Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Události nabraly rychlý spád

„Páni! To je jízda!“ pochvaloval si Surws a šlapal na akcelerátor kam až to šlo. Foronep raději zalezl dovnitř a zavřel poklop. Po narezlém, vlnami udusaném písku svištěl tank jako střela. Kapitánův plán, jak se zbavit obou cizinců, byl zrovna tak prostý jako dětinský: odjet s tankem někam daleko a až se dvojice vzdálí, prostě jim ujet. Byl pevně přesvědčen, že noc v pralese nepřežijí. A kdyby je sem někdo přiletěl hledat, bude se moci vymluvit na nešťastnou náhodu.

Avšak neujeli ani patnáct kilometrů, když se Arxenovi v hlavě ozval hlas Štítu:

>Nerad ruším, ale Modchidechi zbývá sotva několik minut existence.<

>Pokračuj.<

>Piráti se vrátili na svou základnu.<

>Dobře,< odtušil Arxen. >Odkliď naše věci zpátky na náš stíhač.<

>Nemáš pro mně nějaké další instrukce? Třeba abych jim to rozmluvil nebo něco humánnějšího?<

>Děkuji za upozornění,< dal mladík najevo, že si nepřeje další návrhy a hlas neviditelného umlkl. Téměř vzápětí se mu ale v hlavě ozvala princeznina myšlenka.

Arxene! Modchidechi hrozí zkáza! Piráti se vrátili, lokalizovali ho a chtějí ho zničit!

Myslím si, že té rachotiny není žádná škoda, opáčil Arsia.

Ale tím budou Mangwaxellané odsouzeni k doživotnímu vyhnanství!

To pro ně není zas tak špatné řešení.

Princezna zrovna zauvažovala, nakolik byla Arxenova poslední věta myšlena vážně, když vtom jakoby okolní krajinou šlehl blesk.

„Viděli jste to?“ reagoval Twllips.

„Co jako?“ dotazoval se Bwan.

„Jako by se někde blýsklo-“ ale vtom se tank otřásl a prales po pravé straně rozzmítal ničivý úder strašného uragánu. Surws zastavil a Foronep se hrdinně vecpal do poklopu. Otevřeným průlezem dovnitř vtrhl poryv větru a zalehlo mohutné, zemí otřásající dunění.

„Zemětřesení!“ vylekal se Bwan.

Ale by to něco mnohem horšího.

„Vzadu něco vybouchlo!“ snažil se Foronep překřičet hukot. Náhle učinil gesto nepopsatelného zděšení.

„Modchidecho je pryč!“

Ta věta jakoby všechny zbavila rozumu. Vyskočili ze sedaček a o překot se hrnuli k průlezům, namísto aby někoho napadlo zapnout sledovací obrazovkový systém. Vylezli na pancíř a v němém ustrnutí zírali do obrovitého sloupu dýmu, který se zvedl nad místem, kde měl být jejich koráb.

„Jsme... ztraceni!“ řekl bezbarvě Twllips.

„Ještě nejste, ale co nevidět budete!“ vykřikl Arsia, objevivší se v poklopu.

„Co- copak nevidíš?!“ zvolal zlomeným hlasem Surws. „Náš Modchidecho, naše jediná naděje, je pryč! Už nikdy nespatříme rodnou Mangwaxellu!“

„Do pekel s vámi!“ seskočil mladík na zem. „Jestli se neseberete, tak už nespatříte vůbec žádnou zemi!“

Podařilo se mu aspoň na sebe soustředit jejich pozornost, i když k pochopení toho, co se děje, měli stejně daleko jako k sousední galaxii.

„Piráti se vrátili a nedoufejte, že se odstřelením rakety zastaví!“ křičel na ně. „Zjistí, že jste tam nebyli a samosebou půjdou po vašem tanku, aby vás zabili a utajili tak svou základnu! Takže jestli nepřestanete brečet, nedožijete se ani dnešního večera!“

Mangwaxellané byli nesmírně zrdceni, ale byli to přese všechno kosmonauti a Arxenova slova jim pomohla vrátit se do reálu aspoň natolik, aby si uvědomili novou, mnohem bezprostřednější hrozbu.

„Musíme ujet!“ vykřikl Foronep, ale Surws ho zadržel: „Ne! Arsia má pravdu! Tank rozhodně najdou! Musíme ho tu nechat a- utéci do pralesa!“

>Být vámi, pospíšil bych si,< pravil dobře známý hlas v Arxenově mozku.

„Hoďte sebou! Máme šanci, co se počítá na vteřiny!“ vykřikl Arxen a popostrčil Foronepa k pralesu. Kapitán, Twllips, Trebwr a Bwan je chvatně následovali, poháněni princeznou.

Zaměřovací systémy obou takových věží náhle tiše zasvištěly. Ochranná automatika byla v činnosti, našla cíl a bojové lasery unisono s nadšením vyplivly nastřádanou smrtící energii. Oslepivé výboje končily mocným výbuchem kdesi v dálce.

„Pryč! Dál! Dál!“ volal Arsia, když kosmonauté zaběhli mezi stromy a chtěli hned zalehnout. Vyskočili tedy a prodírali se do hloubi porostu. Za zády jim praskaly výboje, na které odpovídalo daleké dunění. Tank se zatím dokázal ubránit.

„Tady dolů!“ vyrazil ze sebe naprosto uštvaný kapitán. Víc spadli a sklouzli do hluboké strže, než aby se do ní spustili. Dokutáleli se na dno, kde zůstali porůznu ležet.

„Fuj,“ otřepával se uřícený Trebwr, celý zmazaný od bláta. „Měli jsme tam zůstat! Poslouchejte! Automatická obrana pracuje! Klidně bychom si s těmi proklatci poradili! Já bych si sedl k hlavnímu zaměřovači a-“

Celá obloha vzplála v jasu druhého slunce a země sebou bolestně trhla. Vzápětí na prales udeřilo řvoucí tornádo, v němž všichni ohluchli. V dunícím tichu, které pak nastalo, se mátožně zvedli. Zdálo se, jako by jim země ujížděla pod nohama. I když křičeli, neslyšeli se a vzduch měl podivnou, ostrou vůni.

Teprve po dlouhé chvíli zjistili, že jsou naživu.

„Co to bylo?“ byla první otázka, která přišla spolu s návratem normálního rozumu.

„Tank dostal zásah. Slyšel jsem, Trebwre, že jsi chtěl sedět u jeho zaměřovače,“ konstatoval Arsia, kterého přes vážnou situaci neopustil jedovatý humor.

„Teda to byla pecka,“ přistoupil k nim Foronep. Přes dosavadní zmatek nepřišel o svou zbraň. Zato Surwsova laserová puška nebyla nikde k nalezení.

„Snad někam zapadla při tom výbuchu,“ snažil se kapitán namítnout.

Zahodil jí hned na kraji pralesa, aby se mu lépe utíkalo, odhalila ho nemilosrdně Aranii. Ale protože nikdo kromě Arxena neuměl vnímat její myšlenky, zůstalo to mezi zasvěcenci.

„To je radost!“ přikulhal Twllips. Jedna z urvaných větví ho bolestivě udeřila přes holeň, naštěstí bez zranění. „Během pár minut přijít o všechno! Co jsme komu udělali!“

„Dosud máte životy,“ řekl Arxen. „Teprve až těch pozbudete, budete moci říci, že jste přišli o všechno!“

„Na tvoje rozumy není nikdo zvědavý!“ vybuchl Surws.

„Pokud tě, kapitáne, mrzí, že jste díky mému varování nezalehli hned na kraji lesa, můžeš se tam vrátit. Pak tě moje řeči přestanou definitivně rozčilovat!“

Surws něco zamumlal a odvrátil se. Zato Foronep se zeptal: „Arxene, co máme dělat teď?“

„Opravdu tak moc chcete mou radu?“ podíval se na ně kriticky. Sklopili pohledy. došlo jim, jak urážlivá byla Surwsova neomalená výtka.

„Já vím!“ přihlásil se najednou Trebwr o vůdcovství. „Je to prosté! Počkáme si, až se setmí, připlížíme se k nim a postřílíme je! Pak si vezmeme jejich koráb a poletíme domů!“ Nadšen vlastním nápadem, vyskočil na vyvýšený kořen a vzkřikl: „No co koukáte? Kdo jde se mnou?!“

Do rozpačitého ticha se ozval Foronepův hlas: „Jak se dostaneme přes řeku Styrx?“

A těsně nato si nesměle povzdychl i Bwan: „A kam se ukryjeme v noci?“

Twllips jen mlčky obrátil oči v sloup.

Vtom se Surws otočil k ostatním. Ve tváři měl pevné odhodlání.

„Nářky nám nepomohou!“

>Už ani nepamatuji, kdy jsem tuhle hlášku slyšel poprvé,< ozval se kdosi velice kousavým tónem.

„Vymyslel jsem skvělý plán! Slyšte!“

Jenže vtom se pralesem ozval velice zneklidňující zvuk, který přerušil kapitánovu řeč a další události pak zapříčinily, že se už nikdo nikdy nedozvěděl, jaký zázrak vyplodila jeho vysoce urozená mysl. Ten zvuk, který všechny zaskočil, připomínal vysokofrekvenční bzučení, promísené tichým praskotem. Byl to starý antigravitační pohon.

Polekaně se rozhlíželi.

„Támhle!“ ukázal Foronep skrz hustou spleť korun stromů. „Tam něco letí!“

Vzápětí šlehl pralesem blesk, který rozštípl strom necelých dvacet kroků od nich.

„Piráti jsou tady! Střílejí po nás!“ vzkřikl Surws. Arxen musel znovu obdivovat jeho pozorovací talent.

„Utíkejme!“ zvolal Twllips. „Za mnou!“ převzal zcela mimovolně velení a vyrazil střemhlav mezi keře.

Bylo načase - palba houstla a nebezpečně se přibližovala.

Kosmonauté prchali ze všech sil. Twllips se snažil kličkovat, měnil směr, ale neznámý letoun se zabijáckými úmysly je vždy znovu našel. Běh těžkým terénem byl velmi vyčerpávající, zvláště pro zavalitého kapitána.

„Proklatci! Jak nás mohou vidět?!“ sípal vztekle Trebwr.

„Běžte dál!“ navrhoval obětavě Foronep. „Počkám si tu na ně a dám jim co proto!“

„Tank je nesestřelil,“ zchladil ho Arxen. „Myslíš, že ruční zbraní rozbiješ jejich ochranné pole?“

„To je pravda,“ supěl Surws. „Nebudeme se rozdělovat. Ale - pryč! Už jsou zase tady!“

Vyrazili k dalšímu úprku, který skončil po pár minutách naprostým vyčerpáním.

„Jsem... vyřízený,“ chroptěl Bwan. „Už ne... nemohu! Nechte mě... tady!“

„Ke všem ďáblům!“ vztekal se Foronep. „Vždyť nás přece nemohou vidět!“ Najednou se na něj Surws upřeně zahleděl. „U všech galaxií! Už to mám!“ zasípal.

„Co?“

„Proč nás mohou najít!“

„A proč?“

„Mají metalový nebo dokonce metaloplastový detektor!“ Zděšeně se na sebe podívali. Foronep odhodil zbraň, jako by ho kousla. Trebwr vytáhl nůž a zahodil ho do křoví.

„A teď pryč!“ zavelel kapitán a potácivě se pustili do pomalého běhu. Nevydrželi to dlouho.

„Tady už nás nenajdou,“ usoudil konečně Twllips.

„Počkáme,“ souhlasil kapitán. Padli na zem a uříceně naslouchali. V šumění pralesa nebyl znát žádný podivný zvuk. Jak si odpočinuli, svět se počal jevit přede jen o něco veseleji.

„Teď jsme jim zamotali kebule! Jsou na nás takhle krátcí!“ posmíval se Trebwr.

Postupně sílící bzučení s ním ale moc nesouhlasilo.

Útěk, který následoval, byl projevem čiré paniky. Mangwaxellané bezhlavě prchali vpřed, aniž se zajímali o to, kde jsou či kam míří. Ale smrtonosné bzučení si je vždy neomylně našlo.

„Jsme ztraceni!“ zachraptěl Surws a svalil se na zem. Byli na konci se svými silami.

Ale vtom sebou Twllips trhl. V jeho hlavě bleskl nápad, který... který byl tak logický a tak strašlivý, že otevřel ústa, aby oznámil svůj objev, ale nevydal ze sebe ani hlásku.

„Dostanou nás!“ vzlykal Trebwr. „Je s námi konec! Sakra!“

Vtom se Twllips postavil. „Je jediná šance k záchraně,“ řekl, a jeho hlas, ač přerývaný, byl velice tvrdý a odhodlaný.

„Mluv!“ obrátil k němu Surws tvář, zbrocenou potem.

„Mají detektor, který reaguje i na naše oblečení. Musíme se ho zbavit!“

„Jsi blázen!“ vyjekl Bwan.

„Přeskočilo ti?!“ vykřikl Surws a hlas mu také přeskočil. Ale navigátor se nezalekl, naopak - začal si rozepínat oblek.

„Zešílel! Dočista zešílel!“ vykřikl zděšeně Bwan a pokusil se ho zadržet.

„Chcete se nechat usmažit? Já teda ne!“ odstrčil ho navigátor. „A raději budu dočista nahý naživu, než oblečený ale ugrilovaný! K čertu s celou Mangwaxellskou morálkou! Dělejte si co chcete!“ Serval ze sebe poslední kousky oděvu a opatrně našlapujíc, vnořil se mezi stromy. Bwan si zakrýval oči a tiše kvílel.

„Jediný správný nápad,“ přikývl Arxen. „Znáte-li něco lepšího, máte poslední šanci to říct - anebo se svléknout. Slyšte!“ Všichni zaznamenali mezi šuměním porostu nenáviděné bzučení. A blížilo se.

>Mně chceš také svléknout?< ozval se Arxenovi v hlavě potměšilý hlas.

>Nedělej ze mně hlupáka,< opáčil mladík pobaveně. >Vím, že se umíš udělat neviditelným.<

V nesmírných rozpacích se počali kosmonauté odstrojovat. Ale jak bzučení sílilo, předsudky je rychle opouštěly a když zhora sjel první výstřel, nebylo o čem diskutovat. Za pár minut se všichni Mangwaxellané choulili pod hustým keřem a s nekonečnou úlevou sledovali, jak pronásledovatel krouží nad místem kde zůstaly obleky a provrtává ho hustou palbou.

 


Zpět Obsah Dále

07.11.2018 07:42