Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Koupání šílenců

Už od rána dalšího dne se z planiny ozývaly detonace. Destrukční účinek trhaviny byl podivný: skála nebyla vytrhována v trychtýřovitých jámách, jak se dalo předpokládat, ale praskala v obrovitých blocích, které se výbuchem nejprve jakoby nadzvedly a pak zůstávaly různě převrácené v jámách.

„Pane kapitáne,“ přišel Foronep za Surwsem, „ale ty obrovské kusy z příkopu nedostaneme!“ Křičel, jak byl dosud ohlušen od výbuchů. Když chtěl začít s odklízením, ukázalo se, že mechanická lopata je příliš slabá na odstraňování mnohatunových úlomků. Surwsova tvář se zachmuřila. „Budeme je muset rozstřelovat,“ pravil. Na ruční odklízení nebylo ani pomyšlení.

„Ale takových bloků je tam plno, a trhavina rychle dochází,“ podotkl pochybovačně Foronep.

„S tím jsme nepočítali,“ přiznal Surws a tázavě se obrátil na Arxena. Ten pokrčil rameny: „Záleží na technice odstřelu. Nejsem střelmistr, ale pokusím se zjednat nápravu.“

„Prý se pokusí zjednat nápravu!“ posmíval se otevřeně Trebwr. „Jakou, prosímtě? Budeš to roztloukat ručně? Nechceš donést kladívko?“ Ještě chvíli se pitvořil, ale pak odběhl za Foronepem, který mezitím pokračoval v ukládání zbylých náloží.

Máš na mysli to co já? zeptala se po chvíli Arrinci přítele letmou myšlenkou. Zrovna prapodivným nástrojem, zvaným „lopata“, nahazovala vyschlou, prašnou hlínu na náspu asi sto metrů od Arxena.

Jistě, přikývl. Poslala mu telepatický polibek: Půjdu s tebou, nebudu-li ti ovšem překážet.

Do večera trosečníci odstřelili ještě nějakých dvě stě kroků příkopu.

„Máte v provozu hygienickou sekci?“ otázal se po návratu ke korábu Arsia Foronepa.

„Jistě, ale...“

„Ale co?“

„Je... zamčená.“

„Aha... a proč?“

Technik rozhodil rukama: „Je teplé počasí. Chodíme se mýt k jezírku. Šetříme zdroje... chápeš? Nejdřív si ale dáme jídlo. Pojď, Bwan už jistě něco připravil.“ K večeři bylo překvapení: konzervy. Arxen se moudře zdržel smíchu. Ti lidé prostě jinou potravu neměli.

„Tak co jsi vydumal?“ obrátil se pak na mladíka pichlavě Trebwr při této skromné večeři.

„Plánujeme udělat krátkou výpravu do okolí, kapitáne,“ podíval se Arxen na Surwse. „Počítám, že při ní problém vyřešíme.“

„Na rozhodování jsem tu já, tak řečený Arxene,“ reagoval poněkud popuzeně muž. „Jste teď v mé kolonii a je žádoucí jednat s jejími zájmy. Kam to ostatně chcete jít?“

„Myslel jsem, že je to naše věc,“ odvětil opatrně Arxen, ale uvnitř se mu všechno naježilo. Nebyl ochoten se nikomu podřizovat, bláznivým Mangwaxellanům už teprve ne. Ale kapitán mávl rukou: „Nech toho. Dnes jsme všichni unaveni. Zítra si o tom promluvíme. Rozchod!“ Nebyla to otázka ani odpověď a Arxen proto nic neříkal.

Arrinci mlčky, způsobně vyškrabávala konzervu. Stále nedokázala ovládnout svůj úžas nad vším, co jí obklopovalo. Vzala prázdný obal a bedlivě ho prohlížela. Surws na ní upřel krátký pohled. Vypadá, jako by konzervu v životě neviděla, myslel si. Kdoví, v jaké nuzotě kde žili! Třeba jsou to nějací uprchlí otroci, co se nějakou nevýslovnou shodou náhod dostali ke korunovačnímu klenotu Lastakarijců a jiným věcem. Nebylo by lepší je prostě přepadnout a zneškodnit?

Chvíli o tom uvažoval, ale pak odložil řešení na jindy.

Po jídle se kosmičtí trosečníci vydali k jezeru spláchnout ze sebe prach a špínu. Arxen a Arrinci je o něco předešli a když kosmonauté stanuli na okraji jezera, zastavil se v nich dech. Oba mladí byli úplně svlečení a teď skočili po hlavě do vody!

„Zadržte!“ vykřikl Bwan a rozběhl se k vodě. Ostatní za ním. Zarazili na břehu a úporně pátrali očima pod lesklou hladinou. Kola na vodě se zvolna rozbíhala a nikdo nebyl nikde vidět...

„Ti šílenci,“ vydechl Twllips. Vtom se asi šedesát metrů od břehu vynořily dvě mokré hlavy. „Tady jsme!“ vykřikl vesele Arxen.

„Okamžitě zpátky!“ vykřikl Surws zděšeně. „Honem! Což jste se úplně zbláznili?!“ Mladí nečekali a mohutnými tempy vyrazili ke břehu. „Co se děje?“ vyběhli z vody ke skupince.

Kapitán měl na jazyku ostrá slova, ale pohled na dvojici mu je úplně vymazal z paměti. Ti dva na sobě neměli naprosto, ale vůbec nic!!

„U Leptona!“ vyjekl Bwan zděšeně, jako by spatřil ďábla a honem se otočil. I ostatní se odvrátili, jakoby nemohli snést to, co vidí.

„U všech galaxií! Co to má znamenat!? Jsme snad ve veřejném domě!“ vykřikl Surws, rukou si zakrývající oči. „Okamžitě se ustrojte! Hned!“

Teprve po chvíli vzrušených projevů začalo dvojici svítat. Technický rozdíl mezi Mangwaxellou a jejich civilizací nebyl zdaleka tak velký, jako společenský. Na Mangwaxelle platilo dodnes odhalování těla za těžký prohřešek a i kosmonauté, kteří se považovali za velmi svobodomyslné, byli šokováni veřejnou nahotou obou mladých lidí. Když opadlo největší pohoršení, ukázali Mangwaxellané své koupací pláště. Vypadalo to jako prostěradlo, uprostřed něhož byla díra pro hlavu. Nasazovalo se to na ramena. Pod ochranou tohoto pláště je možno si obezřetně odložit oděv a vejít do vody.

„Civilizované lidé, dbalí cti a mravů, se u nás koupou buďto v noci, když je tma, anebo v pevně zabedněných místnostech, či aspoň v takovýchto oblecích!“ kázal Surws ohnivě.

„Nenapadáme vaše zvyky, vy nechte naše,“ poznamenal smířlivě Arxen.

Kapitán chvíli uvažoval, poté se rozhodl udělat velkorysé gesto. „Dobrá. My Mangwaxellané jsme velmi svobodomyslní a bereme ohled na to, že jste cizinci. Pokud slavnostně slíbíte, že se to nebude opakovat, dovolíme vám s námi dál žít!“

„Nic takového,“ odmítl klidně, ale neoblomně Arsia. Celá situace ho nějak znechutila.

Surws se zadumal. Přece jen se mu nechtělo vyvolat otevřenou roztržku právě teď, když s sebou měli jedinou automatickou pušku, která navíc ležela opodál u Foronepových svršků. „Tak jinak,“ řekl mírněji. „Tedy slibte, že to nebudete dělat přede mnou a mou posádkou!“

„To je jiná,“ ustoupil v zájmu dobré vůle i Arsia. „Platí, kapitáne.“

Poté Mangwaxellané ukázali mladým svá koupací roucha. Když plachta nasákla vodou a obalila tělo nebohého plavce, pochopili mladí zděšení, které skupinku zachvátilo při jejich ponoření pod hladinu. Kdyby totéž udělal člověk vybavený oním cudným pláštěm, stěží by se dostal zpět na hladinu.

Ale ještě jeden důvod - a ne zanedbatelný - přiměl Surwse k tak mírnému verdiktu. Totiž princezna coby Negganka udržovala své tělo ve vzorném stavu co se funkčnosti i vzhledu týče a trosečníci byli přece jen muži. Dva roky vyhnanství pak udělaly své. Zvláště Trebwr na ní mohl oči nechat a strašně nenápadně se díval škvírou mezi prsty, až málem vzrušením nedýchal. Nebýt Aranii dávno zvyklá na trapně neukázněné myšlenkové pole techničanů, zakusila by nyní velkého studu před lavinou rozbouřených myšlenek nejhrubšího kalibru, které vyzařovaly mozky Mangwaxellanů do svého okolí. Princezna ale prostě tyto myšlenky ignorovala, asi tak jako člověk přehlíží špínu na ulici. Nad takovouto přízemnost byla tak povznesena, že ani nezasáhla, aby uklidnila jejich rozjitřené pocity.

Ne tak Arxen, který si dobře všímal reakcí trosečníků. Viděl, že Surws zaregistroval zájem svého syna a že dumá, jak by mu příležitostně k princezně dopomohl. To by mohlo do budoucna přinést nepříjemnosti. Trebwr byl vybaven ramenatou postavou a mohutnými svaly, ale Arxen zdaleka nebyl z těch, kteří by se hned zalekli a tak to nechal být. Věřil, že každou situaci dokáže zvládnout.

Celá roztržka tedy vybublala do ztracena, ale kosmonauté se na protest odebrali o hodný kus dál, kde se teprve důstojně a úzkostlivě nořili ve svých pláštích do vody. Nadále pak platilo, že se kosmonauté nenápadně snažili nebýt nablízku v tu dobu, kdy byla u vody mladá dvojice, ale (jak Arxen brzy zjistil) byli kýmsi sledováni z Modchideche výkonnou palubní optikou.

Více už se o tom nemluvilo. Ale když se rozcházeli v chodbě korábu, přitočil se Trebwr k Aranii a tiše řekl: „Ty... byla to od vás dvou veliká neomalenost. Ale víš, že se mi... hm, moc líbíš?“

Dívka ani nepokrčila rameny a zabouchla mu dveře kajuty před nosem.

 


Zpět Obsah Dále

07.11.2018 07:42