Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Střelba

„Co uděláme s bagrem?“ nadhodil Twllips u snídaně druhého dne.

„Necháme si ho,“ vyhrkl chvatně Trebwr, až se ostatní urození rozesmáli.

„Myslím, že by se jeho baterie dala použít jako pomocný zdroj energie pro Modchidecho,“ pravil kapitán. „Co o tom soudíš, Foronepe? Dalo by se hodně ušetřit na našem reaktoru.“

Technik se podrbal v zátylku: „No... když nám bude štěstí přát... Hned po jídle se na to podívám, pane kapitáne. Arsio, budeš tak laskav a pomůžeš mi?“ Mladík přikývl a krátce po osmé se celá skupina vydala po louce, tonoucí v nizoučké cloně mlhy, k bagru. Foronep vyšplhal do kabiny, nastartoval a přijel těsně ke korábu. Vyhoupl se na boční lávku, Arxen za ním.

„Začneme?“ otázal se Arsia, když technik zaváhal. Najednou se zdálo, že neví, co dál.

Chvilku okouněl, než tiše řekl: „Arxene... nevadí ti, že jsem tě poprosil o pomoc?“

Mladíka ta otázka tak zaskočila, že zprvu jen ohromeně koukal.

Už už se zdálo, že se Foronep zklamaně odvrátí, když Arxen našel řeč. „Blázníš?“ Vzal kosmonauta za ramena: „Co to máš za otázky? Ovšemže ti pomohu, a rád!“

„Opravdu?“ Foronepovi se očividně velmi ulevilo. „Víš, mně nejdřív ani nenapadlo, že...“

„Nemluv a jdeme na to,“ drcl do něj Arsia. Otevřeli kryty a odhalili složité útroby bagru. Ostatní přihlíželi, ale nevypadalo to že by chtěli pomoci.

„Na tyhle klacky to napojíte?“ ukázal Trebwr na mohutné, různými jiskřiči ověšené lesklé svorky.

„Obávám se, že je to jenom přímý vývod, pane Trebwre,“ rozumoval technik. „My musíme najít výstup měniče. Budeme to muset prozkoumat. Všiml jsem si, že kabely zahýbají doprava, kdežto baterie je někde tady pod tím štítem,“ bouchl rukou do matného pancíře.

Naštěstí Arxen udělal konec nejistým dohadům, neboť jeho paklíč měl celý bagr dokonale přečtený. Nasměroval Foronepa k jednomu krytu, pod nímž našli co hledali. V izolované vaně tam seděl mohutný transformátor spolu se změtí měničů, násobičů, adaptačních a kompenzačních či vyrovnávacích prvků.

„To je přesně ono,“ pochvaloval si Foronep. „Tenhle stroj je z nějaké kolonizátorské rakety a je určitě přizpůsoben k přifázování na všechny možné druhy sítí. Ideální by bylo, kdyby se instaloval sám.“ Leč tohle vroucí přání nebylo vyslyšeno.

Tápání trvalo, dokud Arrinci mlčky neukázala na zamaštěný kryt. Když Arxen otřel špínu, objevily se pod vrstvou mastného prachu schematické tabulky, které představovaly návod k použití. Po krátké poradě s paklíčem se technik s Arxenem shodli na řešení, které vypadalo nejpravděpodobněji. Přecvakali prehistorické pákové spínače do požadované konfigurace, aniž se nahoře rozsvítilo varovné červené světlo. To bylo povzbudivé. Přivlekli ze skladu tlusté kabely a propojili svorky zdroje s kontakty na vnějším plášti Modchideche. Tak jako předtím, všichni ostatní zvědavě přihlíželi, ale ruku k dílu nepřidal nikdo z kosmonautů. Urození přece nebudou vykonávat „špinavou“ práci!

„Bude cucat šťávu, jako kdyby stál na rampě,“ liboval si Foronep. Naposledy - asi poosmé - zkontroloval zapojení a položil ruku na hlavní spínač. Přestože byl přesvědčen, že udělal všechno jak měl, zmocnily se ho náhle pochyby. Znovu a znovu v duchu zkoumal všechny operace, aby našel možnou chybu. Řekl by, že ne. Ale pokud se přece jen spletl...

„Jdi do toho,“ povzbudil jej Arxen.

Technik stiskl spínač. V komoře to temně zabzučelo, zapraskalo a spolu s měkkým zasršením nastalo ticho. Bwan, sledující měřící přístroje ve vchodu do rakety, zamával rukama. „Funguje!“ vykřikl radostně.

„Uf,“ oddychl si Foronep.

„To to trvalo,“ pronesl kriticky Trebwr, otočil se na patě a zmizel v korábu. Už se nemohl dočkat, až si zahraje své oblíbené videohry. Arxen pomohl Foronepovi upevnit zpět všechny kryty. Mezitím se Twllips s kapitánem odebrali do energocentrály Modchideche, aby se ujistili o stavu energie. Mohli být naprosto spokojeni. Atomová baterie bagru se ukázala být zdrojem velice tvrdým a udržovala napětí i při velkém rázovém zatížení. Palubní reaktor bylo možné úplně odstavit. Nakonec se rozhodli uvést jej pouze do úsporného vyčkávacího režimu, z něhož mohl být v případě potřeby rychle uveden do stavu plné pohotovosti.

„Už se těším jak si při mrazech pořádně zatopíme!“ pochvaloval si Surws. Byl v dobrém rozmaru. „Foronepe, teď ti snad i prominu to tvoje svévolné zapnutí laserového děla tehdy!“

„Jste nesmírně laskav, pane kapitáne,“ zašeptal technik.

„Budeme také moci experimentovat s navigací!“ liboval si Twllips.

I Bwan měl radost, i když to nedával najevo - konečně měl v kuchyni dostatek horké vody.

Spokojeni s vykonaným dílem, usedli trosečníci k obědu, během něhož nemluvili o ničem jiném než o novém zdroji, který mnohonásobně předčil nedávnou bouří stržené solární panely. Jídelnu zalévalo jasné světlo, neboť Surws nechal rozsvítit všechny zářivky. Teď se přece nemuseli omezovat!

„Zajištění zdroje energie nás zbavilo existenčních problémů,“ uzavřel po jídle Surws. „Takže budeme mít opravdu čas na podrobnější průzkum okolí. Začali jsme velmi úspěšně tohle jaro.“ a tvářil se, jako by to všechno byla hlavně jeho zásluha. Foronep, s hlavou skloněnou nad plechovkou, netečně mlčel a tvářil se, jako by tu vůbec nebyl.

„Pro mezihvězdný let ale stejně budeme potřebovat solární články,“ připomněl Twllips.

„Také je jednou najdeme,“ mávl kapitán rukou. „Věřím, že nám v průzkumu naši mladí společníci pomohou,“ zakotvil pak očima na Arrinci. Ta ho ale neuznala hodna odpovědi - fascinovaně se vrtala lžičkou v plechovce zeleninové pomazánky. Kapitán mlčky sám pro sebe zavrtěl hlavou. Co ta holka na těch konzervách pořád vidí?

„Nejdřív je budeme muset patřičně vyzbrojit,“ připomněl Twllips, který stejně jako ostatní považoval jejich zbraně za elegantní, ale málo výkonné lasery.

„Myslím, že na zdejší podmínky jsme vyzbrojeni dostatečně,“ podotkl mírně Arxen.

„Co ty víš o zdejších podmínkách! Vždyť jsi tu pár dní!“ rozesmál se urážlivě Trebwr.

Víc než vy všichni dohromady, měl chuť říci Arsia, ale jen pokrčil rameny.

„Tuto otázku můžeme snadno rozřešit,“ chopil se kapitán znovu slova. „Poslední dobou jsme střelecký výcvik zanedbávali, ale protože jsme dokončili v rekordním čase příkop a vyřešili i otázku energie, můžeme zameškané dohonit. Dříve, než se pustíme do průzkumu okolí, musíme se procvičit ve střelbě, abychom si dokázali zajistit vlastní bezpečnost.“

„Jasně! Jde se střílet!“ zvolal Trebwr rozjařeně a udeřil pěstí do stolu.

Celá společnost tedy sebrala zbraně, do tašek nacpali krabičky s náboji a poté, co Surws pečlivě zamkl, vydali se na Sluneční Louku. Arxen si za chůze vypůjčil Foronepovu pušku a okouzleně jí pořád dokola rozebíral a zase skládal. Byla to fantastická starožitnost; vždyť to střílelo ještě projektily! V životě neviděl takovouto historickou raritu v činnosti. S vyhrnutými nohavicemi přebrodili široký, ale mělký potok, ohraničující pláň kolem Modchideche a stanuli na střelnici.

Sluneční Louka byla rozlehlá pláň mezi jižním cípem Předního Pobřežního Pralesa, obrovským káldobovým houštím na západě a propastí kaňonu na jihu. Na jejím okraji bylo vybudováno několik mělkých zákopů a kryt pro obsluhu, která vypouštěla létající terče. Po okolí byl rozesety různé trosky, jež sloužily za cíle.

„Tak do toho!“ pravil nedočkavě Trebwr a začal plnit zásobníky prastarých palných zbraní. Když bylo nabito, postavili se všichni na pomyslnou palebnou čáru. Bwan se skrčil v krytu opodál a když Surws pískl, vyhodil velký kus plechu do vzduchu.

Surws bleskové zamířil. Prásk! Prásk! Obě rány šly mimo. Prásk! Zase mimo! Kovový úlomek sebou pleskl do trávy. Kapitán si odkašlal a dělal jako že nic. Na řadě byl Trebwr. Celý se třásl nedočkavostí.

Trojice ran práskla jako hromobití, ale teprve třetí výstřel zasáhl plát. Trebwr pohodil hlavou. „To byl jen začátek!“

„Skvělé, mladý pane!“ kýval hlavou Foronep.

Pak pískl Twllips. Arxen ho po očku pozoroval. Jediný navigátor byl klidný, soustředěný a z toho, jak vyrovnaně stál na palebné čáře, Arxen usoudil, že bude dobrý střelec. Plech vylétl zpoza zákopu. Twllips chladnokrevné zamířil. Má ho první ranou, pomyslel si Arsia, v duchu sledující směr navigátorovy zbraně.

Prásk! Prásk! Prásk!

Ani jeden zásah!

„Ne vždycky se zadaří,“ pokrčil Twllips rameny, pohled zavrtaný někam do trávy. Upřímně řečeno, nejvíc překvapený byl Arxen. Jak jsem se v něm mohl tak splést?! žasl v duchu. Kam se poděl můj smysl pro definici bojové situace?! Ale okouzlení z celé akce ho přimělo přenést pozornost na technika. Arxen si neustále připadal jak na vystoupení nějaké umělecké skupiny historického umění.

To už hvízdl Foronep a vypálil své tři rány. Ani on netrefil.

„Jste na řadě,“ vybídl Trebwr mladou dvojici.

„Cože?“ vypadlo mimoděk z Arxena udiveně. Nechápal, jak si někdo může myslet, že takovou dětinskou střelbu nezvládne. Vyhozený plech by přece dokázal strefit i se zavřenýma očima, jen podle svého telepatického citu!

Trebwr si jeho otázku vyložil po svém. „Snad sis nemyslel, že se budeš ulejvat? Jen se pochlub, co je v tobě!“

Arxen pískl a plech vzlétl k obloze. Celou věčnost mladík úplně nevšímavě čekal a teprve když cíl už-už dopadl do trávy, jediným nedbalým výstřelem ho spálil na obláček kovových sazí. Nechtěl zase tak moc zahanbovat Mangwaxellany, ale prostě se nedokázal do tak lehkého cíle nestrefit.

„To bylo skvělé, Arxene,“ reagoval okamžitě Twllips; měl z toho nepokrytou radost. Zato Trebwr se tvářil velmi kysele. „Náhoda,“ bručel si pro sebe.

„A Arrinci!“ velel Suwrs a hvízdl. Další kovový plát se zaleskl pod nafialovělou oblohou. Princezna se ani nenamáhala tasit zbraň a nechala ho volně padnout na zem.

„Měla jsi střílet!“ zvolal se smíchem Trebwr. „Hej! Nespíš náhodou?!“

„Co to mělo znamenat?!“ přistoupil k mladým kapitán.

Arrinci ho ani neuznala hodna pohledu. Slova se ujal Arsia.

„Princezna tím chtěla dát najevo, že se distancuje od střílení, zabíjení a jakéhokoliv techničanského násilí, které je naprosto neslučitelné s jejím původem, postavením a přesvědčením,“ zadeklamoval pevným hlasem Arsia. „Na takovou práci má Její Výsost mě.“ Řekl to velmi rozhodně a kategoricky, měl chuť uštědřit kastovně nadutým Mangwaxellanům lekci.

„Nebezpečí, číhající v pralesích,“ zamračil se Surws, „se nebude tak řečené Její Výsosti ptát, zda je urozená či ne! Její postoj je hloupou ignorancí a na Mangwaxelle byl mohl být brán jako urážka!“

„Jenže kolem nás je Swarp,“ usmál se Arsia, ale jeho pohled byl ocel a led. Surws se vzpamatoval a rozhodl se, ač nerad, zařadit zpátečku. „Druhé kolo,“ vyhlásil nabručeně. „Vyzývám, aby se zúčastnili všichni. Jde o kolektivní bezpečnost, a nestrpím výjimky. Pozor - písk!“

Tentokrát se strefil už na druhý pokus. Bylo vidět, jak se mu ulevilo. Jeho reputace byla zachráněna.

Jeho výkon zopakoval i Twllips, ale Arxen se stále nemohl zbavit neodbytného dojmu, že tu něco nehraje. Zato Trebwrovi se druhý pokus nepovedl  ani trochu - minul všemi třemi výstřely.

„To neplatí!“ rozčiloval se. „Bwan vyhodil plech naplocho, takže jsem měl proti sobě jen jeho hranu!“

Ale vždyť to nebyla pravda, chtěl říci Arxen, ale když viděl, jak nikdo nic neříká, jen užasle zadržel dech. Což nemohu věřit ani svým očím? myslel si.

„Házej znovu!“ poručil kluk a při tomto pokusu tečoval útržek plechu opravdu hned první ranou.

„Tak se to dělá!“ povykoval nafoukaně. Foronep mezitím pískl a pak střílel jen tak pánubohu do oken. Arsia vyloženě znuděně pískl, ledabylým pohybem ruky zamířil a jedinou ranou poslal kovový úlomek do neexistence.

„Arrinci, jsi na řadě,“ vyzval Surws princeznu, jenže ta s nezájmem bloudila pohledem kdesi po obzoru. Kapitán se už-už nadechoval, aby zopakoval příkaz v důraznějším tónu, když ho předešel Trebwr.

„Nesmíme být tak neomalení,“ prohlásil a přišel k Arrinci. „Je pochopitelné, že princezna neumí střílet. To bývá u princezen zvykem. Nemyslím, že by bylo moudré Její Výsost nutit, aby se tu ztrapňovala, co, otče? Mám nápad: vezmu si Aranii stranou a pomalu, v klidu, jí naučím aspoň základy střelby. Souhlasíš?“

„Dobrý nápad,“ přitakal Surws a bylo vidět, že je na syna hrdý. „Udělejte to tak! My zatím budeme pokračovat ve výcviku!“

Arrinci se střetla pohledem s Arsiou, ale ten se mezitím přitočil k Twllipsovi.

„Proč jsi střílel vedle?“ zeptal se ho tiše.

Navigátor sebou trhl. „Co? Nemáš pravdu. Nevyšlo to. Toť vše.“

„Jsi špatný lhář a dobrý střelec. Tak co mi povíš?“

Twllips si zhluboka povzdychl. Podíval se po kapitánovi, zda není v doslechu, a pak rychle, neochotně kývl. „Nechápeš? Nesmím být lepší než kapitán nebo jeho syn. Takový je na Mangwaxelle zákon. Oni jsou urozenější. A už dost o tom.“ Otočil se a přebíjel zásobník, jako by to byla nejdůležitější věc na světě.

„Tak pojď, princezno,“ vyzýval mezitím už asi potřetí Trebwr Aranii. „Ať to nezdržujeme!“

Arxen se rozhodl opět zasáhnout. „Její Výsost půjde tam, kam bude sama chtít, a s tím, s kým se jí zachce,“ prohlásil. „Není povinna akceptovat ničí návrhy.“

„To by ale Její Výsost musela být doopravdová!“ vycenil Trebwr zuby. „Co?! Že byste se už konečně přiznali co jste za zločince!?“

„Zmlkni,“ postavil se Arxen mezi princeznu a nasupeného mladíka. Nikdo si nevšiml osmi mihotavých stínů, které střelhbitá Arxenova myšlenka okamžitě zahnala zpět do mimoprostoru. Ne, teď vůbec není garda potřeba.

„Nebo co, ty ostrostřelče-?!“ Trebwr vyboulil svoje mohutné svaly.

„Nebo si to můžeme vyříkat hned tady,“ sekal Arxen slova jak úlomky ledu. „Máš v ruce nabitou zbraň. Proč jí nepoužiješ?!“ To bylo řečeno velmi vyzývavě a všem přihlížejícím se sevřelo srdce.

„Neříkej to dvakrát!“ procedil Trebwr výhrůžně mezi zuby a pozdvihl pušku.

Pak se něco stalo a najednou Trebwr ležel na zemi a Arxen stál vedle něj s jeho puškou ležérně přehozenou přes rameno. Zavládlo hluboké ticho.

„Zaražte! Stát!“ vzkřikl konečně kapitán. „Zbláznili jste se?! Chcete se snad střílet!? Hned toho nechte!“ Rozzlobeně k nim rázoval. Trebwr se zmateně hrabal na nohy; vůbec nechápal, jak se mu to stalo.

„Co to má znamenat!“ dorazil k nim kapitán.

„Upadlo mu tělo,“ usmál se mírně Arxen. „Tak jsem mu podržel pušku, než se zvedne.“

Surws se mocně nadechl, ale tváří v tvář Arxenově klidu ho opustila odvaha. Zlostně sevřel rty a chvilku přemýšlel, co dál. „Pokračujeme!“ zvolal nakonec, a dodal: „Pokud takzvaná princezna nebude chtít, nemusí se zúčastňovat... ne že bych uznával ehm... neprokázanou urozenost, ale nebudu ženu nutit bojovat.“ Našel elegantní východisko z trapné situace. „A žádné další roztržky! Jasné!“ Mávl rukou: „Trebwre! Sem ke mně půjdeš!“

Nasupený mladík se velmi neochotně odloudal ke kapitánovi. Arxen ho mlčky sledoval. Necítil zlost, jen znechucení. Arrinci jeho pocity sdílela.

Zbytek odpoledne pak trosečníci věnovali plýtvání střelivem. Byla to fraška k popukání. Ale když se večer vraceli do korábu, chtěl Trebwr ve vstupu Arxena velmi neomaleně udeřit loktem. I když byl útok veden zezadu, Arxen ho včas zpozoroval a uhnul se - výrostkův loket zaduněl na pancíři rakety.

„Nemůžeš se vejít do dveří?“ pousmál se Arxen.

„My dva si to jednou spolu vyřídíme,“ sykl Trebwr vztekle, ale útok nechtěl zopakovat. Bylo však jasné, že dnešní potupu nedokáže zapomenout.

Příští den se kosmonauté rozhodli ukázat mladé dvojici hnízdo robotů v předhoří Černých Skal. Dobře vyzbrojeni se vydali východním směrem. Překonali Malý Les docela jinou cestou, než která vedla k troskám, a po čtyřech hodinách s největší ostražitostí zalehli do vysoké trávy na kraji lesa.

„Támhle!“ ukázal Surws Arsiovi a podal mu dalekohled. Údolí, do kterého hleděli, končilo vpravo skalním svahem, kdežto v levé části vedlo průsmykem kamsi za pohoří. Na svahu, asi sedm kilometrů daleko, bylo možno spatřit podivné, přičaplé konstrukce a neforemné stavby z narezlých plátů. Tam bylo hnízdo robotů. Bylo zvoleno opravdu výhodně - umožňovalo přehled o celém okolí a samo nebylo snadno napadnutelné. Nic převratného však tento pohled nepřinesl.

Twllips ukazoval Arsiovi stopy střelby, kterou na ně roboti nedávno vedli, když tu byli na průzkumu. Jen tak tak se jim podařilo uprchnout. Arsia byl sice toho mínění, že není být na co pyšný, když se vyzvědač prozradí, ale nechal si to pro sebe.

Společně prošli ještě kus okraje lesa až k invazní cestě, po které roboti vedli útok na Modchidecho. Souběžně s ní se pak vraceli zpět do korábu. Jedině Arxen, kterému nikdy nic neuniklo, si všiml nejasných stop, které po cestě potkali. Nepatřily robotům a nebyly nikterak staré. Arxen neviděl důvod, proč by se o svůj objev měl s někým dělit.

Vrátili se bez problémů, akorát Surws chvíli marně hledal klíč. Už se začal obávat, že ho vytrousil někde v pralese, když ho konečně našel v jedné z kapes.

„To jsem blázen! Do téhle kapsy ho přece nikdy nedávám!“ vrtěl nechápavě hlavou. Arxen střelil okem po princezně. Vsadil by krk, že tohle bylo její drobné teleportační šibalství.

Zbytek dne strávil Foronep čištěním a údržbou zbraní. Arxen mu nadšeně pomáhal.

 


Zpět Obsah Dále

07.11.2018 07:42