Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Uvnitř

Konečně to ve dveřích cvaklo. Řádky s piktogramy zmizely a nahradil je nápis:

Vstupní kód je:

226510271603

Tento kód je platný 24 hodin od tohoto okamžiku a je funkční pro průchod oběma směry této propusti.

Pod tím byla obvyklá prohlubeň a v ní, pro změnu, numerická klávesnice. Již se chystal zadat kód, ale proběhl jím záchvat paniky. Kde má bágl? Aha, tady, vedle dveří. Má skutečně sbaleno vše? V nervózních posledních hodinách mohl přehlédnout nějaké instrukce... Snad bude vše v pořádku. Pro jistotu navštívil záchod i koupelnu a přitom se jen tak mimoděk pokoušel vzpomenout si, co mu ten kód připomíná. Pak si vzpomněl, viděl to v útočišti každou chvíli! Rok, měsíc, den, hodiny a minuty. To už je tolikátého? Co byl tady bez placky tabletu ztratil přehled o čase. Uklidněn obrátil svou pozornost zpět ke dveřím.

Po zadání kódu se nic nestalo. Než ale stačil začít zmatkovat, zasyčel stlačený vzduch a za tiché hučení hydrauliky se dveře začaly otevírat. Po chvíli již viděl dovnitř. Byla tam! Chodba, kterou se dostane dále. Musel se zhluboka nadechnout, protože napětím téměř nedýchal. V chodbě se pomalu rozsvítilo nepřímé osvětlení, které tak tak zahnalo tmu. Prošel dveřmi a ty se začaly pomalu zavírat. I na vnitřní straně dveří byl podobný podsvícený nápis, ale místo údaje 24 hodin tam bylo napsáno 23 hodin 53 minut. Na chvilku pocítil touhu otevřít dveře a podívat se, jestli se změnil i původní údaj, ale překonal se. Obrátil se tedy zpět do chodby a utrpěl šok. Neutrálně šedé stěny končily asi po dvacet metrech plochou rostlé skály. Téměř násilím se donutil ke klidu. Popošel pár kroků a ulehčeně si oddechl. Zatracený optický klam! Kombinace šedých stěn, nepřímého osvětlení a skály napříč chodbou dávaly dohromady představu slepé uličky. Pouze při pohledu z větší blízkosti se daly rozeznat obrysy dalších dveří. Na stěně vedle nich slabě zářila podsvětlená numerická klávesnice. Tak proto byl v prvním nápisu zvolen termín propust. Několikeré dveře sloužily pravděpodobně jako vyrovnávač tlaku, proto i ty první dveře syčely!

Dveří bylo nakonec pět. Poslední komora propusti byla o něco větší a vybavenější. Neodolal a na chvilku si sedl na polstrovanou lavici. Využil toho k rychlému občerstvení, pár soust a trochu vody. Pak odhodlaně přistoupil k posledním dveřím, vyťukal kód, dveře se otevřely a... A svět zmizel v mlze. Za dveřmi bylo vidět jen pár kroků profilované podlahy ochozu, nejasně ještě zábradlí a to bylo vše. Teprve teď mu došla nevinná poznámka z Wiki, že dóm útočiště je tak velký, že má svoje vlastní počasí. Takže ne mlha, ale mrak. Je vlastně jedno, jak to pojmenuje, ale ztížilo mu to situaci. Jak a kde má hledat ten výtah? Jak vypadá? Nebude mokrá podlaha ochozu klouzat? Jak takhle uvažoval, zaslechl sílící hučení a ucítil na tváři závan větru. Vida, UI dala pokyn, spustily se ventilátory a rozfoukávaly mrak, aby v něm příchozí nebloudil. Už bylo vidět nejen celý ochoz, ale o pár metrů vlevo i kabinu výtahu napůl schovanou ve výřezu sloupu.


Výtah byl sám o sobě další div. Šachta výtahu nemířila přímo dolů, ale obtáčela sloup po šroubovici. Z ochozu viděl jeden a půl závitu, zbytek se ztrácel v mraku. Mezi výtahem a ochozem byla jen několik milimetrů široká mezírka. Zábradlí v místě vstupu do výtahu bylo zesílené a otevíralo se přímo do tělesa výtahu. To bylo tvořeno kombinací skla a stříbřitého kovu. Sklo bylo při centimetrové síle prakticky nerozbitné. Jelikož byl vrstvené, dalo se přivedením elektrického napětí měnit průhlednost. Toho hned využil a zneprůhlednil podlahu. Byl to přece jen tísnivý pocit pádu... Výtah se pohyboval levitací mezi třemi kolejnicemi, uložených v trojúhelníkové formaci tak, aby nemohl vypadnout mimo trať.

Ovládací panel hned vedle vstupu naznačoval, že není nutno sjet přímo dolů. Na stylizovaném sloupu bylo vidět několik stanic. Přímo pod mrakem byla první a ikona oka naznačovala výhled. Okamžitě si představil osmisetmetrovou rozhlednu. Další stanice byla umístěna v polovině sloupu a ikony znázorňovaly sprchu, příbor a postel, takže asi ve wiki zmiňovaný 'Hotel Na půli cesty'. Poslední stanice byla těsně nad povrchem a mělo to být asi kontrolní stanoviště.

Jelikož neměl žádnou představu o rychlosti výtahu, rozhodl se zastavit se ve všech stanicích. Z horní se porozhlédne, v prostřední se občerství, přespí a čilý dojede druhý den dolů.


Dotykem na stanice naprogramoval zastavení a pak odhodlaně stiskl ikonu se zelenou šipkou dolů. Za to byl odměněn krátkou animací, jak si sedá do křesla a zapíná si bezpečnostní pás. Ještě ztlumil výhled, aby ho to nemátlo, pak se pohodlně usadil a zapnul si pás. Melodická znělka ohlásila odjezd.

Vůbec netušil, kdy se rozjeli. Kabina se pohybovala naprosto bezhlučně a bez otřesů. O rychlosti sestupu svědčil jen pocit, že je balónek a vznášet se u stropu mu brání jen zapnutý pás.

Zajímavé bylo, že vůbec necítil odstředivou sílu, vždyť prakticky stále objíždí sloup. Mělo by ho to tlačit na stěnu! První možnost, co ho napadla, bylo, že kabina se naklání, aby vyrovnávala přetížení. Pak ho napadla další možnost - inerciální zařízení. To by ale znamenalo, že vývoj tady předběhl okolní svět. Doma o tom četl jen ve scifi. Ale asi to nebude úplně dokonalé, to by se neměl vznášet v křesle držen pouze pásem. Jak tak nad tím dumal, tíže se postupně navracela. To, že zastavili, poznal jen podle melodické znělky a otevřených dveří, ze kterých na něj dopadalo sluneční světlo. Tak na tu lampu jsem taky zvědavý, pomyslel si. Sebral bágl a vyšel ze dveří.


Oslněn záplavou světla letmo zaregistroval další ochoz, zábradlí a nad ním řadu oken. Zvědavě přistoupil k zábradlí a zkusil vyhlédnout z okna. Nechtěně přitom zavadil o ovládání průhlednosti. Najednou byl celý ochoz křišťálově průhledný, dokonce i to zábradlí, kterého se držel. Měl pocit propadání se. Pak mu přišla, ač nezvána, na mysl kacířská myšlenka: Ochoz nebyl ze skla, ale z nějakého silového pole, které si teď vypnul...

Probral se ve výtahu, vklíněný mezi zadní stranou sedačky a stěnou. Vůbec si nepamatoval, jak se tam dostal, měl totální výpadek paměti, zkrátka okno. Co okno, přímo výkladní skříň! Nyní si v klidu přehrál, co se vlastně přihodilo a hned si vynadal do idiotů. Silové pole! Co ho to napadlo za blbost? V celé wiki o tomto útulku nebylo o silovém poli ani zmínka! A to naprosté popření bezpečnostních zásad! Dokonce i doma se muselo vše nebezpečné několikrát potvrzovat, tak tady to tak muselo být tuplem. Prostě zazmatkoval, překvapení a leknutí z opticky zmizelého materiálu můstku, panika přerostlá v panický atak...

Takže druhý pokus. Letmé nahlédnutí přes dveře výtahu potvrdilo trvající naprostou průhlednost ochozu. Poněkud nepatřičně se vyjímal bágl, trůnící na ničem kus od dveří. Rozumově to chápal, ale bylo to až směšné. Rozkročil se ve dveřích, pro jistotu se přidržujíc dveřního madla. Pomalu zvedal oči od země. Výhled byl skutečně ohromující. Čistý vzduch, pár cárů mraků, ideální dohlednost, kam až to šlo. Lesíky, louky, pár potoků a jezírek. V zeleni umístěno několik shluků budov. Ve vzduchu ptáci, na zemi zvěř. Poněkud znepokojivé bylo, že nezahlédl jediného člověka. I ty budovy působily omšelým dojmem. A dokonce zahlédl jednu zřícenou střechu! Vylezl ze dveří, aby se podíval k základně sloupu, už ignoroval průhlednou podlahu, mysl zaplněnou něčím jiným.

Přijímací stanice se zdála být vcelku v pořádku. A někdo vyšel z jedné budovy! Chvilkovou úlevu přerazilo trpké zklamání. Jen opice. Rozhodl se zrušit původní plán a sjet okamžitě až dolů. Co se tu, sakra, stalo? Kam zmizeli lidé? Nebo jsou někde kvůli nějakému neznámému nebezpečí někde ukryti? V tom případě... Musí si dávat větší pozor, co podniká!

 


Zpět Obsah Dále

28.07.2017 23:05