Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Průzkum

Takže... Co teď? Chce to nějaký plán, aby nepobíhal jako zmatené kuře. Automaticky sáhl do náprsní kapsy pro tablet, ale ten tam není. Adam se hořce pousmál. K čemu by mu tady taky byl? Bez sítě, možnosti nabití... Bude mu muset stačit papír, třeba zadní strana rozsudku. Nojo, ale čím psát? Prohrabe se kapsami a nálezy dává na stůl. Tak co má? Načatý balíček kapesníčků. Dvě žvýkačky. Kondom. Další kondom. A ještě jeden... Několik drátěných kancelářských sponek. A hurá, malý zápisník s vloženou tužkou.

Ale ze všeho nejdřív musí na záchod, nebo tu pod ním bude loužička. Našel předchůdce moderního hygienického bloku - místnost se smradlavou dírou v podlaze, vedle na stole lavor s vodou, pod stolem plastový desetilitrový kanystr se zbytkem vody. Krabička s kusem mýdla a na hřebíku ve zdi dva ručníky. Osvěžen pokračoval v procházení svého příbytku. Další malá místnost se stěnou pokrytou policemi. Kout v předsíni s řadou hřebíků zatlučených do zdi. Pozůstatky kuchyně. Bytelné dveře, asi ven. Zatím je nechal být, nějak se necítil na to, opustit toto obydlí.

A taky začínal dostávat hlad. Vida, další problém! Kde je ten slibovaný kontejner se zásobami? Tak znovu prošmejdit těch pár míst. Á, tady je! Jak ho mohl přehlédnout? Snadno, v koutě, natřen barvou stejného odstínu jako stěny... Popadl první studenou dávku, snědl ji jako normální člověk u stolu a odpadl na hadrové lůžko, přeci jen toho bylo na něj dost. Usnul během minuty.

Říká se, že ráno moudřejší večera. Ale byl večer, když šel spát? A je ráno teď, když se probudil? Moc složitých otázek na právě probuzeného člověka... Měl by vstát a jít něco dělat. Třeba udělat inventuru toho kontejneru, co mu tady nechali.

Po dvou hodinách měl vcelku jasno: pokud by se choval stejně rozmařile jako v Útočišti, vydrží s bídou půl roku. Musí co nejdříve prozkoumat místo, kde se tak překvapivě ocitl. A začne s tím hned!

Na první problém narazil hned u dveří. Sice měly kliku, ale ať s ní zápasil jak chtěl, dveře se nehnuly. Tahal, tlačil, nadával, prosil, vše nadarmo. Tak jo, když to nejde dveřmi, půjde to oknem. To bylo překvapivě necelé dva metry nad zemí a šlo i otevřít. Jak zpátky? Postaví pod okno židli, to musí stačit. Už lezu!

První dojmy z venku: jakýsi dvoreček ohraničený hromadami suti. Výhled tím značně omezen. Vzduch dýchatelný, ani teplo, ani zima. Zatuchlý zápach dlouho nevětraného prostoru... Počkat, tady něco nehraje! Měl být na povrchu, cítit vítr, svěží vzduch a ne nějakou zatuchlinu!

I to světlo je jakési podivné. Slunce prosvítající vrstvou prachu by mělo dělat světlou skvrnu, tady tím rudým světlem září celá obloha. Chce to pořádný průzkum, ne jen takové pobíhání... Zítra se do něj pustí, dnes se bude připravovat, musí se to pořádně promýšlet. A půjde brzo spát, ještě se necítí úplně fit.

 


Zpět Obsah Dále

28.07.2017 23:05