Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Mezihra

Arxen se probudil včas, jak bylo potřeba. První překvapení ho čekalo, když vedle sebe spatřil Arrinci, která držela šálek horkého čaje a viditelně čekala jen na to, až se probere. Okázale zívl a protahoval se.

S úsměvem sledovala, jak sval po svalu uvádí do činnosti to, co jiní lidé označují jako své tělo. Arxen, který se dokázal v případě potřeby v sekundě vzbudit, pochopit, reagovat a zvítězit, si občas rád dopřával ranního lenošení a dokonce tvrdil, že je to jeden z jeho koníčků.

„Dobré ráno lásko,“ řekl pak a posadil se. „Co to vidím? Čemu vděčím za takovou péči?“

Dobrý čas miláčku, odpověděla. V paláci máš nespočet sluhů; tak mi aspoň teď dovol, abych se stala tvou služkou já.

„O tom bych se s tebou chtěl hádat,“ mávl rukou. „Ostatně nemáš ani předepsanou uniformu.“

„Že ne?“ usmála se. Nechala šálek levitovat ve vzduchu, strhla ze sebe ten proužek červosápí kůže a vypjala se před ním. To neměla dělat.

Úplně ti to vychladlo, konstatovala po nějaké době, když se konečně vysvobodila z jeho objetí.

Pustil jí a podle citu odhadl čas. Schylovalo se k ránu. „Zdá se, že máme malé zpoždění. No, nebyla by to první snídaně, o kterou jsi mě zrádně oloupila.“

Za různých pichlavých poznámek se odebrali do výstupní komory, kde je čekal jejich hostitel. Srdečně se rozloučili a za úplné tmy se dopravili rychle zpět do pralesa. Arxen se vyhoupl na okraj kráteru a Arrinci si ze slušnosti nechala podat ruku, načež se prodrali gumovitými keři a běželi k tábořišti. Celý prales byl nasáklý vodou - neklamné znamení, že Arxenova předpověď počasí byla správná.

Jenže vtom se ozvala Arrinci.

Myslím, že nás čeká malé překvapení.

Když minutu nato dorazili na tábořiště, naskytl se jim obraz zkázy. Obě chýše byly rozkotané a po Mangwaxellanech ani stopa.

„Tohle poněkud mění situaci,“ podotkl Arxen znechuceně. Jako vítr se přehnal dějištěm zkázy a ze stop a myšlenkových otisků si udělal poměrně jasný obraz toho, co se tu stalo.

Vidím ti na očích, že se za nimi chceš pustit, přistoupila k němu Aranii.

Neurčitě kývl.

„Co je ti po nich?“ Nebyla to výčitka, jenom tichý, sotva slyšitelný vzdech.

Celý svět doplňujících informací ležel v té hořké otázce a Arxen to dobře cítil. Nejsme Mangwaxellanům ničím zavázáni, naopak - oni by měli být vděční nám a ne se chovat tak... Nebýt nás, dávno by skončili velmi neslavně. Nelze je ale věčně vodit za ručičku. Jednou se vydali do vesmíru, následky si musí nést sami. Zachráníme-li je nyní, pomůžeme jim pouze přežít do nejbližší krizové situace. Tak tomu bylo od počátku. A i když jim zase pomůžeme, čeho se dočkáme, Arxene?

Těžce přikývl. „Souhlasím s tvými myšlenkami, ó hvězdná!“

Několik sekund vládlo ticho.

„Přesto tě doprovodím,“ políbila ho lehce.

 


Zpět Obsah Dále

07.11.2018 07:42