Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Nové zprávy

Noc uběhla klidně, dokonce ho ráno ani nebolela hlava, což přičítal jednak kvalitnímu vínu a také tomu, že spal při otevřeném okně. Sice to znělo podivně, čerstvý vzduch v umělé podzemní jeskyni, ale bylo to tak. Krásné ráno, čerstvý vzduch, sluníčko, tedy ehm, nějaká lampa simulující slunce... To mu připomnělo, aby se Joea zeptal na okolí. Nějaké, město, jak se k němu dostat... Snad ne pěšky.

Opičák Joe mu snad četl myšlenky. Když došel do společenské místnosti, Joe mu pokynul, ať ho následuje. Třetí dveře na chodbě vedly do místnůstky, které vévodil informační terminál. Ukázalo se, že je to podstatně dospělejší brácha toho v nouzovém vstupu. Strom odkazů byl rozsáhlejší a co bylo nejdůležitější, na zobrazení si uživatel mohl vybrat mezi klasickou plochou obrazovkou nebo holografickým displejem ve druhé části místnosti. Ta byla ohrazena nízkým zábradlím a cedulemi s varováním před laserovým zářením.

Zcela uchvácen nechal rotovat holoobraz zdejšího útočiště. Pak mu Joe předvedl funkci přiblížení a oddálení, zvětšení detailu až na celý holodisplej, což bylo asi pět metrů. Na závěr, jako třešničku na dortu, přepnul na fuknci, která se jmenovala Vivo. Zobrazil spodní stanici. Přiblížil se k jednomu oknu, za kterým bylo vidět opičí a lidská záda. Takže Vivo byl reálný pohled kamer odkudsi z kupole. Pak ho Joe nechal v místnosti samotného.


Takže, čím začít. Asi všeobecným přehledem. Pak uspořádání útočiště, kde co je a jak se tam dostane a tak podobně. Teprve pak, na základě získaných dat se bude pídit po detailech. Nakonec strávil u terminálu několik dní, aniž by byl o moc moudřejší. Těch informací bylo strašně moc! Například doprava. Existovala síť něčeho jako metro, pět tratí se rozbíhalo ze středu k okraji, kde byla okružní trať. Do stanice metra »Střed« mohl sestoupit přímo ze stanice výtahu. Pak bylo několik speciálních tratí, například do vědeckého centra s adresou Výseč 13, okruh 72, 35/67. Kde to bylo v reálu, vůbec netušil. Stejně to bylo divný, protože okružní trať metra byla na okruhu 64. Znamenalo to tedy, že vědci sídlí vně, mimo obydlenou část útočiště?

Další dopravu zajišťovaly elektrická vozítka, ať už měla dvě, tři, popřípadě čtyři kola. Baterie, které dodávaly proud, byly nový kompaktní výrobek s extrémně vysokou kapacitou. Odkaz na řešení vedl na stránku, která začínala integrálem nějaké šestipodlažní rovnice. Některá písmena ani nepoznával. Urychleně se vrátil k dopravě.

No a nejvíc se chodilo pěšky. Vlastně se to přímo doporučovalo. Úplně ideální byl výlet pěšky k nejbližší vodní nádrži, tam se vykoupat, zaplavat si, zablbnout na tobogánu, pojíst přinesené jídlo, prostě aktivní odpočinek.

Existovaly i speciální dopravní prostředky, jako výtah, kterým sjel dolů. Dále pár sanitek, což byla praktická vznášedla. Stejný typ měli i hasiči. Kupodivu, nikde žádná zmínka o policii. Buď skutečně žádnou nepotřebovali, nebo byla utajená.

Nikde však nenašel žádný náznak, co se stalo s lidmi.


Večery proklábosil s opičákem Joem, až ho bolely ruce. Jako náplast mu Joe nosil další láhve archivního šampaňského. Na dotaz, odkud je bere, dostal řeč o nějakých velikých skladech v podzemí. Přístup je bohužel pouze pro »člověka se čtyřma rukama«...

Když pak Adam odcházel na stále automaticky fungující metro, loučil se skoro s lítostí. Joe ho zlehka poplácával po zádech, ať cestou pozdravuje ostatní opice, ať se někdy staví... On že je vždy vítán jako přítel. Až byl z toho naměkko.

 


Zpět Obsah Dále

28.07.2017 23:05