Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Návrh

Po snídani druhého dne byla dvojice provedena po okolí Modchidecha. Bylo vidět, jaký důraz byl kladen na obranyschopnost. Všude byly pečlivě udržované obranné valy, různé signální a detekční prostředky. V kupkách kamenů byly skryty neuměle vytvořené granáty. Oba mladí upřímně žasli. Aby také ne, když se po pár hodinách svého včerejšího útěku dostali rovnýma nohama do technického pravěku!

„Trhavinu jsme našli v jednom troskovém poli,“ vysvětloval Foronep původ náloží.

„Proti komu jsou ty věci určené?“ Tato otázka přiměla Foronepa k obsáhlému vypravování.

Zpočátku se zdálo, že je místní příroda neškodná. Pár smeček vlxů a osamocený lew, sem-tam nějaký bludný energiechtivý mechan, to není nic, co by muselo dobře vyzbrojené astronauty děsit.

„Ale jednoho dne jsme spatřili na planině podivnou příšeru. Vypadá jako hominid a chodí po zadních. Je vysoká přes dva metry a váží asi půl tuny. Říkáme jim chlapojedi. Mají kulovitou, velmi tvrdou lebku a obrovskou tlamu se strašlivými čelistmi. Dolní čelist není ukotvena v kosti a dokáže se otevřít až k pasu. Tomu odpovídá počet tesáků, má jich jak ježek bodlin,“ vykládal Foronep zaníceně. „Viděli jsme jednou, jak chlapojed pozřel vlxe vprostřed skoku. Dokáže ohnout hlaveň pušky jako stéblo a obrovitýma rukama zmačkat ocelový plát.“

„Co s nimi děláte?“

„Zabíjíme je,“ zněla odpověď. „Ale pokaždé je to spojeno s velkým rizikem. Máme sice jednu silnou laserovou zbraň ve špici Modchideche, ale snažíme se ji nepoužívat kvůli úspoře energie. A naše automatické pušky mu moc neublíží. Musíme do něj dlouho střílet, než zemře. Lebka je tak tvrdá, že jí někdy naše projektily ani neprostřelí. Hotový obživlý tank na dvou nohou! Když se tu objeví, vydáváme se proti němu jedině ve skupině.“

„Všechno?“ otázal se Arxen.

Foronep se na mladíka udiveně podíval. „Vidím z tvé otázky, že podceňuješ nebezpečí, které chlapojedi představují. Varuji tě, můj mladý společníku: neber to na lehkou váhu!“

„Jen počkej,“ šklebil se Trebwr, který mezitím přišel, „až uvidíš prvního chlapojeda! Jsem zvědav, jestli budeš schopen strachy vystřelit!“

„Kromě toho jsme byli hned první zimu napadeni roboty. Mají hnízdo na severním svahu Černých Skal a zřejmě se rozhodli nás zničit. Podnikli dva útoky. První nás zastihl nepřipravené a nechybělo moc a už by byl Modchidecho zničen, ale podařilo se nám zapnout laserové dělo a jak jsme spustili palbu, hnali jsme je až do Malého Lesa!“ pokračoval Foronep ve vyprávění.

„Mysleli jsme, že budeme mít pokoj,“ navázal Trebwr. „Ale roboti se příští zimu vrátili. Tentokrát zaútočili od severozápadu, kde ve skrytu pralesa sestrojili samohybné pancéřované monstrum. Laserové dělo bylo zamrzlé a naše pušky byly slabé, aby ho zastavily. Ve chvíli, kdy obrněný samohyb již dojížděl k Modchidechi, vyřítil se z bočního výstupu Foronep a pohrdaje smrtí, zaútočil na vozidlo ručně smontovanou trhavinou. Roboti, kteří překvapením zapomněli střílet, zarazili své monstrum, technik se rozmáchl a hodil. Zasáhl pravý podvozek. Stroj se vzňal a soustředěnou palbou se nám podařilo ho nakonec zničit.“

„To muselo být opravdu strašné,“ podotkl Arxen, i když si myslel něco jiného.

„To si piš,“ přitakal Trebwr samolibě. „A můžu říci, že jsem se také několikrát v boji vyznamenal. No a tak se je snažíme nepustit z lesa na planinu. Oni nás zase nepustí přes západní okraj Černých Skal, který je spolu s Průsmykem Statečných jejich bojovým pásmem. Abychom je udrželi v odstupu, pořádáme občas z okraje Malého Lesa palbu na skalnaté předhoří a naopak roboti občas na našem okraji lesa líčí pasti. Žijeme v neustálém bojovém stavu.“

„Proto jsme si na Sluneční louce zřídili střelnici,“ doplnil Foronep. „Umění střílet se začlenilo mezi naše životní potřeby. Teď pojďte navštívit pana navigátora. Ukáže vám mapy.“

V navigaci jim Twllips promítl mapu na jednom zobrazovači. Aranii okouzleně přistoupila k projekční ploše a špičkou prstu zvolna kopírovala zářivé obrysy. Vidět pradávný dvourozměrný projektor v činnosti jí úplně fascinovalo. Podklad byl zjevně tvořen geografickým počítačem, do kterého byly ručně zanášeny další údaje. Arxen jediným pohledem porovnal mapu s obrazem, který měl od okamžiku přistání uložen ve své hlavě. Jak záhy seznal, přesnost Mangwaxellské mapy odpovídala technické úrovni přístrojů, na nichž byla vytvořena. Podle údajů trosečníci navštěvovali tři oblasti. Asi dvacet kilometrů severněji ležely trosky označené Alfa 2.

„Odtud přinášíme výzbroj,“ pravil Twllips, kterého potěšil princeznin nelíčený obdiv. „Tyto trosky s označením Alfa 1, ležící 18 km východně, nás zásobují konstrukčním materiálem. Poslední naleziště Beta 1, je tady - třicet kilometrů na jihovýchod. Tam hledáme elektronické součásti. Kdysi tam přežívala nějaká kolonie trosečníků, ale našli jsme z nich jen kostry.“

„A tohle?“ ukázal Arxen na pole označené Alfa 3, asi padesát kilometrů severovýchodně.

„To je velké troskové pole v Pusté Poušti,“ odvětil Twllips. „Je to hotové kosmické město, ale přes tyhle zatracené roboty by se tam nedostal ani Lastakarijský výsadkář. Na jihu nám přehrazuje cestu Jezero Smrti s Bažinou Smrti a potom jedovatá řeka Styrx. Nahoře je to strašný Severní Prales kde sídlí chlapojedi. A i kdybychom ho nějak prošli, dostali bychom se do zóny záření, které vychází tady z té skalní rozsedliny. Prostě se tam nedá dostat, a kromě toho máme plno práce tady.“

„Správně řečeno,“ souhlasil Surws, objevivší se ve dveřích. „Musíme pokračovat v pracích na opevnění. Pomůžete nám, vy dva? A Foronepe, ty pojď sem!“

Arxen si vyměnil myšlenku s Arrinci a přikývl. Zatímco kapitán cosi za dveřmi technikovi hlasitě vytýkal, seběhli po schodech a vyšli z korábu. Planina je přivítala ostrým, fialově laděným sluncem a cizokrajným pachem nezvyklé vegetace. Zprava se rozléhaly praskavé rány - Trebwr jen tak pro potěšení střílel na stádo červosápů, kteří se míhali ve vysoké trávě. Malá zvířata s lesklou, modře skvrnitou kůží kmitala sem a tam a Trebwr se smál, jako by šlo o kdovíjakou legraci. Na Surwsův pokyn ale sklonil pušku a přišel ke skupině.

Mlčky ušli vzdálenost, která je dělila od těsně semknuté skupiny zaoblených skal, nazývaných Útes. Kolem něj protékala široká, ale mělká řeka, pramenící z Bílého Jezera opodál. Mezi řekou a skalami byla rozsáhlá planina, přes kterou roboti vedli svůj druhý útok.

„Tady budujeme obranný val,“ ukázal Surws zadýchaně. Při své osobní konstituci se v řídké Swarpské atmosféře snadno unavil.

Od břehu řeky se táhl asi sto kroků dlouhý násep se sráznými svahy, zpevněný kusy železa, plastu, kameny anebo i obyčejnými kmeny. Byl vysoký kolem dvou metrů.

„Vnější srázná stěna by měla zabránit vjezdu nového robotického samochodu,“ vysvětloval důležitě Surws. „Jde to ale pomalu. Máme k dispozici jenom jeden stroj a musíme pracně shánět z Beta 1 palivo. Každá pomocná paže nám bude velmi vítána.“

To myslí vážně? zaslechl Arxen v hlavě nesmělou Arrincinu otázku a nerozhodně přikývl. I jemu se zdál ten plán nereálný. Sousto, které si trosečníci předsevzali, bylo nad jejich síly. Vždyť zatím měli vybudovaný jen zlomeček plánované obranné linie, navíc její bojový význam byl velmi pochybný.

Zatímco Surws nastartoval řvoucí a dýmající spalovací motor otřískané a stokrát vyspravované mechanické lopaty, jeho druzi se chopili ručních nástrojů a pustili se do marného díla.

Arsia popošel dále a bedlivě si prohlížel celou pláň. Ne, ujistil se, s tímhle vybavením to není zvládnutelné. Pak přišel za kapitánem a protože v rachotu motoru nebylo nic slyšet, naznačil mu rukama, že s ním chce mluvit.

Muž otočil klíčkem a po několikerém řinčivém zachraptění motor zmlkl.

„Copak, člověče?“ seskočil kapitán. I ostatní odložili nástroje a zvolna se k nim scházeli.

„Měl bych návrh,“ řekl mladík. Sice mu to mohlo být úplně jedno, ale nesnesl, když by musel pomáhat v konání zbytečného díla. „Proč děláte val, když byste mohli vyhloubit příkop?“

Trebwr se rozesmál, zatímco Surws odpověděl: „Jsi chytrý, tak řečený Arsio. I nás to napadlo. Ale pod tenkou vrstvou hlíny je tvrdá skála. Tu naše mechanická lopata nezvládne. Rozumíš?“

„Ovšem,“ přikývl Arsia. „Ale proč tedy nepoužít trhavinu?“

Trebwrovi ztuhl úsměv na tváři a ostatní se po sobě rozpačitě podívali. Nikoho tohle řešení nenapadlo.

„Nemáme jí tolik,“ namítl Bwan, ale Surws mávl rukou: „Mohli bychom k tomu použít trhavinu z Alfa 2. Tam se toho válejí tuny.“ Uznale poklepal mladíkovi na rameno. Bylo vidět, že si ho tato myšlenka zcela získala.

„Výborně,“ pravil. „Pustíme se do toho!“ Všichni souhlasili, jenom Trebwr se kabonil. Zlobilo ho, že na tak prosté řešení nepřišel sám. Takhle tu holku nezískám, myslel si naštvaně a jak už to u takových povah bývá, přenášel vztek nad svou nešikovností na Arxena.

 


Zpět Obsah Dále

07.11.2018 07:42