcí vody s karbidem. CaC + H2O.

vznikne C2H2 acetylen a Ca(OH)2 hašené vápno. Acetylen je vydadným zdrojem energie.

Představuji si to tahle: Do nábojové komory je vsunuta střela. Za nábojovou komorou se nachází něco jako "spalovací komora". Pod jen lehkým přetlakem je do ní napuštěn acetylen. Pak je uvolněno pero pístu, která vžene do spalovací komory stlačený vzduch. Myslím si, že už jen tohle by mohlo spustit (po dieselovsku) výbuch. Nadbytek vzduchu v komoře bude dostačovat nejen pro spálení acetylenu, ale bude rozehřán, nabude objemu a tedy se znásobí jeho tlak na dno střely. Střela bude vymrštěna silou velikou. Inspirací pro tento nápad mi bylo tzv. "dieselovaní", kdy kluci kápnou trošku nafty, nebo oleje do dna diabolky a ta vyrazí z ústí vzduchovky větší silou. A te efekt, když se zableskne a začoudí... Ovšemže se ničí těsnění .... ale to klukům nevadí. Druhou inspirací mi byly pokusy sovětských zbrojířů za Velké Vlastenecké Války, kteří vyvíjeli kulomet pro tehdy zkoušený raketový letoun. Ta zbraň měla být poháněna tekutým palivem přímo z nádrží letadla. Prý to fungovalo docela dobře, řešila se trvanlivost a celé to skončilo s koncem raketového letadla, jehož vývoj skončil s koncem války.

Výroba karbidu je prostá: jemně mleté pálené vápno se smíchá s jemně mletým dřevěným uhlím a v nádobě se zahřívá reakce CaO + C vzniká CaC karbid a CO2 sodovkový plyn. To by Vaši kluci hravě dokázali, pane Jaxxi.

Asi by z toho nějaká poboční zbraň ani ručnice nevznikla, spíše něco jako minomet, granátomet, hradební puška nebo tak něco....

------------------------

Asi trochu mimo besední téma. Jako kluka mě úplně okouzlil soused, který pouťový balónek nafouknul nejprve acetylenem z láhve autegenu a pak doplnil kyslíkem stejného původu. Zavázaný balónek pověsil na plot a prskavkou na tyči smetáku věc propíchnul. Žádné střepiny nelítaly, ale ŠUPA TO BYLA VELIKÁ PŘEVELIKÁ! V uších jsme měli zalehlo ještě dost dlouho! Okna se třásla, sousedky vyběhly, a my jsme jásali!


SW: Na Strahově mezi kolejemi fungoval v šedesátých letech "Dělový klub". Dělo bylo ze starého stojanu pouliční lucerny, na jednom konci uzavřené navařenou vrchní čepičkou, přivázané na dvojkoláku. Plnilo se karbidem a vodou, nábojem byl smotaný hadr. Dělostřelci vždycky nabijákem rozpumpovali směs v hlavni, vložili náboj a doutnák přiblížili ke zkusmo vyvrtanému otvoru v hlavni. Následovala většinou ohromná řacha a náboj létal až 100m. Obzvlášť efektní to bylo za šera, neboť z hlavně létaly velice efektní dlouhé plameny. Pak stačilo znovu - nabiják, zapumpovat, vložit hadr, odpálit a tak dále až do vyčerpání karbidu v hlavni. Poslední výstřely byly už vždycky slabší a častěji se stávalo, že došlo k "neutrálnímu" či dokonce k "zápornému výstřelu". Neutrální výstřel byl, když hadr neodletěl, ale zůstal trčet z hlavně, "záporný výstřel" znamenal, že plameny hadr obešly a hlaveň pak hadr naopak vcucla dovnitř. Pak se musel před dalším nabíjením pracně vylovit háčkem.

Při výstřelech se samozřejmě uplatňoval princip akce a reakce, takže dělo po každém výstřelu popojelo. Když dojelo na konec nástupní plochy, museli se kanonýři do děla opřít a odvézt je zpátky na začátek. Logičtější by sice bylo dělo prostě otočit a střílet chvíli na opačnou stranu a očekávat, že bude jezdit sem-tam. Leč to nefungovalo. Nástupní plocha je trochu z kopce a kanon po otočení měl jiný úhel a odmítal střílet. Říkali jsme mu proto "ideologický kanon", protože střílel zásadně jen na východ a odmítal střílet na západ. Ježkovy zraky, kolik stovek ran ta železná roura vydržela! Sledoval jsem to jen okrajově, cestou do- a z- menzy, jinak bych nestihal zkoušky... (13.02.2020 20:58)


SW: A můj táta nám dětem předváděl hru "Na bombardéry". Dneska by byla jistě zavrženíhodná a nevýchovná (tuplem, že táta byl učitel!), ale tenkrát, krátce po válce, to byla opravdu jen neviňoučká hra (bohužel jsem ji už s mými dětmi hrát nemohl, jsem totiž nekuřák).O co šlo?

Táta s námi foukal brčkem mýdlové bubliny. Tedy - ne přes kroužek, jako bublifuk, ale brčkem. A předtím trochu potáhl z cigarety, takže vyrobil bublinu plnou hustého cigaretového dýmu. Jednak byla jiná než naše průhledné - kouř se uvnitř různě točil a převaloval a celá bublina vypadala šedivá, jednak byla asi těžší, protože rychleji klesala, ale nejzajímavější byla při dopadu, protože se rozprskla do krásného hustého obláčku. A my jsme dole rozestavěli kostky a táta je "bombardoval". Kostku zasaženou "přímým zásahem" jsme rychle odstranili a hra pokračovala. Táta vyhlásil, že "bombardér" má jen omezený počet bomb, někdy vyhlásil dvacet, jindy třicet, když měl dobrou náladu, hráli jsme do konce cigarety a pak se rychle větralo. Když bylo venku slunečno a bezvětří, hrálo se to venku, pak odpadlo větrání.

Znali jste to taky? (14.02.2020 13:40)


jaxx: Acetylen jsem časem hodlal použít na dalekonosná děla místo parních. Pan Ludovitus to zvládne… odpálení bude nárazem dvou kusů železa proti sobě. To ale bude, až se Germani budou houfovat přímo pred invazí… (15.02.2020 09:48)


jaxx: Acetylen nebude, výroba karbidu potřebuje teploty přes 2000 stupňů Celsia. Bohužel. (14.04.2020 06:12)


8. Jméno: VlastimilČech

 

Info: veterán

10.02.2020 v 07:10 id: 1329603

Panu Jirkovicbx:

jestli jsem věc správně pochopil, pan Jaxx píše sci-fi povídku. Tož pokud i SCI -tak by to mělo dávat smysl. Pokud by si stvořil balistiku zcela odlišnou, pak by musel stvořit i zcela novou fysiku a všechny zákonitosti přírodní upravit. I malá změna v okolnostech nese ssebou důsledky v širším rozsahu. Vezměte si prosím tento příklad:

Nahradíme dusík v  atmosféře těžším plynem, například něco jako argonem. Vzduch sice bude dýchatelný, ale nejenom, že v něm budou létat lépe různé aerostaty, ale toto učiní zároveň ze subrety barytonistku. Zároveň ovšem se to projeví stratifikací poměrů obou složek atmosféry, zároveň se to projeví na životě všech organismů, protože dusíkaté látky, jako jsou ku příkladu bílkoviny se stanou deficitními. Aby se změnily fysikální zákony vztahující se k balistice, musely by změnit i jiné fysikální zákony. Změny těchto zákonů by se nutně musely projevit i v jiných oblastech a chudák autor, pan Jaxx, by se v rámci logiky musel snažit to promítnout do děje svého příběhu. Zkuste si, pane JirkoCbx, představit svět, kde je některý ze základních zákonů změněn: Navrhuji škodolibě například:

"Bodem, neležícím na přímce lze vésti s tou přímkou více než jednu rovnoběžku".


jirkacbx: V pořádku. (11.02.2020 21:00)


9. Jméno: VlastimilČech

 

Info: veterán

01.02.2020 v 21:22 id: 1329554

Kulička není ideální tvar střely.

Doporučuji ogivální tvar, rotační ovoid, nebo tak něco. Vsadit ho do sabotu z lehkého dřeva přiměřeně větší ráže, než je pruměr střely. Tím se zajistí: Větší činná plocha, na kterou působí tlak plynu. Tedy větší síla tlačící střelu vpřed. Úsťová rychlost se výrazně zvýší! Po opuštění ústí hlavně se střela oddělí od sabotu, který by její další pohyb nutně aerodymaicky brzdil. V čele střely pak je utvořena dutina vyplněná oním agens (například kapsaicinem).Nebo je v ose (olověné) střely vsazen svazeček ocelových jehel. Z hlediska účinnosti proti pancéři, by pak bylo asi ideálním řešením vsadit do nitra střely v její ose tyčinku kovového uranu. To je ale asi při dané technologické úrovni stejně nedostupné, jako třeba wolframové jádro.

Nevýhodou použití sabotu je jednak větší náklad na výrobu střeliva, jednak se zvětšením ráže zvýší také potřeba plynu na výstřel.


jaxx: Kulička byl prvotní nápad, rychle zjistí, že to není ono. Bude to některá z těchto vpravo. (02.02.2020 14:11)


VlastimilČech: Jo, to je ono! Z hlediska vnější balistiky asi ideální. (03.02.2020 08:57)


SW: Podle mě to kovové jádro co do tvrdosti postačí z několikrát překovaného železa (damascénská technologie). Zvládne to i běžný kovář. (03.02.2020 20:55)


jirkacbx: A proč střela či kulka se musí podobat pozemský technologii?

Proč ne třeba dutý váleček nebo díratý oválný a zploštělý kus plechu? (05.02.2020 21:42)


jaxx: Jirkacbx: protože ideální tvar. Zákony fyziky i aerodynamiky platí stejně. Viz například delfín a žralok. Různé typy, ale stejný tvar… (07.02.2020 01:04)


jirkacbx: To jaxx : Ideální tvar a fyzika použitelný pro pozemskou techniku,jinde to může být jinak (07.02.2020 19:31)


10. Jméno: VlastimilČech

 

Info: veterán

31.01.2020 v 09:32 id: 1329549

Jestli si to dobře pamatuju ještě ze školy, tož rumová příchuť se vyrábí z kyseliny octové a lihu. Nebo ne?


jaxx: Kyselina mravenčí a etanol. Rumová příchuť je mravenčan etylnatý. A vzniká pouhým smícháním... (31.01.2020 10:24)


VlastimilČech: Aha! díky! (01.02.2020 21:21)



Komentáře

Začátek


Přílepky včera: Závodí